Ekvádor

Ekvádor, oficiálně Ekvádorská republika (španělsky Ecuador nebo República del Ecuador), je stát v Jižní Americe, který leží na rovníku a zároveň je jeho pobřeží omýváno vodami Tichého oceánu. Jeho sousedy jsou Kolumbie na severu a Peru na jihovýchodě. Součástí Ekvádoru jsou rovněž Galapágy. Španělské slovo Ecuador znamená „rovník“.

Geografie

Mapa Ekvádoru

Krajina Ekvádoru je velmi různorodá a dá se rozdělit do tří částí (západní, centrální Andy a východní), které se od sebe výrazně liší klimatem, biotypem, ale i zvyky. Země je rozdělena na 24 provincií a dělí se na 3 odlišné geoklimatické celky:
1. Pobřežní pás (Costa) – nížinný, s deštnými pralesy a na jihu se savanami;
2. Horský pás And (Sierra) – pásma Cordillera Occidental a Cordillera Oriental, mezi nimi pánve a náhorní plošiny ve výšce 2200–2900 m n. m. Sopečné vrcholy: vyhaslé Chimborazo (6310 m n. m. – nejvyšší bod), ve východním pohoří činné sopky (Cotopaxi je jednou z nejvyšších aktivních sopek na světě – 5897 m n. m.), rostlinstvo uspořádáno do výškových stupňů;
3. Východní pás (Oriente) – okraj Amazonské nížiny (deštný prales).

Území Ekvádoru je z 35 % pokryto lesními porosty, zemědělská půda zaujímá 28 % rozlohy státu. Existuje zde 11 národní parky (stav v roce 2014).

Dějiny

Incká pevnost Ingapirca

Indiánský stát na území Ekvádoru byl v 15. století poražen vpádem říše Inků, jejíž centrum se nacházelo na území dnešního Peru, ale již roku 1534 byl Ekvádor dobyt Španěly, kteří indiány zotročili na 300 let a Ekvádor se stal součástí místokrálovství Peru, v roce 1717 byl připojen k místokrálovství Nová Granada. Od roku 1822 do roku 1830 byl Ekvádor součástí Velké Kolumbie, poté se z něj stal samostatný stát. V roce 1895 zažil Ekvádor pod vedením Eloye Alfaroa tzv. liberální revoluci, která snížila vliv církve a konzervativních velkovlastníků půdy. Ve 20. století se v zemi projevila politická destabilizace a časté střídání civilních a vojenských vlád. V letech 1940 až 1942 proběhla neúspěšná válka s Peru, při které Ekvádor ztratil část vnitrozemí (do té doby sousedil s Brazílií). Mezi lety 1950 a 1970 proběhlo několik státních převratů. V roce 1972 armádní junta provedla puč vlády Velasca Ibarry a započala diktatura Guilermo Rodrígeze. V roce 1979 byl obnoven civilní demokratický režim. Od té doby do současnosti zažil Ekvádor ekonomickou krizi na přelomu 80. a 90. let, otevření mezinárodnímu obchodu, vzestupy a poklesy vlivu církve, opozice a poměr sil mezi kapitány tamního průmyslu a zástupci původního obyvatelstva. Z událostí z poslední doby, týkající se současného prezidenta, Rafaela Correy, lze připomenout revoltu policistů z 30. září 2010, kdy se země ocitla na týden v chaosu.

Administrativní dělení

Ekvádor se dělí na 24 provincií (provincia, množné číslo provincias), v závorce je uvedeno hlavní město:

1 Provincie Azuay (Cuenca) 2 Provincie Bolívar (Guaranda) 3 Provincie Cañar (Azogues) 4 Provincie Carchi (Tulcán) 5 Provincie Chimborazo (Riobamba) 6 Provincie Cotopaxi (Latacunga) 7 Provincie El Oro (Machala) 8 Provincie Esmeraldas (Esmeraldas) 9 Provincie Galápagos (Puerto Baquerizo Moreno) 10 Provincie Guayas (Guayaquil) 11 Provincie Imbabura (Ibarra) 12 Provincie Loja (Loja)

13 Provincie Los Ríos (Babahoyo) 14 Provincie Manabí (Portoviejo) 15 Provincie Morona Santiago (Macas) 16 Provincie Napo (Tena) 17 Provincie Orellana (Puerto Francisco de Orellana) 18 Provincie Pastaza (Puyo) 19 Provincie Pichincha (Quito) 20 Provincie Santa Elena (Santa Elena) 21 Provincie Santo Domingo de los Tsáchilas (Santo Domingo de los Colorados) 22 Provincie Sucumbíos (Nueva Loja) 23 Provincie Tungurahua (Ambato) 24 Provincie Zamora Chinchipe (Zamora)

Provincie se dále dělí na 199 kantonů.

Hospodářství

Pole v ekvádorských Andách

Hlavním problémem současného Ekvádoru je chudoba, která prostupuje celou zemí od počátku státu. Ekvádor se vždy řadil mezi chudé státy Jižní Ameriky a lepší situaci nepřineslo ani nalezení ropy v 70. letech, které sice přineslo částečný hospodářský růst a zlepšení situace ve městech, ale celkově země výrazně hospodářsky neposílila.

