Seznam indiánských kmenů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Indiánské kmeny)
Skočit na: Navigace, Hledání

Indiánské kmeny obývaly před příchodem evropských kolonizátorů území celé Ameriky. Rozmanité přírodní podmínky zde zapříčinily vznik různorodých indiánských kultur, jež se plně přizpůsobily svému životnímu prostředí. Nejčastěji se proto jednotlivé indiánské kmeny zařazují do tzv. kulturních oblastí, kde žila etnika, která většinou hovořila nepříbuznými jazyky, ale sdílela podobnou kulturu. Kromě toho se indiánské kmeny klasifikují podle příslušnosti k jazykovým rodinám, jichž existuje na americkém kontinentu velké množství.

Mapa kulturních oblastí Severní Ameriky

Severní Amerika[editovat | editovat zdroj]

Subarktická oblast[editovat | editovat zdroj]

Kučinové v roce 1847

Obyvatelé severských lesů a tundry jsou tradičně především kočovní lovci, závistí na stádech sobů karibu. Významný je i lov kožešinové zvěře, rybolov a sběr jedlých rostlin. K dopravě sloužily v létě kánoe z březové kůry, v zimě ploché saně tobogan tažené psy. Lovci se často pohybovali na sněžnicích. Obydlím byl kupolovitý nebo konický vigvam krytý rohožemi, kůrou nebo kůží, západní kmeny stavěly i dřevěné boudy. Indiáni žili v malých rodinných tlupách, náčelníci neměli velkou moc. Velký význam měli medicinmani a víra v duchy, známé pod algonkinským jménem manito či kulturní hrdiny, jako byl u na-denejských kmenů Krkavec a u Algonkinů taškář Glooscap nebo Velký zajíc Manabozo.

Akaithco, náčelník Žlutých nožů, 1825
Náčelník Odžibvejů na obraze G. Catlina z roku 1835
Demasduit, žena z kmene Beothuků 1819

Severovýchod (Východní lesy)[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o oblast s kulturní tradicí, navazující na dávnou Hopewellskou kulturu stavitelů chrámových mohyl. V životě zdejších indiánů mělo velký význam zemědělství, ale též sběr jedlých rostlin (např. divoká rýže, javorový sirup), rybolov i lov. Obydlím byl kupolovitý vigvam krytý rohožemi či kůrou, Irokézové však žili v dlouhých domech, rovněž krytých kůrou. Lesní indiáni si vážili obratnosti a odvahy, jíž muži předváděli v boji, ale i při hrách a sportech, jako byl lakros. Společnost byla často matrilineární, kmeny měly demokratické uspořádání a často se sdružovaly do konfederací. V náboženství měly velký vliv tajné společnosti jako irokézské Nepravé tváře a algonkinský Midewiwin.

Mikmakové v roce 1865
Wa-pel-la, náčelník Liščích indiánů, 1836
Lapowinsa, náčelník Delawarů, 1735.
Náčelník Seneků Galantwaké (ten, který sází kukuřici), 1796

Jihovýchod[editovat | editovat zdroj]

Tato oblast má mnoho společného s oblastí Východních lesů. Kulturní tradice mají rovněž dávné kořeny v Hopewellské a Missisippské kultuře. Zdejší indiáni byli zemědělci a rybáři, sběr planých rostlin a lov měly menší význam. Obydlím byly dlouhé domy, chýše s hlíny a rákosu i dřevěné sruby. Společnost byla často matrilineární, kmeny měly demokratické (např. Čerokíové, Kríkové) nebo monarchistické (Načezové) uspořádání. Vesnice byly velké a někdy připomínaly města s chrámovými mohylami a palisádovou hradbou. Seminolové a Timukuové v bažinách Floridy byli spíše lovci a rybáři, žili v chýších na kůlech zvaných čikí, prosluli výrobou kánoí a pestrými patchworkovými oděvy. Náboženský život a rituály byly spojeny s pěstováním kukuřice.

