Nový rybník u Soběslavi (přírodní památka)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zdroje k infoboxuPřírodní památka
Nový rybník u Soběslavi
Plovouci ostrovy.JPG
Datum vyhlášení 11. února 1949
Vyhlásil Ministerstvo školství, věd a umění
Kód ÚSOP 281
Lokalita Soběslav
Výška 410-420 m n. m.
Výměra 22,45
Seznam CHÚ v okrese Tábor
Souřadnice 49° 16′ 4,07″ s. š., 14° 43′ 12,88″ v. d.
Nový rybník u Soběslavi
Green pog.svg
Nový rybník u Soběslavi

Nový rybník u Soběslavi je přírodní památka v severní části města Soběslav, která spadá do okresu Tábor v severovýchodní části Jihočeského kraje. Rybník leží v nivě Černovického potoka. Celá oblast má rozlohu asi 22,45 ha (bylo zřízeno ochranné pásmo podél hranic přírodní památky, bez udání přesné výměry, samotný rybník má plochu asi kolem 14 ha).[1] Přírodní památkou byl Nový rybník a jeho okolí vyhlášeno roku 1949, v té době měla oblast ještě 67 ha, ale v roce 1997 se plocha zmenšila na 22,45 ha hlavně v důsledku intenzivního nárůstu zemědělského a rybářského využití nebo zastavování okolních oblastí. Celá přírodní památka byla od šedesátých let 20. století těžce devastována, mnoho organismů vymizelo. V době založení se tu však vyskytovala obrovská diverzita fauny (hnízdiště vodní a mokřadní avifauny a mokřadní entomofauna) a flory s několika extrémně vzácnými druhy. Nacházely se zde také plovoucí ostrovy, které jsou nyní usazené na východní straně rybníka.[2]

Lokalita[editovat | editovat zdroj]

Město Soběslav se nachází v Jihočeském kraji v okrese Tábor, asi 40 km od Českých Budějovic. Městem vede silnice e55 a také zde probíhá stavba nové dálnice D3, leží tedy na důležitém spoji mezi Prahou a Českými Budějovicemi. Celá okolní krajina je poseta rašenilišti, poli a rybníky, je tedy zřejmé, že rybníky jsou už součástí krajiny, což však neznamená, že mají vždy pozitivní vliv na místní ekosystém. Chovné rybníky, pro jihočeskou oblast typické, zde mají velký podíl na utváření charakteru krajiny a místní ekosystémy. Zejména přikrmování a z toho plynoucí zvýšené množství živin v rybníku má za následek nárůst množství fytoplanktonu, řas a sinic. Vysazování kaprů v rybníce má za následek vytlačení ostatních živočichů, např. obojživelník (jako v případě Nového rybníka), což může mít katastrofální následky. Také se zde nachází mnoho intenzivně obdělávaných zemědělských polí v blízkosti rybníků, což rovněž přispívá k zvýšení koncentrace živin, jež se dostanou do rybníka. [3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Oblast byla vyhlášena přírodní památkou v roce 1949 (vyhlášeno Ministerstvem školství, věd a umění) z důvodu unikátní druhové diverzity a výskytu plovoucích ostrůvků, které se nyní usadily na východní straně rybníka. Několikaletým vypuštěním v polovině 20. století původně plovoucí ostrůvky srostly. Velká druhová diverzita zde existovala přibližně do 60. let 20. století. Nejkritičtější období narušování ekosystému bylo mezi roky 1970 a 2000, kdy se rybník hojně využíval pro hospodářské účely. Následkem tohoto neuváženého hospodaření je ekosystém značně poničen a došlo k vymizení většiny vzácných druhů. Některé části přírodní památky byly dokonce zastavěny, což byl hlavní důvod k zmenšení její plochy (1997) z 67 na 22 ha. Protože nejsou přesně vytyčené hranice, je nesnadné určit dřívější výměru, památka však částečně zasahovala do dnes již zastavěného okolí na východní a jižní straně rybníka.[4][2][1]

