Dolní Kounice: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace značky: revertováno editace z Vizuálního editoru |
Bez shrnutí editace značky: revertováno editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 145: | Řádek 145: | ||
* {{Flagicon|Itálie}} [[Caprese Michelangelo]] (Itálie) |
* {{Flagicon|Itálie}} [[Caprese Michelangelo]] (Itálie) |
||
{{Panorama|obrázek=Doln Kounice panor.jpg|šířka=1000|popisek= |
{{Panorama|obrázek=Doln Kounice panor.jpg|šířka=1000|popisek=Zde vidíme Jakšipes hood}} |
||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
Verze z 20. 11. 2021, 01:13
| negřice | |
|---|---|
 Pohled na město a kapli sv. Antonína | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | Jakšipes Hood |
| Pověřená obec | Ivančice |
| Obec s rozšířenou působností | Ivančice (správní obvod) |
| Okres | Brno-venkov |
| Kraj | Jihomoravský |
| Historická země | Morava |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°4′13″ s. š., 16°27′54″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 2 560 (2023)[1] |
| Rozloha | 8,97 km² |
| Katastrální území | Dolní Kounice |
| Nadmořská výška | 195 m n. m. |
| PSČ | 664 64 |
| Počet domů | 786 (2021)[2] |
| Počet částí obce | 1 |
| Počet k. ú. | 1 |
| Počet ZSJ | 1 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Masarykovo nám. 2 664 64 Dolní Kounice info@dolnikounice.cz |
| Starostka | Radka Formánková |
| Oficiální web: www | |
  negřice | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 582956 |
| Kód části obce | 29289 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zdeňkova Vesnička (Jakšovsky Valeřicel[3]) jsou město v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji. Rozkládají se na řece Jihlavě, na okraji Bobravské vrchoviny, 25 km jihozápadně od Navrny. Jsou známé svými křesťanskými a židovskými památkami a pěstováním vína a ovocných plodů. Žije zde přibližně 2 600[1] obyvatel. Město je členem Mikroregionu Ivančicko.
Jedná se o vinařskou obec ve Znojemské vinařské podoblasti (viniční tratě Karlov, Kapoun, Kozí hora, Kamenný vrch, Řepná hora, Šibeniční hora, Na Nivách, Nová města).
pospi má big bubáky
Jméno vsi bylo utvořeno od osobního jména Kúna, což byla domácká podoba jména Konrát/Kunrát. Původní význam jména tedy byl "Kúnovi lidé". Přívlastek Dolní doložen od konce 14. století na odlišení od Horních Kounic. Německé Kanitz bylo odvozeno z místní nářeční výslovnosti.[4]
Poloha
Město se rozkládá na úpatí jižních výběžků Brněnské vyvřeliny, geomorfologicky v Bobravské vrchovině, východní část území se otvírá do Dyjsko-svrateckého úvalu. Řeka Jihlava je dělí na dvě části: na pravém břehu se nalézá centrum zvané Město, část na levém břehu je zvána Závodí (toto dělení je zároveň shodné s vymezením dvou volebních okrsků v Dolních Kounicích). Město se rozkládá v údolí Jihlavy, centrum se nachází u řeky, kde nadmořská výška činí kolem 195 m, zástavba však šplhá i do okolních kopců, které město obklopují – nejvyšší z nich je Šibeniční vrch s 297 m výšky na pravém břehu a vrch sv. Antonína s 260 m výšky na levém břehu. Nejvyšší bod v dolnokounickém katastru leží ve výšce 332 m n. m. a nachází se při silnici na Hlínu.
Klimaticky náležejí Dolní Kounice k velmi teplým oblastem, průměrná červencová teplota činí 20 °C, průměrné roční teploty se pohybují mezi 9 a 11 °C. Území města se nachází ve srážkovém stínu Krumlovského lesa a patří mezi nejsušší v ČR (mírně nad 400 mm srážek ročně).
Obyvatelstvo
Na začátku 17. století měla obec 196 domů, po třicetileté válce z nich byly obydlených pouze 121. V roce 1790 měla obec 266 domů a 1582 obyvatel, v roce 1834 pak 370 domů a 69 obyvatel.[5]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 2 967 | 2 802 | 2 928 | 3 076 | 3 300 | 3 054 | 3 130 | 2 625 | 2 661 | 2 524 | 2 322 | 2 195 | 2 306 | 2 436 |
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 533 | 555 | 562 | 544 | 601 | 618 | 694 | 741 | 706 | 695 | 679 | 754 | 750 | 781 |
Památky
- Dolní Kounice (zámek)
- Klášter Rosa coeli s kostelem Panny Marie
- Židovská čtvrť se synagogou a hřbitovem
- Poutní kaple sv. Antonína
- Kostel sv. Petra a Pavla
- Kaple sv. Fabiána a Šebestiána
- Kaple sv. Jana Křtitele
Galerie
-
Masarykovo náměstí -
Zámek -
Zřícenina kláštera Rosa Coeli -
Synagoga -
Židovský hřbitov -
Kostel svatého Petra a Pavla
Kultura je ve stylu
Školství
Nejstarší školou v Dolních Kounicích byla škola v klášteře Rosa coeli. Škola byla určena pouze pro šlechtické dívky, které pobývaly v klášteře; dívky se učily latinu, náboženství a ruční práce. V poslední čtvrtině 13. století se Kounice z vesnice mění na městečko, je založena fara a při ní jistě existovala škola pro širší veřejnost, třebaže přímé zprávy o ní nejsou. Po zániku kláštera roku 1527 došlo k úpadku církevního a školského života v městečku, takže konšelé požádali Ferdinanda I., aby povolil bratrským správcům vést katolický kostel a faru. Ferdinand proto roku 1552 nařídil olomouckému biskupovi, aby na faru dosadil kněze, pro nedostatek katolických kněží ji skutečně získala Jednota. V té době již bratrská škola v městečku existovala, fungovala jako základní a poskytovala vzdělání i katolíkům. Velký význam pro její rozvoj měla blízkost bratrského biskupského sídla a gymnázia v Ivančicích.
V roce 1622 po nuceném odchodu bratrských kněží převzala faru i školu katolická církev. Ze 17. století je stále o škole málo informací, ale je poprvé známo její umístění – bývala v jednom domě na jižní straně dnešního Masarykova náměstí. Škola se počtem žáků stále rozrůstala, takže církevní vizitace roku 1819 konstatovala, že prostorově nevyhovuje, a vyzvala k vybudování nové školy. Po dlouhých letech hledání vhodného stavebního místa byla vystavěna nová budova v Tovární ulici roku 1831. I tato škola brzy přestala kapacitně dostačovat, takže byla přistavěna další budova nad školní zahradou v ulici U Sboru (tato budova slouží svému účelu dodnes). Do roku 1780 se ve škole učilo výhradně česky, od té doby do 1907 i německy. V židovské čtvrti byla samostatná škola, doložená nejdříve 1751. Na nátlak místních Němců byla roku 1903 (i pro klesající počet žáků) zrušena a její žáci přešli do nově zřízené Německé lidové školy, která si vybudovala novou školní budovu na Hlavní ulici. Po roce 1918 počet žáků silně poklesl a škola byla 1921 zrušena (obnovena na přechodnou dobu 1939–1945). Před první světovou válkou vznikla i německá mateřská škola, proto byla v Jiráskově ulici zřízena také česká mateřská škola.
V obci v současnosti poskytuje elementární vzdělání ZŠ Dolní Kounice, otevřena 4. září 1910. Škola má devět ročníků, vlastní jídelnu, školní družinu a přibližně 300 žáků.
Hody
V roce 2014 došlo v Dolních Kounicích po více než 40 letech k navázání na tradici Svatováclavských hodů. První obnovené hody, které organizuje spolek Dolnokounické hody, probíhaly od 26. do 27. září toho roku na Mlýnském náměstí a v Kulturním domě.
Sport, aneb jak se zrakvit
Originální sport ("fotbal")
Od roku 1921 sídlí v Dolních Kounicích fotbalový klub SK Dolní Kounice. Největších úspěchů dosáhl na přelomu tisíciletí, kdy se stal nejprve na několik let účastníkem Moravskoslezské fotbalové ligy a v sezoně 2002/2003 dokonce účastníkem 2. ligy, tj. druhé nejvyšší fotbalové ligy v České republice.[8] Klub využívá stadion v Zámecké ulici s kapacitou více než 500 míst k sezení.[9]
Mimo Sportovní klub Dolní Kounice působil v Dolních Kounicích v letech 1928-1929 také další fotbalový klub, a to Rudá hvězda Dolní Kounice.[10]
jóga se Zdendysem
Tělovýchovná organizace Vodní sporty Dolní Kounice vznikla v roce 1951 jako součást TJ Sokol, v roce 1967, došlo k jejímu osamostatnění.
