Valašsko: Porovnání verzí
Verze 16819941 uživatele 85.71.231.111 (diskuse) zrušena značka: vrácení zpět |
http://eknihovna.nulk.cz/kniha.php?k=48&typ=ori&s=str0023&z2=2&x=23&y=19 značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[Soubor:Valach 1787.jpg|thumb| |
[[Soubor:Valach 1787.jpg|thumb|Zálesák od Vsetína a Brumova, 1786]] |
||
{{Různé významy| tento=regionu na Moravě}} |
{{Různé významy| tento=regionu na Moravě}} |
||
'''Valašsko''' je hornatá oblast v nejvýchodnější části [[Morava|Moravy]], v [[Česko|Česku]] v blízkosti hranic se [[Slovensko|Slovenskem]]. |
'''Valašsko''' je hornatá oblast v nejvýchodnější části [[Morava|Moravy]], v [[Česko|Česku]] v blízkosti hranic se [[Slovensko|Slovenskem]]. |
Verze z 22. 1. 2019, 06:12
Valašsko je hornatá oblast v nejvýchodnější části Moravy, v Česku v blízkosti hranic se Slovenskem.
Jde o svébytný národopisný a kulturní region, sousedící na jihu s Moravským Slováckem a na západě s Hanou. Lze ho vymezit přibližně územím okresu Vsetín a severní, severovýchodní a východní částí okresu Zlín (severní Lukovsko, Vizovsko, Klobucko). V Rožnově pod Radhoštěm se nachází skanzen Valašské muzeum v přírodě, v němž byly soustředěny předměty regionální valašské lidové kultury a řemesel, včetně zachovaných domů ze zdejších měst a vesnic.
Pojmenování Valach je slovanskými jazyky přejaté slovo Walhs původně germánského původu, používané starověkými Góty pro pojmenování Keltů, romanizovaných Keltů a románskými jazyky mluvících národů.
Valaši nejsou na Moravě původními obyvateli.[1] Na Moravu se Valaši dostali při valašské kolonizaci probíhající od 14. do 17. století. Valašské pastýřské kmeny migrovaly z oblasti dnešního jižního Rumunska podél karpatského oblouku směrem na západ. Valaši jsou někdy považováni za potomky romanizovaných (paleo-balkánských) národů jako Thrákové (vč. Dáků) a Ilyrové, nejedná se však o všeobecně přijímaný názor.[zdroj?]
Na své migrační cestě Valaši postupně ztratili svůj původní jazyk, s výjimkou některých rumunských slov (bača, bryndza, geleta, strunga, atd.), která používají ve svém nářečí, ale zachovali si hodně ze své kultury (zejména folklór, písně a kroje) a hospodářské zvyky, zejména chov ovcí. Z etnického hlediska šlo původně o rusínsko-rumunské obyvatelstvo. V původních písemných pramenech je nazývají Coloni Valachales nebo Valach seu Ruthéni (Valaši čili Rusíni).
V současnosti je ovšem tato teorie spíše považována za překonanou. Slovo Valach bylo mnohem pravděpodobněji na obyvatele východní Moravy přeneseno jako obecné označení pastevců, horalů, nikoli jako označení etnické.[2]
Dějiny
Severovýchodní Morava má oproti jiným oblastem značně odlišnou historii. Tradičně bylo toto neúrodné území řídce osídleno. Ve 13. století došlo k osídlování nížin. Tehdy se na kolonizaci podíleli především mnišské řády. K výraznějšímu vzestupu počtu obyvatel došlo až v souvislosti s dějinným procesem zvaným valašská kolonizace. Na sklonku středověku, ale zejména po roce 1500 přišel pastevecký lid zvaný Valaši a osídlil hospodářsky nevyužité kopcovité oblasti. Nejprve se Valaši objevili na území Hukvaldského panství. Toto území se dnes řadí do regionu Lašsko. Postupně se cílem kolonizace stala celá severovýchodní Morava.[3]
Zpočátku byli Valaši-pastevci poměrně svobodným lidem a měli s vrchností dobré vztahy. Platili zvláštní valašskou daň - desátý kus dobytka, a jejich postavení zaručovalo valašské právo. Původ nově příchozích pasteveckých kolonistů není zcela jednoznačně vyjasněn. Historici vedou již od poloviny 19. století spory o to, jestli se jednalo více o lid původu rumunského či rusínského. Obecně převažuje názor, že kolonisté byli etnicky nejednotní. V Rumunsku má valašské pastevectví a salašnictví svůj původ. Z hospodářských důvodu osídlovali rumunští pastevci horské oblasti na různých slovanských územích - nejprve na Ukrajině, a později v Polsku, Slovensku i jinde. Severovýchodní Morava byla posledním regionem osídleným v souvislosti s procesem známým jako valašská kolonizace. Všude ve slovanských oblastech Rumuni etnicky splynuli s původním obyvatelstvem.
