Třída Daphné

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Daphné
Doris v roce 1994
Obecné informace
Uživatelé Francouzské námořnictvo
Španělské námořnictvo
Pákistánské námořnictvo
Portugalské námořnictvo
Jihoafrické námořnictvo
Typ ponorka
Lodě 25
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud 2 ztraceny
23 vyřazeny
Předchůdce třída Aréthuse
Následovník třída Agosta
Technické údaje
Výtlak 869 t (na hladině)
1043 t (pod hladinou)
Délka 57,75 m
Šířka 6,76 m
Ponor 4,62 m
Pohon 2 dieselgenerátory, 2 elektromotory
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 13,5 uzlu (na hladině)
16 uzlů (pod hladinou)
Dosah
Posádka 45
Výzbroj 12× 550mm torpédomet
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Daphné byla třída malých diesel-elektrických ponorek francouzského námořnictva, která dosáhla rovněž nemalých exportních úspěchů. Vývoj nové třídy pobřežních ponorek, které by ve službě doplnily oceánské ponorky třídy Narval, byl objednán v roce 1952. Ponorky třídy Daphné přitom byly další evolucí předchozí úspěšné třídy Aréthuse.[1] Postaveno bylo celkem 25 ponorek této třídy. Používala je námořnictva Francie, Španělska, Portugalska, Jihoafrické republikyPákistánu. Všechny již byly vyřazeny.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Flore po vyřazení
Posádka na věži Doris

Ve vývoji ponorek této třídy byly kladen důraz na velké manévrovací schopnosti, tichý chod, malou posádku a jednoduchou údržbu. Vyznačovaly se přitom také silnou výzbroji 12 torpédometů a velkou hloubkou ponoru dosahující 300 metrů.[1]

Ponorky měly klasické konzervativní tvary poválečných ponorek. Byly dvoutrupé konstrukce a měly pouze jednu palubu. Mezi vnějším a tlakovým trupem byly umístěny palivové a balastní nádrže.[2] V kopuli na přídi se nacházel sonar, který tak tvořil charakteristický výčnělek. Původní sonar typu DUUA 1 byl později nahrazen typy DUUA 2 a DUUA 2B (modernizována nebyla pouze Daphné a dvojice již ztracených ponorek MinerveEurydice).[3]

Výzbroj tvořilo dvanáct 550mm torpédometů, která mohla díky nestandardní francouzské ráží používat pouze francouzská torpéda (neřízená protilodní torpéda typů E14 a E15 a akusticky naváděná protiponorková torpéda L3). Osm torpédometů se nacházelo v přídi a zbylé čtyři v zádi ponorek (zadní byly umístěny mimo tlakový trup). Vzhledem k malým rozměrům ponorek nebyla na palubě nesena rezervní torpéda.[4]

Pohonný systém tvořily dva dieselgenerátory SEMT-Pielstick 12 PA 1/4 a dva elektromotory Jeumont. Ponorky měly dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost pod hladinou dosahovala 16 uzlů, přičemž na hladině to bylo 13,5 uzlu.[2]

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Francie[editovat | editovat zdroj]

Psyché ukotvená v Rouenu

Francie nejprve v roce 1955 objednala stavbu tří jednotek, ke kterým postupně přiobjednala dalším osm kusů. Stavba těchto ponorek pro Francii probíhala v letech 19581970. Prvních sedm jednotek bylo dokončeno v roce 1964, další tři v roce 1969 a poslední v roce 1970.[3] Během služby se tři francouzské ponorky potopily. Minerve se potopila 27. ledna 1968 ve Středozemním moři. Zde byla 4. března 1970 ztracena i Eurydice. U obou ponorek je příčina jejich ztráty dodnes neznámá. Ponorka Siréne se potopila 11. října 1972, po jejím vyzvednutí a opravě však byla opět zařazena do služby.[3]

Španělsko[editovat | editovat zdroj]

Minerve korvící v norském Bergenu

Španělské námořnictvo v letech 1973–1975 zařadilo čtyři ponorky třídy Daphné, postavené v licenci ve španělských loděnicích.[4]

JAR[editovat | editovat zdroj]

Trojice ponorek, postavených pro JAR loděnicí A. C. Dubigeon v Nantes, představovala vůbec první ponorky ve službě u Jihoafrického námořnictva.[5] Dodány byly v letech 1970–1971. Jejich posílení o dvě další ponorky novější třídy Agosta již zabránilo embargo uvalené na JAR ze strany OSN.[6] Všechny ponorky již byly vyřazeny.

