Obnovitelná energie

Obnovitelná energie, zvláště fotovoltaické systémy a větrná energie zajišťují stále větší podíl kapacity na výrobě elektřiny.

Větrná elektrárna na námořní základně USA v zátoce Guantanamo, Kuba

Obnovitelná energie je energie z obnovitelných zdrojů, které se přirozeně obnovují v lidském časovém měřítku. Mezi obnovitelné zdroje patří sluneční záření, vítr, pohyb vody a geotermální teplo. Přestože většina obnovitelných zdrojů energie je udržitelná, některé nejsou. Například některé zdroje biomasy jsou při současné míře využívání považovány za neudržitelné. Obnovitelná energie se často využívá k výrobě elektřiny, vytápění a chlazení. Projekty v oblasti obnovitelných zdrojů energie jsou obvykle rozsáhlé, ale jsou vhodné i pro venkovské a odlehlé oblasti a rozvojové země, kde je energie často klíčová pro rozvoj. Obnovitelná energie se často nasazuje společně s další elektrifikací, která má několik výhod: elektřina může efektivně přemisťovat teplo nebo předměty a je čistá v místě spotřeby.

V letech 2011 až 2021 vzrostl podíl obnovitelné energie na celosvětových dodávkách elektřiny z 20 % na 28 %. Využívání fosilní energie se snížilo z 68 % na 62 % a jaderné energie z 12 % na 10 %. Podíl vodní energie se snížil z 16 % na 15 %, zatímco energie ze slunce a větru vzrostla z 2 % na 10 %. Biomasa a geotermální energie vzrostly z 2 % na 3 %. Ve 135 zemích je instalováno 3 146 gigawattů, přičemž 156 zemí má zákony upravující odvětví obnovitelné energie. V roce 2021 se podílela na celosvětovém nárůstu elektřiny z obnovitelných zdrojů téměř polovinou Čína.

V celosvětovém měřítku je s odvětvím obnovitelných zdrojů energie spojeno více než 10 milionů pracovních míst, přičemž největším zaměstnavatelem v oblasti obnovitelných zdrojů je solární fotovoltaika. Systémy obnovitelné energie se rychle stávají účinnějšími a levnějšími a jejich podíl na celkové spotřebě energie se zvyšuje, přičemž velká většina celosvětově nově instalované kapacity elektrické energie je z obnovitelných zdrojů. Ve většině zemí je nejlevnější nově postavenou elektřinou fotovoltaická solární nebo větrná energie na pevnině.

V mnoha zemích světa se již obnovitelné zdroje energie podílejí na celkových dodávkách energie více než 20 %, přičemž v některých zemích se z obnovitelných zdrojů vyrábí více než polovina elektřiny. V několika zemích se veškerá elektřina vyrábí z obnovitelných zdrojů. Předpokládá se, že národní trhy s obnovitelnými zdroji energie budou v roce 2020 a v dalších letech nadále silně růst. Podle Mezinárodní agentury pro energii (IEA) bude pro dosažení nulových čistých emisí do roku 2050 nutné, aby 90 % celosvětové výroby elektřiny pocházelo z obnovitelných zdrojů. Některé studie ukázaly, že celosvětový přechod na 100% obnovitelnou energii ve všech odvětvích – energetice, teplárenství, dopravě a průmyslu – je proveditelný a ekonomicky životaschopný. Obnovitelné zdroje energie existují v rozsáhlých zeměpisných oblastech, na rozdíl od fosilních paliv, která jsou soustředěna v omezeném počtu zemí. Zavádění technologií obnovitelných zdrojů energie a energetické účinnosti přináší významnou energetickou bezpečnost, zmírnění změny klimatu a ekonomické přínosy, nicméně obnovitelným zdrojům energie brání stovky miliard dolarů dotací na fosilní paliva. V mezinárodních průzkumech veřejného mínění mají obnovitelné zdroje energie, jako je solární a větrná energie, silnou podporu. V roce 2022 Mezinárodní energetická agentura požádala země, aby vyřešily politické, regulační, povolovací a finanční překážky bránící přidávání dalších obnovitelných zdrojů energie, aby měly větší šanci dosáhnout do roku 2050 čistých nulových emisí uhlíku.

