Pacova hora

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zdroje k infoboxu
Přírodní rezervace
Pacova hora
IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu)
Nature reserve Pacova hora in summer 2011 (12).JPG
Základní informace
Vyhlášení 22. listopadu 2002
Vyhlásil Okresní úřad Tábor
Nadm. výška 518−590 m n. m.
Rozloha 15,7851 ha
Poloha
Stát ČeskoČesko Česko
Okres Tábor
Umístění Dolní Hořice
Souřadnice
Pacova hora
Pacova hora
Další informace
Kód 2236
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videaCommons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přírodní rezervace v Česku

Pacova hora je přírodní rezervace v okrese Tábor. Nachází se v Křemešnické vrchovině, 2 km jihozápadně od Dolních Hořic. Rezervace navazuje na Chýnovskou jeskyni, která se nachází východně.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V oblasti Pacovy hory se od roku 1726 nacházely menší selské pece sloužící k pálení vápna, což se promítlo do názvu kopce, kde se rezervace nachází. Dříve se hoře říkalo Pecova hora, nicméně v čase se název změnil na Pacova hora.[1] Samotné chráněné území bylo na lokalitě vyhlášeno nařízením číslo 2/02 Okresního úřadu v Táboře 22. listopadu 2002 s datem účinnosti od 7. prosince 2002.[2] V roce 2009 byl na lokalitě proveden invertarizační průzkum zaměřený na entomologii.[2]

Předmět ochrany[editovat | editovat zdroj]

Předmětem ochrany je celostátně významné mineralogické naleziště s výskytem chráněných druhů rostlin a živočichů.

Mineralogická lokalita[editovat | editovat zdroj]

Výčet minerálů z Pacovy hory včetně Chýnovské jeskyně zahrnoval k roku 2009 celkem 73 druhů (např. korund, spinel, kyanit, zoisit, anortit, rutil, Cr-muskovit, pargasit, dravit, palygorskit, arsenopyrit, magnetit, záhněda, kalcit, albit, ilmenit, stilbit, granát).[3] V opuštěném vápencovém lomu zůstal ve východní stěně zachován instruktážní řez horninami pestré skupiny moldanubika, mineralogický výzkum lokality navíc prokázal zastoupení několika typů minerálních paragenezí.

Těžba vápence[editovat | editovat zdroj]

Základ lomu na Pacově hoře vznikl v roce 1857, kdy bylo místní ložisko vápence otevřeno lomovou stěnou v celé výšce kopce. V 60. letech 20. století byla těžba vápenců zastavena a v lomu se až do roku 1998 těžily suroviny na výrobu drceného kameniva. Název Pacovy hory pochází z původního „hora Pecová“, neboť zdejší krystalické vápence se zřejmě již od 15. století zpracovávaly v mnoha vápenných pecích.[4]

Flóra a fauna[editovat | editovat zdroj]

Z rostlinných druhů jsou na Pacově hoře významné kruštík tmavočervený (Epipactis atrorubens), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) a okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), na dně opuštěného vápencovéhlo lomu roste kriticky ohrožená přeslička různobarvá (Equisetum variegatum). Podobně jako na nedaleké Kladrubské hoře tu žijí teplomilné druhy brouků a motýlů, mezi něž patří kriticky ohrožený dřepčík Crepidodera lamina, chránění zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta), svižník polní (Cicindela campestris), otakárek fenyklový (Papilio machaon) a ohrožený perleťovec prostřední (Argynnis adippe). V mělkých tůních na dně lomu žijí chránění obojživelníci ropucha obecná (Bufo bufo) a skokan štíhlý (Rana dalmatina). Pravidelně zde také hnízdí největší evropská sova výr velký (Bubo bubo).[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FLAŠKOVÁ, Tereza. Chýnovská jeskyně: nejstarší jeskyně? [online]. Infoglobe.cz [cit. 2011-11-13]. Dostupné online. 
  2. a b Drusop - PR Pacova hora [online]. AOPK ČR [cit. 2013-06-08]. Dostupné online. 
  3. Informační leták k PR Pacova hora. www.kraj-jihocesky.cz [online]. [cit. 2010-11-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-22. 
  4. Minerály Chýnovské jeskyně a Pacovy hory
  5. Informační tabule k PR Pacova hora. www.kraj-jihocesky.cz [online]. [cit. 2010-11-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-22. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KŘIVAN, Václav a kol.: Závěrečná zpráva k provedenému entomologickému průzkumu PR Pacova hora (CD), 2009

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]