Chříč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Chříč
Kostel sv. Jana Nepomuckého

Kostel sv. Jana Nepomuckého

charakter sídla: vesnice
obyvatel: 197
domů: 115
PSČ: 331 43
součást obce: Chříč
okres: Plzeň-sever
historická země: Čechy
katastrální území: Chříč (10,51 km²)
nadmořská výška: 374 m
Chříč
Red pog.png
Chříč
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce
obec Chříč
základní územní samosprávné společenství občanů

Chříč – znak Chříč – vlajka znak vlajka

obyvatel: 207 (2006)
kraj: Plzeňský
Oficiální web obecního úřadu: http://www.chric.cz
E-mailová adresa: ouchric@volny.cz
adresa obecního úřadu: Chříč 26
331 41 Kralovice
starosta: Ing. Vladimír Petrlík
NUTS 5 (obec): CZ0325 558974
obec s rozšířenou působností: Kralovice
pověřená obec: Kralovice
katastrální výměra: 13,62 km²
katastrální území: 2
základní sídelní jednotky: 2
Části obce (2)
Chříč · Lhota
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce

Chříč, dříve Křic, je vesnice v severovýchodní části okresu Plzeň-sever, 10 km východně od Kralovic. V obci Chříč, zahrnující kromě Chříče sousední Lhotu, žije 205 obyvatel a její katastrální území činí 1362 ha (z toho Chříč 1050,56 ha). PSČ všech adres je 331 43. Obec Chříč je součástí Mikroregionu Kralovicko.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Prvně je Chříč připomínána roku 1318 jako součást majetku hradu Krašova. Od 80. let 14. století byla Chříč vázána manským právem k hradu Křivoklát – držitelé vsi byli povinni se na výzvu křivoklátského purkrabího dostavit v brnění na hrad a plnit jeho příkazy. Přibližně od 20. let 15. století drží Chříč Absolon ze Chříče, spolu s bratrem Žibřidem stoupenci učení Husova a zdatní válečníci.

V roce 1437 koupil ves od Absolona Otík ze Šanova, který ji roku 1447 prodal Sezemovi z Malšína. Ten ve vsi postavil tvrz. Chříč následně měnila vlastníky a po přelomu 15. a 16. století byli její držitelé zbaveni manských povinností k hradu Křivoklátu. Od Václava Strojetického z Chříče získal ves v roce 1540 Oldřich Lažanský z Bukové, za kterého se v 60. letech opravila tvrz a postavil nový dvůr.

Po smrti Oldřicha si chříčské panství rozdělili jeho synové Šebestian a Oldřich, Chříč se Lhotou a částí Hlinců připadla Šebestianovi. V té době byla na Chříči tvrz s pivovarem, poplužní dvůr a 13 osedlých s mlynářem. Šebestian se však během let zadlužil a v roce 1585 prodal Chříč Janu Týřovskému z Ensidle na Hřebečníkách a Skryjích. Jeho potomci, bratři Týřovští, prodali pro velké dluhy roku 1701 chříčské panství hraběti Václavu Josefu Lažanskému za 211 tisíc zlatých a 500 zlatých klíčného.

2. března 1715 zemřel hrabě V. J. Lažanský na Chříči, panství zdědila jeho manželka Marie Gabriela Lažanská a synové Maxmilián Václav a Karel Josef. Chříč zůstala v majetku hraběnky, která odkázala polovinu panství ústavu šlechtičen u sv. Andělů v Praze a z poloviny synu Maxmiliánovi a dcerám Marii Anně a Marii Josefě. V roce 1758 hraběnka Lažanská zemřela a polovina tehdy zadluženého chříčského panství připadla dle závěti ústavu šlechtičen. Ten dal panství do dražby, ale nenašel se žádný kupec a tak v roce 1764 koupil i druhou polovinu od dědiců Lažanských. S výjimkou let 178791, kdy bylo panství na krátko připojeno k Tereziánskému ústavu v Praze, patřilo ústavu chříčské panství až do roku 1906.

V roce 1785 získala nová zámecká kaple sv. Jana Nepomuckého funkci lokálie, kterou dříve zastával kostel sv. Petra a Pavla v Dolanech. Z Dolan do chříčského kostela byly v roce 1878 přeneseny dva velké zvony, opačným směrem putoval malý zvonek, který je dnes ve zvoničce v Holovousích.