Uhlí, ropa a zemní plyn zůstávají hlavními světovými zdroji energie i přesto, že obnovitelné zdroje energie začaly rychle růst.

Úvod

Toky obnovitelné energie zahrnují přírodní jevy, jako je sluneční světlo, vítr, příliv a odliv, růst rostlin a geotermální teplo, jak vysvětluje Mezinárodní agentura pro energii:

Obnovitelná energie pochází z přírodních procesů, které se neustále doplňují. V různých formách pochází přímo ze Slunce nebo z tepla generovaného hluboko v Zemi. Definice zahrnuje elektřinu a teplo vyrobené ze sluneční, větrné, oceánské, vodní energie, biomasy, geotermálních zdrojů a biopaliv a vodíku pocházejících z obnovitelných zdrojů.

Obnovitelné zdroje energie a také možnosti zvýšení energetické účinnosti existují v širokých zeměpisných oblastech na rozdíl od jiných zdrojů energie, které jsou soustředěny v omezeném počtu zemí. Rychlé zavedení obnovitelné energie, zvýšení energetické účinnosti a technologická diverzifikace energetických zdrojů by vedly k významnému zvýšení energetické bezpečnosti a znamenal by i ekonomické výhody. Přínosem by bylo také snížení znečištění životního prostředí, především znečištění ovzduší způsobené spalováním fosilních paliv, a zlepšilo by se také veřejné zdraví, snížilo by se množství předčasných úmrtí, způsobených znečištěním a ušetřily by se související zdravotní náklady ve výši několika stovek miliard dolarů ročně. Očekává se, že obnovitelné zdroje energie, které získávají energii ze Slunce, ať už přímo či nepřímo, jako je vodní a větrná energie, budou schopny dodávat lidstvu energii po téměř další 1 miliardu let.

Problematika změny klimatu a globálního oteplování spolu s pokračujícím poklesem ceny některých zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, jako jsou větrné turbíny a solární panely, vedou ke stále častějšímu využívání obnovitelných zdrojů energie. Nové vládní investice, regulace a opatření pomohly odvětví obnovitelných zdrojů energie překonat globální finanční krizi lépe než mnoho jiných odvětví. Podle Mezinárodní agentury pro energii z obnovitelných zdrojů by však bylo potřeba, aby (počínaje r. 2019) podíl obnovitelných zdrojů ve skladbě zdrojů energie (včetně elektrické energie, tepla a dopravy) rostl šestkrát rychleji, má-li se udržet nárůst průměrných globálních teplot „hluboko pod“ 2,0 °C (oproti předindustriální úrovní, jak stanoví Pařížská dohoda ).

Obnovitelná energie často postupně nahrazuje fosilní paliva ve čtyřech oblastech: ve výrobě elektřiny, vytápění a ohřevu vody, v dopravě a v poskytování energetických služeb v odlehlých oblastech (off-grid):

• Výroba elektřiny

Bráno podle současného vývoje, pak by se do roku 2040 vyrovnala výroba elektřiny z obnovitených zdrojů s výrobou elektřiny z uhlí a zemního plynu. To je však nepřijatelné, vezmeme-li v úvahu výše uvedený požadavek IRENA na zvyšování podílu obnovitelných zdrojů. Několik zemí, například Dánsko, Německo, Jižní Austrálie a některých států USA, dosáhlo vysoké integrace různých obnovitelných zdrojů do elektrické sítě. Například v roce 2015 poskytovala větrná energie 42 % poptávky po elektřině v Dánsku, 23,2% v Portugalsku a 15,5% v Uruguayi. Vzájemné propojení elektrických sítí umožňují zemím vyvážit sítě tak, že vyrovnávají výkyvy v dodávkách energie. Mezi jednotlivými zeměmi a regiony začínají fungovat inovativní hybridní systémy.

• Vytápění

Solární ohřev vody je v mnoha zemích významným obnovitelným zdrojem, zejména v Číně, kde je instalováno přibližně 70 % celosvětové výrobní kapacity (180 GWth). Většina z těchto systémů je instalována v bytových domech pro více rodin a splňuje část potřeb teplé vody (asi 50–60 milionů domácností v Číně). Celkově instalované solární systémy na ohřev vody na celém světě poskytují část potřeb teplé vody u více než 70 milionech domácností. Stále také roste využívání biomasy k vytápění. Ve Švédsku je vytápěno více domácností biomasou, než ropou. Rychle roste i využití přímé geotermální energie pro vytápění. Významnou úlohu začínají hrát také tepelná čerpadla, která zajišťují vytápění i chlazení a také vyrovnávají křivku poptávky po elektrické energii a v různých zemích začíná být národní prioritou.

