Třída Agosta
| Třída Agosta | |
|---|---|
 |
|
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Francouzské námořnictvo Španělské námořnictvo Pákistánské námořnictvo |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 13 |
| Zahájení stavby | |
| Spuštění na vodu | |
| Uvedení do služby | |
| Osud | aktivní (Španělsko + Pákistán) |
| Předchůdce | třída Daphné |
| Následovník | třída Scorpène |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 1490 t (na hladině) 1740 t (pod hladinou) |
| Délka | 67,57 m |
| Šířka | 6,8 m |
| Ponor | 5,4 m |
| Pohon | 2 diesely, 1 elektromotor |
| Palivo | {{{palivo}}} |
| Rychlost | 12,5 uzlu (na hladině) 20,5 uzlu (pod hladinou) |
| Dosah | 8500 nám. mil při 9 uzlech |
| Posádka | 54 |
| Výzbroj | 4× 550mm torpédomet |
| Pancíř | |
| Letadla | |
| Radar | |
| Sonar | |
| Ostatní | |
| Technické údaje {{{podtřída2}}} | |
| Výtlak | {{{výtlak2}}} |
| Délka | {{{délka2}}} |
| Šířka | {{{šířka2}}} |
| Ponor | {{{ponor2}}} |
| Pohon | {{{pohon2}}} |
| Palivo | {{{palivo2}}} |
| Rychlost | {{{rychlost2}}} |
| Dosah | {{{dosah2}}} |
| Posádka | {{{posádka2}}} |
| Výzbroj | {{{výzbroj2}}} |
| Pancíř | {{{pancíř2}}} |
| Letadla | {{{letadla2}}} |
| Radar | {{{radar2}}} |
| Sonar | {{{sonar2}}} |
| Ostatní | {{{ostatní2}}} |
Třída Agosta byla třída diesel-elektrických útočných ponorek francouzského námořnictva, která dosáhla rovněž nemalých exportních úspěchů. Ponorky vyvinula francouzské loděnice DCN (nyní DCNS). Postaveno bylo celkem 12 ponorek této třídy. Používala je námořnictva Francie, Španělska a Pákistánu, který zakoupil lodě objednané Jihoafrickou republikou, jejichž dodání zabránilo embargo uvalené rezolucí RB OSN č. 418.
Obsah |
Konstrukce [editovat]
Ve vývoji ponorek této třídy byly kladen důraz na tichý chod, velkou hloubku ponoření (v tomto případě 300 metrů) a na vysokou rychlost pod hladinou.[1] Ponorky byly dvoutrupé. Mezi vnějším trupem a tlakovým trupem byly umístěny palivové a balastní nádrže. V přídi byl sonar a torpédomety. Dále bylo umístěno velící centrum a za ním ubytovací prostory, v podlaží pod nimi byly akumulátory. V zadní části byl pohonný systém.
Výzbroj tvořily čtyři 550mm torpédomety. Z nich byla odpalována aktivně akusticky naváděná protiponorková torpéda L5 či po kabelu naváděná torpéda F17. Palbu řídil systém DLT D3. Během služby byly všechny francouzské ponorky upraveny pro nesení protilodních střel SM39 Exocet, odpalovaných pod hladinou z torpédometů. Na palubě mohly nést až 20 dlouhých zbraní či trojnásobný počet min.[2]
Pohonný systém tvořily dva diesely SEMT-Pielstick 16 PA4 V 185 VO a jeden elektromotor, čerpající energii ze dvou sad akumulátorů. Ponorky měly jeden pětilistý lodní šroub. Nejvyšší rychlost pod hladinou dosahovala 20,5 uzlu, ovšem pouze po dobu pěti minut.[2]
Uživatelé [editovat]
Francie [editovat]
Francie provozovala čtyři jednotky třídy Agosta, objednané v rámci pětiletého programu výstavy námořních sil pro roky 1971–1975. Po jejich vyřazení již nezakoupila žádné další konvenční ponorky a používá pouze ty s jaderným pohonem.
Španělsko [editovat]
Španělsko již dříve zakoupilo a ve svých loděnicích postavilo čtyři francouzské ponorky třídy Daphné. Rozhodlo se proto i pro třídu Agosta, postavenou licenčně opět v loděnici Bazán v Cartageně. Čtyři licenční ponorky španělského námořnictva nesou označení třída Galerna. První pár byl dokončen v roce 1983 a druhý v roce 1985.
JAR [editovat]
Jihoafrická republika objednala dvě ponorky této třídy (předtím získala i tři jednotky třídy Daphné). Jejich dodání jihoafrickému námořnictvu však zabránilo embargo uvalené na zemi ze strany OSN.[3] Obě ponorky proto odebral Pákistán.
Pákistán [editovat]
Ponorky této třídy, původně objednané JAR, byly Pákistánu dodány v letech 1979-1980 (Pákistán už dříve získal čtyři jednotky třídy Daphné). Pákistánské ponorky byly upraveny pro nesení amerických protilodních střel Sub-Harpoon.[4] Později k nim Pákistánské námořnictvo zakoupilo ještě tři značně modernizované jednotky, označené jako S-80B.[5]
Malajsie [editovat]
Malajské námořnictvo provozovalo v letech 2005–2009 vyřazenou francouzskou ponorku Ouessant. Získalo ji jako cvičné plavidlo pro výcvik posádek v rámci kontraktu na stavbu dvou ponorek třídy Scorpène.
Jednotky [editovat]
| Verze | Jméno | Uživatel | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby |
|---|---|---|---|---|---|
| S-90 | Agosta (S-620) | Francouzské námořnictvo | 11. listopadu 1972 | 19. října 1974 | 28. července 1977 |
| S-90 | Bévéziers (S-621) | Francouzské námořnictvo | 17. května 1973 | 14. června 1975 | 27. září 1977 |
| S-90 | La Praya (S-622) | Francouzské námořnictvo | 1974 | 15. května 1976 | 9. března 1978 |
| S-90 | Ouessant (S-623) | Francouzské námořnictvo | 1974 | 23. října 1976 | 27. července 1978 |
| S-90 | Galerna (S-71) | Španělské námořnictvo | - | – | 1983 |
| S-90 | Siroco (S-72) | Španělské námořnictvo | – | – | 1983 |
| S-90 | Mistral (S-73) | Španělské námořnictvo | – | – | 1985 |
| S-90 | Tramontana (S-74) | Španělské námořnictvo | – | – | 1985 |
| S-90 | Hashmat (S-135, ex- Astrant) | Pákistánské námořnictvo | – | – | 17. února 1979 |
| S-90 | Hurmat (S-136, ex- Adventurous) | Pákistánské námořnictvo | – | – | 1980 |
| S-90B | Khalid (S-137) | Pákistánské námořnictvo | 1997 | 1998 | září 1999 |
| S-90B | Saad (S-138) | Pákistánské námořnictvo | 1998 | 2001 | srpen 2002 |
| S-90B | Hamza (S-139) | Pákistánské námořnictvo | 1999 | 2002 | říjen 2002 |
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. s. 113. [Dále jen Pejčoch, Novák, Hájek 1994]
- ↑ a b Pejčoch, Novák, Hájek 1994, s. 113.
- ↑ Pejčoch, Novák, Hájek 1994, s. 32.
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha : Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. s. 374. (česky)
Literatura [editovat]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. s. 389.
Externí odkazy [editovat]
- (francouzsky) Podrobně o typu S-90B
