Přeskočit na obsah

Oldřich (kníže)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Oldřich I.
Český kníže
Oldřich I., freska ve Znojemské rotundě.
Oldřich I., freska ve Znojemské rotundě.
Doba vládyI. 1012–1033
II. 1034
NarozeníDesetiletí od 970
Čechy
Úmrtí9. listopadu 1034
Praha
PohřbenBazilika svatého Jiří
PředchůdceI. Jaromír
II. Jaromír
NástupceI. Jaromír
II. Břetislav I.
ManželkyJuta?
Božena?
PotomciBřetislav I.
Vratislav II
DynastiePřemyslovci
OtecBoleslav II.
Matka2. neznámá manželka Boleslava II. či Emma Franská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oldřich († 9. listopadu 1034) byl český kníže (1012–1033 a 1034) z dynastie Přemyslovců. Byl synem Boleslava II. a zřejmě jeho druhé, neznámé ženy či teoreticky i jeho třetí manželky Emmy Franské. Oldřich byl mladším bratrem knížat Boleslava III. a Jaromíra. Jeho první manželkou byla zřejmě Juta (byla německého původu), tou druhou byla zřejmě vesnická žena Božena.

Kníže Oldřich vyvedl zemi z krize způsobené boji o moc mezi syny Boleslava II. K Čechám násilnou formou trvale připojil Moravu. Aby si vládu nad Moravou upevnil, nechal v blízkosti bývalých velkomoravských hradisek stavět vlastní přemyslovská hradiska.

Před nástupem na trůn

[editovat | editovat zdroj]

Roku 1001 uprchl s Jaromírem a jejich (nevlastní) matkou Emmou před terorem Boleslava III., který chtěl nechat Oldřicha zavraždit. V té době byl už možná Oldřich otcem levobočného syna Břetislava. Oldřich sice byl podle všeho již ženatý, ale neměl příliš dobré vyhlídky na knížecí stolec. Ani se nedalo se předpokládat, že by jeho nemanželský syn v budoucnu sehrál v českých dějinách významnější roli.

Útočištěm se oběma bratrům a jejich matce stal dvůr bavorského vévody, který se o rok později stal římskoněmeckým králem se jménem Jindřich II. Oldřich s Jaromírem se na krátko vrátili do Čech po smrti dosazeného knížete Vladivoje roku 1003; brzy však museli znovu prchnout spolu před bratrem Boleslavem III. a polským knížetem Boleslavem Chrabrým. Vrátit se znovu mohli na podzim 1004, když byli z Čech vypuzeni Poláci (s podporou Jindřicha II.). Knížetem se stal Jaromír.

Oldřich knížetem

[editovat | editovat zdroj]
Oldřich a Božena (středověká iluminace)

Na jaře 1012 se Oldřich postavil do čela povstání proti knížeti Jaromírovi a svého bratra sesadil. Stal se knížetem a od krále Jindřicha II. přijal v říjnu Čechy v léno. Projevil se jako energický a tvrdý panovník. Roku 1014 zlikvidoval opozici a Jaromírovy údajné stoupence Vršovce (tzv. druhé vraždění Vršovců). Jaromír byl tou dobou ve vězení v Utrechtu.

Po neúspěšném vojenském tažení na Moravu v roce 1015 kníže Oldřich roku 1017 úspěšně odrazil vojenský vpád Boleslava Chrabrého do Čech. Roku 1019/20 Oldřich postupně dobyl na Polácích Moravu, jejíž správu svěřil svému synovi Břetislavovi. Stalo se tak i díky spojenectví s rakouskými Babenberky, které bylo nakonec stvrzeno sňatkem Břetislava s jednou z příslušnic rodu, Jitkou ze Svinibrodu.

Kníže Oldřich se setkává s poustevníkem Prokopem, obraz Josefa Mathausera

V zahraniční politice byl Oldřich spojencem Říše – Jindřicha II. a Konráda II. (od něj přijal r. 1024 Čechy v léno) a podporoval ji v bojích s Poláky a Uhry. Přesto si Oldřich v mnoha směrech počínal nezávisleji, než se líbilo římskoněmeckým panovníkům. V roce 1014 se ho snažil polský kníže Boleslav Chrabrý získat na svou stranu, Oldřich ale nechal vyslance na zpáteční cestě zajmout a některé zabít.

Roku 1032 byl založen Sázavský klášter, opatem se stal poustevník Prokop. V klášteře se uplatňovala slovanská liturgie vycházející z kultury Velké Moravy.

Oldřichův denár

Zajetí a druhá vláda

[editovat | editovat zdroj]

Počátkem 30. let 11. století se však vztahy s Říší rapidně zhoršily, když sesazený polský kníže Měšek II. Lambert nalezl útočiště v Čechách a Oldřich odmítl pomáhat císaři v tažení do Polska. Císař Konrád II. si roku 1033 Oldřicha předvolal, obvinil jej z úkladů, sesadil a odsoudil do vyhnanství v Bavorsku. Českým knížetem se stal opět Jaromír. Na jaře 1034 však císař Oldřicha propustil a vrátil mu vládu v knížectví s tím, že Jaromír získá v Čechách úděl a Oldřichův syn Břetislav Moravu. Jaromíra dal ale jeho bratr zajmout a oslepit a Břetislav utekl do ciziny.

