Kaznějov
| Kaznějov | |
|---|---|
 Kaplička sv. Jana Křtitele | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | město |
| Pověřená obec | Plasy |
| Obec s rozšířenou působností | Kralovice (správní obvod) |
| Okres | Plzeň-sever |
| Kraj | Plzeňský |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°53′36″ s. š., 13°22′59″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 3 112 (2024)[1] |
| Rozloha | 12,30 km²[2] |
| Katastrální území | Kaznějov |
| Nadmořská výška | 398 m n. m. |
| PSČ | 331 51 |
| Počet domů | 555 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 1 |
| Počet k. ú. | 1 |
| Počet ZSJ | 2 |
| Kontakt | |
| Adresa městského úřadu | Ke Škále 220 331 51 Kaznějov mesto@kaznejov.cz |
| Starostka | Eva Šimlová |
| Oficiální web: www | |
  Kaznějov | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 559008 |
| Kód části obce | 64556 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kaznějov je město v okrese Plzeň-sever v Plzeňském kraji. Leží dvacet kilometrů severně od Plzně na silnici I/27 spojující Plzeň s Mostem v mělkém údolí Kaznějovského potoka. Žije v něm přibližně 3 100[1] obyvatel.
Na severu Kaznějov sousedí s Rybnicí, na východě s Oborou, na jihovýchodě s hospodářským dvorem Býkovem, na jihozápadě s městečkem Horní Bříza a na západě s Mrtníkem. Západně a jihozápadně od města je uprostřed lesů největší povrchový kaolinový lom ve střední Evropě.[4]
Název
[editovat | editovat zdroj]Název města je pravděpodobně odvozen z domácké podoby osobního jména Kazimír (základ slova kaz- a přípona -něj) ve významu Kaznějův dvůr. V historických pramenech se název objevuje ve tvarech: Kaznew (1146), Casnaw (1346), v Kaznějově (1420), Kazňov (1420), „na Kazniegowu“ (1501), Kazniegow (1502), Kasenau nebo Kaznau a Kazniow (1833) a Kázňov (1854).[5] Dále se používaly také tvary: Kazňau,[6] Kasniau,[7] Kazniau,[8] Kazňov[9][10] a Kaznow.[7] V letech 1939–1945 se město jmenovalo německy Gaßnau.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Kaznějov je poprvé zmiňován roku 1144, kdy jej český kníže Vladislav II. daroval jím založenému cisterciáckému klášteru v Plasích. Mniši kláštera ves pravděpodobně zrušili, protože v potvrzení majetku kláštera papežem Inocencem IV. z roku 1250 je Kaznějov uváděn jako grangie. Ta byla tvořena propugnaculem, to je opevněným obytným domem uvnitř většího celku, chlévy, ratejnou, pravděpodobně stodolou, sýpkou s kamenným sklepem a refektářem, společnou jídelnou mnichů.
V průběhu 14. století cisterciáci opustili hospodaření se systémem dvorů, grangie rušili a na jejich místě opět zakládali vsi. Opětovným založením Kaznějova byl roku 1346 pověřen kralovický rychtář a lokátor Petr, který rozdělil pozemky dvora na 16 lánů a osadil je sedláky podle zákupního práva. Za svou práci dostal kaznějovskou rychtu, propugnaculum grangie s chlévy, svobodný lán, třetí díl pokut a navrch právo postavit u Kaznějova na klášterním rybníce mlýn. Ostatní části dvora připadly osadníkům, část byla připojena k ovčínu, který byl jako jediný z dvora zachován. Rychtář Petr prodal roku 1350 rychtářský úřad Protivovi z Volfštejna, který se v případě potřeby musel v plné zbroji dostavit do kláštera k jeho obraně. Roku 1418 získal rychtu na krátko Hrdoň z Dubjan.
Na počátku husitských válek v roce 1420 získali Kaznějov spolu s dalšími vesnicemi a městečkem Kralovicemi od krále Zikmunda do zástavy katoličtí páni bratři Hanuš a Bedřich z Kolovrat na Libštejně a Krašově. Zikmund však Kaznějov zastavil ještě jednou: Burianovi I. z Gutštejna. Mezi Libštejnskými z Kolovrat a pány z Gutštejna vznikl spor, který nakonec vyhráli Gutštejnové a Kaznějov připojili k panství Dolní Bělé. Za husitských válek bylo v Kaznějově vypleněno šest statků a zanikla i sousední ves Újezd.
