Přeskočit na obsah

Skokan zelený

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxSkokan zelený
alternativní popis obrázku chybí
Skokan zelený
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaobojživelníci (Amphibia)
Řádžáby (Anura)
PodřádNeobatrachia
Čeleďskokanovití (Ranidae)
Rodskokan (Pelophylax)
Binomické jméno
Pelophylax kl. esculentus
Linné, 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rozšíření skokana zeleného

Skokan zelený (Pelophylax esculentus, dříve Rana esculenta) je hybrid skokana skřehotavého (Pelophylax ridibundus) a krátkonohého (Pelophylax lessonae).[1] Rozšířen je od Francie až po Volhu. V Česku je chráněný zákonem jako kriticky ohrožený druh.[2][3]

Národní název v minulosti byl žába jedlá, žába křehotavá, žába zelená. Lidové pojmenování bylo škuran.[4]

Taxonomie

[editovat | editovat zdroj]

Skokan zelený se dříve řadil do rodu Rana a měl vědecké jméno Rana esculenta. Dnes se řadí do rodu Pelophylax a vědecké jméno má Pelophylax esculentus. Někdy se mezi rodové a druhové jméno vkládá zkratka slova klepton „kl.“ Klepton je poměrně nová taxonomická kategorie, která zahrnuje tzv. hybridogenní hybridy a také gynogenetické formy. K synonymům podle NCBI patří:[5]

  • Pelophylax esculentus
  • Pelophylax kl. esculentus
  • Rana esculenta synklepton
  • Rana synklepton esculenta
  • Rana kl. esculenta
  • Rana lessonae x Rana ridibunda

Vzhled a chování

[editovat | editovat zdroj]
Skokani zelení sedící na kameni
Variabilita v barvě; rybník poblíž Bottighofenu v Thurgau, blízko Bodamského jezera, 27. duben 2021
Volání samců při námluvách
Pulec skokana zeleného; Nizozemsko 1. 6. 2025

Skokan zelený vznikl křížením skokana skřehotavého (Pelophylax ridibundus) a skokana krátkonohého (Pelophylax lessonae). Typické pro něj je, že tvoří přechod mezi rodičovskými druhy, jejichž křížením vznikl.[6] Skokan zelený je například menší než skokan skřehotavý, ale větší než skokan krátkonohý. Samci dorůstají velikosti 8,5 cm; samice až 10 cm. Zbarvením je podobný skokanu krátkonohému.[1] Oči mají tmavě hnědou duhovku, v období páření se však samicím mění na žlutou či žlutohnědou a samcům na zelenožlutou až světle hnědožlutou. Má viditelné ušní bubínky a samci mají rezonanční měchýřky,[6] tzv. rezonátory, a to našedlé barvy. Patní hrbol je nepříliš vysoký, ale zřetelný a asymetrický. Lýtko je stejně dlouhé jako stehno.[7] Na palcích předních končetin jsou patrné pářicí mozoly.

Určování je velmi složité. Také jednotlivé typy kříženců se od sebe velice liší. Některé formy jsou podobné více skokanu skřehotavému, jiné stojí uprostřed a další jsou velice podobné skokanu krátkonohému.[6]

Skokan zelený zimuje na souši nebo ve vodě. Vylézá již v dubnu, páří se později na rozmnožišti. Často se množí s rodičovskými druhy.[6] Rozmnožuje se v květnu až červnu.[8] Rád se vyhřívá v mělké vodě. Živí se drobnými bezobratlými, výjimečně také obratlovci.[9] Šandera uvádí, že kromě bezobratlých loví příležitostně méně životaschopné drobné obratlovce včetně vlastního potomstva.[8] Za určitých podmínek dokáže skočit až metr daleko.[6]

Žije hlavně v nížinách, ale neplatí to stoprocentně.[6] Šandera zmiňuje nižší a střední polohy.[8] Podle Zwacha vystupuje i do vyšších poloh, kam obvykle nevystupuje ani skokan krátkonohý, a zmiňuje, že Opatrný (Hrabě, Opatrný, Oliva; 1973) udává jeho výskyt ještě v 700 m n. m.[10]