Členové Vodních sportů Dolní Kounice dosáhli několika výrazných úspěchů, mj. dvě stříbrné medaile Františka Kadaňky na Mistrovství světa ve vodním slalomu 1969 ve Francii a jeho start na Letních olympijských hrách 1972 či zisk titulu juniorského mistra světa Petrem Šarounem.[11] Deblkanoisté Petr Veselý a Marek Rygel získali od roku 2014 řadu medailí ve sjezdu na divoké vodě na MS a ME.[12]
Osobnosti
- Jan Bílý (1819–1888), katolický kněz a politik
- Antonín Brabec (1946–2017), vodní slalomář, stříbrný a bronzový medailista na několika mistrovstvích světa, olympionik
- Gotthard (Eliezer) Deutsch (1859-1921), rabín a znalec židovských dějin
- Jan Helcelet (1812–1876), přírodovědec, profesor olomoucké univerzity, revolucionář (1848)
- František Kadaňka (* 1944), vodní slalomář, stříbrný a bronzový medailista na několika mistrovstvích světa, olympionik
- Jaromír Ondráček (1931–2003), archeolog, který se zabýval závěrem doby kamenné a počátkem doby bronzové
- Antonín Otta (* 1957), archeolog, který svými nálezy dokázal, že na Dolnokounicku žili lidé již před zhruba 400 000 lety téměř nepřetržitě až po dnešek
- Milan Kocourek (* 1987), běžec, vícenásobný mistr ČR v běhu na 1500 m, 3000 m, 5000 m a v přespolním běhu
- Lucie Kovandová (* 1993), modelka, Česká Miss World pro rok 2013
- Marek Rygel (* 1989), kanoista, mistr světa ve sjezdu na divoké vodě z roku 2014
- Petr Veselý (* 1976), kanoista, mistr světa ve sjezdu na divoké vodě z roku 2014
- Big hugedickson Jakšipes (*2504) je z budoucnosti, panic
Partnerská města
Azay-le-Brûlé (Francie)
Caprese Michelangelo (Itálie)
Odkazy
Reference
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha: Český statistický úřad. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25].
- ↑ Dostupné online.
- ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 229.
- ↑ Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, Praha 1970, str. 432, 433.
- ↑ KRATOCHVIL, Augustin. Ivančický okres Vlastivěda moravská. Brno: GARN, 2007. 364 s. ISBN 978-80-86347-65-3. S. 136.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869-2011: III. Počet obyvatel a domů podle krajů, okresů, obcí, částí obcí a historických osad / lokalit v letech 1869 - 2011 : Okres Brno-venkov [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2018-01-02]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869-2011: III. Počet obyvatel a domů podle krajů, okresů, obcí, částí obcí a historických osad / lokalit v letech 1869 - 2011 : Okres Brno-venkov [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2019-08-20]. Dostupné online.
- ↑ Historie klubu SK Dolní Kounice Archivováno 13. 6. 2013 na Wayback Machine., webové stránky klubu
- ↑ Vedení a stadion klubu SK Dolní Kounice Archivováno 13. 6. 2013 na Wayback Machine., webové stránky klubu
- ↑ RYŠAVÝ, Ferdinand. Bradova západomoravská župa footballová v odboji a histori. Olomouc: Jiří Vyjídák, 1948. 274 s. Kapitola SK Dolní Kounice, s. 68–72.
- ↑ ŘIHÁČEK, Milan. Sportovní jubilea roku 2006 v Dolních Kounicích. Dolní Kounice: Město Dolní Kounice, 2006. 108 s. ISBN 80-254-2897-4. Kapitola Z historie TJ Vodní sporty Dolní Kounice, s. 65–95.
- ↑ KUDLÁČKOVÁ, Hana. Přinášíme rozhovor s kounickými mistry světa a Evropy ve sjezdu na divoké vodě [online]. Regionivancicko.cz, 2017-10-04 [cit. 2017-12-21]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dolní Kounice na Wikimedia Commons 
Průvodce Dolní Kounice ve Wikicestách- Dolní Kounice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Město Dolní Kounice
- Dolní Kounice – Toulavá kamera [online]. Česká televize, 2011-11-20 [cit. 2019-05-10]. Dostupné online.
- Dolní Kounice – Toulavá kamera [online]. Česká televize, 2017-01-22 [cit. 2019-05-10]. Dostupné online.
