Émile Bertin (1931)
 Émile Bertin | |
| Základní údaje | |
|---|---|
 | |
| Typ | lehký křižník |
| Jméno podle | Louis-Émile Bertin |
| Zahájení stavby | 18. srpna 1931 |
| Spuštěna na vodu | 9. května 1933 |
| Uvedena do služby | 28. ledna 1935 |
| Osud | vyřazen 1959 |
| Předchůdce | Jeanne d'Arc |
| Následovník | třída La Galissonnière |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 5886 tn (standardní) 8480 tn (plný) |
| Délka | 177 m |
| Šířka | 16 m |
| Pohon | 4 turbínová soustrojí 6 kotlů 4 lodní šrouby 102 000 hp |
| Rychlost | 34 uzlů |
| Dosah | 3600 námořních mil při rychlosti 15 uzlů |
| Posádka | 567 |
| Pancíř | 20mm paluba 30mm muniční sklady 25mm velitelská věž |
| Výzbroj | 9× 152mm kanón (3×3) 4× 90mm kanón (1×2,2×1) 8× 37mm kanón (4×2) 8× 13,2mm kulomet (4×2) 6× 550mm torpédomet (2×3) až 200 min |
| Letadla | 1× katapult |
Émile Bertin byl lehký křižník francouzského námořnictva. Jeho jméno nesl francouzský inženýr a konstruktér válečných lodí Louis-Émile Bertin. Mezi hlavní úkoly křižníku patřilo zejména vedení flotily torpédoborců a kladení min. Jeho hlavní slabinou bylo téměř neexistující pancéřování. Émile Bertin byl první francouzskou válečnou lodí, která nesla třídělové věže.[1] Jeho konstrukce byla základem následujících lehkých křižníků třídy La Galissonnière. Křižník byl ve službě v letech 1935–1959. Účastnil se bojů druhé světové války.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
_at_Toulon_c1950.jpg)
Plavidlo postavila francouzská loděnice Ateliers et Chantiers de Saint-Nazaire Penhoët v Saint-Nazaire. Stavba byla zahájena 18. srpna 1931, dne 9. května 1933 bylo spuštěno na vodu a dne 28. ledna 1935 zařazeno do služby.[1]
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Po dokončení křižník nesl devět 152mm kanónů Modelu 1930[2], čtyři 90mm kanóny Modelu 1926[3], osm 37mm kanónů, osm 13,2mm kulometů a šest 550mm torpédometů. Pohonný systém tvořilo šest kotlů a čtyři turbíny o výkonu 102; 000; ho, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 34 uzlů. Dosah byl 3600 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.[1]
Modernizace[editovat | editovat zdroj]
Při modernizaci provedené za války v USA byly sejmuty katapult, torpédomety a změněno složení lehké výzbroje. Tu tvořilo devět 155mm kanónů, osm 90mm kanónů, šestnáct 40mm kanónů a dvacet 20mm kanónů.[4]
Služba[editovat | editovat zdroj]
Během zkoušek křižník dosáhl velmi vysoké rychlosti 39,66 uzlu. Cenou za to bylo téměř chybějící pancéřování a lehká konstrukce trupu, který být roku 1935 zpevňován v oblasti dělových věží.[1]
Po francouzské kapitulaci zůstal Émile Bertin společně s letadlovou lodí Béarn v přístavu Fort-de-France na Martiniku a zůstal podřízen Vichistické Francii. Nečinně zde kotvil až do roku 1943, kdy se obě lodi opět přidaly ke spojencům. Po modernizaci a přezbrojení v USA operoval do konce války v silách Svobodných Francouzů.
Po válce byl křižník nasazen také v Indočínské válce. Od roku 1947 se používal k výcviku dělostřelců a v roce 1952 byl převeden do rezervy. Sešrotován byl v roce 1959.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d ÉMILE BERTIN light cruiser (1935) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 152 mm/55 (6") Model 1930 [online]. Navweaps.com [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 90 mm/50 (3.5") Model 1926 [online]. Navweaps.com [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 104.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Émile Bertin na Wikimedia Commons
