Přírodní park Horní Střela

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Horní Střela)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zdroje k infoboxuPřírodní park
Horní Střela
Přírodní park Horní Střela
Datum vyhlášení 1978
Výměra 9 992 ha
Seznam CHÚ v okrese Plzeň-sever
Seznam CHÚ v okrese Karlovy Vary
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Souřadnice
Horní Střela
Horní Střela

Horní Střela je přírodní park rozkládající se převážně v severní části okresu Plzeň-sever a na jihovýchodním okraji okresu Karlovy Vary. Chrání meandrovitě budované hluboké údolí řeky Střely s typickými lesními porosty na skalnatých svazích. Bohatá květnatá společenstva termofilního a subxerofilního charakteru prolínají společenstva submontánní vegetace.

V současnosti zaujímá přírodní park plochu 9 991,6 ha a jeho hranici vymezují vsi a sídla Štichovice, Česká Doubravice, Vuršův Mlýn, Brdo, Vysočany, Kotaneč, Radotín, Vladořice, Kolešov, Chyše, Podštěly, Žďárek, Tis u Blatna, Žihle, Hluboká, Kalec, Velká Černá Hať, Strážiště, Mladotice a Křečov.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Přírodní park Horní Střela byl vyhlášen jako oblast klidu vyhláškou ONV Plzeň-sever v roce 1978 na ploše 6 813 ha, v roce 1997 byla vyhlášeno přiléhající území o výměře 3 179 ha v okrese Karlovy Vary.

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Břidlicová drť v bývalém lomu na jižním okraji Rabštejna nad Střelou

Podloží území tvoří fylitické břidlice, grafitické a kyzové břidlice, fylity, v menším rozsahu dvojslídné svory a granodiority.[1] Značný význam měla v minulosti těžba velmi slabě metamorfovaných fylitických břidlic (tzv. pokrývačských břidlic) v okolí Střely u Rabštejna nad Střelou a Manětína. Tyto břidlice byly použity jako střešní krytiny u řady historických památek například na katedrále sv. Víta v Praze, na hradě Karlštejn, ale i v zahraničí.[2] Do severní části parku zasahují magmatické horniny čistecko-jesenického masivu. V severozápadní části území se nacházejí třetihorní čedičové suky, například vrch Vladař 693 m n. m., výrazná krajinná dominanta s charakteristickým plochým temenem. V území je několik významných tektonických zlomů, zejména Žihelská brázda. Na zlomovém svahu Žihelské brázdy se nacházejí žulová skalní města se sutěmi.

Hydrologie[editovat | editovat zdroj]

Na tektonické zlomy jsou vázány vodní toky. Oblast je odvodňována do Berounky. Nejvýznamnějším vodním tokem je Střela, levostranný přítok Berounky, která se pod Chyšemi zařezává do terénu a v okolí Rabštejna nad Střelou vytváří výrazný kaňon. Dalšími menšími vodními toky v oblasti jsou Manětínský a Hrádecký potok.

Flóra[editovat | editovat zdroj]

V oblasti převládají hospodářské smrkové a borovicové porosty, na skalnatých okrajích reliktní bory, v potočních nivách olšiny. Lokálně se zachovaly původní listnaté dřeviny, např. javor mléč, javor klen, habr obecný, buk lesní, dub letní a dub zimní, lípa malolistá a lípa velkolistá. Nejcennější suchomilná a teplomilná vegetace se nachází na izolovaných čedičových kupách, kde roste například skalník celokrajný (Cotoneaster integrrimus), lilie zlatohlavá (Lilium martagon) a hlaváč fialový (Scabiosa columbaria).[1]

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Na území parku se ze savců hojně vyskytuje vysoká zvěř, prase divoké (Sus scrofa) a u Střely vydra říční (Lutra lutra), z obojživelníků a plazů ropucha obecná (Bufo bufo), mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), užovka obojková (Natrix natrix) a zmije obecná (Vipera berus). Významný je výskyt sov a dravců, například výra velkého (Bubo bubo), sýčka obecného (Athene noctua), puštíka obecného (Strix aluco) a kalouse ušatého (Asio otus).[1]

Turismus[editovat | editovat zdroj]

Oblast je turisticky hojně navštěvována, v přírodním parku se nacházejí významné kulturní a historické památky, ke kterým patří například zámek v Rabštejně nad Střelou.

Maloplošná chráněná území[editovat | editovat zdroj]

Na území přírodního parku se nachází maloplošná chráněná území:

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Chráněná území ČR. Plzeňsko a Karlovarsko. Příprava vydání Jiří Zahradnický, Peter Mackovčin. 1. vyd. Svazek XI. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 1999. 352 s. ISBN 80-86064-68-9. S. 208, 368. 
  2. SVOBODA, Josef, kolektiv. Encyklopedický slovník geologických věd. Svazek 1. Praha: Academia, 1983. S. 393. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]