Pákistán[editovat | editovat zdroj]

Pákistánská ponorka Ghazi

Pákistán získal celkem tři ponorky třídy Daphné, postavené ve francouzských loděnicích a dodané v letech 1971–1972.[4] V roce 1975 Pákistán od Portugalska koupil ještě ponorku Cachalote, patřící ke stejné třídě.[7] Všechny čtyři ponorky byly vyřazeny v lednu 2006.

Pákistánské námořnictvo ponorky nasadilo roku 1971 vIndicko-pákistánské válce. Ponorka Hangor přitom v prosinci 1971 potopila indickou protiponorkovou fregatu Khukri. Hangor tak se tak stal první ponorkou od skončení druhé světové války, která torpédovala a potopila jinou loď.[8]

Portugalsko[editovat | editovat zdroj]

Portugalské námořnictvo v letech 1967–1969 zařadilo do služby čtyři ponorky této třídy, postavené ve francouzských loděnicích.[4] Jednu později prodalo Pákistánu.

Jednotky[editovat | editovat zdroj]

Jméno Uživatel Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby
Daphné (S-641) Francouzské námořnictvo březen 1958 20. června 1959 1. června 1964
Diane (S-642) Francouzské námořnictvo červenec 1958 4. října 1960 20. června 1964
Doris (S-643) Francouzské námořnictvo 1. září 1958 14. května 1960 26. srpna 1964
Eurydice (S-644) Francouzské námořnictvo červenec 1959 19. června 1960 září 1964
Flore (S-645) Francouzské námořnictvo 1. září 1958 21. prosince 1960 21. května 1964
Galatée (S-646) Francouzské námořnictvo 1. září 1958 22. září 1961 25. července 1964
Minerve (S-647) Francouzské námořnictvo květen 1958 31. května 1961 10. června 1964
Junon (S-648) Francouzské námořnictvo 1. července 1961 11. května 1964 25. února 1966
Vénus (S-649) Francouzské námořnictvo srpen 1961 24. září 1964 1. ledna 1966
Psyché (S-650) Francouzské námořnictvo 1. května 1965 28. června 1967 1. července 1969
Siréne (S-651) Francouzské námořnictvo 1. května 1965 28. června 1967 1. března 1970
Albacora (S-163) Portugalské námořnictvo 1967
Barracuda (S-164) Portugalské námořnictvo 1968
Cachalote (S-165) Portugalské námořnictvo 1. září 1969
Delfim (S-166) Portugalské námořnictvo 1969
Hangor (S-131) Pákistánské námořnictvo 28. června 1969 12. ledna 1971
Shushuk (S-132) Pákistánské námořnictvo 30. července 1969 12. ledna 1971
Mangro (S-133) Pákistánské námořnictvo 7. února 1970 8. srpna 1972
Ghazi (S-134, ex-Cachalote) Pákistánské námořnictvo 23. září 1968 1. října 1976
Delfín (S-61) Španělské námořnictvo 1973
Tonina (S-62) Španělské námořnictvo 1973
Marsopa (S-63) Španělské námořnictvo 1975
Narval (S-64) Španělské námořnictvo 1975
Maria Van Riebeeck (S-97) Jihoafrické námořnictvo 14. března 1968 18. března 1969 22. června 1970
Emily Hobhouse (S-98) Jihoafrické námořnictvo 18. listopadu 1968 24. října 1969 25. ledna 1971
Johanna Van Der Merve (S-99) Jihoafrické námořnictvo 24. dubna 1969 21. července 1970 21. července 1971

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 112.  [Dále jen Pejčoch, Novák, Hájek 1994]
  2. a b MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha : Naše vojsko, 2008. ISBN 80-206-0766-8. S. 110.  [Dále jen Miller, Jordan 2008]
  3. a b c Pejčoch, Novák, Hájek 1994, s. 113.
  4. a b c d Miller, Jordan 2008, s. 111.
  5. Pejčoch, Novák, Hájek 1994, s. 31.
  6. Pejčoch, Novák, Hájek 1994, s. 32.
  7. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 374. (česky) 
  8. Hangor Class (Fr Daphné) [online]. Globalsecurity.org, [cit. 2011-01-30]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.  
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu