Hřib smrkový
 Hřib smrkový | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) |
| Pododdělení | Agaricomycotina |
| Třída | Agaricomycetes |
| Řád | hřibotvaré (Boletales) |
| Čeleď | hřibovité (Boletaceae) |
| Rod | hřib (Boletus) |
| Sekce | Edules |
| Binomické jméno | |
| Boletus edulis Bull. ex Fr. | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Hřib smrkový (Boletus edulis) | |
|---|---|
 | |
 | póry či rourky na výtrusném roušku |
 | klobouk je polokulovitý |
 | třeň je holý |
  | třeň je břichatý či soudečkovitý |
 | povrch třeně je síťovaný |
 | zakončení třeně je tupé |
 | výtrusný prach je olivově hnědý |
 | mykorhizní ekologický typ |
 | jedlost: jedlá |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hřib smrkový (Boletus edulis Bull. ex Fr.) je jedlá houba z řádu hřibotvarých z čeledi hřibovitých. Řadí se do sekce Edules a skupiny tzv. pravých hřibů a je považován za nejoblíbenější houbu na území České republiky a Slovenska.[2]
Synonyma[editovat | editovat zdroj]
- Boletus bulbosus Schaeff.[3]
- Boletus edulis f. arcticus Vassilkov 1966
- Boletus edulis ssp. bulbosus Fr. (Schaeff.)[2]
- Boletus edulis ssp. bulbosus (Schaeff. ex. Schroet.) Pil.[4]
- Boletus esculentus Pers.
- Boletus filiae Gillet.
- Boletus solidus Sowerby 1809
- Dictyopus edulis (Bull.) Forq. 1890
- Leccinum edule (Bull.) Gray 1821
- Tubiporus edulis Schaeff. : Fr.
- hřib arktický
- hřib hlíznatý
- hřib obecný[3]
- hřib pravý[5]
Latinský (vědecký) název Boletus edulis znamená v překladu „hřib jedlý“.[6] V České republice je dále znám pod lidovými názvy: bílý hřib, bílý kozák, červený hřib, doubravník, jalovcový hřib, nakládáček, smrčák, smrkovák a smrkovej doubravník.[7] Pod označením „nakládačky“ se dříve na trzích draze prodávaly mladé bílé plodnice pocházející především ze smíšených smrkovo-dubových lesů.[3]
Vzhled[editovat | editovat zdroj]
Makroskopický[editovat | editovat zdroj]
Klobouk dosahuje 60–200 (250) milimetrů, povrch je nejdříve krátce bílý, na světle postupně hnědne, někdy až do tmavohnědé. Ve vzácných případech je stříbřitě ojíněn.[8]
Rourky i póry mají nejprve bílé, poté žluté, žlutoolivové až ve stáří zelenoolivové zbarvení.[8]
Třeň je nejprve bělavý až bílý, poté získává od horní části nahnědlé barvení. Pod nahnědlou částí bývá typicky hnědobíle žíhaný. Povrch kryje bílá síťka.[8]
Dužnina je čistě bílá, pod pokožkou klobouku může mít nahnědlé nebo narůžovělé zbarvení. Chuť i vůně jsou příjemné, hřibovité.[8]
Mikroskopický[editovat | editovat zdroj]
Výtrusy dosahují (13) 14–17 (20) × 4,5–6 μm, jsou hladké, protáhle vřetenovitě elipsoidní, někdy až válcovité, patrná je suprahilární deprese z boku.[8]
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Vyskytuje se především v kyselých smrkových monokulturách, méně často pod borovicemi.[8] Roste i ve smíšených nebo listnatých lesích, obvykle pod duby, buky a břízami.[8] Smotlacha uvádí, že pod borovicemi (ale také pod lipami) se objevuje za zvláště příznivého počasí.[3] V České republice se vyskytuje od nížin do hor, fruktifikuje od července do října, v příznivých letech se objevuje i na počátku prosince.[8]
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Hřib smrkový je velmi rozšířený na severní polokouli, v celé Evropě a Severní Americe. V literatuře je uváděno také rozšíření v rámci Asie, ale exempláře z tohoto území náleží podle biomolekulárních analýz k jinému druhu.[9] Na jižní polokouli se přirozeně nevyskytuje, ale v jižní Africe a na Novém Zélandu byl vysazen uměle.
V České republice je známý z celého území – v rámci chráněných území byl popsán mimo jiné na následujících lokalitách:
- Podkomorské lesy (Brněnsko)
- Hřibová rezervace Stachy (okres Prachatice)
Formy a variety[editovat | editovat zdroj]
Hřib smrkový bílý[editovat | editovat zdroj]
Boletus edulis f. albus Pers. (Muñoz) je bílá, odbarvená forma hřibu smrkového, která se vyskytuje na totožných stanovištích jako klasická forma, často ve společnosti běžně zbarvených plodnic.[8] Tato forma je lidově zvána také hříbek bělohlavý nebo krátce bělohlávek.[3]
Hřib smrkový březový[editovat | editovat zdroj]
Boletus edulis f. betulicola Vassilkov je světle až bíle zbarvená forma, která se vyskytuje pod břízami. Některými autory bývá uváděn jako samostatný druh hřib březový.[8]
Hřib smrkový citronový[editovat | editovat zdroj]
Boletus edulis f. citrinus Venturi (Muñoz)[8] se od klasické formy liší více či méně žlutě zbarveným kloboukem. Bývá uváděn také pod názvy hřib žlutavý nebo hřib kyjonohý (Boletus venturii Bon 1986 syn. Boletus edulis var. clavipes Peck 1889).
