Skokan krátkonohý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Skokan krátkonohý

Skokan krátkonohý
Skokan krátkonohý
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: obojživelníci (Amphibia)
Řád: žáby (Anura)
Čeleď: skokanovití (Ranidae)
Rod: skokan (Pelophylax)
Binomické jméno
Pelophylax lessonae
Camerano, 1882
Synonyma
  • Rana lessonae

Skokan krátkonohý (Pelophylax lessonae, Rana lessonae), někdy také skokan menší, je obojživelník z čeledi skokanovití rozšířený na území Evropy.

Znaky[editovat | editovat zdroj]

Skokana menšího řadíme spolu se skokanem zeleným a skokanem skřehotavým mezi zelené skokany. Z těchto druhů je velikostně nejmenší. Tělo dosahuje délky 4-5 cm, vzácně až 9 cm. Zadní nohy jsou kratší a neumožňují mu daleké skoky. Zbarvení hřbetní strany přechází od světle zelené až po sytou. Středem hřbetu prochází pruh, který může být světlejší než okolí. Může mít až žlutavý nádech. Místy se mohou objevovat hnědě i černé skvrny. Břišní strana má krémový nádech. Zvukové měchýřky umístěné v hlavové části mohou svou bílou až krémovou barvou působit nápadně. Skokana menšího můžeme lehce zaměnit se skokanem zeleným či skřehotavým. Tyto druhy mezi sebou hybridizují.

Živí se převážně drobnými bezobratlými živočichy, jako je hmyz nebo menší měkkýši. Je schopný ulovit i nějakého menšího obratlovce. Když číhá na kořist, sedí a nehýbe se. Potom, co se dostane do dostatečné blízkosti, lapne ji velmi rychle.

Stavba těla[editovat | editovat zdroj]

Kostra[editovat | editovat zdroj]

Kostra je složená z kostí. Páteř se skládá z 9 volných obratlů a je zakončená tyčinkovitou kostrční kostí. Mají pouze 1 krční obratel, ke kterému je lebka připevněna dvěma kloubními hrboly. Mají dobře vyvinutou hrudní kost, která se spojuje s lopatkami. Jejich lebka je široká a zploštělá. Není zcela krytá kostmi. Jsou tu očnicové a spánkové otvory. Bederní obratle srůstají v tzv. urostyl. Končetiny jsou stavěny stejně jako u ostatních čtvernožců. Žáby jako jediní obojživelníci mají klíční kosti a lopatky Zadní končetiny jsou tvořeny ze 4 částí a je tu vytvořena jamka pro hlavici stehenní kosti. Na zadním páru končetin jsou dobře vyvinuty svaly. Ty umožňují skákání, na rozdíl od jiných obojživelníků, kterým slouží k chůzi, popřípadě šplhání.

Nervová soustava[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako u ostatních obojživelníků, i u skokana hovoříme o trubicovité nervové soustavě. Začíná se u něj rozvíjet koncový mozek a jeho polokoule. Hlavní úlohu však má stále střecha středního mozku. Mozeček je malý. Mícha je v lopatkové a pánevní oblasti zesílena. Mezi míchou a končetinami se nachází tzv. nervové pleteně.

Smysly[editovat | editovat zdroj]

  • Zrak – bylo prokázáno barevné vidění. Dospělci mají 3 oční víčka. Horní víčko není pohyblivé, spodním víčkem může mrkat. Třetí víčko se nazývá mžurka. Je to blanka, která chrání oko ve vodě. Jsou vyvinuté slzné žlázy. Žáby mají dobře vyvinuté orientální oko, které vnímá určitou vlnovou délku a intenzitu světla a je důležité pro řízení endogenních rytmů.
  • Sluch – Rovnovážná část sluchově rovnovážného orgánu je zvětšena. Mají dvě sluchové kůstky. Vyvinutý zvukovod → dobře slyší.
  • Čich – Čichové buňky se nacházejí v nosních dutinách. Přítomen je i tzv. Jacobsonův orgán, díky kterému mohou rozeznávat pachy i ústní dutinou. Ovšem není dokonale vyvinut.
  • Chuť – Chuťové receptory se nacházejí v ústní dutině a hltanu. Jazyk je posetý chuťovými pohárky.
  • Hmat – je dobře vyvinut. Hmatové buňky se nachází na povrchu celého těla.

Dýchací soustava[editovat | editovat zdroj]

Dýchací soustava u larev a dospělců je rozdílná.