• Doprava

Bioethanol je alkohol vyrobený fermentací, většinou ze sacharidů produkovaných v cukrech nebo škrobových plodinách, jako je kukuřice, cukrová třtina nebo čirok. Celulózová biomasa získávaná z nepotravinových zdrojů, jako jsou stromy a trávy, může být vhodnou pro výrobu ethanolu. Ethanol lze použít jako palivo pro vozidla v jeho čisté formě, ale obvykle se používá jako aditivum do benzinu ke zvýšení oktanového čísla a snížení emisí vozidel. Bioethanol je široce používán v USA a v Brazílii. Bionaftu lze použít jako palivo pro vozidla v čisté formě, ale obvykle se používá jako aditivum do nafty ke snížení emisí částic, oxidu uhelnatého a uhlovodíků ve vozidlech na naftu. Bionafta se vyrábí z olejů nebo tuků pomocí transesterifikace a je nejběžnějším biopalivem v Evropě.

Solární vozidlo je elektrické vozidlo poháněné zcela nebo z významné části přímou sluneční energií. Fotovoltaické články v solárních panelech obvykle přeměňují sluneční energii přímo na elektrickou energii. Solární energii lze také použít k zajištění energie pro komunikaci nebo ovládání nebo jiné pomocné funkce. Solární vozidla zatím nejsou použitelná pro každodenní přepravu, ale jsou to zatím demonstrační vozidla a technické prototypy, často sponzorované z veřejných peněz. Mezi známé příklady patří loď PlanetSolar a letadlo Solar Impulse. Velmi rozšířená jsou ale auta poháněná elektřinou, nabíjené elektřinou ze solárních zdrojů a prodávají se lodě s výhradně solárním pohonem.

Historie

Od začátku vývoje lidského druhu až do nedávné historie byly využívány prakticky pouze obnovitelné zdroje energie, protože jiné nebyly k dispozici. Až v posledních několika stoletích začali lidé využívat také fosilní zdroje – uhlí a ropu a ve 20. století také uran. Využívání ohně, ve kterém se pálila biomase se datuje po více, než 120 000 let, v roce 2810 př. n. l. je zdokumentováno využívání energie větru pro pohon plachetnic na Nilu a v Perském zálivu. Geotermální energie z termálních pramenů byla využívána pro lázně již v paleolitu a k topení pak v Římské říši.

V roce 2000 př. n. l. začali Číňané využívat rafinovanou ropu na topení a svícení, v roce 1000 př. n. l. pak objevili dřevěné uhlí, které používali jako palivo při výrobě oceli a přibližně od roku 200 př. n. l. začali používat zemní plyn pro dobývání soli z mořské vody. Také Římané začali přibližně od roku 500 př. n. l. používat ke svícení v domácnostech tzv. sicilský petrolej, tedy ropu. Přelomem ve využívání energie byl v roce 1769 vynález zdokonaleného parního stroje, který znamenal začátek průmyslové revoluce. Pro pohon parního stroje začalo být intenzivně využíváno uhlí a nastala i jeho masivní těžba. I když využití uhlí je zdokumentováno již v dávné historii lidmi, kteří žili v jeskyních, výraznější použití je zdokumentováno v letech 200–100 př. n. l. Římany v Anglii, ve 14 . století pak indiány Hopi v Americe.

První obavy o vyčerpání fosilních zdrojů energie se objevily již v 19. století. V roce 1873 napsal profesor Augustin Mouchot:

Přijde čas, kdy evropský průmysl přestane mít dostatek potřebných přírodních zdrojů energie. Ropné prameny a uhelné doly nejsou nevyčerpatelné, ale na mnoha místech se rychle vyčerpávají. Vrátí se pak člověk k síle vody a větru? Nebo se přesune tam, kde nejsilnější zdroj tepla vysílá své paprsky na všechny? Historie ukáže, co přijde…

V roce 1885, po objevu fotovoltaického jevu, předpověděl Werner von Siemens jeho praktické použití při výrobě energie. V roce 1905 zmiňoval konec fosilních paliv Max Weber v závěru své knihy Protestantská etika a duch kapitalismu. V roce 1956 byla publikována teorie ropného zlomu. V 70. letech 20. století podporovali ekologové rozvoj obnovitelné energie jako náhradu za případné vyčerpání ropy a jako možnost ukončení závislosti na ropě; objevily se první větrné turbíny vyrábějící elektřinu. Solární systémy se dlouho používaly k vytápění a chlazení, do roku 1980 byly fotovoltaické panely příliš drahé, aby byly běžně používány jako zdroj elektřiny.