Samice snáší průměrně 2000 vajíček v podobě chuchvalce, může snášet i opakovaně v průběhu sezóny.[8]

Hlas

[editovat | editovat zdroj]

V době páření se ozývá dobře slyšitelným hlasem, rychlým kuoooooór až kvóóóóór.[6][11] Zwach uvádí také dosti rychlé uór – uórr nebo kuór – kuórr až kvóórr – kvóórr s dalšími zvuky, jako jsou krúe, kuéér atp. Pokud žába ukončuje jednu ze sérií skřehotání, vydá zvuk, který zní jako kue – e – e – ér – kue – e – e – ér.[11]

Hybridní původ

[editovat | editovat zdroj]

Jak již bylo řečeno, skokan zelený není druh, nýbrž hybrid, a to tzv. hybridogenní hybrid, protože se díky zvláštnímu typu tvorby pohlavních buněk udržuje stále v první filiální (F1) generaci. Konkrétně je možné říci, že samice (ač jsou hybridního původu) vytvářejí vajíčka, která nikdy neobsahují otcův genetický materiál. Tato vajíčka však mohou být oplodněna rodičovským druhem, z něhož pocházel otec samičky, načež se z těchto vajíček vylíhnou opět hybridi, kteří budou klást vajíčka s genetickou informací pouze své matky. Toto je však pouze základní schéma jevu, který je u skokanů ve skutečnosti mnohem složitější.[12] Hybridogeneze

