Přeskočit na obsah

Princ Edward, vévoda z Kentu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Princ Edward
vévoda z Kentu
Princ Edward, vévoda z Kentu
Princ Edward, vévoda z Kentu
Rodné jménoEdward George Nicholas Paul Patrick
Narození9. října 1935 (89 let)
Belgrave Square, Londýn, Spojené království
Znám jakoprezident All England Clubu (1969–2021)
Oceněnívelkokříž Řádu svatého Olafa (1988)
Řád za zásluhy Polské republiky
Řád svatého Olafa
Řád za zásluhy Svobodného státu Sasko
velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky
… více na Wikidatech
NásledovníkJiří, hrabě ze St Andrews
Nábož. vyznáníanglikán
ChoťKatharine, vévodkyně z Kentu
RodičeJiří, vévoda z Kentu
Marina, princezna řecká a dánská
RodWindsorové a Windsorsko-Kentští
PříbuzníAlžběta II., sestřenice
Funkcečlen Sněmovny lordů (1942–1999)
hrabě ze St Andrews (od 1942)
Baron Downpatrick (od 1942)
vévoda z Kentu (od 1942)
president of the Royal Television Society (1977–1979)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Britská královská rodina
Britská královská rodina


Erb prince Edwarda, vévody z Kentu

Princ Edward, vévoda z Kentu, (Edward George Nicholas Paul Patrick; 9. října 1935 Londýn) je člen britské královské rodiny, vnuk krále Jiřího V. a od roku 1942 vévoda z Kentu.

Vévoda z Kentu vykonával některé královské povinnosti jménem britské panovnice, své sestřenice královny Alžběty II. V letech 1969–2021 byl prezidentem All England Lawn Tennis and Croquet Clubu. Zúčastnil se přes 350 ceremoniálů předání pohárů vítězům Wimbledonu, v květnu 1977 otevřel wimbledonské muzeum a inauguroval šest dvorců a zařízení.[1] Do roku 2001 působil ve funkci zvláštního zástupce Spojeného království pro mezinárodní obchod a investice. Zastává také několik prezidentských funkcí v organizacích Scout Association, Royal United Services Institute, Royal Institution of Great Britain a je také velmistrem svobodných zednářů Anglie a Walesu.

V době narození během vlády krále Jiřího V. byl sedmým v linii následnictví na britský trůn, a to po třech strýcích, sestřenicích princeznách Alžbětě a Margaretě a po svém otci. Po narození princezny Savannah Phillips v roce 2010 byl na 28. místě pořadí.

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 9. října 1935 na londýnském Belgrave Square v čp. 3. Otcem byl princ Jiří, vévoda z Kentu, čtvrtý syn krále Jiřího V. a Marie z Tecku. Matkou řecká princezna Marina, dcera prince Mikuláše a ruské velkokněžny Jeleny Vladimirovny. Jako vnuk britského panovníka v mužské linii je titulován princ britský s prefixem Jeho královská Výsost, výslovně pak JKV princ Edward z Kentu.

Pokřtěn byl 20. listopadu 1935 v soukromé kapli Buckinghamského paláce arcibiskupem z Canterbury Cosmo Langem.[2]

Školní docházku zahájil na základním stupni v Ludgrove School v Berkshire. Poté následovaly Eton College a švýcarská Le Rosey. Po skončení studia nastoupil do Královské vojenské akademie v Sandhurstu.

Plynně hovoří francouzsky.

Vévoda z Kentu

[editovat | editovat zdroj]

25. srpna 1942 zemřel jeho otec princ Jiří při leteckém neštěstí, když letadlo za špatné viditelnosti havarovalo v Caithness. Téměř sedmiletý se tak stal vévodou z Kentu, hrabětem ze St Andrews a baronem Downpatrickem. V roce 1959 přijal místo ve Sněmovně lordů.

Jako vévoda panovnického rodu byl předurčen ke královským povinnostem. V šestnácti letech, roku 1952, stál během státního pohřbu u rakve strýce, krále Jiřího VI. Následující rok byl přítomen korunovaci sestřenice Alžběty II. za britskou panovnici. Po aktu jí u trůnu složil slib poslušnosti.

Vojenská služba

[editovat | editovat zdroj]

29. července 1955 absolvoval Královskou vojenskou akademii v Sandhurstu v hodnosti podporučíka u jezdeckého pluku Royal Scots Greys[3] a započal více než dvacetiletou vojenskou kariéru.

29. července 1961 byl jmenován do hodnosti kapitána.[4] V letech 1962–1963 sloužil v Hongkongu a později ve štábu Východního velitelství. 31. prosince 1967 získal hodnost majora.[5] Na konci roku 1970 velel družstvu působícímu na britské suverénní základně na Kypru, která byla součástí sil OSN vynucujících mír mezi řeckou a tureckou částí ostrova. 30. června 1973 byl uveden do hodnosti podplukovníka.[6] Do výslužby odešel 15. dubna 1976.[7] 11. června 1983 byl povýšen do hodnosti generálmajora[8] a o deset let později, 11. dubna 1993, do hodnosti polního maršála[9].