Roku 1555 prodali páni z Gutštejna celé dolnobělské panství Šebestiánu Markvartovi z Hrádku, purkrabímu na Karlštejně. Markvartové z Hrádku drželi Kaznějov až do pobělohorských konfiskací. Od královské komory koupil Kaznějov a pustý Újezd pan Vilém z Vřeskovic, později jej na císařovo přání vrátil plaskému klášteru. Rychtářem v té době byl Augustin Bržínský z Poksdorfu, ale v průběhu třicetileté války byla rychta spolu s jedním statkem vypálena. K roku 1654 je v Kaznějově uváděno osm usedlostí, pustý panský mlýn a ovčín, o deset let později to bylo již 24 usedlostí. Opat Kryštof Tengler zřídil poplužní dvůr, ale opat Benedikt Engelken v roce 1681 – na sklonku svého života – dvůr zrušil a jeho pozemky rozdělil mezi tři nové sedláky. Místo původní kaznějovské grangie je neznámé. V majetku kláštera zůstal Kaznějov až do jeho zrušení roku 1785.
V 19. století, v souvislosti s objevem uhelných ložisek, v Kaznějově podnikatel Johann David Starck otevřel roku 1833 východně od obce chemickou továrnu, takzvaná stará továrna kam byla přenesena výroba dýmavé kyseliny sírové z Hromnice. Po požáru dvou olověných komor 7. září 1898 došlo 23. prosince 1901 k definitivnímu ukončení provozu staré továrny. Pokračovatel a syn zakladatele chemičky Johann Antonín Starck v roce 1847 podnik rozšířil o výrobu fosforu z mletých pálených kostí. Po útlumu a ukončení této výroby se do popředí dostalo opět oleum. Roku 1874 na místě současné chemičky vznikla takzvaná nová továrna s několika olejnami. Roku 1879 v nové továrně nechal vybudovat Belgičan G. Delplace nový komorový systém na výrobu koncentrované kyseliny sírové.
Hornictví
[editovat | editovat zdroj]Na okraji města se od 19. do první poloviny 20. století těžilo černé uhlí. Nejstaršími doly byly Francisi a Adalberti (Vojtěch) zřízené v letech 1819 a 1821. Oba brzy poté koupil Johann David Starck, který musel nechat razit dědičnou štolu k jejich odvodnění, ale založil také správní budovu (tzv. Zámeček) a dvě hornické kolonie. Uhlí se těžilo vrátkovými jamami a využívalo se ve Starckově hromnickém podniku.[11]
V roce 1839 bylo nalezeno uhlí v polesí Jalovčiny, kde Starck postupně získal padesát důlních měr. Uhlí se těžilo ze dvou slojí, z nichž svrchní byla v hloubce 67–70 metrů (mocnost 0,4 metru) a spodní s kvalitnějším uhlím se nacházela o čtyři až osm metrů hlouběji. Její mocnost se pohybovala od 0,4 do 0,8 metru. Najatí sedláci vozili uhlí do Hromnic a zpět přiváželi suroviny na výrobu olea. V roce 1857 byla vyhloubena těžní jáma dolu Antonín (Jalovčín) a při využití parního stroje se jí v letech 1857–1862 těžilo 5 600 tun uhlí ročně. Vrcholu těžby (13 200 tun) důl dosáhl v roce 1875. V roce 1902 byl provoz dolu ukončen, ale v letech 1910–1922 byl znovu obnovován a pokračoval ještě v roce 1924.[12]