Srostlé ostrovy na východní straně rybníka

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Geologický podklad tvoří pararuly z období moldanubika, které překrývají terciérní sedimenty neogénu, na ně nasedají kvartérní fluviální sedimenty. Také se zde nacházejí organogenní sedimenty.[2]

Na fotce je vidět altánek a v pozadí rodinné domky v blízkosti rybníka

Hydrologie[editovat | editovat zdroj]

Území se nachází v severní části města Soběslav (soutok Lužnice a Černovického potoka v povodí Vltavy, rybník je napájen náhonem z Černovického potoka, do kterého i odtéká. Plocha rybníka je asi 14 ha, ale k rybářskému využití je vhodná přibližně polovina, velká část rybníka je zarostlá srostlými ostrovy. Rybník se využívá k rybářským účelům, chová se v něm kapr, cyklus je dvouhorkový, to znamená dvouletý hospodářský cyklus.[5][1]

Flóra[editovat | editovat zdroj]

Jeden z důvodů vyhlášení přírodní památky byla vysoká diverzita místní flory, ale díky četným vnějším zásahům se již většina ohrožených druhů v přírodní památce nevyskytuje (nebo nebyly v posledních průzkumech potvrzeny). Jedna z hlavních příčin ústupu diverzity flory byla rybářská a zemědělská činnost v těsné blízkosti rybníka. Místní flora je typická pro charakter rybníka, vyskytují se zde tedy vegetační poměry vázané na eutrofní rybníky. Mezi významné zástupce patří například vegetace vzplývavých makrofyt svazu nymphaeion albae se stuhlíkem žlutým (nuphar lutea) nebo rdestem vzplývavým (potamogeton natans), dobře vyvinuté litorální rákosiny (sv. phragmition communis), které se vyskytují hlavně v severní části rybníka, kde můžeme najít rákos obecný (phragmition communis), nebo zblochan vodní (glyceria maxima), dále se zde vyskytují bažinné olšiny (sv. alnion glutinosae). Ohrožené druhy, které byly zjišteny v průzkumu roku 2001: ostřice dvouřadá (carex disticha), ostřice hartmanova (carex hartmanii), ostřice nedošáchor (carex pseudocyperus), rozpuk jízlivý (cista virosa), prstnatec májový (dactylorhiza majlis), svízel severní (galium boreále), voďanka žabí (hydrocharis morsuranae), bazanovec kytkokvětý (lysimachia thyrsiflora), zábělník bahenní (pottentilla palustrhis), ptačinec bahenní (stellaria palustris), kapradiník bažinný (thelypteri palustis) , kozlík dvoudomý (valeriana dioica). Druhy které byly potvrzeny při průzkumu v roce 2008: prstnatec májový (dactylorhiza majlis), svízel severní (galium boreále), kapradiník bažinný (thelypteri palustis), kozlík dvoudomý (valeriana dioica).[2][1][6]

Vlaková trať a turistická stezka jsou v těsné blízkosti rybníka

Fauna[editovat | editovat zdroj]