Definice v zákonech v České republice

Definice obnovitelného zdroje podle českého zákona č. 17/1992 Sb. o životním prostředí je: „Obnovitelné přírodní zdroje mají schopnost se při postupném spotřebovávání částečně, nebo úplně obnovovat, a to samy, nebo za přispění člověka.“

Definice podle zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie: „obnovitelnými zdroji [se rozumí] obnovitelné nefosilní přírodní zdroje energie, jimiž jsou energie větru, energie slunečního záření, geotermální energie, energie vody, energie půdy, energie vzduchu, energie biomasy, energie skládkového plynu, energie kalového plynu z čistíren odpadních vod a energie bioplynu.“

Hlavní technologie

Větrná energie

Větrné elektrárny v Jindřichovicích pod Smrkem

Podrobnější informace naleznete v článku Větrná energie.

Na konci roku 2019 v celosvětovém měřítku instalovaný výkon větrných elektráren 651 GW, proti roku 2018 došlo k nárůstu o 10 %. V Česku byl v roce 2019 instalovaný výkon větrných elektráren 337 MW. V Evropě bylo v roce 2019 vyráběno z větru 15 % elektrické energie.

Proud vzduchu lze použít k provozu větrných turbín. Moderní průmyslově vyráběné větrné turbíny mají jmenovitý výkon od 600 kW do 9 MW. Energie dostupná z větru je kvadratickou funkcí rychlosti větru, takže jak se zvyšuje rychlost větru, zvyšuje se výkon až na maximální výkon pro konkrétní turbínu. Optimální místa pro umístění větrných turbín jsou místa, kde je vítr stálý a silný – vyšší polohy a také širé moře. Plný výkon dosahují větrné turbíny typicky po 16 až 57 % času, ale v případě míst na širém moři může být toto procento vyšší.

Pokud by byly překonány všechny překážky, předpokládá se celosvětově, že technický potenciál větrné energie by byl 5krát vyšší, než světové produkce energie, resp. 40 x vyšší, než poptávka po elektřině. To by vyžadovalo, aby byly větrné turbíny instalovány na velkých plochách, zejména v oblastech s vyššími intenzitami větru, například na moři. Pro Českou republiku odhaduje studie AV ČR celkový realizovatelný potenciál větrné energie na přibližně 15 GW, což by mohlo pokrýt přibližně 31 % celkové spotřeby elektřiny.

Větrné turbíny na moři mají, ze všech energetických zdrojů, nejnižší uhlíkovou stopu, pokud počítáme celkový životní cyklus.

Vodní energie

Podrobnější informace naleznete v článku Vodní energie.

Malá vodní elektrárna Mířejovice

Vodní energie je technicky využitelná potenciální, kinetická nebo tepelná energie veškerého vodstva na Zemi. Jde o velmi využívaný obnovitelný zdroj energie. Nejvíce se v dnešní době využívá přeměny ve vodních elektrárnách na elektrickou energii.

Vodní energie se využívá již od starověku. Nejprve to bylo k dopravě (splavování lodí a vorů či dřeva po proudu řek), později k pohonu strojů (mlýnů, hamrů, čerpadel – například vodního trkače – a pil). K rozšíření jejího využívání v Evropě došlo v období středověku zásluhou mnišských řádů, jejichž kláštery ji nejen hojně využívaly, ale též si mezi sebou relativně rychle předávaly vylepšení zvyšující efektivitu jejího využití. Převažujícím způsobem využití vodní energie se později stala výroba elektřiny. První vodní elektrárna byla postavena v Appletonu ve státě Wisconsin ve Spojených státech amerických v roce 1882.

