Historie textilního průmyslu ve Slavonicích

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Historie textilního průmyslu ve Slavonicích započala rozmachem cechu soukeníků, který v 19. století vystřídaly textilní manufaktury (r. 1872 Glaserova tkalcovna, r. 1884 tkalcovna Bauerova a Pabischova). Po roce 1911 zastupovaly textilní průmysl tkalcovny firem Samuel Allina a syn, Tkalcovna stuh Stoffel a spol., S. Tugendhat a Mayer, Wilhelma Pabische nástupce Josef Pabisch, C. k. privilegovaná továrna na sukno a módní zboží Friedrich Pollak. O textilní podniky, které přežily druhou světovou válku měl stát eminentní zájem. V roce 1949 byl vytvořen národní podnik Slavona, který vyráběl pracovní ošacení a později byl včleněn do národního podniku Otavan Třeboň. S textilním podnikem souviselo i zřízení závodního učiliště, pozdější učňovské školy a střední odborné školy oděvní pro obory pánský krejčí a dámská krejčová, které byly zrušeny roku 1998. Na základě vládního rozhodnutí byl v roce 1989 zřízen samostatný státní podnik Otavan Třeboň, který byl v rámci privatizace přeměněn na akciovou společnost Otavan Třeboň a.s. se sídlem ve Slavonících na Znojemské ulici čp. 251.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zpráva o prodeji slavonického sukna pochází z roku 1366, kdy Oldřich z Hradce při dělení majetku směnil dne 24. srpna 1366 svůj díl Slavonic s markrabětem Janem. V roce 1401 vydal Jan mladší z Hradce pro cech soukeníků ve Slavonicích cechovní artikule, v roce 1650 pak Vilém Slavata. V roce 1652 Ferdinand III. cechu soukeníků jeho výsady potvrdil, což v roce 1685 zopakoval též Leopolda I., který k těmto výsadám přidal i povolení účastnit se trhů v Dolním Rakousku. Statistika vlnařské výroby na Moravě z roku 1728 ve Slavonicích uváděla 5 mistrů a 5 stavů s výrobou 300 postavů sukna. Centrem textilní výroby zůstaly Slavonice i v pozdějším období, kdy zde vzniklo několik textilních manufaktur.[1] Na rozvoji textilního průmyslu města se podílelo významně židovské obyvatelstvo (z okolních obcí Bolíkova, Starého Hobzí a Písečného či Dolního Rakouska a z Vídně).[2]

  • Cech barvířů[3]
  • Cech kloboučníků (1739 - 1854)[4]
  • Cech kožešníků (1731 - 1855)[5]
  • Cech krejčích (1650, 1731 - 1835, 1850)[6]
  • Cech postříhačů (1642 - 1836)[7]
  • Cech punčochářů (1665 - 1860, 1887)[8]
  • Cech soukeníků (1401 - 1860, 1872)[9]
  • Cech tkalců (1633 - 1859)[10]

Textilní manufakturní výroba[editovat | editovat zdroj]

Největší podniky založili: v roce 1864 Franz Sprinzl (výroba punčoch),[11] v roce 1872 Franz Pabisch a Franz Glaser (parní tkalcovna, úpravna a barvírna bavlněného zboží),[12] Lazar Stukhart (výrobna pleteného zboží), Theobald Gübitz (výroba módních šátků se 100 pletařskými a 18 stávkovými stroji), roku 1896 Samuel Allina (výroba bavlněného zboží),[13] roku 1898 Simon Weissenstein (pobočný závod vídeňské firmy, vyrábějící mohérové šály a šátky na 100 ručních stavech),[14] Friedrich Pollack (pobočka vídeňské firmy na výrobu šátků a módního zboží), ve stejném roce pak další společníci Moritz Mayer a Samuel Tugendhat (továrna na hedvábné stužky).[15] V roce 1890 prodala liberecká firma Ant. Trenkler & Söhne na výrobu šátků v likvidaci své tovární objekty v Ruprechticích Antonii Gübitz, spolumajitelce slavonické firmy A. Gübitz & Sohn na výrobu pleteného zboží.[16] Tu pak převzal její syn Theobald Gübitz. Od roku 1891 působila ve městě též malá přádelna vlny firmy Damasius Mifka a tiskárny a barvírny látek malých firem A. Hoch a J. Keck (čp. 33 a 161).[17][18][19][20]

