Třída Courbet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Courbet
Jean Bart
Obecné informace
Uživatelé Francouzské námořnictvo Francouzské námořnictvo
Typ bitevní loď
Lodě Courbet
Jean Bart
Paris
France
Zahájení stavby 1910–1911
Spuštění na vodu 1911–1912
Uvedení do služby 1913–1914
Osud
Předchůdce třída Danton
Následovník třída Bretagne
Technické údaje
Výtlak 23 189 tn (standardní)
25 579 tn (plný)
Délka 166 m
Šířka 27 m
Ponor 9 m
Pohon 4 turbínová soustrojí
24 kotlů na uhlí, později naftu
28 000 hp
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 21 uzlů
Dosah
Posádka 1115
Výzbroj (po dokončení):
12× 305 mm (6×2)
22× 138,6 mm
4× 47 mm
4× 457mm torpédomet
Pancíř boky 180–270 mm
paluby 30, 30, 12 a 40 mm
čela věží 320 mm
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Courbet byla třída francouzských bitevních lodí, které tvořily vůbec první generaci francouzských dreadnoughtů. Celou třídu tvořily čtyři jednotky – Courbet, Jean Bart, ParisFrance.

Lodě svou kvalitou netvořily žádnou světovou špičku, kvalita jejich konstrukce a pancéřování byla spíše podprůměrná. Kotle mohly topit pouze uhlím a hlavní děla navíc měla malou elevaci a dostřel pouhých 12 500 metrů, což bylo napravováno v pozdějších modernizacích.

Hlavní výzbroj lodí tvořilo šest dvoudělových věží s kanóny ráže 305 mm. Dvě byly na přídi, dvě na zádi a poslední dvě na bocích trupu po stranách nástavby. Sekundární výzbroj tvořilo 22 kusů 138,6mm kanónů v kasematách a lehkou výzbroj čtyři 47mm kanóny. Lodě také měly čtyři pevné podhladinové 457mm toprédomety. Pohonný systém tvořila čtyři turbínová soustrojí a 24 kotlů.

Všechna čtyři plavidla za první světové války sloužila ve Středomoří a podílela se zde na blokádě Otrantského průlivu. Po skončení války byly FranceJean Bart v rámci intervence sil Dohody v Ruské občanské válce odeslány do Černého moře, kde u Sevastopolu operovaly proti Bolševikům. Posádky obou lodí 19. dubna 1919 provedly vzpouru a vyvěsili rudé vlajky, k čemuž se přidalo několik dalších plavidel francouzské eskadry. Nakonec musely odplout z oblasti. Dne 26. srpna 1922 France v zátoce Quibernon u pobřeží Bretaně ztroskotala na skaliskách. Ostatní tři lodě byly v meziválečné době několikrát modernizovány. Změnila se u nich například lehká výzbroj, byl modernizován pohon (u CourbetJean Bart dva přední komíny nahradil jeden), systém řízení palby a také byla zvětšena elevace a tím pádem i dostřel hlavních děl.

Za druhé světové války lodě této třídy nečekalo žádné významné nasazení. CourbetParis se po porážce Francie podařilo uniknout do Velké Británie, kde byly posléze násilně obsazeny Brity. Courbet byla po týdnu předána Svobodným Francouzům a sloužila jako ubytovací loď až do doby, než byla při invazi do Normandie potopena jako součást vlnolamu na pláži Sword. Paris sloužila celou válku jako ubytovací plavidlo a ve stejné roli fungovala až do sešrotování i po svém poválečném předání zpět do Francie. Jean Bart byl v polovině 30. let odzbrojen a přeměněn na školní loď, válku přečkal a byl po ní sešrotován.

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Prameny[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]