Albín Polášek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Albín Polášek
Albín Polášek
Albín Polášek
Narození14. února 1879
Frenštát pod Radhoštěm
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí16. května 1965 (ve věku 86 let)
Winter Park
USAUSA USA
Místo pohřbeníPalm Cemetery
Alma materPennsylvania Academy of the Fine Arts
Povolánísochař, malíř, učitel, řezbář, medailér a překladatel
OceněníŘímská cena
Florida Artists Hall of Fame
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albín Polášek (14. února 1879, Frenštát pod Radhoštěm[1], Rakousko-Uhersko19. května 1965, Winter Park, Spojené státy americké[2]) byl sochař české národnosti.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Strůjce svého osudu

Narodil se 14. února 1879 ve Frenštátě pod Radhoštěm jako sedmý syn svých rodičů. V dětství pracoval na rodinném statku a v hostinci. Už tehdy se projevovaly jeho umělecké sklony. Na pastvě vyřezával dřevěné figurky, modeloval postavičky z hlíny a výborně kreslil. Ve škole však nepatřil – s výjimkou kreslení, zpěvu, krasopisu a tělocviku – mezi nejpilnější žáky.

Ačkoliv se ve Vídni vyučil řezbářem a studoval v Římě, doma se pro něj práce nenašla, proto ve 22 letech odjel se svým bratrem Robertem do Ameriky. Zde začal pracovat jako řezbář. Ve 25 letech byl přijat na Pensylvánskou akademii krásných umění ve Filadelfii (Pennsylvania Academy of the Fine Arts in Philadelphia), obor sochařství, kde byl vyučován Charlesem Graflym. Jako student v roce 1907 vytvořil sochu Man Carving His Own Destiny (Strůjce svého osudu) a po té v roce 1909 Eternal Moment. V roce 1909 se také stáva americkým občanem, v roce 1910 vyhrává soutěž Rome Prize, v roce 1913 obdržel čestné uznání na Paříském Salonu za sochu The Shower a v roce 1915 uznání Widener Gold Medal z Pensylvánské akademie krásných umění za sochu Aspiration.

Ve věku 37 let, po obdobích života strávených v Římě a New Yorku, byl pozván, aby vedl oddělení sochařství na prestižním Institutu umění v Chicagu (někdy překládáno jako Akademii umění) v Chicagu, kde takřka třicet let vyučoval své studenty. Tam také vytvořil největší jezdeckou sochu na světě s blanickým rytířem jako jezdcem, ztělesňujícím pověstnou ostražitost T. G. Masaryka během 1. světové války, vytvoření legií a boj za uskutečnění ideálu svobody, demokracie a lidství (T. G. Masaryk). Také zde vytvořil originál sochy Forest Idyll, pak Victorious Christ pro katedrálu St. Cecelia's v Omaze v Nebrasce, pak Kenilworth Memorial relief pro město Kenilworth v Illinois, pak The Spirit of Music pro Grant Park v Chicagu, sochu Woodrova Wilsona pro Prahu (známou také jako Wilsonova socha ve Vrchlického sadech, v angličtině Woodrow Wilson Memorial), pak sochu guvernéra Richarda Yatese pro Springfield v Illinois a mnoho dalších soch. V roce 1927 byl Polášek zvolen jako přidružený člen Národní Akademie Designu, plným členem byl od roku 1933.

Na své rodiště však A. Polášek nezapomněl a do Frenštátu jezdíval na dovolenou. Byl tak spřízněn se svým rodištěm, že v roce 1929 v USA vytvořil sochu boha Radegasta a poslal ji do svého rodného kraje.

Albín Polášek byl blízkým přítelem malíře Louise Grella, když žil v Tree Studios v Chicagu. Archiv rodiny Grellů obsahuje sbírku dopisů od Grella, ve kterých s Poláškem probírají Poláškovo stěhování na Floridu a jeho nemoc.

V roce 1950 se Polášek přestěhoval na důchod do města Winter Park na Floridě. Během pár měsíců tam utrpěl mrtvici, po které zůstal na levou stranu těla paralyzovaný a zbytek života strávil na vozíku. Dokončil však 18 velkých děl pouze pravou rukou, včetně Victory of Moral Law, což byla jeho reakce na Maďarské povstání v roce 1956. Na konci roku 1950 se v 71 letech oženil se svou bývalou studentkou Ruth Sherwoodovou, která zemřela o 22 měsíců později v říjnu 1952. V roce 1961 se Polášek oženil s Emily Muska Kubatovou. Po jeho smrti v roce 1965 byl pohřben vedle své první ženy na hřbitově Winter Park's Palm Cemetery, kde je také umístěno jeho dílo z roku 1939 12th Station of the Cross. Emily M. K. Polášková zemřela v roce 1988.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Během svého působení v USA vytvořil celou řadu sochařských artefaktů – od medailí, přes sochy, až po monumentální sousoší, pomníky a náhrobky.