Dalším kaznějovským dolem býval důl Martini založený roku 1861 na jižním okraji města.[12] Na západním okraji Kaznějova otevřel Johann Anton Starck důl David, kde se uhlí začalo těžit v roce 1872. Důl trpěl silnými přítoky vody, ale přesto se v něm v hloubce 120–140 metrů těžila sloj rozdělená proplástkem na dvě lávky s mocností 2,9 a 1,2 metru. Největšího objemu produkce důl dosáhl po zahájení provozu na železniční trati Plzeň–Žatec (34 500 tun ročně). S hlavní tratí byl spojen vlečkou. V sousedství dolu Starckové založili chemický podnik, kde se od roku 1879 vyráběla kyselina dusičná a od začátku osmdesátých let 19. století také železné mořidlo a modrá skalice. Po smrti Johanna Antona Starcka se jeho podniky v roce 1885 transformovaly na akciovou společnost Dolové a průmyslové závody, dříve J. D. Starck sídlící v Plzni. Roku 1900 celý podnik koupil J. Peschek.[13]
Menšími doly v Kaznějově býval Mortis, který ukončil provoz roku 1895, dále Marie (v provozu v letech 1936–1937), Madera a Honora.[13]
Dvacáté století
[editovat | editovat zdroj]Od roku 1903 se u města těží kaolin. V roce 1930 ve městě byla zahájena výroba kyseliny citronové. Po druhé světové válce byl podnik zestátněn pod názvem Lachema.[13]
V lednu 1934 byl v Kaznějově otevřen hřbitov a přestalo tak pohřbívání kaznějovských na hřbitově v Oboře. První pohřbenou se stala žačka Jaroslava Macháčková. V roce 1997 získal Kaznějov status města.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 1 391 obyvatel (z toho 681 mužů), z nichž bylo 1 342 Čechoslováků, 35 Němců, jeden Žid, dva příslušníci jiné národnosti a jedenáct cizinců. Většina (693 lidí) byla bez vyznání, dále převažovali římští katolíci (445) a členové církve československé. Dva lidé byli evangelíky, osm židy a jeden člověk patřil k nezjišťovaným církvím.[14] Podle sčítání lidu z roku 1930 mělo město 1 708 obyvatel: 1 631 Čechoslováků, 56 Němců, jednoho Žida, čtyři Rusy a šestnáct cizinců. Převažovali římští katolíci. Bez vyznání bylo 592 obyvatel, 281 jich patřilo k církvi československé, 26 lidí bylo evangelíky, osm židy a pět jich patřilo k nezjišťovaným církvím.[15]
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 507 | 946 | 906 | 911 | 1 291 | 1 391 | 1 708 | 1 939 | 2 120 | 2 581 | 3 267 | 3 193 | 2 999 | 3 031 | 2 934 |
| Počet domů | 39 | 85 | 80 | 102 | 126 | 145 | 217 | 329 | 343 | 394 | 423 | 470 | 489 | 524 | 555 |
Městská správa
[editovat | editovat zdroj]Od 1. ledna 1986 do 23. listopadu 1990 k městu patřila Rybnice.[18]
Městské symboly
[editovat | editovat zdroj]Znak a vlajka byly městu uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 19. května 1998.[19]
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Městem vede železniční trať Plzeň–Žatec–Most, na které se nachází stanice Kaznějov, a autobusová linka Plzeň–Kralovice. Kaznějov leží na silnici první třídy I/27, na kterou navazují silnice nižších tříd III/2318 směr Obora, Dobříč a II/204 Kaznějov–Úněšov.
