Třída Capitani Romani

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Capitani Romani
Scipionefricano
Obecné informace
Uživatelé Regia Marina
Marina Militare
Francouzské námořnictvo
Typ lehký křižník
Lodě 12 plánovaných
4 z nich dokončené
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud
Předchůdce třída Duca degli Abruzzi
Následovník
Technické údaje
Výtlak 3686 tn (standardní)
5334 tn (plný)
Délka 142,9 m
Šířka 14,4 m
Ponor 4,9 m
Pohon 2 turbínová soustrojí
4 kotle
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 40 uzlů
Dosah
Posádka 418
Výzbroj 8× 135 mm (4×2)
8× 37 mm (8×1)
8× 20 mm (4×2)
8× 533mm torpédomet (2×4)
až 130 min
Pancíř můstek 15 mm
věže 20 mm
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Capitani Romani byla třída italských lehkých křižníků. Lodě byly navrženy zejména jako odpověď na stavbu francouzských „supertorpédoborců“ tříd Le Fantasque a Mogador. V roce 1939 byl založen kýl dvanácti jednotek, ale do italské kapitulace v roce 1943 se podařilo dokončit tři a po válce ještě jednu. Lodě se vyznačovaly vysokou rychlostí a minimální pancéřovou ochranou (pouze můstek a dělové věže). Od předchozích tříd italských lehkých křižníků se lišily také použitím nových děl ráže 135 mm.

Plavidla[editovat | editovat zdroj]

  • Attilio Regolo – dokončen v roce 1942, po válce byl předán Francii a přejmenován na Chateurenault
  • Caio Mário – po italské kapitulaci obsazen Němci, nebyl dokončen a Němci ho při ústupu sami potopili
  • Claudio Druso – stavba v roce 1940 zastavena, v letech 1941–1942 byl trup rozebrán
  • Claudio Tiberio – stavba v roce 1940 zastavena, v letech 1941–1942 byl trup rozebrán
  • Cornelio Sulla – po italské kapitulaci obsazen Němci, nebyl dokončen a potopila ho americká letadla
  • Giulio Germanico – po italské kapitulaci obsazen Němci, ale nedokázali ho dokončit. Při ústupu sami potopili. V roce 1947 byl křižník vyzdvižen a do roku 1956 modernizován. V italském námořnictvu poté sloužil do roku 1971 pod názvem San Marco.
  • Ottaviano Augusto – po italské kapitulaci obsazen Němci, nebyl dokončen a potopila ho americká letadla
  • Paulo Emilio – stavba v roce 1940 zastavena, v letech 1941–1942 byl trup rozebrán
  • Pompeo Magno – dokončen v roce 1943, vyřazen v roce 1964
  • Scipione Africano – dokončen v roce 1943. Po válce byl předán Francii a přejmenován na Guichen
  • Ulpio Traiano – těsně před dokončením ho v Palermu dne 3. ledna 1943 potopily žabí muži (živá torpéda Chariots)
  • Vipsanio Agrippa – stavba v roce 1940 zastavena, v letech 1941–1942 byl trup rozebrán

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Prameny[editovat | editovat zdroj]