Rozmnožování se často účastní i samci skokana zeleného. Například populace v Poodří tvořená pouze samci využívá k rozmnožování samic skokana skřehotavého (Pelophylax ridibundus).[13] Z jiných studií je zase známo, že hybridogenní systém je u skokanů zelených „neúplný“, říká se, že tzv. netěsní. Během vzniku pohlavních buněk totiž občas dojde k rekombinaci („prohození“) jedné části genomu otce s genomem matky, čímž se přece jen může otec podílet na genetickém materiálu svých budoucích vnuků. Další raritou je fakt, že skokan zelený se někdy může rozmnožovat i sám, rozuměj bez svých rodičovských druhů. V některých evropských severních a západních populacích totiž produkují skokani zelení haploidní i diploidní gamety a jejich různou kombinací mohou opět vzniknout skokani zelení s různou ploidií. V populacích skokanů zelených se často vyskytnou různé triploidní formy, tedy jedinci se třemi sadami chromozomů.[12]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b KOLIBÁČ, Jiří a kol. Příroda České republiky: průvodce faunou. 2., uprav. a dopl. vyd. Praha: Academia, 2019. 466 s. ISBN 978-80-200-2993-5.
  2. ↑ ČESKO. Vyhláška č. 395 ze dne 11. června 1992, kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Sbírka zákonů ČR. 1992, částka 80, s. 2212–2246. ISSN 1211-1244. Dostupné také z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-395/
  3. ↑ ČESKO. Vyhláška č. 175 ze dne 14. dubna 2006, kterou se mění vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Sbírka zákonů ČR. 2006, částka 60. ISSN 1211-1244.
  4. ↑ Skokan zelený. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2025 [cit. 2025-09-24]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id334/
  5. ↑ SCHOCH, CL et al. Pelophylax lessonae. In: NCBI Taxonomy: a comprehensive update on curation, resources and tools [online]. Database (Oxford). 2020: baaa062. PubMed: 32761142 PMC: PMC7408187. Dostupné z: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/Taxonomy/Browser/wwwtax.cgi?mode=Info&id=8401&lvl=3&p=has_linkout&keep=1&srchmode=1&unlock
  6. ↑ a b c d e f g ZWACH, Ivan. Obojživelníci a plazi České republiky. Praha: Grada Publishing, 2009. 
  7. ↑ ANDĚRA, Miloš. Atlas fauny České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2018, s. 400. Atlas. ISBN 978-80-200-2756-6.
  8. ↑ a b c d ŠANDERA, Martin. Skokan zelený. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2025 [cit. 2025-09-24]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id334/
  9. ↑ MIKULA, Peter. Fish and amphibians as bat predators. European Journal of Ecology. 2015, roč. 1, čís. 1. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-23. doi:10.1515/eje-2015-0010.  Archivováno 23. 3. 2016 na Wayback Machine.
  10. ↑ ZWACH, Ivan. Naši obojživelníci a plazi ve fotografii. 1. vyd. Praha: SZN, 1990, s. 68. ISBN 80-209-0053-5.
  11. ↑ a b ZWACH, Ivan. Naši obojživelníci a plazi ve fotografii. 1. vyd. Praha: SZN, 1990, s. 68–69. ISBN 80-209-0053-5.
  12. ↑ a b CHOLEVA, Lukáš. Může se stát skokan zelený druhem?. Živa. 2005, čís. 3, s. 133–135. Dostupné online. 
  13. ↑ [KARLÍK, Tomáš] (kar). V Poodří žijí jen samci skokanů zelených, rozmnožují se podivným klonováním [online]. Česká televize, 27. 4. 2021 [cit. 2025-09-24]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ANDĚRA, Miloš. Atlas fauny České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2018. 664 s. Atlas. ISBN 978-80-200-2756-6.</ref>
  • ČESKO. Vyhláška č. 395 ze dne 11. června 1992, kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Sbírka zákonů ČR. 1992, částka 80, s. 2212–2246. [Příloha č. III.] ISSN 1211-1244. Dostupné také z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-395/
  • DUNGEL, Jan a ŘEHÁK, Zdeněk. Atlas ryb, obojživelníků a plazů České a Slovenské republiky. 2. vyd. Praha: Academia, 2011. 181 s. Atlasy. ISBN 978-80-200-1979-0. [1. vyd. 2005, ISBN 80-200-1282-6.]
  • Grzimek’s Animal Life Encyclopedia. Volume 6, Amphibians. 2nd edition. Edited by Michael Hutchins, William E. Duellman, Neil Schlager. Farmington Hills (MI): Gale Group, 2003. 507 s. ISBN 0-7876-5782-4. Soubor všech svazků ISBN 0-7876-5362-4. Dostupné také z: https://batrachos.com/sites/default/files/pictures/Books/Grzimek%27s%20Animal%20Life_06_Amphibians.pdf
  • HRABĚ, Sergej; OPATRNÝ, Evžen a OLIVA, Ota. Klíč našich ryb, obojživelníků a plazů. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1973. 347 s. Pomocné knihy pro žáky.
  • KOLIBÁČ, Jiří a kol. Příroda České republiky: průvodce faunou. 2., uprav. a dopl. vyd. Praha: Academia, 2019. 466 s. ISBN 978-80-200-2993-5.
  • MAŠTERA, Jaromír; ZAVADIL, Vít a DVOŘÁK, Jan. Vajíčka a larvy obojživelníků České republiky. Praha: Academia, 2015. 179 s. Atlas. ISBN 978-80-200-2399-5.
  • MORAVEC, Jiří. Obojživelníci a plazi České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2019. 461 s. Atlas. ISBN 978-80-200-2984-3.
  • ZWACH, Ivan. Naši obojživelníci a plazi ve fotografii. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1990. 141 s. Lesnictví, myslivost a vodní hospodářství. ISBN 80-209-0053-5.
  • ZWACH, Ivan. Obojživelníci a plazi České republiky: encyklopedie všech druhů, určovací klíč, 1654 barevných ilustrací. 2. vyd. Praha: Grada, 2013. 496 s. Správné ISBN 978-80-271-0446-8 [není uvedeno v knize; v knize je uvedeno chybné ISBN 978-80-247-2509-3]. [1. vyd. 2009, ISBN 978-80-247-2509-3.]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Skokan_zelený&oldid=25394025“