Na konci roku 2019 byla celosvětová kapacita vodní energie 1 190 GW.

S ohledem na to, že voda je asi 800krát hustší než vzduch, může i pomalý proud vody nebo mírny vzestup moře přinést značné množství energie. Existuje mnoho forem vodní energie:

• Historicky pochází vodní elektrická energie z velkých energetických přehrad a nádrží, které jsou stále populární v rozvojových zemích. Největší z nich je přehrada Tři soutěsky v Číně (dokončená v roce 2003) a přehrada Itaipú, ležící na řece Paraná, na hranicích Brazílie a Paraguaye (dokončená v roce 1984).
• Malé vodní elektrárny mají ve světě typicky instalovaný výkon do 50 MW (v Česku 10 MW). Typicky jsou budovány na menších tocích, v málo rozvinutých zemích i na velkých řekách. V samotné Číně funguje přes 45 000 malých vodních elektráren.
• Průtočné vodní elektrárny pracují bez akumulace vody, takže přítok nad příslušným jezem a odtok pod elektrárnou jsou v běžném provozu stejné. Tyto elektrárny mohou vyrobit velké množství elektřiny. Příkladem je Přehrada náčelníka Josefa na řece Columbia.

Vodní energie se vyrábí ve 150 zemích, přičemž v asijsko-pacifickém regionu generovala v roce 2010 celkem 32 procent celosvětové vodní energie. V zemích s největším podílem elektřiny z obnovitelných zdrojů je v 50 předních primárně z vodních elektráren. Čína je největším výrobcem vodních elektráren s produkcí 721 terawatthodin v roce 2010, což představuje přibližně 17 procent domácí spotřeby elektřiny. Tři vodní elektrárny mají výkon větší než 10 GW: přehrada Tři soutěsky v Číně, přehrada Itaipú na hranici Brazílie a Paraguae a přehrada Guri ve Venezuele.

Energie mořského vlnění, která využívá energii povrchových oceánských vln, a přílivová energie, která přeměňuje energii přílivu a odlivu, jsou dvě formy vodní energie u kterých se očekává budoucí potenciál^[jaký?]; dosud však nemají rozsáhlejší komerční využití. Na pobřeží státu Maine funguje demonstrační projekt provozovaný společností Ocean Renewable Power Company na pobřeží Maine. Tento projekt využívá přílivovou energii ze zálivu Fundy, kde se nachází největší příliv na světě. Dalším zdrojem energie by mohla být přeměna tepelné energie, která využívá teplotní rozdíl mezi chladnější v hloubce a teplejší povrchovou vodou; zatím však (v roce 2020) není takovýto projekt ekonomicky realizovatelný.

Kapacita obnovitelných zdrojů energie neustále roste, v čele s fotovoltaickou energií.

Sluneční energie

Fotovoltaické články a solární kolektory, moštárna Hostětín

Podrobnější informace naleznete v článku Solární energie.

Globální kapacita výroby elektřiny	1053 GW (2022)
Roční tempo růstu globální kapacity výroby elektřiny	25 % (2013–2022)
Podíl na celosvětové výrobě elektřiny	4,5 % (2022)
Levelizované náklady na megawatthodinu	Fotovoltaika pro veřejné účely: 38 343 USD (2019)
Primární technologie	Fotovoltaika, koncentrovaná solární energie, solární termální kolektor
Další energetické aplikace	Ohřev vody; vytápění, větrání a klimatizace; vaření; technologické teplo; úprava vody.

Sluneční energie patří mezi hlavní zdroje obnovitelné energie. Na Slunci probíhají již několik miliard let termonukleární reakce. Těmito reakcemi se přeměňuje sluneční vodík (který obnovován není) na helium za uvolnění velkého množství energie. Ze Slunce je energie předávána na Zem ve formě záření. Energetický příkon ze Slunce je ve vzdálenosti, v níž se nachází Země, přibližně 1300 W/m². Tento výkon se označuje jako solární konstanta. V ČR dopadá za rok průměrně 1100 kWh/m². Pokud se tato energie přeměňuje technickým zařízením (sluneční kolektor, fotovoltaický článek) přímo, mluvíme obvykle o sluneční energii.

Na konci roku 2019 byla celosvětová kapacita solární energie 586 GW.