V počátcích valašské kolonizace byla severovýchodní Morava osídlena dvojím lidem. Nížiny obývali původní Moravané - horští zemědělci a kopce nově příchozí pastevci - Valaši. Brzy obojí lid splynul v jeden celek. Na Valašsku se mísila kultura moravská a karpatská.
Pojem Valašsko se vžil pozvolna a s časovým odstupem. K jeho rozšíření přispěla také třicetiletá válka a valašské povstání.[4] Již koncem roku 1620 se Valaši vzbouřili proti Habsburkům. Valašské povstání trvalo s přestávkami až do roku 1644, kdy bylo krvavě potlačeno. Ve Vsetíně bylo 15. února 1644 popraveno na 200 Valachů a další byli popraveni v Brně.[5] V souvislosti s událostmi té doby se více vžil pojem Valašsko. V terminologii vrchnosti slovo Valach znamenalo totéž co rebel či nespokojený živel.[zdroj?]
6. října 1663 zahynulo dve stě Valachů při obraně Hrozenkovského průsmyku proti mnohonásobné přesile Osmanských Turků a jejich krymsko-tatarských spojenců, kteří následně vpadli na Valašsko, zpustošili území až po Uherský Brod a odvlekli tisíce lidí do otroctví.[6]
Neklidným obdobím bylo i 18. století, kdy se lid bouřil proti náboženskému a sociálnímu útlaku. Na Valašsku přežívala tajně evangelická víra. Náboženský útlak částečně odstranil toleranční patent, který vydal císař Josef II. v roce 1781.
V době druhé světové války na Valašsku působili partyzáni. Němečtí nacisté tehdy vypálili několik osad a vyvraždili tamní obyvatele. Nejznámější z těchto osad jsou Prlov a Ploština.
Po válce proběhla industrializace a Valašsko získalo výraznější průmyslový charakter.
Mapování dějin Valašska a života jeho lidu se od roku 1925 věnuje Valašské muzeum v přírodě [7] v Rožnově pod Radhoštěm. Toto živé muzeum pořádá každý rok i mnoho nejrůznějších akcí inspirovaných folklorem,[8] lidovými zvyky[9] a tradičními řemesly. Současně organizuje výstavy[10] a tematické vzdělávací pořady.
Území Valašska
Územní rozsah není možné vymezit jednoznačně (kromě východní hranice, která je dána státní hranicí se Slovenskem). Navíc existují různá hlediska, podle nichž se region vymezuje - typ krajiny, bývalý způsob života, kroje, nářečí. Dříve hlavní roli hrálo hospodářství. Valašsko bylo tam, kde se provozovalo karpatské salašnictví. Později, kdy salašnictví upadalo, se region vymezoval podle kroje a nářečí. Dnes hraje hlavní roli identita obyvatel - Valašsko je tam, kde se lidé považují za Valachy.
Dále se Valašsko rozděluje na jádro regionu, okraj a přechodné oblasti. Za jádro je obvykle považováno Horní Vsacko, Vsetínsko, Rožnovsko a oblasti kolem Valašského Meziříčí na severu, Lukovsko na jihozápadě, Vizovsko a Valašské Klobouky na jihu. Na okraji leží např. Vizovice, Slavičín. Přechodné oblasti jsou Podřevnicko (oblast kolem Zlína) - přechod mezi Slováckem, Hanou a Valašskem, avšak s výrazně převažujícím valašským vlivem, obvykle se řadí k Valašsku. Dále Luhačovské Zálesí mezi Slováckem a Valašskem (bývá střídavě řazeno k oběma regionům), Hostýnské Záhoří na západě na hranicích s Hanou a severní úpatí Beskyd . Oblast kolem Frýdku-Místku a Frenštátu pod Radhoštěm se z důvodu zdejšího nářečí nazývá Lašsko, ale od Valašska se jinak příliš neliší. Podobně Nový Jičín s okolím, tzv. Kravařsko, se řadí k Lašsku i Valašsku.