Čoktó jménem Tullokcčíško (Ten, který pije šťávu z kamenů), slavný hráč lakrosu, portrét George Catlina z roku 1834
Menawa, náčelník Kríků, 1837

Velké pláně[editovat | editovat zdroj]

Kultura prérijních indiánů, zobrazená v mnoha knihách a filmech, je dobře známa i mezi neodborníky. Byla založena především na lovu bizonů, významný byl i sběr jedlých rostlin (hlízy dětelníku plody muchovníku) a od 16. stol. také chov koní. Koně indiánům velmi usnadnili kočovný život i lov bizonů. Usedle žijící Mandani a Pónýové byli zemědělci. Obydlím bylo týpí z bizoních kůží, u usedlých kmenů i hliněné zemnice. V životě mužů měl velký význam boj, úspěšní válečníci se zdobili orlími pery a nosili okázalé čelenky. V náboženství byl uctíván Velký duch a jeho poslové - hromoví ptáci. Obřady byly spojeny s očistou v potní chýši a kouřením dýmky. Významným obřadem byl Tanec slunce, později též Tanec duchů a Powow.

Mato Tohpe, náčelník Mandanů na obraze Geogre Catlina
  • Algická jazyková rodina
Osedžský bojovník, 1834
Sedící býk v roce 1885
Ten, který drží nepřítele, náčelník Vraních indiánů na obraze E. A. Burbanka

Náhorní plošina (Plateau)[editovat | editovat zdroj]

Nejmenší kulturní oblast Severní Ameriky na území států Idaho, Washington, Montana a jihozápadní Kanady. Zdejší obyvatelé se živili hlavně sběrem jedlých rostlin (muchovník, cibulky ladoníku), lovem jelenů i rybolovem. Od 18. stol. se rozšířil chov koní a některé kmeny se přiblížily kultuře prérijních indiánů. Obydlím byly týpí nebo polopodzemní chýše ze dřeva a drnů. Indiáni žili v rodinných tlupách a byli méně bojovní než prérijní kmeny.

Žádný roh, bojovník Nez Perceů na obrazeGeorge Catlina.
Králičí ocásek, žena z kmene Bannoků

Severozápadní pobřeží[editovat | editovat zdroj]

Kultura severozápadních indiánů byla založená na lovu pravidelně migrujících lososů, ale i dalších druhů ryb a mořských živočichů. Menší roli hrál sběr bobulí a lov suchozemské zvěře. Tradičním obydlím byly dlouhé domy z dřevěných trámů, často zdobené totemovými sloupy, v nichž žilo pohromadě více rodin. Ze dřeva vyrábí i dlabané kánoe, masky či nářadí. Vynikají také v tkalcovství a košíkářství. Všechny předměty byly umělecky zdobené obrazy totemových zvířat. Náčelníci a jejich rodiny měli velkou moc, společnost byla strukturována. Významným obřadem byl potlač spojený s rozdílením darů. Zdejší indiáni znali otroctví a provozovali směnný obchod.

Anotkloš, náčelník Tlingitů, 1913
Žena z kmene Nutka, rytina z roku 1785

Kalifornie[editovat | editovat zdroj]

V Kalifornii žilo na poměrně malém území velké množství kmenů, některé z nich však byly vyhubeny během 19. stol., zvláště v době Zlaté horečky. Kalifornští indiáni byli mírumilovní sběrači, rybáři a lovci drobné zvěře, živili se hlavně žaludy dubů. Obývali společné polopodzemní chýše nebo jen wikapy z trávy a větví. Při obřadech se zdobili složitými ozdobami z peří. Prosluli zpracováním lýka a košíkářstvím.