V roce 1906 prodal ústav šlechtičen panství hraběti Štěpánovi Götzendorf-Grabowskému, ten o čtyři roky později Gustavu Fisherovi, který jej vzápětí roku 1911 prodal Karlovi Černohorskému. Jako poslední v řadě majitelů koupil roku 1931 František Pokorný.

Chříč se stala přirozeným centrem malého panství díky vzniku mlýnů (také vodní mlýny na říčce Javornici), pivovaru, lihovaru, řemeslných dílen, ale i fary, školy, pošty, obchodů a lékařské ordinace. Nedaleko vsi se až do roku 1886 těžila antimonová ruda. Svou pozici místního centra ztrácí Chříč až na začátku 20. století, kdy po rozpadu panství klesá význam vsi a po druhé světové válce zanikají řemesla, pivovar a lihovar a většina obyvatel hledá uplatnění v zemědělství a lesnictví. Na začátku roku 1924 byla ves přejmenována na Chříč. Ve 20. století byl také zavezen návesní rybník.

Památky[editovat | editovat zdroj]

Socha sv. Jana Nepomuckého na cestě ke hřbitovu

Místní tvrz byla založena vladykou Sezemou z Malšína v druhé polovině 14. století a v první polovině 16. století byla přestavěna na renesanční zámek. Svou nynější podobu získal v druhé polovině 18. století za vlastnictví Ústavu šlechtičen, kdy byl barokně přestavěn, a v roce 1820, kdy bylo po požáru odstraněno jedno ze tří křídel. K areálu zámku patří hospodářský dvůr a zámecký park.

Na severovýchodním okraji vsi, v blízkosti zámku, stojí kostel sv. Jana Nepomuckého s obdélnou lodí. Postaven byl v roce 1767 jako zámecká kaple, pravděpodobně okolo roku 1861 byla dostavěna jeho věž.

Socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1767 stojí na hranolovém podstavci u křižovatky mezi bývalým zámkem a hřbitovem u východního okraje vsi.

Pověsti[editovat | editovat zdroj]

Když císař Josef II. zrekvíroval vybavení kostela sv. Mikuláše na Starém Městě v Praze, rozhodl se věnovat jeho největší zvon Dolanům. Ale obyvatelé Chříče, pod jejichž faru náležel dolanský kostelík, jim velký staroměstský zvon nepřáli. S výmluvou, že malému kostelu stačí malé zvony si jej vzali pro sebe. Když se však zvon poprvé v chříčském kostele rozezvučel, hněvivě volal: „Do Dolan – do Dolan!“ Občané se zalekli a vrátili zvon dolanským. Od té doby zvonil krásně. Na konci 19. století ovšem dolanský kostel zchátral a jeho zvony putovaly zpět do Chříče.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Na východním okraji vsi se nachází závodní motokrosová dráha.

Okolí[editovat | editovat zdroj]

Chříč sousedí s vesnicemi Slatina a Lhota na severu, s Dubjanským dvorem na jihovýchodě, Studenou na jihu a Holovousy na západě. Vesnice leží na jihovýchodním okraji CHKO Křivoklátsko s údolími řek Javornice a Berounky. Nad jejich soutokem se nachází přírodní rezervace Dubensko s největším tisovým hájem v ČR. Vsí protéká Chříčský potok (dříve nazývaný Chrastnice), nedaleko silnice na Slatinu stojí památný javor.

Poznámka[editovat | editovat zdroj]

Samotné slovo Chříč může také pocházet, jako několik jiných místních názvů, od Hedčanů, ale není to zcela jisté. Jedna z možností je, že se jedná o slovo odvozené od slova křoví, kdy by se původně jednalo o obec nazývanou Křovíč. Jiná možnost pak uvádí možnou zkomoleninu jména údajného hedčanského vladyky Chrze – odtud pak Chrzíč.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Kategorie Chříč ve Wikimedia Commons

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BUKAČOVÁ, Irena, FÁK, Jiří, FOUD, Karel. Severní Plzeňsko I. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa, 2001. ISBN 80-86125-23-8.
  • ROM, Karel. Představujeme obce regionu: Chříč. In: Kralovicko – kronika regionu, roč. 1 (2002/3), č. 7, s. 18–19.
  • ŠORM, Antonín. Pověsti o českých zvonech. Praha: V. Kotrba, 1926.