Solární energie, sálavé světlo a teplo ze Slunce, je využívána pomocí řady neustále se vyvíjejících technologií, jako je solární ohřev, fotovoltaika, koncentrovaná solární energie (CSP), koncentrační fotovoltaika (CPV), solární architektura a umělá fotosyntéza. Solární technologie často dělíme na pasivní nebo aktivní v závislosti na způsobu, jakým zachycují, převádějí a distribuují sluneční energii. Pasivní solární techniky zahrnují orientaci budovy vzhledem ke Slunci, výběr materiálů s příznivými izolačními vlastnostmi nebo rozptylem světla a navrhování prostorů, ve kterých přirozeně cirkuluje vzduch. Aktivní solární technologie zahrnují solární tepelnou energii využívající solární kolektory k vytápění a solární energii, přeměňující sluneční světlo na elektřinu buď přímo pomocí fotovoltaiky (PV), nebo nepřímo pomocí koncentrované solární energie (CSP).

Geotermální energie

Geotermální elektrárna na Islandu

Podrobnější informace naleznete v článku Geotermální energie.

Geotermální energie je přirozený projev tepelné energie zemského jádra, která má původ ve zbytkovém teplu planety Země, vzniká rozpadem radioaktivních látek nebo působením slapových sil. Jejími projevy jsou erupce sopek a gejzírů, horké prameny či parní výrony. Využívá se ve formě tepelné energie (pro vytápění nebo i chlazení), či pro výrobu elektrické energie v geotermálních elektrárnách. Řadí se mezi obnovitelné zdroje energie, avšak nemusí to platit vždy – některé zdroje geotermální energie se mohou vyčerpat v horizontu desítek let, protože rychlost proudění tepla je menší, než rychlost jeho odčerpávání.

Nízkoteplotní geotermální energie označuje použití vnější kůry Země jako tepelné baterie k uskladnění obnovitelné tepelné energie pro vytápění a chlazení budov a pro další chladicí a průmyslové použití. V této formě geotermální energie se geotermální tepelné čerpadlo a zemní výměník tepla používají k uskladnění tepelné energie do Země (pro chlazení) a ze Země (pro vytápění) – podle ročního období. Nízkoteplotní geotermální energie je stále důležitější obnovitelnou technologií, protože jednak snižuje celkovou roční energetickou zátěž spojenou s vytápěním a chlazením, jednak vyrovnává křivku elektrické poptávky a eliminuje extrémní letní a zimní špičkové požadavky na dodávku elektřiny.

Na konci roku 2019 byla celosvětová kapacita geotermální energie 14 GW.

Bioenergie

Podrobnější informace naleznete v článcích Bioenergie, Biomasa, Bioplyn a Biopalivo.

Bioplynová stanice Poděbrady

Biomasa je biologický materiál pocházející ze živých nebo nedávno živých organismů. Nejčastěji se jedná o rostliny nebo materiály pocházející z rostlin, které se konkrétně nazývají lignocelulózová biomasa. Jako zdroj energie může být biomasa použita buď přímo spalováním k výrobě tepla, nebo nepřímo po její přeměně na různé formy biopaliva. Konverze biomasy na biopalivo může být dosažena různými metodami, které se dělí na termální, chemické a biochemické metody. Největším zdrojem energie z biomasy zůstává dřevo. Dřevní biomasa může být tvořena zbytky lesů – jako jsou uschlé stromy, větve a pařezy, odřezky ze zpracování dřeva, dřevní štěpka a piliny. Nedřevní biomasa zahrnuje veškerou rostlinnou nebo živočišnou hmotu, kterou lze přeměnit na vlákna nebo jiné průmyslové látky, včetně biopaliv. Průmyslová biomasa lze získat pěstováním z mnoha druhů rostlin, včetně trávy ozdobnice, prosa, konopí, kukuřice, topolu, vrby, čiroku, cukrové třtiny, bambusu a různých druhů stromů, od eukalyptu po olejné palmy.

Biomasu lze přeměnit na jiné využitelné formy energie, jako je plynný methan nebo paliva pro dopravu, jako jsou ethanol a bionafta. Při rozkladu odpadků, zemědělského odpadu a lidských exkrementů vzniká plynný methan – nazývaný také skládkový plyn nebo bioplyn. Plodiny, jako jsou kukuřice a cukrová třtina, lze fermentovat za vzniku ethanolu. Bionaftu, další palivo pro dopravu, lze vyrábět také ze zbytků potravinářských produktů, jako jsou rostlinné oleje a živočišné tuky. Nadále jsou zkoumány možnosti zkapalňování biomasy a celulosového ethanolu.