Slavonice - textilní firmy 1889[21]
Allina S. Tkalcovna bavlny / Baumwollweberei
Bauer Max M. Tkalcovna bavlny / Baumwollweberei
Glaser Ferdinand Textilní apretura
Gübitz A. & Sohn (továrny též v Kadolci, Cizkrajově, pobočka ve Vídni-Hernals Továrna na módní šátky a pletené zboží / Modetücher und Wirkw.-Fabr., 20 tkalcovských stavů, 18 kotonových stávků, 100 pletacích strojů, barvení vlněné a bavlněné příze (parní pohon)
Mifka Damasius Přádelna ovčí vlny / Schafw.-Sp., 240 vřeten (vodní pohon)
Pabisch Johann Tkalcovna bavlny / Baumwollweberei
Vdova po Wilhelmovi Pabischovi Tkalcovna bavlny / Baumwollweberei
Schmidt Alois & F. Továrna na hedvábné stuhy / Seidenbandfabrik[22]
Siegmund Johann Tkalcovna bavlny / Baumwollweberei
Sprinzl Franz Výroba punčochového zboží / Strumpfwaren-Erzeugung
Steindl J. E. Výroba punčochového zboží / Strumpfwaren-Erzeugung
Textilní firmy Slavonice - 1902[23]
Výrobce Druh výroby Protokolovaná firma
Allina Samuel Tkalcovna bavlny / Baumwollweberei (domácí výroba), Horní náměstí čp. 83[24] 1896 Samuel Allina[25], od 1907 S. Allina & Sohn (syn Alois Allina)[26][27]
Appel Carl Výrobce provazů / Seilerw.-Erzeuger (ruční výroba)[28]
Bauer Max. M. Tkalcovna bavlny / Baumwoll.-Weberei (100 tkalc. stavů) 1905 Max. M. Bauer[29]
Fiedler Johann Mechanická pletárna a výroba punčoch / Mech. Strickerei u. Strumpfwirkerei 1865-1879 Franz Fiedler (výrobce punčoch)[30]
Flödl Michael Tkalcovna bavlny / Baumwollwaren-Weberei, Slavonice předměstí čp. 83[31]
Glaser Franz Tkalcovna a úpravna bavlny / Baumwollw.-Web. u. Appretur (21 tkalc. stavů) zal. 1872 Franz Sprinzel a Franz Glazer
Gübitz Theobald Továrna na pletené zboží / Strickwarenfabrik, 100 strojů (ruční výroba), sídlo ve Slavonicích, továrny: Illmau, Staré Město pod Landštejnem, Slavonice 1890 Theobald Gübitz, 1910 zrušena[32]
Hock. A Barvení a potisk textilu / Färberei und Stoffdruckerei
Jocham Sigmund Výroba bavlněného zboží / Baumwollwaren-Erzeugung
Mifka Damasius Přádelna ovčí vlny / Schafwoll-Spinnerei (240 Spdl.)
Pabisch Franz Výroba a úpravna závojů / Schleier-Appretur
Pabisch Josefine Povrchová úprava bílého zboží / Weißwaren-Appretur
Pabisch Josef Tkalcovna bavlněného a bílého zboží/ Baumwoll - Weißwarenweberei (25 mechanických a 40 ručních stavů, domácí výroba) zal. 1810 Wilhelm Pabisch [33][34]
Pollak Friedrich Tkalcovna módního zboží / Modewaren-Weberei, sídlo fy ve Vídni, ve Slavonicích faktoři
