Třída Cassard

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Cassard
Cassard
Obecné informace
Uživatelé Francouzské námořnictvo
Typ torpédoborec
Lodě 2
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud aktivní
Předchůdce Georges Leygues
Následovník FREMM
Technické údaje
Výtlak 3900 t (standardní)
4500 t (plný)
Délka 139 m
Šířka 14 m
Ponor 5,6 m
Pohon 4 diesely
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 29,5 uzlů
Dosah
Posádka 224
Výzbroj 1× 100mm/55 kanón
2× 20mm kanón (2×1)
4× 12,7mm kulomet (4×1)
MM40 Exocet (2×4)
Standard SM-1MR (40 ks.)
2× Sadral/Mistral (6hl., 39 ks.)
2× 550mm torpédomet (2×1)
Pancíř
Letadla 1× vrtulník
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Cassard je třída raketových torpédoborců francouzského námořnictva. Jedná se o protiletadlovou variantu torpédoborců třídy Georges Leygues od nichž se liší především instalací vypouštěcího zařízení amerických řízených střel Standard SM-1MR, sejmutého ze dvou starých torpédoborců třídy Surcouf. Obě postavené torpédoborce jsou stále v aktivní službě.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Třída se skládá ze dvou jednotek – Cassard vstoupil do služby v roce 1988Jean Bart v roce 1991. Oba postavila loděnice DCN v Lorientu.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Hlavňovou výzbroj představuje 100mm v dělové věži na přídi, dva 20mm kanóny a čtyři 12,7mm kulomety. K boji proti vzdušným cílům slouží jednoduché odpalovací zařízení protiletadlových řízených střel Standard SM-1MR se zásobou 40 střel a dosahem 45 km. Střely Standard by přitom měly nahradit nové střely Aster 30. To doplňuje ještě protiletadlový systém krátkého dosahu Sadral, využívající 39 kusů střel Mistral s dosahem 5 km. Dvě šestinásobná vypouštěcí zařízení jsou po stranách hangáru. Torpédoborce rovněž nesou dva čtyřnásobné kontejnery protilodních střel MM40 Exocet a dva 550mm protiponorkové torpédomety KD 59E, pro které nesou zásobu 10 torpéd.

Torpédoborce mají přistávací palubu a hangár pro uskladnění jednoho vrtulníku. Pohonný systém tvoří čtyři diesely SEMT Pielstick 18PA6-V280 BTC. Nejvyšší rychlost je 29,5 uzlu. Dosah je 8000 námořních mil při rychlosti 18 uzlů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]