Rallye Dakar

Rallye Paříž-Dakar nebo jinak také Dakarská Rallye a zkráceně pouze Dakar je každoroční závod off-road vozidel a motocyklů. Soutěž je organizována A.S.O. – Amaury Sport Organisation. Závodu se mohou zúčastňovat závodníci jak z řad profesionálů, tak i z řad amatérů, kteří běžně tvoří kolem 80 % zúčastněných.

I když oficiální název zní Rallye, jedná se spíš o vytrvalostní závod v terénu, kde se více používají upravené terénní speciály než klasické soutěžní vozy používané v závodech rallye. Většina měřených úseků vede těžkým terénem. Převážně se sestávají z průjezdů písečnými dunami, blátem, travnatými pláněmi a skalních úseků. Délka etap se pohybuje od několika desítek kilometrů do stovek kilometrů denně.

Historie a trasa

Mapa závodu v roce 2014.

Závod byl poprvé odstartován roku 1979, 2 roky poté, co se v poušti při dálkovém pouštním závodě Abidjan-Nice ztratil a 3 dny bloudil motocyklový závodník Thierry Sabine, po této zkušenosti se rozhodl, že uspořádá dálkový závod napříč Afrikou. Založil T.S.O. – Thierry Sabine Organisation a 1. ledna 1979 se poprvé startovalo. Původně vedl závod z Paříže ve Francii do Dakaru v Senegalu s přerušením při převozu přes Středozemní moře. Politická situace a další faktory však způsobily, že se trasa včetně startu a cíle časem měnila. Do roku 1994 trasa začínala v Paříži. Kvůli stížnostem starosty Paříže byl cíl přesunut z Avenue des Champs-Élysées do EuroDisneylandu. To také způsobilo, že organizátoři naplánovali v následujících letech Rallye do různých míst. V posledních ročnících vedla trasa rallye v Africe přes Maroko, Západní Saharu a po pastvinách a pouštích v Mauritánii. Etapy probíhající skrz Atar a přes písečné duny a kaňony v mauritánské oblasti Adrar jsou nejvíce dobrodružné ze všech maratónských závodů . V roce 2007 se konal zatím poslední ročník na Africkém kontinentě, jelikož v roce 2008 byl závod kvůli teroristickým útokům, ke kterým došlo týden před závodem v Mauretánii, zrušen. Následně byla soutěž od roku 2009 přesunuta do Jižní Ameriky, konkrétně do Argentiny a Chile. Do té doby nebyl cílovým městem Dakar jen čtyřikrát. V roce 2012 bylo k Argentině a Chile přidáno ještě Peru.

Hubert Auriol vyhrál v roce 1992 Dakar v kategorii automobilů po předchozím vítězství v závodu kategorie motocyklů a stal se prvním řidičem, který vyhrál závod na dvou i na čtyřech kolech. Jedním z nejúspěšnějších závodníků v kategorii kamionů se stal Karel Loprais, kterému se díky jeho 6 zlatým, 4 stříbrným a jedné bronzové medaili přezdívá „Monsieur Dakar“.

Mapa států, kterými kdy trasa soutěže probíhala. Oranžové jsou státy z neobvyklé trasy v roce 1992

Seznam tras rallye

1979 – 1980: Paříž – Dakar 1981 – 1988: Paříž – Alžír – Dakar 1989: Paříž – Tunis – Dakar 1990 – 1991: Paříž – Tripolis – Dakar 1992: Paříž – Kapské Město 1993: Paříž – Dakar 1994: Paříž – Dakar – Paříž 1995 – 1996: Granada – Dakar 1997: Dakar – Agadez – Dakar 1998: Paříž – Granada – Dakar 1999: Granada – Dakar 2000: Dakar – Káhira 2001: Paříž – Dakar 2002: Arras – Dakar

2003: Marseille – Šarm aš-Šajch 2004: Clermont-Ferrand – Dakar 2005: Barcelona – Dakar 2006 – 2007: Lisabon – Dakar 2008: (Lisabon - Dakar) závod před startem zrušen 2009: Buenos Aires – Valparaíso – Buenos Aires 2010 - 2011: Buenos Aires – Antofagasta – Buenos Aires 2012: Buenos Aires – Lima 2013: Lima – Santiago de Chile 2014: Rosario – Valparaíso 2015: Buenos Aires – Iquique – Buenos Aires 2016: Buenos Aires – Salta – Rosario 2017: Asunción – La Paz – Buenos Aires 2018: Lima – La Paz – Córdoba