Schmidt Alois Továrna na šátky a módní zboží / Tücher- und Modew.-Fabrik
Schmidt Josef, tkalcovský mistr Tkalcovna bílého zboží / Weißwaren-Weberei, Hlavní náměstí čp. 27, na předměstí čp. 12[35] živnost
Sprinzl Carl Mechanická pletárna / Maschinen Strickerei (100 pletacích strojů), sídlo ve Vídni (Wien I, Werderthorg. 15) zal. 1793 Carl Sprinzl, 1864 Franz Sprinzl,[36] 1906 Anton Sprinzl[37]
Steyskal Marie Výroba provazů / Seilerw.-Erzeug. (ruční výroba)
Stukhart Leopold Pletárna / Strickerei, Hlavní náměstí čp. 42
Tugendhat S. & Mayer Mechanická tkalcovna hedvábných a pol. hedvábných stužek / Mech. Weberei seidener und halbseidener Bänder, sídlo ve Vídni (Wien I, Lugeck 3) 1888 Vídeň, od 1893 hlavní sídlo ve Slavonicích a pobočka ve Vídni,[38] 1905 ve Vídni zaprotokolovaná firma S. Tugendhat & Mayer, tkalcovna hedvábných stuh ve Slavonicích (ve Vídni pouze apretura hedvábných stuh),[39] 1907 jediným majitelem S. Tugendhat[40]
Wastel Jacob Potisk textilu / Überthan-Druckerei
Weißenstein Simon Tkalcovna šátků a módního zboží / Tücher- u. Modew.-Weberei (20 Rascheln u. Deckstühle), sídlo ve Vídni (Wien VI, Schmalzhofg. 12) Pobočka ve Slavonicích na čp. 252 - závodní mistr Julius Jung[41]
Znaimer Sigmund Výrobce pleteného zboží / Strickwaren-Erzeuger, Horní náměstí čp. 79
Firmy s působností též mimo Slavonice r. 1904[42]
Gübitz Theobald, zaprotokolovaná firma, zal. 1890, továrny též v Illmau a Starém Městě pod Landštejnem Továrna na pletené zboží / Strickwarenfabrik, 100 strojů (ruční výroba)
Pollak Friedrich, hlavní sídlo ve Vídni VI., Schmalzhofgasse 4 Tkalcovna módního zboží / Modewaren-Weberei
Sprinzl Anton, zaprotokolovaná firma, zal. 1793, sídlo ve Vídni I., Werderthorgasse 15, faktoři ve Starém Městě pod Landštejnem Mechanická pletárna a továrna na pletené zboží / Maschinen-Strickerei u. Wirkwaren-Fabrik, 130 pletacích strojů, výroba provazů (ruční výroba)
Tugendhat S. & Mayer, zaprotokolovaná firma, zal. 1888 (majitelé Samuel Tugendhat a Moritz Mayer), sídlo ve Vídni I., Lugeck 3 Mechanická tkalcovna hedvábných a polohedvábných stuh, potisk přehozů do rakve, tkaní stříbrných látek / Mech. Weberei seidener und halbseidener Bänder, Überthan-Druckerei und Silberstoffe-Weberei
Weißenstein Simon, sídlo ve Vídni VI., Schmalzhofg. 12 Tkalcovna šátků a módního zboží / Tücher- und Modewaren-Weberei, 20 tkalcovských stavů, v roce 1911 byl dům Simona Weissensteina ve Vídni (Wien VI, Schmalzhofg. 12) dán do dražby[43]

