Třída La Fayette

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída La Fayette
Surcouf
Obecné informace
Uživatelé Francouzské námořnictvo
Námořnictvo Čínské republiky
Singapurské námořnictvo
Saúdské královské námořnictvo
Typ fregata
Lodě 20
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud aktivní
Předchůdce Floréal
Následovník
Technické údaje
Výtlak 3500 t
Délka 125 m
Šířka 15,5 m
Ponor 5,85
Pohon CODAD
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 25 uzlů
Dosah 9000 nám. mil při 12 uzlech
Posádka 164
Výzbroj 1× 100mm kanón DCNS
2× 20mm kanón Giat 20F2
MM40 Exocet (2×4)
Crotale CN2 (24 ks.)
Pancíř
Letadla 1× vrtulník
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída La Fayette je třída fregat francouzského námořnictva. Skládá se z pěti jednotek – Fayette, Surcouf, Courbet, AconitGuépratte. Další fregaty tohoto typu doposud zakoupily ještě Tchaj-wan, SingapurSaúdská Arábie. Námořnictvo Čínské republiky vlastní šest lodí třídy Kang Ding, singapurské námořnictvo získalo šest lodí třídy Formidable a konečně saúdské královské námořnictvo zakoupilo tři fregaty třídy Al Riyadh. Celkem tak bylo postaveno 20 fregat této třídy.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Střely Crotale
Boční silueta lodi

Pro Francii tyto fregaty postavila loděnice DCN v Lorientu. Tři jednotky byly objednány v roce 1988 a další dvě v roce 1992. Všech pět kusů bylo dodáno mezi lety 1996-2001.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

V konstrukci fregat jsou využity stealth technologie, ať už v celkovém řešení tvaru trupu či použití barev pohlcujících radarové vlny. V dělové věži na přídi je umístěn 100mm kanón DCNS. Lehkou hlavňovou výzbroj tvoří dva 20mm kanóny Giat 20F2. Protilodní výzbroj představují dva čtyřnásobné kontejnery protilodních střel MM40 Exocet. K boji proti vzdušným cílům mají systém Crotale CN2, umístěný na střeše hangáru. Lodě nesou zásobu 24 střel a dosahem 13 km. V budoucnu se předpokládá přechod na modernější střely Aster 15. Na zádi je přistávací plošina a hangár pro jeden střední vrtulník Eurocopter AS565 či NHIndustries NH90.

Pohonný systém je typu CODAD. Lodě mají čtyři dva diesely SEMT Pielstick 12 PA6 v 280 STC. Lodní šrouby jsou dva. Maximální rychlost je 25 uzlů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu