Třída Agosta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Agosta
Španělská ponorka Galerna
Obecné informace
Uživatelé Francouzské námořnictvo
Španělské námořnictvo
Pákistánské námořnictvo
Typ ponorka
Lodě 13
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud aktivní (Španělsko + Pákistán)
Předchůdce třída Daphné
Následovník třída Scorpène
Technické údaje
Výtlak 1490 t (na hladině)
1740 t (pod hladinou)
Délka 67,57 m
Šířka 6,8 m
Ponor 5,4 m
Pohon 2 diesely, 1 elektromotor
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 12,5 uzlu (na hladině)
20,5 uzlu (pod hladinou)
Dosah 8500 nám. mil při 9 uzlech
Posádka 54
Výzbroj 4× 550mm torpédomet
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Agosta byla třída diesel-elektrických útočných ponorek francouzského námořnictva, která dosáhla rovněž nemalých exportních úspěchů. Ponorky vyvinula francouzské loděnice DCN (nyní DCNS). Postaveno bylo celkem 12 ponorek této třídy. Používala je námořnictva Francie, ŠpanělskaPákistánu, který zakoupil lodě objednané Jihoafrickou republikou, jejichž dodání zabránilo embargo uvalené rezolucí RB OSN č. 418.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Agosta v roce 1994

Ve vývoji ponorek této třídy byly kladen důraz na tichý chod, velkou hloubku ponoření (v tomto případě 300 metrů) a na vysokou rychlost pod hladinou.[1] Ponorky byly dvoutrupé. Mezi vnějším trupem a tlakovým trupem byly umístěny palivové a balastní nádrže. V přídi byl sonartorpédomety. Dále bylo umístěno velící centrum a za ním ubytovací prostory, v podlaží pod nimi byly akumulátory. V zadní části byl pohonný systém.

Výzbroj tvořily čtyři 550mm torpédomety. Z nich byla odpalována aktivně akusticky naváděná protiponorková torpéda L5 či po kabelu naváděná torpéda F17. Palbu řídil systém DLT D3. Během služby byly všechny francouzské ponorky upraveny pro nesení protilodních střel SM39 Exocet, odpalovaných pod hladinou z torpédometů. Na palubě mohly nést až 20 dlouhých zbraní či trojnásobný počet min.[2]

Pohonný systém tvořily dva diesely SEMT-Pielstick 16 PA4 V 185 VO a jeden elektromotor, čerpající energii ze dvou sad akumulátorů. Ponorky měly jeden pětilistý lodní šroub. Nejvyšší rychlost pod hladinou dosahovala 20,5 uzlu, ovšem pouze po dobu pěti minut.[2]

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Francie[editovat | editovat zdroj]

Francie provozovala čtyři jednotky třídy Agosta, objednané v rámci pětiletého programu výstavy námořních sil pro roky 1971–1975. Po jejich vyřazení již nezakoupila žádné další konvenční ponorky a používá pouze ty s jaderným pohonem.

Španělsko[editovat | editovat zdroj]

Španělsko již dříve zakoupilo a ve svých loděnicích postavilo čtyři francouzské ponorky třídy Daphné. Rozhodlo se proto i pro třídu Agosta, postavenou licenčně opět v loděnici BazánCartageně. Čtyři licenční ponorky španělského námořnictva nesou označení třída Galerna. První pár byl dokončen v roce 1983 a druhý v roce 1985.

JAR[editovat | editovat zdroj]

Ouessant

Jihoafrická republika objednala dvě ponorky této třídy (předtím získala i tři jednotky třídy Daphné). Jejich dodání jihoafrickému námořnictvu však zabránilo embargo uvalené na zemi ze strany OSN.[3] Obě ponorky proto odebral Pákistán.

Pákistán[editovat | editovat zdroj]

Ponorky této třídy, původně objednané JAR, byly Pákistánu dodány v letech 1979-1980 (Pákistán už dříve získal čtyři jednotky třídy Daphné). Pákistánské ponorky byly upraveny pro nesení amerických protilodních střel Sub-Harpoon.[4] Později k nim Pákistánské námořnictvo zakoupilo ještě tři značně modernizované jednotky, označené jako S-80B.[5]

Malajsie[editovat | editovat zdroj]

Malajské námořnictvo provozovalo v letech 2005–2009 vyřazenou francouzskou ponorku Ouessant. Získalo ji jako cvičné plavidlo pro výcvik posádek v rámci kontraktu na stavbu dvou ponorek třídy Scorpène.

Jednotky[editovat | editovat zdroj]

Verze Jméno Uživatel Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Status
S-90 Agosta (S-620) Francouzské námořnictvo 11. listopadu 1972 19. října 1974 28. července 1977
S-90 Bévéziers (S-621) Francouzské námořnictvo 17. května 1973 14. června 1975 27. září 1977
S-90 La Praya (S-622) Francouzské námořnictvo 1974 15. května 1976 9. března 1978
S-90 Ouessant (S-623) Francouzské námořnictvo 1974 23. října 1976 27. července 1978
S-90 Galerna (S-71) Španělské námořnictvo - 1983
S-90 Siroco (S-72) Španělské námořnictvo 1983 vyřazena 2012
S-90 Mistral (S-73) Španělské námořnictvo 1985
S-90 Tramontana (S-74) Španělské námořnictvo 1985
S-90 Hashmat (S-135, ex- Astrant) Pákistánské námořnictvo 17. února 1979
S-90 Hurmat (S-136, ex- Adventurous) Pákistánské námořnictvo 1980
S-90B Khalid (S-137) Pákistánské námořnictvo 1997 1998 září 1999
S-90B Saad (S-138) Pákistánské námořnictvo 1998 2001 srpen 2002
S-90B Hamza (S-139) Pákistánské námořnictvo 1999 2002 říjen 2002

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 113.  [Dále jen Pejčoch, Novák, Hájek 1994]
  2. a b Pejčoch, Novák, Hájek 1994, s. 113.
  3. Pejčoch, Novák, Hájek 1994, s. 32.
  4. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha : Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky) 
  5. SSK Agosta 90B Class Attack Submarine, France [online]. Naval-technology.com, [cit. 2011-01-24]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]