Vozidla a kategorie

Ruská jednička v kategorii kamionů – Kamaz

Dvě základní soutěžní kategorie Dakarské rallye byly motocykly a automobily (v rozsahu od bugin po malé náklaďáky), brzy byla pro motivaci a ocenění posádek velkých doprovodných náklaďáků zavedena kategorie kamiony, hodnocená původně i ve společné listině auto-camion. Mnoho výrobců automobilů využívá drsné prostředí rallye k testování svých vozidel a také z reklamních důvodů k demonstraci jejich odolnosti a spolehlivosti, i když sériové vozy jsou většinou velmi upravené. Původně v rallye dominovaly evropské užitkové vozy jako jsou Land Rover, Range Rover, Mercedes-Benz třídy G později nahrazeny typem Mercedes-Benz ML, Pinzgauer, MB Unimog a japonské Toyoty Land Cruiser. Ostatní výrobci přistoupili s těžce upravenými běžnými vozidly, jako je Rolls-Royce, Peugeot, Citroën a dokonce i Porsche. Například v roce 2002 obsahovala kategorie automobilů vozy značek Mitsubishi (Pajero/Montero), Nissan a Hyundai. Mercedes, Range Rover a sportovně upravené BMW se také zúčastnili, ale neobjevili se na vedoucích místech. Jean-Louis Schlesser postavil pro závod řadu vlastních dune buggy vozidel a několikrát s nimi závod vyhrál.

Nákladní vozy (T4 „Kamiony“ nebo „Nákladní“) obsazují výrobci Tatra, LIAZ (nyní Tedom Truck), Kamaz, MAN, DAF, GINAF, IVECO, Renault Kerax, a Mercedes-Benz Unimog. V 80. letech vyústila silná rivalita mezi jezdci DAF a Mercedes ke stavbám soutěžních speciálů se dvěma motory a více jak 1000 hp (750 kW). Později zvýšily úroveň závodu vozy Tatra, Perlini a Kamaz.

KTM je nejpopulárnější a současně vedoucí motocykl, historicky kategorii vévodily i Honda, Yamaha a BMW. V současnosti jsou hlavními soupeři v kategorii vozidel Volkswagen, Mitsubishi a Nissan a v kategorii motocyklů jsou to Yamaha a KTM. Po roce 2000 bylo obnoveno soupeření v kategorii kamionů mezi výrobci DAF, Tatra, MAN a Kamaz.

Nehody

V roce 1982 se syn britské premiérky Margaret Thatcherové společně s jeho francouzským spolujezdcem Charlotte Verney a jejich mechanikem ztratili, a byli po šest dnů pohřešováni. 9. ledna se trio oddělilo od konvoje vozidel po zastavení k provedení opravy porouchané řídící tyče. 12. ledna byli prohlášeni za pohřešované. Po rozsáhlém pátrání byl spatřen pátracím letounem C-130 Hercules Alžírské armády jejich bílý Peugeot 504 přibližně 50 km od trasy. Thatcher, Verney a mechanik byli nezraněni.

V roce 1986 zemřel při rallye organizátor a zakladatel této rallye Thierry Sabine po tragické havárii vrtulníku.

Český závodní speciál Tatra na Rally Dakar 2014.