Již na podzim však Oldřich při bohaté tabuli, „jejíž vždy byl ctitelem, mezi jídlem a pitím náhle zemřel“. Bratr Jaromír ho dal slavnostně pohřbít v kostele sv. Jiří na Pražském hradě. Stále žijící vykastrovaný a oslepený Jaromír se vzdal nároků na vládu a moc v Čechách získal Oldřichův syn Břetislav I.

Genealogie

[editovat | editovat zdroj]
Boleslav I.
nar. asi 915
zm. 967/972 		  Biagota?   ?   ?
         
     
  Boleslav II.
nar. asi 932
zm. 7. února 999 		  2. neznámá manželka Boleslava II. či Emma Franská
zm. 1005/1006 		 
     
   
Božena?
OO   datum neznámé 		Oldřich I.
zm. 9. listopadu 1034
                   
                   
 
  Břetislav I.
mezi 1002 až 1005
 zm. 10. ledna 1055
 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Ikona zvuku Poslechnout si článek · info

Tato zvuková nahrávka byla pořízena z revize data 2. 4. 2007, a nereflektuje změny po tomto datu.
Více namluvených článků • Nápověda

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Předchůdce:
Jaromír 		Znak z doby nástupu Český kníže
Oldřich
1012–1033 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jaromír
Předchůdce:
Jaromír 		Znak z doby nástupu Český kníže
Oldřich
1034 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Břetislav I.
Čeští panovníci
Mytičtí panovníci
(do 9. století)
První mytičtí panovníci
Mytičtí Přemyslovci
Přemyslovci
(9. století–1306)
Bořivoj I. (872?–883?) • Strojmír (883?–885?) • Bořivoj I. (875?–889) • Spytihněv I. (894–915) • Vratislav I. (915–921) • svatý Václav (921–935) • Boleslav I. (935–972) • Boleslav II. (972–999) • Boleslav III. (999–1002) • Boleslav Chrabrý¹ (1003–1004) • Vladivoj? • Jaromír (1004–1012) • Oldřich (1012–1033) • Jaromír (1033–1034) • Břetislav I. (1034–1055) • Spytihněv II. (1055–1061) • Vratislav II. (1061–1092) • Konrád I. Brněnský (1092) • Břetislav II. (1092–1100) • Bořivoj II. (1100–1107) • Svatopluk Olomoucký (1107–1109) • Vladislav I. (1109–1117) • Bořivoj II. (1117–1120) • Vladislav I. (1120–1125) • Soběslav I. (1125–1140) • Vladislav II. (1140–1172) • Bedřich (1172–1173) • Soběslav II. (1173–1178) • Bedřich (1178–1189) • Konrád II. Ota (1189–1191) • Václav II. (1191–1192) • Přemysl Otakar I. (1192–1193) • Jindřich Břetislav (1193–1197) • Vladislav Jindřich (1197) • Přemysl Otakar I. (1198–1230) • Václav I. (1230–1253) • Přemysl Otakar II. (1253–1278) • Václav II. (1278–1305) • Václav III. (1305–1306)
Nedynastičtí
(1306–1310)
Jindřich Korutanský (1306) • Rudolf Habsburský (1306–1307) • Jindřich Korutanský (1307–1310)
Lucemburkové
(1310–1437)
Jan Lucemburský (1310–1346) • Karel IV. (1346–1378) • Václav IV. (1378–1419) • Zikmund Lucemburský (1419–1437)
Habsburkové
(1437–1457)
Albrecht II. Habsburský (1438–1439) • interregnum (1439–1453) • Ladislav Pohrobek (1453–1457)
Nedynastičtí
(1457–1471)
Jiří z Poděbrad (1458–1471) • Matyáš Korvín² (1458–1490)
Jagellonci
(1471–1526)
Vladislav Jagellonský (1471–1516) • Ludvík Jagellonský (1516–1526)
Habsburkové
(1526–1780)
Ferdinand I. Habsburský (1526–1564) • Maxmilián II. Habsburský (1564–1576) • Rudolf II. (1576–1611) • Matyáš Habsburský (1611–1619) • Ferdinand II. Habsburský (1619–1637) • Fridrich Falcký³ (1619–1620) • Ferdinand III. Habsburský (1637–1657) • Ferdinand IV. Habsburský • Leopold I. (1657–1705) • Josef I. Habsburský (1705–1711) • Karel VI. (1711–1740) • Marie Terezie (1740–1780) • Karel VII. Bavorský³ (1741–1743)
Habsburko-Lotrinkové
(1780–1918)
Josef II. (1780–1790) • Leopold II. (1790–1792) • František I. Rakouský (1792–1835) • Ferdinand I. Dobrotivý (1835–1848) • František Josef I. (1848–1916) • Karel I. (1916–1918)
¹ Piastovec, ² vládce vedlejších zemí Koruny české, ³ vzdorokrál z rodu Wittelsbachů
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Oldřich_(kníže)&oldid=24489757“