  • Larvy mají 2 páry vnějších žáber, které fungují velmi krátce, a potom přerostou pojivou řasou, která uzavírá žaberní komůrku a tvoří se vnitřní žábry, které po nějaké době zanikají.
  • Dospělci dýchají plícemi i povrchem těla. Jejich kůže je prostoupená vlásečnicemi, které ji bohatě prokrvují, a slizovými žlázami, které zabraňují vysychání. Je také propustná, což umožňuje přijímat a ztrácet kyslík. Plíce mají tenké stěny. Vzduch do nich přivádí pumpováním (pohybem úst dolů a nahoru), protože nemají bránici. Kožní dýchání je na rozdíl od plicního účinnější.

V trubici, kterou je přiváděn vzduch do plic, nalézáme hlasové orgány. Pohybem vzduchu se rozechvívají hlasivkové vazy. Za hlavou má rezonanční bubínky. Ty slouží k tomu, aby jejich hlas byl lépe slyšet.

Cévní soustava[editovat | editovat zdroj]

Cévní soustava je uzavřená. Srdce je tvořeno z 2 předsíní a 1 komory. Dospělci mají dvojí krevní oběh. V malém plicním oběhu krev vychází ze srdce, vstupuje do plic, kde je okysličena, a vrací se zpět do srdce. U velkého tělního oběhu krev vychází ze srdce, prochází tělem a vrací se zpět. V srdci se míchá okysličená a neokysličená krev. Jsou studenokrevní. Teplota jejich těla se mění v závislosti na teplotě prostředí. Přezimují v zemi. Při teplotě -2 °C umírají. Probouzí se začátkem dubna.

Trávicí soustava[editovat | editovat zdroj]

V ústním otvoru nalézáme pohyblivý jazyk, který slouží k lovení kořisti. Ten je v přední části přirostlý a zadní část má pohyblivou. Drobné kuželovité zuby vyrůstají z horní čelisti. Ústí sem i hlenotvorné žlázy, ve kterých byl zjištěn enzym ptyalin. Při polykání si napomáhá očními bulvami. Trávicí soustava je rozčleněna na jícen, žaludek střevo i konečník ústící do kloaky. Kloaka je otvor, do něhož vyúsťuje soustava trávicí, vylučovací i rozmnožovací. Nacházíme i náznak dvanáctníku. Žlučník je přítomen.

Vylučovací soustava[editovat | editovat zdroj]

Ve vylučovací soustavě jsou ledviny, močové cesty a močový měchýř, který ústí v kloaku. Dospělí jedinci vylučují močovinu, larvy pouze amoniak.

Rozmnožování a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Jedinci mají oddělené pohlaví (gonochoristé). Mají párové pohlavní orgány. Varlata mají vývod ve Wolffově trubici, jejíž část slouží jako chámomočovod. Vývodem vaječníků jsou Müllerovy chodby, které mohou být označovány jako vejcovody, ústící do kloaky. Ve spodní části vejcovodů se vytváří vaječné obaly. Ty ve vodě nabobtnají a jsou první potravou larev. Dochází k vnějšímu oplození. K páření dochází přibližně v polovině května. Důležité jsou zvukové signály. Samec na hřbetě samičky se přichytává prstovými mozoly v jejím podpaží. Samička naklade vajíčka ve shlucích. Vajíčka se vyvíjí jen několik dnů. Oproti tomu vývoj larev (pulců) trvá i několik měsíců. Larvy zpočátku nemají nohy a pohybují se vlněním plochého ocasu. Pod kůží se začínají tvořit končetiny, ale nejdřív patrné jsou končetiny zadní. Postupně mizí ocas.

Ohrožení a ochrana[editovat | editovat zdroj]

Skokan menší je podle vyhlášky 395/1992 Sb. zařazen mezi druhy silně ohrožené. Jeho stanovišti jsou močálovitá, hodně podmáčená území, kterých v posledních letech čím dál více ubývá. Nalezneme ho i v menších tůních či rybnících. Nejvíce ohrožen je zavážení či vypouštění jeho stanovišť, přítomnost toxických látek. Nebezpečné pro něj mohou být i dravé ryby. Způsob, jak ho chránit, je zachovávání prostředí pro něj přirozeného, zabránit ničení nanesených vajíček v období množení.

Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky (AOPK ČR) je organizace podílející na zachovávání, ochraně přírody a živočichů. Zvláštní ohled bere na chráněná území. Zabývá se i přírodovědnými výzkumy a dokumentací. Česká republika je členem i mnoha mezinárodních organizací, které se podílí na ochraně přírody. Jednou z těchto organizací je Natura 2000, která se podílí na zachovávání přirozených biotopů.

Použitá literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Doc. RNDr. Jiří Gaisler, CSc. : Zoologie obratlovců, Academica, Praha 1983
  • Jurij Dmitrijev: Obojživelníci a plazi, Lidové nakladatelství, Praha 1988
  • Günter Diesener, Josef Reichhof : Obojživelníci a plazi, Ikar, Praha 1997
  • www.biomonitoring.cz
  • www.rozhlas.cz
  • www.obojživelníci.wz.cz