Pro Ekvádor měl katastrofální dopad průběh hospodářské recese v 80. letech (stejně tak jako na většinu zemí Jižní Ameriky), kdy inflace v zemi v roce 1989 dosáhla 76 %. V následující dekádě se však podařilo vládě situaci částečně zlepšit a mezi lety 1995 a 1997 se pohybovala v rozmezí hodnot 25–30 %. Situace vedla k ohromnému zadlužení země v cizině. Podle hospodářských prognóz budou zásoby ropy vyčerpány do roku 2010, což ještě přitíží slabému hospodářství.

Situaci v zemi nezlepšuje ani fakt, že 1 % bohatých statkářů vlastní přes 40 % zemědělské půdy. 2/3 rodinných farem jsou menší než 5 ha – jedná se o příliš malé farmy, které nejsou schopny uživit ani farmářské rodiny, což zapříčiňuje odliv obyvatelstva do měst. Vidina snazšího bohatství však často končí v příměstských slumech například v Guayaquilu. Tíživou situaci ještě více umocňuje silná půdní eroze v oblasti And a celkově těžké podmínky, jež zde panují.

Hlavními vývozními artikly Ekvádoru jsou ropa, kakao, káva, květiny, balza, banány a garnáti. Mezi hlavní hospodářská odvětví patří zemědělství, těžba a rafinace ropy, výroba cementu, petrochemie a potravinářství.

Obyvatelstvo

Guillermo Rodriguez, diktátor vládl zemi v letech 1972 - 1976

Kolem 30 % populace jsou čistokrevní indiáni z kmenů Chívarů a Kečuů. Vláda jim poskytla velké území na východě země, ale indiáni mají stále malý kapitál a malou politickou moc. Kojenecká úmrtnost u indiánů přesahuje 9 % a jejich průměrná délka života je velmi nízká, pohybuje se okolo 50 let. Některé kmeny žijí jako kočovníci v hloubi ekvádorského deštného pralesa. Tam si vždy vymýtí kus lesa, kde si postaví vesnici z chaloupek s doškovou střechou, vypěstují něco málo plodin a po žních se pak přesunou dál, kde loví zvěř a rybaří. Většina indiánů žije ve východním Ekvádoru; jeden kmen, Coloradové, však obývá pobřeží. Jsou v celé Jižní Americe jedinými obyvateli deštného pralesa, žijícími na západ od And.

Další indiánské kmeny najdeme vysoko v Andách; obdělávají tam malá políčka a prodávají řemeslné výrobky. Předkové těchto kmenů tvořili součást obyvatelstva incké říše, jež se během 15. století rozšířila z Peru na sever a kromě centrálních And pokryla i jižní část severních And. Španělé si Inky podrobili ve 30. letech 16. století a zotročili je. Z Afriky si dovezli další otroky, kteří pak pracovali spolu s Inky na cukrových plantážích podél pobřeží. Dnes je většina obyvatel smíšeného původu – jsou částečně potomky indiánů, zčásti Španělů a také Afričanů. Ti tvoří 55 % obyvatelstva. Zbytek populace tvoří přistěhovalci anebo míšenci, potomci mnohých kolonizačních vln rovníkové země. Úředními jazyky jsou španělština, kečujština a šuárština, nejvíce se však používá španělština.

Ekvádor se zbavil závislosti na Španělsku ve 20. letech 19. století, lidé španělského původu však provždy zůstali tou nejbohatší a nejvlivnější skupinou v zemi, zatímco mnoho původních obyvatel žije v chudobě. Novodobé dějiny Ekvádoru se vyznačují politickou nestabilitou; došlo zde k celé řadě vojenských převratů a bouřlivých povstání. Od roku 1919 je vláda volena demokratickou cestou, problém chudoby však zůstává nevyřešen.

Zahraniční politika

Vztahy s komunistickým Československem byly 2× v minulosti narušeny vyhoštěním československých diplomatů v roce 1957 (bez ukončení diplomatických vztahů) a v roce 1956^[zdroj⁠?] (s ukončením diplomatických vztahů). V současnosti jsou diplomatické vztahy navázány, ale ČR v Quitu nemá velvyslanectví.

Spojené státy americké měly na pobřeží země leteckou základnu Eloy Alfaro, ale současný prezident ji 7. února 2009 nařídil zrušit. 4. dubna 2011, po jedné z afér WikiLeaks označil americkou ambasadorku Heather Hodges persona non grata.

Asi nejnapjatější zahraniční vztahy má Ekvádor s Kolumbií. V dubnu 2008 dokonce propukla „andská diplomatická krize“, poté, co v hraničních oblastech obou zemí docházelo k ozbrojených střetnutím kolumbijských armádních jednotek a tamních guerrilových skupin.

Odkazy

Související články

• Hispanoamerika

Externí odkazy

• Slovníkové heslo Ekvádor ve Wikislovníku

Vláda a státní správa

• (španělsky) Prezidentský úřad Ekvádorské republiky
• (španělsky) Národní statistický ústav

Obecné informace

• (česky) Ekvádor na Geografickém serveru
• (anglicky) Ecuadors.org
• Ecuador - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
• Ecuador (2011) [online]. Freedom House [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
• Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Ecuador Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
• Bureau of Western Hemisphere Affairs. Background Note: Ecuador [online]. U.S. Department of State, 2011-06-08 [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
• CIA. The World Factbook - Ecuador [online]. Rev. 2011-07-26 [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
• Zastupitelský úřad ČR v Bogotě. Souhrnná teritoriální informace: Ekvádor [online]. Businessinfo.cz, 2010-10-01 [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. 
• KNAPP, Gregory W., a kol. Ecuador [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Média

• (španělsky) Radio Mundial