Představitelé obce
[editovat | editovat zdroj]Dle dochovaných záznamů[20] jsou známi následující představitelé:
- Antonín Karlovec, rychtář (v období kolem roku 1838)
- Jan Šimandl, starosta (1888–1900)
- Václav Kondel, starosta (1900–1906)
- Antonín Němec, starosta (1906–1913)
- Antonín Beránek, starosta (1913–1916)
- Antonín Němec, úřadující první radní (1916–1919)
- František Šmídl, starosta (1919–1925)
- František Vopat, předseda ustavené správní komise (1925)
- Cyril Kovanda, starosta (1925–1927), zemřel ve funkci
- František Triner, starosta (1927–1932)
- Josef Lavička, starosta (1932–1936)
- Václav Juha, starosta (1936–1942), zatčen gestapem, odvezen do koncentračního tábora Buchenwald
- Jaroslav Fiedler, náměstek starosty (1942–1945)
- Vojtěch Rabas, předseda revolučního národního výboru (7. května 1945 – 9. května 1945)
- Josef Müller, předseda revolučního národního výboru (9. května 1945 – 1. června 1945)
- Jaroslav Fiedler, předseda MNV (1. června 1945 –1. prosince 1945)
- Rudolf Štefl, předseda MNV (1. prosince 1945 – 30. června 1946)
- Václav Brůj, předseda MNV (30. června 1946 – 16. července 1948), zemřel ve funkci
- Josef Zeman, předseda MNV (16. července 1948 – 8. května 1952)
- Antonín Bajt, předseda MNV (8. května 1952 – 25. května 1954)
- Antonín Žaloudek, předseda MNV (25. května 1954 – 1959)
- Josef Šimandl, úřadující náměstek (1959–1960)
- Vojtěch Rabas, předseda MNV (1960–1964)
- Josef Křížek, předseda MNV (1964–1970)
- Miroslav Koldinský, předseda MNV (1970–1971)
- František Fakan, předseda MNV (1971–1976)
- Ludvík Krofta, předseda MNV (1976–1985), volební období nedokončil pro nemoc
- František Fakan, úřadující náměstek (1985–1986)
- Antonín Pokorný, předseda MNV (1986–1990)
- Vratislav Jícha, starosta (1990–1998)
- Petr Sýkora, starosta (1998–2018)
- Eva Šimlová, starostka (od 2018)
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Kaplička svatého Jana Křtitele[21]
- Brána u čp. 14
- Pomník padlých ve druhé světové válce u obecního úřadu
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Matěj Ondřej Kondel (1686–1758), polír a stavitel – bílovský rodák se přiženil na kaznějovský statek Kučerů, jako stavitel se podílel i na stavbě konventu kláštera v Plasích, několika kaplí v okolí, kostela v Mariánské Týnici nebo stavbě fary v Kralovicích[20]
- Johann David Starck (1770–1841), podnikatel – v roce 1833 dostal povolení k zahájení výstavby kaznějovské továrny na výrobu dýmavé kyseliny sírové, kterou následně do Kaznějova přesunul z Hromnic[22]
- Johann Anton Starck (1808–1883), podnikatel, syn Johanna Davida Starcka, poslanec Říšského a Českého zemského sněmu – výrobu v kaznějovské chemičce rozšířil o dočasnou produkci fosforu, postavil novou továrnu na výrobu kyseliny sírové u dolu David a tento hlavní výrobní program vyváží do řady zemí světa[23]
- Anton Schobloch (1835–1900), podnikatel, obchodník – po smrti Johanna Antona Starcka, u kterého pracoval jako obchodní ředitel a který mu odkázal třetinu společnosti, vedl firmu Johann David Starck, kterou roku 1885 převedl na akciovou společnost Dolové a průmyslové závody[22]
- František Hofman (1898–1966), zahrádkář, sokol, ochotník – v roce 1927 nastoupil jako zahradník u továrny Johanna Davida Starcka, kde vybudoval moderní zahradu a skleník s nevídanými exotickými rostlinami, také aktivně zapojil do činnosti místního Sokola, ochotnického divadla a Svazu zahrádkářů a ovocnářů[20]
- J. Peschek, uhelný magnát – roku 1900 se stal vlastníkem kaznějovské chemičky, ukončil výrobu kyseliny sírové ve starém závodě a vše přesunul do areálu v západní části Kaznějova, kde se již vyráběla např. kyselina dusičná či modrá skalice[23]
- Bohumír Cyril Petr (1905–1976), římskokatolický kněz a po určitou dobu člen benediktinského řádu, varhaník, hudební skladatel, hudební vědec, defektolog, topograf, historik[24]
- Vladimír Vyhnis (1911–1942), odbojář
- Anna Vyhnisová (1912–1942), odbojářka
- Karel Fleissig (1912–1976), spisovatel – po studiích filozofie a práv se usadil v Kaznějově, příběhy z Kaznějova a okolí se inspiroval i ve své tvorbě (Hříšné časy) [25][26]
- Václav Němec (1912–2001), učitel, spisovatel, básník – narodil se v Kaznějově na statku čp. 14, vystudoval učitelský ústav v Plzni a poté jako učitel působil převážně na Sokolovsku, kterému věnoval značnou část svého díla[20]
- Rudolf Valeš (1915–1990), hudebník a skladatel – vyučil se zámečníkem a v místní chemické továrně pracoval až do důchodu, celý život se věnoval hudbě, hrál na trubku a harmoniku, zkomponoval celou řadu skladeb pro dechovou hudbu[20]
- Josef Jelínek (1924–1993), chemik, ochotník, malíř – do Kaznějova se přistěhoval v roce 1953 za prací v místní chemické továrně, ve volném čase se věnoval režii v ochotnickém divadle a jeho celoživotním koníčkem bylo malování přírody[20]
- Alfréd Willer (1930–2022), brazilský architekt českého původu – narodil se v Kaznějově jako syn strojního inženýra Viléma Willera, po vpádu nacistů v roce 1939 musela židovská rodina Kaznějov opustit a v roce 1947 se odstěhovala do Brazílie do města São Paulo[27][28]
- Jiří Berger (1950–2008), fotograf – kaznějovský rodák, který se specializoval na letecké fotografování, zejména památkových objektů[29]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ DUFKOVÁ, Marie. Největší lom na kaolin ve střední Evropě. Třípól [online]. 2018-08-12 [cit. 2019-11-10]. Dostupné online.