Během závodu v roce 1988 zahynulo šest lidí. 10. 1. 1988 v nigerské desáté etapě Djado – Agadez havaroval krátce po startu kamion DAF 95X2 Turbotwin (se dvěma motory 11,6 l disponoval výkonem 726 kW), startovní číslo 601: při přejezdu trojice terénních vln rychlostí cca 170 km/h byl desetitunový kamion katapultován a po dopadu se několikrát převrátil. Řidič Theo Van de Rijt a druhý jezdec Chriss Ross přežili s těžkým zraněním, navigátor Kees Van Loevezijn zemřel (jeho sedadlo bylo vymrštěno čtyřicet merů daleko a spekulovalo se o tom, že spoluviníkem jsou bezpečnostní pásy kotvené do sedaček namísto do rámu). Vedení automobilky DAF ze závodu okamžitě odvolalo zbylé posádky a o dva dny později vydalo prohlášení, že se této rallye už nikdy nezúčastní. Téhož dne se u Arlitu ve zvířeném prachu čelně srazil Range-Rover s jiným vozem, řidič René Boubet přežil, navigátor Patrick Canado byl na místě mrtvý. 16. ledna v etapě Timbuktu – Bamako těžce havaroval motocyklista Jean-Claude Huger na BMW RT100, dva dny nato zemřel v nemocnici. 17. ledna krátce po startu z Bamako vběhla pod soutěžní toyotu francouzské posádky desetiletá malijská dívka Baye Sibi, zraněním podlehla krátce nato v nemocnici. V předposlední den soutěže pak vozidlo filmového štábu usmrtilo dívku v Mauritánii a téhož dne havarovalo i auto, ve kterém zahynul jeden novinář. Závodníkům bylo také vyčítáno, že rozpoutali požár, který způsobil paniku ve vlaku jedoucím mezi Dakarem a Bamako, kde bylo zabito více lidí.

V pondělí 10. ledna 2005 zemřel ve své vlasti v Alicante, španělský motocyklista José Manuel Pérez po nehodě, která se stala předešlý týden ve čtvrtek v průběhu 7. etapy. Druhý motocyklista během 2 dnů, Ital Fabricio Meoni, zahynul 11. ledna, během 11. etapy si při havárii na 184. kilometru zlomil vaz. Dvojnásobný vítěz soutěže (2001 a 2002), byl 11. motocyklista a 45. závodník, kteří zemřeli v celkové historii závodu. 13. ledna byla sražena pětiletá senegalská dívka pod kola servisního vozu při jízdě na hlavní silnici, což celkově zvýšilo počet mrtvých na 5.

9. ledna 2006 zemřel 41letý australský řidič motocyklu KTM Andy Caldecott na 250 km při vjezdu do 9. etapy mezi Nouakchott a Kiffa si při nehodě zlomil vaz, pouze pár kilometrů od místa, kde předešlý rok zahynul F. Meoni. Byla to Andyho třetí účast v závodu. Vyhrál třetí etapu závodu v roce 2006 mezi Nadorem a Er Rachidiou pouze několik dní před svou smrtí. 13. ledna zemřel desetiletý chlapec, který byl sražen projíždějícím vozem Lotyše Marise Saukanse při přecházení tratě, zatímco 14. ledna byl zabit dvanáctiletý chlapec projíždějícím podpůrným vozem.

Kritika

Závod se stal předmětem kritiky z několika důvodů, hlavně pro dopady závodu na obyvatele zemí přes které vede. Rallye je kritizována za to, že vede přes sporná, neosídlená území západní Sahary bez formálního projednání s hnutím Polisario, které rozhodnutím reprezentuje obyvatele Sahrawi. Po závodu začaly otázky ohledně formálního povolení od hnutí Polisario, od roku 2000 však směřují k tomu, že by to neměl být problém.

Po závodě v roce 1988, kdy byli v jeho průběhu zabiti 3 afričtí obyvatelé, PANA, tisková agentura se základnou v Dakaru napsal, že tato úmrtí byla „bezvýznamná pro průběh závodu“. Vatikánské noviny L'Osservatore Romano nazvaly závod „Vulgární přehlídka síly a bohatství v místech, kde lidé stále umírají hladem a žízní.“ Během roku 2002 protestovala na startu ve francouzském Arrasu francouzská politická strana Les Verts (Strana zelených) svým prohlášením, a označila závod jako „Kolonialismus, který je třeba vymýtit.“

Někteří místní obyvatelé kolem trasy závodu uvedli, že vidí omezené příležitosti zisku ze závodu, protože účastníci závodu utratí nějaké peníze za zboží a služby v místních ubytovacích kapacitách. Závodníci vytvářejí mohutná množství prachu na tratích a jsou obviňováni z toho, že srážejí a zabíjejí dobytek, a navíc někdy také obyvatele.