Boletus edulis var. grandedulis[editovat | editovat zdroj]
Taxon, který se vyskytuje v Severní Americe („California king bolete“), popsal roku 2008 David Arora. Oproti klasickému hřibu smrkovému se liší většími plodnicemi, které mohou dosahovat značných rozměrů a hmotnosti (i 2 kg). Zbarvení klobouku kolísá od světle- až po tmavěhnědou. Velmi časté je žlutavé nebo červenavé zabarvení pokožky. Póry dospělých plodnic bývají načervenalé nebo nahnědlé.[10]
Boletus edulis f. quercicola[editovat | editovat zdroj]
Boletus edulis f. quercicola Vassilkov 1966 syn. Boletus quercicola (Vassilkov) Singer 1977. Forma rostoucí pod duby. Geneticky identická s formou rostoucí pod jehličnany.[11]
Záměna[editovat | editovat zdroj]
- hřib dubový (Boletus reticulatus)
- hřib borový (Boletus pinophilus) – tmavší hnědý klobouk s červeným nádechem a hrbolky
- hřib žlučový (Tylopilus felleus) – světlé rourky s růžovým nádechem
Hřib smrkový rostoucí pod listnáči je možné snadno zaměnit za hřib dubový (Boletus reticulatus). Oba druhy se liší řadou drobných znaků, které však nemusejí být zřetelné na všech plodnicích. Oba jsou jedlé a kvalitativně srovnatelné, takže je praktičtí houbaři obvykle nerozlišují. Podobný může být jedlý hřib borový (Boletus pinophilus), jehož klobouk je hrbolkatý s hnědočerveným odstínem.
Obávaná bývá záměna za nejedlý a hořký hřib žlučový (Tylopilus felleus) zvaný lidově hořčák. Jeho rourky stárnutím nezískávají zelený odstín a zůstávají bílé či světlé s narůžovělým nádechem. Houby lze rozlišit také ochutnáním malého kousku dužiny, která je v případě hřibu žlučového odporně hořká.
Velmi mladé (ještě nerozvité) plodnice mohou být nezkušenými houbaři zaměněny za nejedlé nebo jedovaté druhy lupenatých hub, jako jsou závojenka olovová (Entoloma sinuatum) nebo holubinka zápašná (Russula subfoetens).[12] Ty však lze spolehlivě vyloučit podle přítomnosti lupenů.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Detail -
Mladá plodnice -
Starší plodnice -
Velká plodnice -
V lese -
V lese -
Houbařův úlovek -
Houbařův úlovek -
Sušený -
Osmažený -
Ilustrace
.jpg)
.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-04]
- ↑ a b PILÁT, Albert. Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Praha: Brázda, 1951. 719 s. S. 60, 463.
- ↑ a b c d e SMOTLACHA, František. Atlas hub jedlých a nejedlých. Praha: Melantrich, 1947. 297 s. Kapitola Hřib obecný (smrkový), dubový (síťkovaný), borový (borák), s. 178–185.
- ↑ VESELÝ, Rudolf; KOTLABA, František; POUZAR, Zdeněk. Přehled československých hub. Praha: Academia, 1972. 424 s. Kapitola Hřib smrkový, s. 339.
- ↑ JIRÁSEK, Standa; NOVÁK, Jiří; ZICHA, Ondřej. Boletus edulis (hřib smrkový) [online]. BioLib.cz, 2005-03-13 14:45:51 CET, rev. 2007-01-08 12:16:47 CET [cit. 2009-12-07]. Dostupné online.
- ↑ GRÜNERT, Helmut; GRÜNERTOVÁ, Renate. Houby. Praha: Ikar, 1995. 288 s. ISBN 80-85830-91-4. S. 202.
- ↑ KOTLABA, František; ANTONÍN, Vladimír; POUZAR, Zdeněk, a kol. Houby, česká encyklopedie. Praha: Výběr, 2003. 448 s. ISBN 80-86196-71-2. Kapitola Lidová jména hub, s. 437.
- ↑ a b c d e f g h i j k ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha: Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8. Kapitola Hřib smrkový, s. 102–110.
- ↑ DENTINGER, Bryn T. M., a kolektiv. Molecular phylogenetics of porcini mushrooms (Boletus section Boletus) [online]. Elsevier, 2010 [cit. 2013-03-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ARORA, David. California Porcini: Three New Taxa, Observations on Their Harvest, and the Tragedy of No Commons1 [online]. Bronx, NY 10458-5126 U.S.A.: The New York Botanical Garden Press,, 2008-10-23 [cit. 2013-03-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-12. (anglicky)
- ↑ BEUGELSDIJK, D.C.M., a kolektiv. A phylogenetic study of Boletus section Boletus in Europe [online]. Persoonia, 2008-06-20 [cit. 2013-04-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KUBIČKA, Jiří; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Jedovaté houby. Praha: Avicenum, 1980. 248 s. S. 132.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- SVRČEK, M.; VANČURA, M. Houby. Praha: Atria, 1987. S. 113.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu hřib smrkový na Wikimedia Commons - Galerie hřib smrkový na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo hřib smrkový ve Wikislovníku
Taxon Boletus edulis ve Wikidruzích- BioLib.cz – Boletus crataegi (hřib hlohový) [online]. BioLib.cz. Dostupné online.
- Naše houby – Hřib smrkový[nedostupný zdroj]
