Třída Aurore

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Aurore
L'Africaine
Obecné informace
Uživatelé Francouzské námořnictvo
Typ ponorka
Lodě 15 plánováno
6 dokončeno
Zahájení stavby {{{zahájení stavby}}}
Spuštění na vodu {{{spuštění na vodu}}}
Uvedení do služby {{{uvedení do služby}}}
Osud 1 ztracena
5 vyřazeno
Předchůdce třída Minerve
Následovník třída Narval
Technické údaje L'Aurore
Výtlak 893 t (na hladině)
1170 t (pod hladinou)
Délka 73,5 m
Šířka 6,5 m
Ponor 4,2 m
Pohon diesel-elektrický
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 14,5 uzlu (na hladině)
9 uzlů (pod hladinou)
Dosah
Posádka 44
Výzbroj 1× 100mm kanón
2× 13,2mm kulomet (2×1)
9× 550mm torpédomet
Pancíř {{{pancíř}}}
Letadla {{{letadla}}}
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje La Créole
Výtlak 970 t (na hladině)
1250 t (pod hladinou)
Délka 73,5 m
Šířka 6,5 m
Ponor 4,2 m
Pohon diesel-elektrický
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost 15,5 uzlu (na hladině)
9,3 uzlu (pod hladinou)
Dosah
Posádka 62
Výzbroj 1× 88mm kanón
2× 20mm kanón (2×1)
10× 550mm torpédomet
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar
Sonar
Ostatní

Třída Aurore byla třída diesel-elektrických ponorek francouzského námořnictva rozestavěných před a dokončených po druhé světové válce. Z plánovaných 15 kusů byla L'Aurore dokončena ještě za války a potopena roku 1942 vlastní posádkou. Dalších pět ponorek bylo dokončeno po válce. Poválečné ponorky tvoří dvě podskupiny, lišící se rozsahem poválečných úprav jejich konstrukce. Všechny byly vyřazeny v průběhu 60. let.[1]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Francouzské námořnictvo plánovalo získat celkem 15 ponorek třídy Aurore. Část z nich byla, do vypuknutí druhé světové války, skutečně rozestavěna, ale dokončena byla pouze jediná – L'Aurore zařazená do služby v roce 1940. Ostatní padly do rukou německým okupantům a jejich stavba se zastavila. Výroba dalších byla zrušena.[2]

Po válce se francouzské námořnictvo potýkalo s nedostatkem ponorek a bylo rozhodnuto část rozpracovaných ponorek třídy Aurore dokončit. První skupinou byla trojice La Créole, L'Africaine a L'Astrée, které byly v pokročilejší fázi stavby a do služby vstoupily v roce 1949. Druhou skupinu tvořily L'Andromède a L'Artémis, upravené mnohem výrazněji a zařazené do služby v roce 1954.

Jednotky třídy Aurore:[3]

Jméno Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Osud Poznámka
L'Aurore 1939 1940 27. listopadu 1942 potopena vlastní posádkou původní projekt
La Créole (S 606) 8. května 1946 1949 do šrotu 1961 první skupina
L'Africaine (S 607) 7. prosince 1946 říjen 1949 do šrotu 1963 první skupina
L'Astrée (?) 8. května 1946 duben 1949 do šrotu 1965 první skupina
L'Andromède (S 601) 17 .listopadu 1949 duben 1954 do šrotu 1965 druhá skupina
L'Artémis (S 603) 28. července 1942 únor 1954 do šrotu 1967 druhá skupina

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Hlavňovou výzbroj L'Aurore tvořil jeden 100mm kanón a dva protiletadlové 13,2mm kulomety. Ponorka navíc nesla devět 550mm torpédometů. Pohonný systém byl diesel-elektrický. Nejvyšší rychlost dosahovala 14,5 uzlu na hladině a 9 uzlů pod hladinou.[2]

První poválečná skupina byla modifikována v souladu s poznatky z bojů. Například dostaly novou velitelskou věž a výzbroj, kterou nyní tvořil jeden 88mm kanón, dva 20mm kanóny a deset 550mm torpédometů. Pohonný systém se nezměnil, rychlost mírně vzrostla na 15,5 uzlu na hladině a 9,3 uzlu pod hladinou.[3]

Druhá poválečná skupina byla modifikována ve větší míře, především s cílem zvýšit jejich rychlost pod hladinou a rychlost ponoření, podobně jako u amerického projektu GUPPY. Nástavba dostala proudnicový tvar a výstupky byly odstraňovány i z trupů ponorek. Zcela zmizela hlavňová výzbroj, počet torpédometů zůstal zachován. Rychlost pod hladinou se podařilo zvýšit o jeden uzel.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 111.  [Dále jen Pejčoch, Novák, Hájek 1994]
  2. a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha : Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 111. (česky) 
  3. a b c Pejčoch, Novák, Hájek 1994, s. 110.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.