Významná města
- Brumov-Bylnice
- Karolinka
- Rožnov pod Radhoštěm
- Valašské Klobouky
- Valašské Meziříčí
- Vizovice
- Vsetín
- Zubří
Řeky
Vodní plochy
Osobnosti
- Emil Zátopek
- Ladislav Baletka
- Eliška Balzerová
- Radoslav Brzobohatý
- Lojza Baránek
- Antonín Bajaja
- Arnošt Dadák
- Eduard Domluvil
- Jiří Demel
- Čeněk Kramoliš
- Vilma Volková
- Karel Hofman
- Metoděj Jahn
- Bohumír Jaroněk
- Záviš Kalandra
- Jan Karafiát
- Jaroslav Křička
- Jiří Křižan
- Jiří Křenek
- Jiří Křenek (portáš)
- Arnošt Kubeša
- Amálie Kutinová
- Cyril Mach
- Jiří Meitner
- Albín Polášek
- Jan Nepomuk Polášek
- Bolek Polívka
- Jiří Raška
- Jan Rokyta
- Jan Rous
- Augustin Skýpala
- Josef Sousedík
- Jaroslav Štika
- Josef Váňa
- Jarmila Šuláková
- Mojmír Trávníček
- Ludvík Vaculík
- Josef Valčík
- Bartoš Vlček
Reference
- ↑ https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/150018630 - Edvard Ehler: Y chromosomální polymorfismy v české populaci se zaměřením na moravské Valašsko: evolučně antropologická studie
- ↑ Že Valaši přišli z Rumunska? Spíše pohádka
- ↑ "Toulky českou minulostí: Jdú Valaši, jdú". Český rozhlas. 14. ledna 2008.
- ↑ "Vsetín za valašských povstání". Město Vsetín.
- ↑ "Z historie Vsetína". Město Vsetín.
- ↑ "Dvě stě Valachů padlo. Před 350 lety se Turek jal plenit Moravu". iDnes. 12. října 2013.
- ↑ http://www.vmp.cz
- ↑ http://www.folklorweb.cz/clanky/20050621.php
- ↑ http://www.novinky.cz/vase-zpravy/zlinsky-kraj/vsetin/78-1810-vanocni-setkani-v-janikove-stodole-slibuje-neopakovatelnou-atmosferu.html
- ↑ http://www.folklorweb.cz/clanky/20070423.php
Literatura
- Baletka, Ladislav: Růžďka, pohled do historie obce na Valašsku, Vsetín 1998
- Baletka, Ladislav - Zapletal, Ladislav: Okres Vsetín, Ostrava 1987
- Burian, Ilja - Burian, Bohuslav: Dějiny protestantismu na Vsetínsku, Vsetín 1993, ISBN 80-900025-4-4
- Dostál, František: Valašská povstání za třicetileté války, Praha 1956
- Janoška, Martin: Valašsko očima geologa, Olomouc 2000
- kolektiv autorů: Okres Vsetín, Brno - Vsetín, 2002, ISBN 80-86298-09-4
- kolektiv autorů: Přírodou a historií Valašskomeziříčska po naučných stezkách, Valašské Meziříčí 2004
- kolektiv autorů: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska, Valašské Meziříčí, 2000, ISBN 80-238-5704-5
- Pavelka Jan, Trezner Jiří (eds.): Příroda Valašska, Vsetín 2001, ISBN 80-238-7892-1
- Winnifruth,T.J.: Badlands-Borderland: A History of Southern Albania/Northern Epirus, 2003, page 44, "Romanized Illyrians, the ancestors of the modern Vlachs", ISBN 0-7156-3201-9
Externí odkazy
- Slovníkové heslo Valašsko ve Wikislovníku
- VBeskydech.cz - informace o Valašsku a Beskydech
- www.FolklorWeb.cz - Valašsko
- www.Valassko.info - Cimbálové muziky a folklorní soubory
- www.valassky.cz - Valašsko-český a česko-valašský slovník online
- Matouš Václavek: Moravské Valašsko online v knihovně Bohemian Library