Třída Mistral

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Mistral
Tonnerre v roce 2009
Obecné informace
Uživatelé Francouzské námořnictvo
Ruské námořnictvo (objednány)
Typ Vrtulníková výsadková loď
Lodě 7
Zahájení stavby {{{zahájení stavby}}}
Spuštění na vodu {{{spuštění na vodu}}}
Uvedení do služby {{{uvedení do služby}}}
Osud aktivní (2014)
Předchůdce třída Foudre
Následovník
Technické údaje Mistral
Výtlak 21 300 t (plný)
Délka 199 m
Šířka 32 m
Ponor 6,2 m
Pohon
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 19 uzlů
Dosah 11 000 nám. mil při 14 uzlech
Posádka 160
Výzbroj Simbad (2×2)
2× 30mm kanón (plánováno)
4× 12,7mm kulomet
Pancíř
Letadla 16× vrtulník
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Mistral je třída vrtulníkových výsadkových a velitelských lodí francouzského námořnictva (francouzské označení je BPC – Bâtiments de Projection et de Commandement). Lodě jsou vybaveny pro nasazení se 450 vojáky a těžkou technikou po dobu 45 dnů. Nesou až 16 transportních či bitevních vrtulníků, dále výsadkové čluny či vznášedla. Jsou vybaveny pro funkci velitelských plavidel a na palubě též mají moderní nemocnici se 69 lůžky.[1]

Do služby ve francouzském námořnictvu byly zařazeny celkem tři jednotky této třídy — Mistral (2006), Tonnerre (2007) a Dixmunde 2012).[2] Další čtyři jednotky objednalo pro své námořnictvo Rusko s tím, že první pár bude postaven ve Francii a druhý již s francouzskou pomocí přímo v Rusku. Kontrakt vyvolal velké kontroverze a předání první jednotky Rusku bylo pozastaveno v souvislosti s válkou na východní Ukrajině.[3]

Jednotky[editovat | editovat zdroj]

Jednotky třídy Mistral:

Námořnictvo Číslo Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Poznámka
Francouzské námořnictvo L9013 Mistral Arsenal de Brest, Chantiers de Saint-Nazaire 10. července 2003 6. října 2004 18. prosince 2005 aktivní
L9014 Tonnerre Arsenal de Brest, Chantiers de Saint-Nazaire 26. srpna 2003 26. července 2005 1. srpna 2007 aktivní
L9015 Dixmude Arsenal de Brest, Chantiers de Saint-Nazaire 20. ledna 2010 17. září 2010 12. března 2012 aktivní
Ruské námořnictvo 501 Vladivostok DCNS 1. února 2012 15. října 2013 2014 (plán) dokončena, předání Rusku pozastaveno
Sevastopol DCNS 18. června 2013 21. listopadu 2014[4] 2015 (plán) ve stavbě[5]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Srovnání velikosti lodí třídy Mistral s předchozí třídou Foudre
Tonnerre (vlevo) kotvící vedle letadlové lodi Charles de Gaulle

Hangár lodí pojme až 16 středních či těžkých vrtulníků — například transportních vrtulníků NHIndustries NH90 či bitevních vrtulníků Eurocopter Tiger (na palubě ale mohou přistávat též americké těžké vrtulníky CH-53). Z průběžné letové paluby přitom může operovat až šest vrtulníků najednou. Palubu s hangárem spojuje dvojice výtahů — hlavní výtah je na zádi a pomocný za velitelským ostrovem na pravoboku. Pro výsadek těžké techniky slouží různé typy plavidel. Z doku lodí mohou operovat čtyři výsadkové čluny či dva vyloďovací katamarany EDA-R. Z paluby lodí třídy Mistral mohou operovat rovněž dvě americká vznášedla Landing Craft Air Cushion, což zlepšuje možnosti spolupráce s americkým a britským námořnictvem.

Plavidla třídy Mistral obvykle převáží 450 vojáků (krátkodobě 900) a až 70 obrněných vozidel. Například mohou nést 13 tanků Leclerc se 46 dalšími vozidly, nebo celý tankový prapor se 40 tanky Leclerc. Na palubě nesou moderní nemocnici se 69 lůžky, přičemž v případě nouze lze díky modulární konstrukci lodí na nemocnici upravit rovněž hangár. Vlastní výzbroj lodí tvoří dvě dvojitá odpalovací zařízení Simbad pro protiletadlové řízené střely Mistral s dosahem 6 km, dále dva 30mm kanóny Breda-Mauser (doposud nebyly instalovány) a čtyři 12,7mm kulomety.