Matka z kmene Hupa, 1924
Indiáni z okolí San Francisca, pravděpodobně Miwokové, obraz Ludwiga Chorise, 1822
Rafael Solares, náčelník Čumašů, asi 1895
  • Na-denéjská jazyková rodina
    • Četkové(Chetco, Chectco)
    • Hupové (Hoopa, Hupa)
      • Čilulové (Chilula)
      • Vlastní Hupové (Hoopa Valley, Natinookwa)
      • Wilkutové (Whilkut, Redwood Creek)
    • Tolovové (Tolowa)
  • Penutijská jazyková rodina
    • Jokutové (Yocut, Yokuts)
      • Mariposové (Mariposa)
      • Severní Jokutové (Yokut)
    • Karkinové (Carquin) †
    • Kostanové (Costano, Oholone)
    • Maiduové (Maidu, Maidun)
      • Horští Maiduové (Mountain Maidu, Yamani Maidu)
      • Jižní Maiduové (Nisenan)
      • Konkovové (Concow)
    • Mivokové (Miwok, Miwuk)
      • Jezerní Mivokové (Lake Miwok)
      • Pobřežní Mivokové (Coast Miwok)
      • Vnitrozemští Mivokové (Plains and Sierra Miwok)
    • Vintuové (Wintu, Wintun)
  • Janové (Yana) †
    • Severní Janové (Northern Yana) †
    • Jahiové (Yahi) †
  • Jukiové (Yuki)
  • Vappové (Wappo)
Ma-wo-ma, náčelník Šošonů

Velká pánev[editovat | editovat zdroj]

Polopouštní oblast na území Nevady a Utahu obývají indiáni, živící se tradičně sběrem rostlin a lovem drobné zvěře včetně hadů a králíků, v příznivých oblastech i zemědělstvím. Od 18. stol. se rozšířil chov koní. Indiáni zde žili kočovně, obydlí byla jednoduchá, jen přístřešky z trávy a kůže, jednoduchý byl i oděv. Z umění a řemeslných dovedností vynikali zvláště v košíkářství.

  • Juto-aztécká jazyková rodina
    • Avanečové (Ahwahnechee)
    • Jutové (Ute)
    • Monové (Mono)
    • Pajutové (Paiute)
    • Šošoni (Shoshone, Shoshoni)
      • Jižní Šošoni
      • Západní Šošoni
    • Timbišové (Timbisha, Coso)
  • Vašové (Washoe)

Jihozápad[editovat | editovat zdroj]

Indiánské kultury v oblasti jihozápadu navazují na dávné kořeny v anasazijské, mogolloonské či hohokamské kultuře. Autochtonní obyvatelé žili v pueblech postavených z hliněných cihel a věnují se zemědělství. Vynikají v umění a řemeslech jako je košíkářství, tkaní nebo zpracování tyrkysu a stříbra. Náboženství je spojeno s rituály, vázanými na zemědělství a počasí, jako je např. hadí tanec Hopiů. Postupně do oblasti migrovali ze severu kočovní lovci a sběrači, kteří od Pueblanů převzali zemědělství a řemesla, žili však ve wikapech z větví a trávy nebo polopodzemních hliněných domech hogan. Byli obávaní válečníci a dlouho odolávali bílým kolonizátorům. Od 16. stol. se v oblasti rozšířil chov koní, částečně též ovcí.

Geronimo - Goyathlay, náčelník Apačů, 1887
Mladá žena kmene Zuñi,1903
  • Juto-aztécká jazyková rodina
    • Hopiové (Hopi, Moqui)
    • Papagové (Papago, Tohono O'odham)
      • Píseční Papagové (Hia C-eḍ O'odham, Sand Papago, Areneños)
    • Pimové (Pima, Akimel O'odham)
  • Kajova-tanoská jazyková rodina
    • Tevové (Nambe, Pojoaque, San Ildefonso, San Juan, Santa Clara, Tano, Tesuque, Tewa)
    • Tivové (Isleta, Picuris, Sandia, Taos, Tigua, Tiwa)
    • Tovové (Jemez, Towa)
  • Kereská jazyková rodina
    • Keresové (Keres, Laguna, San Felipe, Santa Ana, Santo Domingo)
      • Akomové (Acoma)
      • Kočitové (Cochiti)
      • Ciové (Zia)
  • Na-denéjská jazyková rodina
  • Zuňiové (Zuni, Zuñi)