V chráněném území byl zaznamenán (na jediném místě v České republice) vzácný pavouk z čeledi plachetnatkovitých enidia fulva. Další zástupci jsou z čeledí blanokřídlých (hymenoptera) přímo z této lokality je popsána poskočilka (copidosoma extraneum), jesnovačovitých (theridiiae),čelistnatkovitých (tetragnathidae), křižákovitých (aranediae), slíďákovitých (lycosidae), píďalkovitých (geometridae), soumračkovytých (hysperiidae), modráskovitých (lycaenidae) nebo babočkovitých (nymphalidae). Dále můžeme nalézt brouky z řádů mandelinkovitých (chrysomelidae), slunéčkovitých (coccinellidae), páteříčkovitých (cantharidae) a střevlíkovitých (carabidae). Na usedlých plovoucích ostrovech byly zjišteny druhy : sekáč (platybunus bucephalus), drabčík (philonthus fumarius), vzácní střevlíčci pterostichus aterrimus a paradromius longiceps. Z vodního ptactva tu dnes najdeme hnízdit jenom typické zástupce jako potápka malá (tachybaptus ruficollis), rákosník obecný (acrocephalus scirpaceus), strnad rákosní (emberiza schoeniclus), labuť velká (cygnus olor), lyska černá (Fulba atra), dále pak kachna divoká (anas platyrhynchos) a polák velký (aythia ferina). Dále se zde mohou vyskytovat jedinci jako rorýs obecný (apus apus), vlaštovka obecná (hirundo rustica), slavík obecný (luscinia megarhynchos), cvrčilka slavíková (locustella luscinioides), volavka popelavá (ardea cinerea), žluva hajní (obolus obolus), hnízdiště však potvrzeno nebylo. Přesto, že se zde dají nalézt stopy po vydře říční (lutra lutra), většina obratlovců po šedesátých letech 20. století vymizela. Dříve zde byl k nalezení např. bukáček malý (ixobrychus minutus), nebo kvakoš noční (nycticorax nycticorax), pro louky byl běžný výskyt sysla obecného (spermophilus citellus). Z obojživelníků a plazů se zde vyskytují různé druhy skokanů a byly pozorovány slepýš křehký (anguis fragilit) a užovka obojková (natrix natrix), od obou druhů byl však zpozorován jen jeden zástupce. Pro shrnutí můžeme říct, že se zde vyskytují převážně druhy typické pro odpovídající stanoviště, dříve zjištěné druhy bezobratlých se zde pravděpodobně (vzhledem ke stavu lokality) nevyskytují.[2][1][6]

Pohled na východní část s ostrovy
Pohled na západní část

Turismus[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k tomu, že se lokalita nachází v blízkosti centra města, je rybník často navštěvován turisty. Na jižní hranici přírodní památky se nachází altánek (vedle něhož se nachází i malé dětské hřiště), který je častým cílem turistů, za několik desítek let existence je však již ve značně devastovaném stavu ať už v důsledku četných zásahů ze stran obyvatel nebo jenom prostého zanedbání. Samo město Soběslav má také celkem bohatou historii a mnoho historických památek (např. pozůstatky rožmberského hradu Hláska), což přispívá ke zvýšenému turistickému ruchu v oblasti.[3]

Plán ochrany[editovat | editovat zdroj]

Prvotní plán ochrany je řízené využívání rybníka pro zachování vodních makrofyt. Jedním z problémů jsou splachy z polí blízko rybníka a vzhledem k umístění také vysoká návštěvnost lokality, která může mít negativní vliv na hnízdění ptáků; k tomu neblaze přispívá i vlakový spoj České Budějovice-Praha v těsné blízkosti rybníka. Rybník je také od 60. let 20. století hojně rybářsky využíván, chová se zde kapr, a i po úpravách hospodaření v 90. letech 20. století je kvalita vody na špatné úrovni. Louky v severozápadní části jsou opět koseny, jsou vyvíjeny i snahy částečně redukovat náletové dřeviny. V současné době jsou v severní části budovány malé rybníčky, což má ale za následek zánik komplexu střídavě vlhkých luk.[2][1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f Agentura ochrany přírody a krajiny ČR: Chráněná území ČR Českobudějovicko str. 454-455.
  2. a b c d e f Plán péče o přírodní památku Nový rybník u Soběslavi na období 2009 – 2018
  3. a b http://www.jiznicechy.org/cz/index.php?path=mest/sobeslav.htm
  4. http://regiony.impuls.cz/jihocesky-kraj/sobeslav-nejpodivuhodnejsi-rybnik-s-vzacnou-florou-20120829-sux9-hb35-idsh.html
  5. http://dufek.wz.cz/voda.htm
  6. a b http://5zo-csop.webnode.cz/products/novy-rybnik-u-sobeslavi-prirodni-pamatka-/

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ALBRECHT, Josef a kolektiv. Českobudějovicko v: Mackovčin, P. a Sedláček, M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek VIII.. Praha : Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, 2003. 807 s. ISBN 80-86064-65-4. Kapitola Nový rybník u Soběslavi, s. 454 až 455. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]