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam změny. Svazek II. CH–L. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1949. 706 s. Heslo Kaznějov, s. 216.
- ↑ II. vojenské (Františkovo) mapování z let 1836–1852
- ↑ a b Stabilní katastr – indikační skici a císařské otisky; Čechy - 3075-1 Kaznějov; mapováno 1839
- ↑ III. vojenské mapování 1:25 000, 4051/1, vydáno 1945
- ↑ Stabilní katastr – indikační skici a císařské otisky; Čechy - 2360-1 - Hromnice; mapováno 1839
- ↑ Katastrální mapa obce Kaznějov, 1889
- ↑ DRNEK, Jan. Krajina nad pokladem. Průvodce po historii kamenouhelného dolování na Plzeňsku. Plzeň: Street, 2012. 336 s. ISBN 978-80-904746-0-4. S. 197. Dále jen Krajina nad pokladem.
- ↑ a b Krajina nad pokladem, s. 199.
- ↑ a b c Krajina nad pokladem, s. 199.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 285.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 163.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 491.
- ↑ Udělené symboly – Kaznějov [online]. 1998-05-19 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f KŘÍŽEK, J.; HOFMAN, F. O některých lidech v historii Kaznějova a okolí a jiných zajímavostech. Kaznějov: Městský úřad Kaznějov, 2008.
- ↑ Kaple sv. Jana Křtitele [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-01-04]. Dostupné online.
- ↑ a b Fabriky-Kaznějov. www.fabriky.cz [online]. [cit. 2018-06-24]. Dostupné online.
- ↑ a b Lachema Kaznějov. Plzeň. 2011-05-16. Dostupné online [cit. 2018-11-07].
- ↑ Český hudební slovník osob a institucí. www.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. 2012-03-29 [cit. 2021-02-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-08.
- ↑ PĚNKAVA, Evžen. K výročí Karla Fleissiga. Plž 10, Plzeňský literární život. Roč. 2012, čís. 10, s. 22. Dostupné online.
- ↑ Hříšné časy – Karel Fleissig – Databáze knih. Databáze knih [online]. [cit. 2018-06-23]. Dostupné online.
- ↑ V Praze vzniká film o brazilském architektovi českého původu. www.rozhlas.cz. Dostupné online [cit. 2018-06-23].
- ↑ MANN, Iris. Alfred Willer Archives — Jewish Journal. Jewish Journal [online]. [cit. 2018-06-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Jiří Berger životopis. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BUKAČOVÁ, Irena; FÁK, Jiří; FOUD, Karel. Severní Plzeňsko I = Landkreis Pilsen Nord. I. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa, 2001. ISBN 80-86125-23-8.
- ROŽMBERSKÝ, Petr. Dvory plaských cisterciáků. Plzeň: Nakladatelství P. Mikota, 1999. ISBN 80-902692-1-4.
- ROM, Karel. Kralovicko – kronika regionu. 2002, roč. 2002/2003, čís. 2.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kaznějov na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- Kaznějov v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