Střední Amerika, Mexiko a Karibik[editovat | editovat zdroj]

Aridoamerika[editovat | editovat zdroj]

Polopouště severozápadního Mexika a polostrova Baja California měly řídké osídlení. Lovci drobné zvěře a sběrači se v příznivějších oblastech zabývali i zemědělstvím, spojeným s důmyslnými závlahami. Na pobřeží Kalifornského zálivu též lovili ryby. Žili v domech ze dřeva a hlíny, wikapech nebo týpí, jednotlivé rodiny často odděleně od sebe. Od 16. stol. se rozšířil chov koní i dobytka. V náboženství hrálo velkou roli užívání halucinogenního kaktusu peyotlu.

Jakijský bojovník, 1896

Mezoamerika[editovat | editovat zdroj]

Oblast nejvyspělejších kultur předkolumbovské Ameriky, spojených s budováním měst, monarchickými nebo teokratickými státními útvary, vysoce rozvinutým uměním i počátky věd, např. astronomie a matematiky. Společnost byla strukturována s vrstvami kněží, aristokracie, poddaných a otroků. Náboženské systémy byly polyteistické, velkou roli hrály kulty slunce a deště, spojované s lidskými oběťmi i míčovými hrami. Pro rituální účely byly budovány chrámy, pyramidy a další stavby. Většina obyvatel se živila zemědělstvím, zvláště pěstováním kukuřice, agáve a zeleniny. Tradiční kultury byly v 16. stol. rozvráceny pod náporem španělských dobyvatelů.

Nezahualpili, vládce Texcoca, poč. 17. stol.
Mayský král K'inič Jahaab Pakal, Palenque, 7. stol.

Karibská oblast[editovat | editovat zdroj]

Tato oblast zahrnuje Velké a Malé Antily, pobřeží Střední Ameriky na jih od Yucatánu a poběží Jižní Ameriky mezi Panamou a ústím Orinoka. Původní obyvatelé se věnovali zemědělství a rybolovu, žili v chýších postavených na kůlech, oděv byl jen minimální. Kultura a náboženství byly ovlivněny Mezoamerikou, odkud převzali např. míčové hry a umělecká řemesla. Vynikali zpracování dřeva a výrobou lodí. Obyvatelé ostrovů byli vesměs vyhubeni v 16. a 17. stol., na pevnině dosud přežívají, často smíseni s obyvateli afrického původu.

Karibská žena, 1888
Žena z kmene Kuna v tradičním oděvu

Jižní Amerika[editovat | editovat zdroj]

Andy[editovat | editovat zdroj]

Oblast vyspělých kultur předkolumbovské Ameriky, spojených s monarchickými nebo teokratickými státními útvary, zemědělstvím, stavbou silnic a kamenných měst. Od 1. tis. př. Kr. se rozvíjelo umění, vědy a řemesla, na rozdíl od Mezoameriky zřejmě nebylo známo písmo, ale jen kipu. Společnost byla strukturována s vrstvami kněží, šlechty či úředníků a poddaných, existovaly stálé armády. Zdrojem obživy bylo zemědělství (brambory, kukuřice) a chov domácích zvířat (lamy, psi, krůty, morčata). Náboženské systémy byly polyteistické, někdy spojené s lidskými oběťmi. Pro rituální účely byly budovány chrámy, pyramidy a další stavby. Ve 14. stol. oblast politicky sjednotili Inkové, i přes násilné přerušení kontinuity vývoje pod náporem španělských dobyvatelů v 16. stol. tradiční kultura přežívá.