8. června 1961 se v York Minsteru oženil s Katharine Worsleyovou. Manželka je jedinou dcerou Sira Williama Arthringtona Worsleyho a Joyce Morgan Brunnerové. Po svatbě získala právo na oslovení Její královská Výsost vévodkyně z Kentu, ačkoliv v roce 2002 se oslovení královská Výsost vzdala a vyjádřila přání, aby byla nadále známá pouze jako Katharine Kent či Katharine, vévodkyně z Kentu.

Z manželství vzešli čtyři potomci, nejmladší syn se však narodil mrtvý:

V roce 1994 vévodkyně konvertovala k římskokatolické církvi. Vévoda z Kentu přesto neztratil místo v následnické linii na trůn kvůli existenci zákona Act of Settlement 1701. Syn lord Nicholas následoval svoji matku a konvertoval také.

Vévoda z Kentu s chotí žijí ve Wren House v londýnském Kensingtonském paláci.

Svobodné zednářství

[editovat | editovat zdroj]

Vévoda je velmistrem Velké spojené lóže Anglie, řídící struktury svobodného zednářství na území Anglie a Walesu. V této funkci působí od roku 1967.

Tituly, oslovení, vyznamenání a řády

[editovat | editovat zdroj]

Tituly a oslovení

[editovat | editovat zdroj]
  • 9. října 1935 – 25. srpna 1942: Jeho královská Výsost princ Edward z Kentu
  • 25. srpna 1942 – : Jeho královská Výsost vévoda z Kentu

Úplné oslovení zní: Polní maršál Jeho královská výsost princ Edward George Nicholas Paul Patrick, vévoda z Kentu, hrabě ze Saint Andrews, baron Downpatrick, královský rytíř nejvznešenějšího Podvazkového řádu, rytíř Velkého kříže Řádu sv. Michaela a sv. Jiří, rytíř Velkého kříže Královského vítězného řádu, Personal Aide-de-Camp Jejího Veličenstva.

Vyznamenání a řády

[editovat | editovat zdroj]

Britská vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Zahraniční vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]
 
 
 
 
 
Albert Sasko-Kobursko-Gothajský
 
 
Eduard VII.
 
 
 
 
 
 
královna Viktorie
 
 
Jiří V.
 
 
 
 
 
 
Kristián IX.
 
 
Alexandra Dánská
 
 
 
 
 
 
Luisa Hesensko-Kasselská
 
 
Jiří, vévoda z Kentu
 
 
 
 
 
 
Alexandr Württemberský
 
 
František z Tecku
 
 
 
 
 
 
Claudine Rhédey von Kis-Rhéde
 
 
Marie z Tecku
 
 
 
 
 
 
Adolf z Cambridge
 
 
Marie Adelaida z Cambridge
 
 
 
 
 
 
Augusta Hesensko-Kaselská
 
Edward, vévoda z Kentu
 
 
 
 
 
Kristián IX.
 
 
Jiří I. Řecký
 
 
 
 
 
 
Luisa Hesensko-Kasselská
 
 
Mikuláš Řecký a Dánský
 
 
 
 
 
 
Konstantin Nikolajevič Ruský
 
 
Olga Konstantinovna Romanovová
 
 
 
 
 
 
Alexandra Sasko-Altenburská
 
 
Marina Řecká a Dánská
 
 
 
 
 
 
Alexandr II. Nikolajevič
 
 
Vladimír Alexandrovič Romanov
 
 
 
 
 
 
Marie Alexandrovna
 
 
Elena Vladimírovna Ruská
 
 
 
 
 
 
Bedřich František II. Meklenbursko-Zvěřínský
 
 
Marie Meklenbursko-Zvěřínská
 
 
 
 
 
 
Augusta Reuss Köstritz
 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prince Edward, Duke of Kent na anglické Wikipedii.

  1. ELTC pays tribute to the Duke of Kent as HRH steps down as President after five decades [online]. Wimbledon, 2021-07-09 [cit. 2021-07-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Yvonne's Royalty Home Page – Royal Christenings. users.uniserve.com [online]. [cit. 2011-07-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-27. 
  3. London Gazette: (Supplement) no. 41137. p. 4492. 26.7.1957.
  4. London Gazette: (Supplement) no. 42422. p. 5561. 25.7.1961
  5. London Gazette: (Supplement) no. 44493. p. 75. 29.12.1967.
  6. London Gazette: (Supplement) no. 46046. p. 9389. 7.8.1973.
  7. London Gazette: (Supplement) no. 46877. p. 5659. 15.4.1976.
  8. London Gazette: (Supplement) no. 49392. p. 8191. 20.6.1983.
  9. London Gazette: (Supplement) no. 53342. p. 10183. 14.6.1993.
  10. Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 2 kwietnia 1997 r. o nadaniu orderów i odznaczeń.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-10-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-16. 
  11. www.frimurarorden.se [online]. [cit. 2001-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2001-06-25. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]