Na konci roku 2019 byla celosvětová kapacita bioenergie 124 GW.

Nové technologie

Existují také další technologie obnovitelné energie, které jsou stále ve vývoji, včetně celulózového etanolu, geotermální energie z horkých a suchých hornin a energie z mořských zdrojů.Tyto technologie zatím nejsou široce využívány nebo mají omezenou komerční využitelnost. Mnohé z nich jsou na obzoru a mohou mít potenciál srovnatelný s jinými technologiemi obnovitelné energie, ale stále závisí na tom, zda se jim dostane dostatečné pozornosti a zda budou financovány z prostředků na výzkum, vývoj a demonstrace.

V akademickém, federálním[upřesnění] a komerčním sektoru existuje řada organizací, které provádějí rozsáhlý pokročilý výzkum v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Tento výzkum zahrnuje několik oblastí zaměření napříč spektrem obnovitelných zdrojů energie. Většina výzkumu je zaměřena na zlepšení účinnosti a zvýšení celkových energetických výnosů. V posledních letech se na obnovitelné zdroje energie zaměřilo více výzkumných organizací podporovaných vládou. Dvě nejvýznamnější z nich jsou Sandia National Laboratories a National Renewable Energy Laboratory (NREL), které jsou financovány Ministerstvem energetiky Spojených států a podporovány různými firemními partnery.

Využití obnovitelných zdrojů

V roce 2006 pocházelo asi 18 % celosvětově vyprodukované energie ze zdrojů, označovaných jako obnovitelné. Většina z toho (13 % celkové spotřeby) pochází z tradiční biomasy (především pálení dřeva). Vodní energie, poskytující 3 % celkové spotřeby primární energie, byla druhý největší obnovitelný zdroj. Moderní technologie, využívající geotermální energii, větrnou energii, sluneční energii a energii přílivu dohromady poskytovaly asi 0,8 % z celkové výroby.

V březnu roku 2007 se představitelé Evropské unie dohodli, že v roce 2020 má být 20 % energie členských států vyráběno z obnovitelných zdrojů, aby se omezily emise oxidu uhličitého, který je považován za původce globálního oteplování. Investování do obnovitelné energie si vyžádalo náklady ve výši z 80 miliard amerických dolarů v roce 2005^[zdroj?] a v následujícím roce náklady ve výši 100 miliard amerických dolarů.^[zdroj?]

Německo v roce 2018 pokrylo 38,2% a v roce 2019 již 42,6% své hrubé spotřeby elektřiny z obnovitelných zdrojů.

Za použití elektřiny z obnovitelných zdrojů se vyrábí tzv. zelený vodík.

V roce 2020 poprvé překonal objem vytvořené elektrické energie v EU z obnovitelných zdrojů energie z fosilních paliv. Z obnovitelných zdrojů pocházelo 38 % elektřiny.

Možné konflikty a negativa

Celosvětově rozvoj obnovitelných zdrojů si může vyžádat zvýšenou spotřebu některých kovů o 5 až 18 % ročně po dobu následujících 40 let. Geotermální zdroje a vodní nádrže mohou způsobovat zemětřesení. Přehradní nádrže mohou být zdrojem skleníkových plynů, především metanu, jejich skutečná úloha ale zatím není dostatečně objasněna. Výstavba obnovitelných zdrojů energie může být v některých případech zdrojem sociálních i environmentálních konfliktů, což je dokumentováno především v případě výstavby nových přehrad.

Výstavbě OZE se veřejnost často brání pomocí místních referend. Od roku 2022 tak nařízení EU stanovilo, že výstavba OZE je převažující veřejný zájem (například nad estetičností krajiny) a platí vyvratitelná domněnka při povolování jejich výstavby (důkazní břemeno je na odpůrcích OZE).

Obnovitelná energie v Česku

Větrné elektrárny v Česku

Související informace naleznete také v článcích Podpora výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů v České republice a Energetika v Česku.

