Řád Karla XIII.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Řád Karla XIII.
Kungliga Carl XIII:s orden
Uděluje
Coat of arms of Sweden.svg
Švédský panovník
Typ záslužný řád
Založeno 27. května 1811
Stát ŠvédskoŠvédsko Švédsko
Způsobilost vysoce postavení zednáři protestantského vyznání
Uděluje se za služby pro Svobodné zednáře
Status dosud udílen
Zakladatel Karel XIII.
Hlava řádu švédský panovník
Třídy rytíř
Postnominální písmena RCXIII:sO
Statistiky
Poprvé uděleno 1811
Ostatní vyznamenání
Vyšší Řád Vasův
Nižší Řád svatého Jana Švédského
SWE Order of Charles XIII BAR.png

Řád Karla XIII. (švédsky: Kungliga Carl XIII:s orden) je švédský záslužný řád založený králem Karlem XIII. roku 1811. Od roku 1975 nepatří mezi švédská státní vyznamenání.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Řád byl založen švédským králem Karlem XIII. 27. května 1811.[1] Rozhodnutím z roku 1826 se švédští princové od svého narození stávají členy řádu.

V 70. letech byl švédský systém státních vyznamenání reorganizován. Od roku 1974 mohou být švédské řády uděleny pouze cizím státním příslušníkům a lidem bez státní příslušnosti s výjimkou králova práva, které má od roku 1995, na udělení Řádu Serafínů a Řádu polární hvězdy příslušníkům švédské královské rodiny.

Řád Karla XIII. však v roce 1975 přestal patřit mezi švédská státní vyznamenání. Řád tak i nadále mohou obdržet občané Švédska.[1][2]

Členství[editovat | editovat zdroj]

Velmistrem řádu je vládnoucí švédský panovník.[2] Členem řádu se může stát pouze svobodný zednář protestantského vyznání. Řád má tři duchovní členy, jimiž jsou kněží či biskupové švédské církve, a třicet laických členů, z nichž nikdy nesmí být více než deset cizinců, kteří musí být držiteli XI. stupně (čestný a nejvyšší stupeň) Švédského řádu Svobodných zednářů.[3]

Dále jsou členy řádu všichni princové švédské královské rodiny, kteří se stávají členy řádu ihned po narození, ale nesmí nosit řádové insignie do okamžiku, než se stanou Rytíři a veliteli červeného kříže Švédského řádu Svobodných zednářů. Cizí princové královské krve mohou být přijati za čestné členy řádu, pokud jsou zároveň vyšším zednáři. I oni se po přijetí stávají plnohodnotnými členy řádu, ale nepočítají se do celkového limitního počtu žijících členů řádu. Těch nemůže být za žádných okolností více než 33. Do tohoto limitu se kromě zmíněných čestných členů nepočítají ani švédští princové.[1]

Minimální věk pro členství v řádu je stanoven na 36 let s výjimkou švédských princů, kteří jsou členy řádu od narození.[4]

Řád má pouze jednu třídu a příslušníci řádu se nazývají ledamöter (česky: člen). Švédský král je Herre och Mästare (česky: pán a mistr) tedy velmistr řádu.

Insignie[editovat | editovat zdroj]

Řádový odznak má tvar červeného zlatě lemovaného kříže s bíle smaltovaným kulatým medailonem uprostřed. V medailonu je zlatý monogram zakladatele, dvě proti sobě stojící C obklopená XIII. Na zadní straně je v medailonu zlaté písmeno G v rovnostranném trojúhelníku s černými a zlatými hranami. Tento symbol odkazuje na zednářství.[4] Nad křížem je zlatá královská koruna. Odznak se nosí na červené stuze kolem krku.[1] Na rozdíl od jiných zednářských dekorací může být řádový kříž nošen i mimo zednářskou lóži jako královský řád za zásluhy.

V roce 1822 k řádovým insigniím přibyl náprsní kříž. K řádovým insigniím patří i speciální róba určená pro slavnostní příležitosti přijímání nových členů do řádu.[1] Noví členové jsou tradičně jmenováni 28. ledna.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Order of Charles XIII na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e BERGROTH, Tom C. Kungliga Carl den XIII:s orden 1811. Stockholm: Bergroth, 2002. 341 s. ISBN 91-974123-3-3, ISBN 978-91-974123-3-9. OCLC 163363404 
  2. a b The Orders in Sweden - Sveriges Kungahus. www.kungahuset.se [online]. [cit. 2020-02-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Sweedish Rite of Masonry. web.archive.org [online]. 2006-05-14 [cit. 2020-02-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-05-14. 
  4. a b Meyers Konversationslexikon, Autorenkollektiv, Verlag des Bibliographischen Instituts, Leipzig und Wien, Vierte Auflage, 1885–1892

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ANJOU, Anton Frans Karl. Riddare af Konung Carl XIII:s orden 1811-1900. Biografiska anteckningar. Eskjö: [s.n.], 1900. Dostupné online. 
  • LENNHOFF, Eugen; POSNER, Oskar. Internationales Freimaurer-Lexikon. Mnichov: Sonderausgabe, Herbig, 2006. 975 s. S. 628. (německy) 
  • KLEBERG, H. J. S. Kungl.Svenska Riddarordnarna. Stockholm a Malmö: [s.n.], 1935. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]