Chráněný křižník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Schéma pancéřování v příčném řezu. Červené čáry představují pancéřovou palubu a štíty zbraní, černé tečky představují uhelné bunkry, poskytující přidanou ochranu. Stroje jsou umístěny pod pancéřovou palubu.

Chráněný křižník byl typ válečné lodě, který vznikl na konci 19. století a kombinoval schopnosti samostatného působení na vlastních i nepřátelských lodních trasách, rychlosti, odolnosti v boji a dostatečné palebné síly.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Koncept chráněného křižníku se snažil navrátit křižníkům jejich původní křižníkovou roli. Mezi úkoly patřilo:

  • napadat obchodní a zásobovací trasy protivníka
  • bránit vlastní trasy před obdobnou činností protivníka
  • rychle doručovat depeše
  • provádět průzkum

Do první první poloviny 19. století plnily výše zmíněné úkoly šalupy a fregaty. Právě velké francouzské fregaty za napoleonských válek a americké fregaty Unie za americké občanské války prakticky naplňovaly požadavky na lodě, zaměřené na napadání nepřátelského obchodního loďstva, ochranu vlastních obchodních lodí a stíhání 'křižujících' lodí protivníka.
Tehdejší směr vývoje původních čistě dřevěných lodí byl konfrontován s výrazným zesílením dělostřelectva v druhé polovině 19. století, daným především zavedením drážkovaných hlavní s větším dostřelem a průbojným účinkem. Stále silnější pancéřování pak u křižníků vyústilo v pancéřový křižník, jehož pancíř a výzbroj umožňovaly vést boj s obdobnými jednotkami protivníka. Cenou za to byla ztráta rychlosti, která však byla od křižníků očekávána pro úspěšné plnění zmíněných úkolů.
Opačný extrém - anglické křížníky HMS Iris (1877) a HMS Mercury (1878) bez pancéřování - pak neumožňovaly úspěšný boj proti křižníkům protivníka.
Kompromisním řešením byl tedy chráněný křižník, kde pancéřování kryje jen životně důležité části (strojovny, kotelny). Pancéřování bylo umisťováno jen na pancéřovou palubu, v příčném řezu pak s vyšší střední částí (kvůli krytí strojů a kotlů) a snižující se na bocích pod úroveň čáry ponoru. Nad šikmou část byly umisťovány uhelné bunkry, které tak zvyšovaly odolnost lodi vůči zásahům.
Prototypem chráněného křižníku byl v Anglii stavěný Chilský křižník Esmeralda z roku 1884, který měl pancéřovou palubu síly 12-25 mm po celé délce lodi. Zároveň byl svou rychlostí - 18.29 uzlů (33.88 km/h) - nejrychlejším křižníkem své doby. Následovala stavba tohoto typu lodí v dalším zemích.

Chráněn0 křižníky v jednotlivých zemích[editovat | editovat zdroj]

  • Anglie
  • Francie
  • Německo
  • Rusko
  • Japonsko
  • Itálie
  • Rakousko-Uhersko
  • Spojené státy Americké
  • Chile
  • Dánsko

Dodnes dochované chráněné křižníky[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2 (Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou). Praha : Naše vojsko, 1986. ISBN 28-058-86. S. 280. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Protected cruisers ve Wikimedia Commons