Obnovitelné zdroje energie jsou podporovány různými dotacemi nebo zvýhodněnými výkupními cenami energie. V České republice je elektřina z obnovitelných zdrojů podporována garantovanými výhodnými výkupními cenami nebo formou tzv. zelených bonusů. Z těchto dvou variant může každý vlastník elektrárny, která využívá obnovitelné zdroje energie, volit. V letech 2005–2011 činila podpora obnovitelných zdrojů energie 54,4 mld. Kč, kombinovaná výroba elektřiny a tepla 4,2 mld. Kč a druhotné zdroje energie 0,6 mld. Kč (celkem tedy téměř 60 miliard korun).

Nepřímá podpora fosilních zdrojů činila za totéž období 76,3 miliardy korun (uhlí 55,3 mld. Kč, ropa 14,2 mld. Kč, zemní plyn 6,8 mld. Kč). Z toho přibližně polovina (37 mld) sloužila k likvidaci zátěží, vzniklých před rokem 1994.

Podíl obnovitelných zdrojů na celkové primární energii i na výrobě elektřiny činil v České republice přitom ve stejném období přibližně 3–10 % (jejich podíl v tom období rostl – proto rozptyl v podílu).

Mezi obnovitelnými zdroji Skupiny ČEZ mají největší podíl na výrobě elektřiny vodní elektrárny. Instalovaný výkon vodních elektráren Skupiny ČEZ činil koncem roku 2018 v České republice 1 961,1 MW.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Renewable energy na anglické Wikipedii.

Literatura

• IRENA, 2023. Renewable capacity statistics 2023. www.irena.org [online]. 2023-03-21 [cit. 2023-09-29]. Dostupné online. (anglicky) 
• NREL ATB, 2021. Technologies | Electricity | 2021 | ATB | NREL. atb.nrel.gov [online]. 2021 [cit. 2023-09-29]. Dostupné online. 
• SRDEČNÝ, Karel, et al. Obnovitelné zdroje energie. Přehled druhů a technologií. Praha: Ministerstvo životního prostředí 32 s. Dostupné online. ISBN 9788072125180, ISBN 8072125184. OCLC 664091822 ^{[nedostupný zdroj]}
• (slovensky) MACKAY, David. Obnoviteľné zdroje energie - s chladnou hlavou. 2. vyd. Bratislava: Slovenská inovačná a energetická agentúra, 2013. 388 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-10. ISBN 978-80-88823-54-4.  Archivováno 10. 7. 2020 na Wayback Machine.
• Atlas energie 2018. Fakta a čísla o obnovitelných zdrojích v Evropě. Příprava vydání Rebecca Bertram, Radostina Primova. Praha: Heinrich-Böll-Stiftung, 2018. 56 s. Dostupné online. ISBN 978-80-88289-06-7. 

Související články

• Agrovoltaika
• Fotovoltaika v Česku
• Mezinárodní agentura pro obnovitelnou energii (IRENA)
• Neobnovitelný zdroj energie
• Perpetuum mobile druhého druhu
• Podpora výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů v České republice
• Seznam největších fotovoltaických elektráren v Česku
• Sluneční elektrárna
• Udržitelná energie

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu obnovitelný zdroj energie na Wikimedia Commons
• Seznam referenčních obnovitelných zdrojů v ČR Atlas obnovitelných zdrojů-malé vodní elektrárny, vytápění biomasou, bioplynové zdroje, větrné elektrárny, solární termické systémy, fotovoltaika, tepelná čerpadla.
• Interaktivní mapa obnovitelných zdrojů pro regionální udržitelné plánování v energetice RESTEP
• (anglicky) Projekt kalkulace výstupů pro větrné a solární elektrárny umístěných kdekoli na světě
• INFORMACE O POTENCIÁLU OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ ENERGIE V ČR – Výsledky projektu ministerstva životního prostředí VaV/320/10/03 "Zpracování prognózy využívání obnovitelných zdrojů energie v ČR do roku 2050". Asociace pro využití obnovitelných zdrojů energie. Spolupráce: CZ Biom, ÚFA, CityPlan, spol. s r.o., SEVEn, o.p.s.

Autoritní data	PSH: 2403 BNF: cb119519625 (data) GND: 4068598-6 LCCN: sh85112837 NDL: 00970210 NLI: 987007531636205171 SUDOC: 027491706