Marie Meklenbursko-Zvěřínská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Marie Meklenbursko-Zvěřínská
velkokněžna Marie Pavlovna Ruská
Marie Pavlovna
Marie Pavlovna
Sňatek 28. srpna 1874
Manžel Vladimír Alexandrovič Romanov
Úplné jméno Marie Alexandrina Alžběta Eleonora
Narození 14. května 1854
Ludwigslust, Meklenbursko-zvěřínské velkovévodství
(dnes Německo)
Úmrtí 6. září 1920 (66 let)
Contrexéville, Francie
Potomci Alexandr Vladimirovič Ruský
Kirill Vladimirovič Ruský
Boris Vladimirovič Ruský
Andrej Vladimirovič Ruský
Jelena Vladimirovna Ruská
Dynastie Dynastie Meklenburských
Otec Fridrich František II. Meklenbursko-Zvěřínský
Matka Augusta Reuss Köstritz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Meklenbursko-Zvěřínská (později velkokněžna Marie Pavlovna Ruská, známá jako "Miechen" nebo "Marie Pavlovna starší"; 14. května 18546. září 1920) byla jako dcera meklenbursko-zvěřínského velkovévody Fridricha Františka II. meklenburská princezna a sňatkem s ruským velkoknížetem Vladimírem Alexandrovičem ruská velkokněžna.

Život[editovat | editovat zdroj]

Marie se narodila v Ludwigslustu v Meklenbursko-Zvěřínsku jako dcera velkovévody Fridricha Františka II. Meklenbursko-Zvěřinského a jeho první manželky Augusty Reuss Köstritz. Když jí bylo osm let, matka zemřela a otec se znovu oženil.

Manželství[editovat | editovat zdroj]

28. srpna 1874 se provdala za Vladimíra Alexandroviče Romanova, třetího syna ruského cara Alexandra II. a svého bratrance z druhého kolene. Byla již zasnoubena s jiným nápadníkem, ale zasnoubení zrušila, když se setkala s Vladimírem. Trvalo ještě tři roky, než jim byl sňatek povolen, protože Marie byla vychovávána jako lutheránka a nechtěla konvertovat k pravoslavnému vyznání.

Alexandr II. Nikolajevič nakonec s jejich sňatkem souhlasil i bez Mariiny konverze k pravoslaví. Po svatbě přijala ruské jméno Marie Pavlovna Ruská. Sňatkem se synem ruského cara získala nový titul Její imperátorská Výsost. Zůstala po většinu manželství lutheránkou, později však přece jen konvertovala k pravoslaví, aby měl její syn Kirril větší šanci na trůn – vědělo se, že následník trůnu, carevič Alexej, je těžce nemocen (trpěl hemofilií). Po sňatku žila ve Vladimirském paláci umístěném v paláci Embankment na řece Něvě. Stala se přední petrohradskou hostitelkou, označovanou jako největší z velkokněžen, a byla v otevřeném soupeření s carevnou Marií Fjodorovnou. Neuposlechla zákaz Mikuláše II. hrát hazardní hry, ruletu a karetní hry v soukromých domech, což vedlo k jejímu dočasnému zákazu pobývat u dvora.

V roce 1909 její manžel zemřel a ona se po něm stala prezidentkou Akademie výtvarných umění.

I v pozdějších letech vlády jejího synovce Mikuláše II. byl její velkoknížecí dvůr nejkosmopolitnějším a nejoblíbenějším domem v hlavním městě. Velkokněžna byla osobně v rozporu s carem a carevnou. Nebyla jedinou Romanovnou, která se obávala, aby carevna (Alexandra Fjodorovna) "nebyla jediným vládcem Ruska". Spekulovalo se o tom, že Marie se svými syny uvažovala v zimě 1916-17 o převratu proti carovi, přičemž car by abdikoval a byl by nahrazen svým synem, carevičem Alexejem, a Mariin syn Kirill Vladimirovič nebo Nikolaj Nikolajevič Romanov by se stal regentem. Neexistuje však žádný písemný důkaz, který by podporoval tuto domněnku, ačkoli Marie řekla prezidentovi Dumy, Michailovi Rodziankovi, že carevnu je nutno "zničit".

Útěk z Ruska[editovat | editovat zdroj]

Po Říjnové revoluci velkokněžna Marie uprchla jako jedna z posledních Romanovců a jako jedna z prvních zemřela v exilu. Zůstala ve válkou zničeném Kavkaze se svými dvěma mladšími syny po celý rok 1917 a 1918, stále doufajíc, že se její nejstarší syn Kirril stane carem. Jak se bolševici přiblížili, skupina nakonec v roce 1918 unikla na palubě rybářské lodi do Anapy. Marie strávila čtrnáct měsíců ve městě Anapa, odmítala se připojit k synovi Borisovi, který se chystal opustit Rusko. Když se naskytla příležitost utéci přes Konstantinopol, prezentovala se Marie tak, aby to vypadalo, že odchází bez strachu, aby nebyla vystavena pokoření. Když ji generál Bílé armády varoval, že jeho strana občanskou válku prohrává, souhlasila s odchodem. Marie, její syn Andrej, jeho milenka Matilda Kšesinská a jejich syn Vladimír 13. února 1920 nastoupili na italskou loď mířící do Benátek. Odtud pokračovali přes Švýcarsko do Francie, Mariino zdravím podlomené útrapami posledních let i strastiplnou cestou se však silně zhoršilo a 24. srpna téhož roku 1920 v kruhu své rodiny v městečku Contrexéville zemřela.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Z manželství Marie a velkoknížete Vladimíra Alexandroviče se narodilo pět dětí, čtyři synové a nejmladší dcera; nejstarší chlapec však zemřel jako půldruhaleté batole.

Tituly a oslovení[editovat | editovat zdroj]

  • 14. května 1854 – 28. srpna 1874: Její Výsost vévodkyně Marie Meklenbursko-Zvěřínská
  • 28. srpna 1874 – 6. září 1920: Její Císařská Výsost velkokněžna Marie Pavlovna Ruská

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Duchess Marie of Mecklenburg-Schwerin na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Marie Meklenbursko-Zvěřínská ve Wikimedia Commons