V Československu[editovat | editovat zdroj]

V Československu je autorem sousoší Cyrila a Metoděje a sochy Radegasta na Radhošti a v pražské Zoo (viz níže)[3], pro Frenštát vytvořil sousoší Zápas dobra se zlem a sochu Ondráš, byl také autorem první československé medaile (Svoboda). Jeho největší dílo v Československu, vytvořené v nuselském ateliérusocha presidenta Wilsona ve Vrchlického sadech Praze – bylo za německé okupace zničeno. Ve Frentšátě je také umístěna socha Strůjce svého osudu.

Ve světě[editovat | editovat zdroj]

Mezi Poláškovi známější díla patří pamatnák Theodora Thomase z roku 1924 (Theodore Thomas Memorial), v roce 1941 památník Tomáše Garrigue Masaryka v Chicagu. V roce 1942 vytvořil Mother Crying Over the World a v roce 1956 Victory of Moral Law jako jeho reakci na Maďarské povstání.

Jako mnoho dalších sochařů jeho doby, i Polášek vytvořil několik hřbitovních památníků. Mezi nejvýznamnější patří The Pilgrim a The Mother z roku 1927, obě umístěné na Českém národním hřbitově v Chicagu, a pak Pilgrim at the Eternal Gate v hřbitově Lake View Cemetery v Clevelandu v Ohiu.

Sochy Radegastů[editovat | editovat zdroj]

Radegast na Radhošti, 1929

Do rodného Frenštátu pod Radhoštěm Albín Polášek před druhou světovou válkou často jezdíval na dovolenou.[3] Pod osobním dohledem a jeho vedením byly kolem roku 1931 (podle třetinového modelu) ve slévárně firmy Maška v Praze [p 1] zhotoveny dvě identické sochy Radegasta.[3] První socha Radegasta stávala (než byla nahrazena věrnou žulovou replikou) do konce 90. let 20. století na hřebeni Radhoště (viz výše).[3] Druhou sochu Radegasta hodlal Albín Polášek umístit na své zahradě, protože se na stáří chtěl vrátit do rodných Beskyd a Radegastem si doplnit na své zahradě budovaný háj původních slovanských bohů.[3] Vítězný Únor 1948 překazil Poláškovy plány na stáří.[3] Změna politických poměru v Československu navíc spojená s jeho závažnými zdravotními problémy (po roce 1950) jej od dalších návštěv vlasti navždy odradila.[3]

Na přelomu 50. a 60. let 20. století byla dělníky na zahradě bývalé Maškovy slévárny v Praze pod nánosem zeminy a listí objevena ona druhá tj. Poláškova socha Radegasta.[3] Nejspíše ji sem kdosi ukryl před německými okupanty hned na počátku či ještě během druhé světové války a po roce 1945 se na dobře zamaskovanou sochu zapomnělo.[3] Socha měla zvířecí rysy a tak místně příslušný pověřený úřad usoudil, že se tematicky hodí do Zoo Praha, kam také byla v roce 1961 přesunuta.[3] Mezi roky 2014 až 2015 byla tato socha zrestaurována a doplněna o opeřence, který původně seděl na rohu hojnosti a který se v průběhu let neznámo kam ztratil.[3]

Sousoší Cyrila a Metoděje[editovat | editovat zdroj]

Bronzová socha byla ulita ve slévárně Mašek v Praze. Její výška je 2,6 metru samotná a 4,2 metru s podstavcem a její váha je 0,8 tuny. Figury mají otevřenou knihu s nápisem napsaný v cyrilici, který v překladu znamená "Na počátku bylo slovo a slovo bylo od Boha." Sádrový odlitek ve stejné velikosti byl věnován autorem rožnovskému kostelu Všech svatých. Převoz proběhl 11. a 12. září 1930 a při přepravě této těžké sochy muselo být zpřaženo deset koní do pěti párů. Socha je umístěna na vrcholu Radhoště v místech, kde stávával kamenný Janíkův kříž, který byl posunut před kapli na Radhošti. Odhaleno sousoší bylo 4. července 1931 za přítomnosti autora.[4]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Ze slévárny firmy Maška v Praze pochází například třetí největší bronzová jezdecká socha na světě je – tedy socha Jana Žižky z Trocnova od sochaře Bohumila Kafky umístěná u Památníku Národního osvobození na pražském Vítkově.[3] Socha složená ze 120 bronzových částí má výšku 9 m a při délce 9,6 m hmotnost 16,5 tuny.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Albin Polasek [online]. Billion Graves, rev. 2013-09-21 [cit. 2020-12-11]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g h i j k l m Informační tabule s názvem „Radegast v Praze a v Beskydech“ umístěná v pražské zoologické zahradě v Tróji.
  4. Albín Polášek – poezie tesaná v kameni – OKO BESKYD [online]. [cit. 2022-06-21]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JAEGEROVÁ, Anna. Albín Polášek: Boundaries of Continents and Ages. Brno, 2018. 80 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Pavel Suchánek. Dostupné online. (anglicky)
  • Sochař Albín Polášek: „neznámý“ autor známého Radegasta na Pustevnách. Moravskoslezský deník. 27. červen 2009, s. 15. 
  • PELIKÁNOVÁ, Gabriela; KAHÁNKOVÁ, Taťána. Rodáci a významné osobnosti Moravskoslezského kraje. Ostrava: Moravskoslezský kraj, 2006. S. 37. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]