Operační nasazení[editovat | editovat zdroj]

Mistral byl jednou ze čtyř francouzských lodí nasazených roku 2006 při Opération Baliste — evakuaci občanů EU z Libanonu, kde vypukl konflikt s Izraelem. K Libanonu loď převážela 650 vojáků, 85 vozidel (včetně pěti stíhačů tanků AMX 10 RC a 20 obrněných vozidel VAB a VBL) a osm vrtulníků typů Puma, Gazelle a Cougar.[6]

Prodej do Ruska[editovat | editovat zdroj]

V srpnu 2009 projevilo Rusko zájem o zakoupení jedné lodi třídy Mistral a stavbu až tří dalších jednotek ve vlastních loděnicích ve spolupráci s francouzskou loděnicí DCNS. Byl by to první takto rozsáhlý import zbraní do Ruska od rozpadu Sovětského svazu.[7] Pro ruské námořnictvo přitom není důležitá jen jejich schopnost výsadkových operací, ale především jejich možnosti v roli velitelských lodí. Francouzská vláda již s obchodem souhlasila, obchod však zatím nebyl definitivně potvrzen. Obchod si našel řadu kritiků, například gruzínského prezidenta Saakašviliho či pobaltských zemí. Podle serveru Globalsecurity.org zastává mnoho expertů názor, že zakoupení lodí nemá vojenský smysl, ale má Rusku umožnit přístup k nejmodernějším vojenským technologiím.[8]

V prosinci 2010 uzavření obchodu oficiálně potvrdil francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Bylo sjednáno, že první pár výsadkových lodí (VladivostokSevastopol) bude postaven ve spolupráci ruských loděnic a francouzské DCNS, přičemž druhý pár již bude celý postaven v Rusku.[9] Druhý pár plavidel mají dle kontraktu postavit ruské loděnice s 20% účestí francouzských firem. Lodě mají nést plnohodnotné senzorové a komunikační vybavení, jako jejich francouzské originály. Jejich výzbroj budou tvořit dva 30mm kanóny Breda Mauser a čtyři 12,7mm kulomety. Jejich přepravní kapacita činí 450 vojáků a 70 obrněných vozidel, k jejichž přepravě a podpoře typicky slouží osm bitevních vrtulníků Ka-52K, osm vrtulníků Ka-29/31 Helix a čtyři rychlé vyloďovací čluny.[5]

Spuštění výsadkové lodě Vladivostok na vodu proběhlo v říjnu 2013. Převzetí plavidla ruským námořnictvem bylo naplánováno na 14. listopad 2014, ale převzetí plavidla bylo francouzskou stranou pozastaveno.

Pozastavení kontraktu[editovat | editovat zdroj]

V druhé polovině srpna 2014 francouzský prezident François Hollande po nátlaku některých států (USA, Velká Británie, Polska a dalších)[10] oznámil, že v reakci na vývoj ve východní Ukrajině pozastavuje dodávku první ze dvou moderních vrtulníkových lodi třídy Mistral, které si objednalo Rusko.[10] Dodal přitom, že se o opci na další dvě lodě nemůže v současnosti ani diskutovat.[11]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Mistral Class – Amphibious Assault, Command and Force Projection Ship, France [online]. Naval-technology.com, [cit. 2010-03-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Mistral Construction Program [online]. Globalsecurity.org, rev. 2010-02-05, [cit. 2010-03-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. -KET-. Paříž s Mistraly zdržuje, Moskva se zlobí [online]. ČT24, rev. 2014-11-13, [cit. 2014-11-13]. Dostupné online.  
  4. France launches second Mistral-class vessel [online]. Naval-technology.com, rev. 2014-11-21, [cit. 2014-12-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b Russian Navy's first Mistral-class vessel construction programme moves ahead [online]. Naval-technology.com, [cit. 2013-06-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. French Navy validates the BPC concept in Lebanon [online]. REV. 2006-10-10, [cit. 2010-03-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Mistral class amphibious assault ship [online]. Globalsecurity.org, rev. 2010-02-03, [cit. 2010-03-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Russia to use Mistral-class carrier as command ship - source [online]. Globalsecurity.org, rev. 2010-02-26, [cit. 2010-03-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. K francouzsko-ruské výrobě lodí Mistral [online]. ATM, 2011-01-04, [cit. 2011-01-31]. Dostupné online.  
  10. a b IDNES-zpráva o zákazu vývozu lodí Mistral [online]. 3.8.2014, [cit. 2014-08-05]. Dostupné online.  
  11. Zpráva o přerušení dodávky lodí Mistral na Novinkách.cz [online]. 3.8.2014, [cit. 2014-08-05]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]