Seznam vítězů

Rok	Automobily		Motocykly		Kamiony		Trasa
	Řidič	Vůz	Řidič	Motocykl	Řidič	Kamion
1979	Genestier	Land Rover	Neveu	Yamaha			Paříž – Dakar
1980	Kottulinsky	Volkswagen	Neveu	Yamaha	Ataouat	Sonacome	Paříž – Dakar
1981	Metge	Land Rover	Auriol	BMW	Villette	ALM/ACMAT	Paříž – Dakar
1982	Marreau	Renault	Neveu	Honda	Groine	Mercedes-Benz	Paříž – Alžír – Dakar
1983	Ickx	Mercedes-Benz	Auriol	BMW	Groine	Mercedes-Benz	Paříž – Alžír – Dakar
1984	Metge	Porsche	Rahier	BMW	Lalleu	Mercedes-Benz	Paříž – Alžír – Dakar
1985	Zaniroli	Mitsubishi	Rahier	BMW	Capito	Mercedes-Benz	Paříž – Alžír – Dakar
1986	Metge	Porsche	Neveu	Honda	Vismara	Mercedes-Benz	Paříž – Alžír – Dakar
1987	Vatanen	Peugeot	Neveu	Honda	de Rooij	DAF	Paříž – Alžír – Dakar
1988	Kankkunen	Peugeot	Orioli	Honda	Loprais	Tatra	Paříž – Alžír – Dakar
1989	Vatanen	Peugeot	Lalay	Honda	kategorie nebyla vypsána		Paříž – Tunis – Dakar
1990	Vatanen	Peugeot	Orioli	Cagiva	Villa	Perlini	Paříž – Tripolis – Dakar
1991	Vatanen	Citroën	Peterhansel	Yamaha	Houssat	Perlini	Paříž – Tripolis – Dakar
1992	Auriol	Mitsubishi	Peterhansel	Yamaha	Perlini	Perlini	Paříž – Sirte – Kapské Město
1993	Saby	Mitsubishi	Peterhansel	Yamaha	Perlini	Perlini	Paříž – Dakar
1994	Lartigue	Citroën	Orioli	Cagiva	Loprais	Tatra	Paříž – Dakar – Paříž
1995	Lartigue	Citroën	Peterhansel	Yamaha	Loprais	Tatra	Granada – Dakar
1996	Lartigue	Citroën	Orioli	Yamaha	Moskovskich	Kamaz	Granada – Dakar
1997	Shinozuka	Mitsubishi	Peterhansel	Yamaha	Reif	Hino	Dakar – Agades – Dakar
1998	Fontenay	Mitsubishi	Peterhansel	Yamaha	Loprais	Tatra	Paříž – Granada – Dakar
1999	Schlesser	Schlesser-Renault	Sainct	BMW	Loprais	Tatra	Granada – Dakar
2000	Schlesser	Schlesser-Renault	Sainct	BMW	Čagin	Kamaz	Paříž – Dakar – Káhira
2001	Kleinschmidt	Mitsubishi	Meoni	KTM	Loprais	Tatra	Paříž – Dakar
2002	Masuoka	Mitsubishi	Meoni	KTM	Čagin	Kamaz	Arras – Madrid – Dakar
2003	Masuoka	Mitsubishi	Sainct	KTM	Čagin	Kamaz	Marseille – Šarm aš-Šajch
2004	Peterhansel	Mitsubishi	Roma	KTM	Čagin	Kamaz	Clermont-Ferrand – Dakar
2005	Peterhansel	Mitsubishi	Despres	KTM	Kabirov	Kamaz	Barcelona – Dakar
2006	Alphand	Mitsubishi	Coma	KTM	Čagin	Kamaz	Lisabon – Dakar
2007	Peterhansel	Mitsubishi	Despres	KTM	Stacey	MAN	Lisabon – Dakar
2008	Závod zrušen z bezpečnostních důvodů den před startem
2009	de Villiers	Volkswagen	Coma	KTM	Kabirov	Kamaz	Buenos Aires – Valparaíso – Buenos Aires
2010	Sainz	Volkswagen	Despres	KTM	Čagin	Kamaz	Buenos Aires – Antofagasta – Buenos Aires
2011	Al-Attiyah	Volkswagen	Coma	KTM	Čagin	Kamaz	Buenos Aires – Antofagasta – Buenos Aires
2012	Peterhansel	Mini	Despres	KTM	de Rooij	Iveco	Buenos Aires – Lima
2013	Peterhansel	Mini	Despres	KTM	Nikolajev	Kamaz	Lima – Santiago de Chile
2014	Roma	Mini	Coma	KTM	Karginov	Kamaz	Rosario – Valparaíso
2015	Al-Attiyah	Mini	Coma	KTM	Mardějev	Kamaz	Buenos Aires – Iquique – Buenos Aires
2016	Peterhansel	Peugeot	Price	KTM	de Rooij	Iveco	Buenos Aires – Salta - Rosario
2017	Peterhansel	Peugeot	Sunderland	KTM	Nikolajev	Kamaz	Asunción – La Paz – Buenos Aires
2018	Sainz	Peugeot	Walkner	KTM	Nikolajev	Kamaz	Lima – La Paz – Cordóba