Močický bojovník, 5. stol.
  • Ajmarská jazyková rodina
  • Araukánská jazyková rodina
Kečujská žena
Vládce Inků Sinči Roka, 1615

Amazonie[editovat | editovat zdroj]

Největší kulturní oblast Ameriky obývaná největším počtem etnických skupin. Někteří antropologové oblast Velké Amazonie rozdělují na více dílčích oblastí. Většinou žili zdejší indiáni usedle v osadách tvořených velkými společnými domy, kde se spí v hamakách. Např. u Janomamů je celá osada tvořena jediným domem šabono. Většina etnik se živí tropickým zemědělstvím, zvláště pěstováním manioku, rybolovem, sběrem (např. plodů palem chonta a pupuhna, léčivých rostlin i lovem drobné zvěře (např. opic, pekariů). Obyvatelé sušších oblastí na jihu a východě Brazílie, např. Ňambikwarové a Botokudové, jsou především lovci a sběrači. Významné je použití šípových jedů, léčivých, povzbudivých a psychotropních rostlin (např. guarana, ayahuasca), které mají význam i v náboženství.

Lovec kmene Jagua
Děti z kmene Ašáninka
Chívarský muž
  • Čibčská jazyková rodina
  • Chívarská jazyková rodina
Janomamská dívka, 1997
Tupinambové. Hans Staden, 1557
Bororové, kresba Hercula Florence, 1829
Botokudská žena

Gran Chaco[editovat | editovat zdroj]

Nejmenší kulturní oblast Jižní Ameriky pokrytá buší a suchými lesy. Zdejší indiáni se živili sběrem plodů a lovem drobné zvěře, u řek i rybařením a zemědělstvím. Sbírali např. lusky stromu inga a listy cesmín, z nichž připravují čaj maté. Žili v rodinných tlupách, např. u Kaďuveů však byla společnost strukturována, zahrnovala dědičnou aristokracii i otroky. Indiáni žili většinou usedle ve společných chýších, šamani měli velkou duchovní i politickou moc. Velké dokonalosti dosáhlo výtvarné umění včetně tetování a malování těla. Od 16. stol. se rozšířil chov koní i dobytka, způsob života domorodců byl ovlivněn budováním jezuitských redukcí.

Kaďuvejská žena s tradičním malováním, 1892
Lovec z kmene Guajakí

Patagonie a Ohňová země[editovat | editovat zdroj]

Mapučové na konci 19. století

Řídce osídlená oblast pokrytá travnatými pampami a polopouštěmi, na západě i lesy. Původní obyvatelé byli většinou kočovní lovci, žijící v přístřešcích z kůží a větví zvaných toldo. Lovili lamy guanako a pštrosy nandu, oblíbenou zbraní byla bola. Od 16. stol. se rozšířil chov koní. U Mapučů a některých dalších skupin, se pod vlivem andských kultur rozšířil usedlý způsob života a počátky zemědělství. Na západním pobřeží a v oblasti Ohňové země žili rybáři, sběrači a lovci mořských savců v malých rodinných tlupách. Čluny i přístřešky zhotovovali z kůry a kůží. Obyvatelé jižní Patagonie a Ohňové země byli během 19. a 20. stol. vyhubeni nebo přežívají v malém počtu.

Tevelčéský muž
  • Alakalufská jazyková rodina
  • Araukánská jazyková rodina
    • Mapučové (Araucanian, Araucano, Mapuche)
    • Ngulučové (Nguluche, Moluche)
    • Pikunčové (Picunche)
    • Viličové (Huilliche)
Rodina Jaghanů, 1882
  • Čonská jazyková rodina
  • Hetská jazyková rodina
    • Kerandíové (Querandi, Het) †
      • Čečehetové(Chechehet)
      • Didluhetové (Didluhet
      • Taluhetové (Taluhet)
    • Puelčeové (Guenaken, Puelche)
  • Čarrúové (Charrúa) †
  • Jagani (Yaghán, Yahgan, Yámana)
  • Minuaneové (Minuane)†
  • Warpéové (Warpe, Huarpe) †

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]