Vysoká Libyně

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vysoká Libyně
Socha sv. Floriána

Socha sv. Floriána

status: obec
NUTS 5 (obec): CZ0325 530280
kraj (NUTS 3): Plzeňský (CZ032)
okres (NUTS 4): Plzeň-sever (CZ0325)
obec s rozšířenou působností: Kralovice
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální výměra: 12,86 km²
počet obyvatel: 243
nadmořská výška: 558 m
PSČ: 331 41
zákl. sídelní jednotky: 1
části obce: 1
katastrální území: 1
adresa obecního úřadu: Obecní úřad Vysoká Libyně
Vysoká Libyně 83
331 41 Vysoká Libyně
starosta / starostka: Václav Kadavý
Oficiální web: http://www.vysokalibyne.cz/
Ofic. web OÚ: http://www.vysokalibyne.cz
E-mail: obec@vysokalibyne.cz

Vysoká Libyně (Česko)
Red pog.png
Vysoká Libyně, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce
Commons-logo.svg multimediální obsah na Commons

Vysoká Libyně (něm. Hochlibin) je vesnice v severní části okresu Plzeň-sever, část obce Plasy, 5 km severně od Kralovic. V obci žije 243 obyvatel, její katastrální území je 1285,54 ha a PSČ všech adres je 331 41.

Ves leží na náhorní rovině v nadmořské výšce okolo 560 m a je z větší části obklopena borovými lesy. Obec je součástí Mikroregionu Kralovicko.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ves je písemně poprvé zmiňována v roce 1180 pod původním názvem Lubyně, když pán na zdejší tvrzi Přemysl de Lubyn společně s Dětlebem z Potvorova a Vitoněm z Kopidla uzavřel smlouvu o prodeji vsi Vlčkov (u dnešních Koryt) plaskému klášteru.

Později se ves dostala do majetku pánů z Gutštejna, kteří před rokem 1376 dali postavit jednolodní kostel sv. Blažeje. Roku 1509 prodali Gutštejnové Libyni spolu s okolními vesnicemi Kolovratům z Krakovce. Během následujících let se ves dostala do držení pánů Vchynských, Mitrovských, pánů z Michalovci a znovu Kolovratů.

Roku 1634 přepadlo Vysokou Libyni vojsko, zbyl po nich vypálený velkostatek a pivovar. Další agresor třicetileté války, švédský generál Hans Christoffer von Königsmarck, přepadl roku 1648 Libyni a žádal výkupné. Vesničané dali dohromady pouhých 30 tolarů. Po válce zbylo ve vsi 15 sedláků a 4 domkaři.

Roku 1659 zdědil Vysokou Libyni Krištof Jaroslav Kolovrat a nechal znovu postavit zámek. Krom toho je v majetku téhož roku uváděn poplužní dvůr, pivovar, sladovna, sýpka, cihelna a ovčín. Německá výchova synů K. J. Kolovrata vedla později k zakořenění německého jazyka ve vsi.

V roce 1680 se někteří sedláci připojili k selskému povstání proti plaskému panství, hrabě Kolovrat však povolal vojsko a rebelii potlačil.

Poslední z Kolovratů prodal statek roku 1700 Karlu Marxu Příchovskému, krajskému hejtmanu v Žatci. Za doby Příchovských ve vsi přibyly barokní sochy sv. Floriána, sv. Vavřince a sv. Jana Nepomuckého. Okolo roku 1730 je prvně zmiňován dnešní název Vysoká Libyně. Roku 1731 prodávají Příchovští Libyni Olivierovi z Wallisu, irskému vojáku ve službách císaře. Po roce 1750 se na panství usazovali němečtí osadníci a Židé.

Ke konci 19. století koupil panství Anton Kreissl a roku 1898 rodina obchodníků Dreherů. V roce 1927 byla ve vsi otevřena mateřská škola. Za druhé světové války Vysokou Libyní procházela hranice mezi Protektorátem a Sudety.

Památky[editovat | editovat zdroj]

Nejvýznamnější památkou je farní kostel sv. Blažeje raně feudálního původu z roku 1360 stojící na návsi. Jednolodní gotický kostel s gotickým portálem k jihu má věž s mansardovou jehlancovou střechou na západní straně a pětiboký uzavřený presbytář. V interiérech dochovány fresky.

V rozích a středu návsi stojí tři barokní sochy na vysokých hranolových podstavcích z počátku 18. století:

  • sv. Jana Nepomuckého – postava světce s biretem na hlavě s křížem v náručí a tváří hledící k nebi. Na podstavci dvě znakové kartuše.
  • sv. Vavřince – esovitě prohnutá podstava světce v jáhenském rouchu, s pravou rukou na prsou. Datováno 1723.
  • sv. Floriána – drobná esovitě prohnutá podstava světce v oděvu římského vojína s přilbou na hlavě držícího korouhev a džber vody, u nohou má hořící dům. Na podstavci pamětní nápis Divo Floriane Ora Pro Nobis Et Protege Nos Ab Omni Pericvlo Ignis, datováno 1717.

Památkově cenná je i budova bývalé fary s klasicistní fasádou z počátku 19. století. Jednopatrová obdélná budova zámku, která stála v blízkosti kostela, byla zbořena roku 1988. Historii připomíná i kamenný křížek postavený manželi Voitovými na památku svého syna, který padl roku 1866 u Hradce Králové. Nedaleko vsi je v polích i malá zvonička. U vchodu na hřbitov rostou dvě stoosmdesátileté lípy.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Ves má charakter zemědělského sídla, většina obyvatel ostatně pracuje v zemědělství. Od roku 1904 ve vsi působí sbor dobrovolných hasičů, dále také místní tělovýchovná jednota Sokol s fotbalovým oddílem (založen 1948) a dvěma oddíly stolního tenisu (založeny 1988).

V roce 2001 získala obec ocenění Modrá stuha za výrazný společenský život v regionální soutěži Vesnice roku Plzeňského kraje.

Okolí[editovat | editovat zdroj]

Na severu Libyně sousedí s Podbořánkami a Žďárem, na jihovýchodě s hospodářským dvorem Hubenov a Kralovicemi a na západě s Bílovem. Na sever od vsi začíná přírodní park Jesenicko. Na jihu pramení Kralovický potok, na východě je na Hradeckém potoce rybník Chobot s chatařskou osadou.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]