Česká stopa

Česká účast v roce 2015

Kamiony	Automobily	Motocykly	Čtyřkolky
Aleš Loprais (MAN)	bez české účasti	David Pabiška (KTM)	bez české účasti
Martin Kolomý (Tatra)		Jan Veselý (KTM)
Tomáš Vrátný (Tatra)		Zdeněk Gottvald (Huqsvarna)
Martin Macík (Liaz)		Milan Engel (KTM)
		Ondřej Klymčiw (KTM)

Česká účast v roce 2016

Kamiony	Automobily	Motocykly	Čtyřkolky
Aleš Loprais (Iveco)	Miroslav Zapletal (Hummer)	Ondřej Klymčiw (Husqvarna)	bez české účasti
Martin Kolomý (Tatra)	Martin Prokop (Toyota)	David Pabiška (KTM)
Tomáš Vrátný (Tatra)	Peter Jerie (Toyota)	Milan Engel (KTM)
Martin Macík ml. (Liaz)	Josef Macháček (buggy MD)	Jan Veselý (KTM)
Jaroslav Valtr (Tatra)	Dušan Randýsek (buggy Arctic cat)	Rudolf Lhotský (KTM)
Robert Randýsek (MAN)	Tomáš Ouředníček (Hummer)

Česká účast v roce 2017

Kamiony	Automobily	Motocykly	Čtyřkolky
Aleš Loprais (Tatra)	Martin Prokop (Ford)	David Pabiška (KTM)	Josef Macháček (Yamaha)
Martin Kolomý (Tatra)		Ondřej Klymčiw (Husqvarna)	Zdeněk Tůma (Yamaha)
Martin Macík (Liaz)		Milan Engel (KTM)	Tomáš Kubiena (KTM)
Karel Trněný (MAN)		Petr Vlček (Husqvarna)
		Lukáš Kvapil (Yamaha)
		Rudolf Lhotský (KTM)

Seznam českých medailových úspěchů v kategorii kamionů

Rok	Zlato	Stříbro	Bronz	Jména a vůz	Poznámka
1987				K. Loprais, J. Krpec, R. Stachura, Tatra
1987				J. Moskal, J. Joklík, P. Záleský, LIAZ	1. místo v kategorii sériových kamionů
1988				K. Loprais, R. Stachura, T. Mück, Tatra
1988				J. Moskal, F. Vojtíšek, P. Záleský, LIAZ
1990				Z. Kahánek, J. Havlík, J. Krpec, Tatra
1992				K. Loprais, R. Stachura, J. Kalina, Tatra
1994				K. Loprais, R. Stachura, J. Kalina, Tatra
1995				K. Loprais, R. Stachura, T. Tomeček, Tatra
1996				K. Loprais, R. Stachura, T. Tomeček, Tatra
1996				L. Fajtl, J. Janoušek, F. Wurst, Tatra
1998				K. Loprais, R. Stachura, J. Čermák, Tatra
1999				K. Loprais, R. Stachura, J. Kalina, Tatra
1999				T. Tomeček, A. De Azevedo, L. Neubarthová, Tatra
2000				K. Loprais, R. Stachura, P. Gilar, Tatra
2001				K. Loprais, J. Kalina, P. Hamerla, Tatra
2002				K. Loprais, J. Kalina, P. Hamerla, Tatra
2003				T. Tomeček, A. De Azevedo, J. Martinec, Tatra
2007				A. Loprais, P. Gilar, Tatra

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rallye Dakar na Wikimedia Commons
• (anglicky) (francouzsky) (španělsky) (německy) Dakar.com – Oficiální stránky závodu

Autoritní data	NKC: olak2003189152 BNE: XX532938 BNF: cb11952848k (data) GND: 4102599-4 LCCN: sh90005434 NLI: 987007539469705171 VIAF: 244111174 WorldCat Identities: viaf-244111174

Portály: Rallye