V roce 1905 založil Max M. Bauer tkalcovnu bavlněného zboží (Baumwollwarenweberei),[44] Wilhelm Pabisch mechanickou přádelnu[45] a v roce 1906 převzal Anton Sprinzl (dříve Franz Sprinzl) závod na výrobu tkaného zboží (Wirkwarer-Erzeugung),[46] v roce 1914 obdržela ve firmě prokuru jeho žena Anna Sprinzl.[47] Vedle toho ve městě působila pletárna Leopolda Stuckarta a Sigmunda Znaimera, tkalci Michael Flödl, Vincent Gegenbauer, Franz Glaser a Josef Schmidt, punčocháři Karl Eberle a Johann Fiedler, přadlena Aloisie Seiler a výrobce stuh Jakob Wastl.[48]

Wilhelm Pabisch’s Nachfolger Josef Pabisch[editovat | editovat zdroj]

Wilhelm Pabisch, nástupce Josef Pabisch, mechanická tkalcovna, jejímž majitelem byl Josef Pabisch, zapsaná dne 21. srpna 1905 v obcbodním rejstříku u c. k. krajského obchodního soudu v Jihlavě,[49] se nacházela v bývalém mlýně (Hofmühle) na čp. 21. Po vymření mlynářského rodu Hofmüllerů se mlýn nacházel mimo provoz a Wilhelm Pabisch do jeho objektu umístil v roce 1810 svou ruční a mechanickou tkalcovnu bavlněného a bílého zboží (Baumwoll-Weißwaren-Weberei) s pobočkou v obci Dětříš.[50] Po smrti manžela provozovala tkalcovnu jeho ovdovělá žena Marie (Pabisch's Wilhelm Witwe)[51] a od roku 1905 její syn Josef Pabisch. V předválečných letech se tkalcovna dostala do finančních obtíží, ale Josefovi Pabischovi se nakonec podařilo uhradit alespoň část dlužných částek a tkalcovnu udržet v provozu.

Insolvence: Tkalcovna firmy Viléma Pabische, nástupce Josef Pabisch, ve Slavonicích na Moravě zastavila platy. Dluhy za zboží obnáší asi 76.000 K, hypotékární závazky 10.000 K. Bylo nabídnuto 25proc. vyrovnání.

—Moravská orlice, 20.2.1913[52]

S. Allina & Sohn, Nachfolger[editovat | editovat zdroj]

Slavonice dům čp. 515 (dříve čp. 83), bývalá tkalcovna firmy S. Allina
Slavonice dům čp. 461 (dříve čp. 27), bývalé sídlo firmy Josef Schmidt, po 2. sv. válce národní správa Josef Šindelář (klempířství)

Úprava názvu firmy založené roku 1896 (Samuel Allina) na S. Allina & syn, následník proběhla po přistoupení syna Aloise Alliny u c. a k. krajského obchodního soudu v Jihlavě dne 24. října 1907. K zastupování firmy byli nyní samostatně oprávněni otec Samuel Allina a syn Alois Allina (* 14. říjen 1874, Slavonice).[53][54] Otec Samuel Allina zemřel náhle 26. listopadu 1908.[55] Tkalcovna bavlny se nadále nacházela v domě na Horním náměstí čp. 83, kde po smrti rodičů žil Alois Allina s rodinou.[56] V roce 1941 byl celý majetek arizován a jako správce třetí ruky byl jmenován slavonický pekař Josef Stumfohl na čp. 38.[57] Dne 31. prosince 1947 otevřely Oděvní podniky Prostějov (později n. p. Slavona) v domě čp. 83 podnikovou prodejnu pánských a dámských oděvů,[58] ta se ale již v září 1948 přestěhovala do domu čp. 98.[59] Po probíhajících přestavbách umístila Domovní správa města Slavonic v roce 1956 do domu čp. 83 jeden byt.[60]

S. Tugendhat & Mayer[editovat | editovat zdroj]

Firma S. Tugendhat & Mayer s tovární výrobou hedvábných stužek zřídila v roce 1893 své hlavní sídlo ve Slavonicích (fabriksmäßige Betrieb der Seidenbandweberei) a ve Vídni svůj pobočný závod.[61] V roce 1898 zaměstnávala ve Slavonicích 106 dělníků.[62] V roce 1907 proběhla po vystoupení společníka Moritze Mayera u c. a k. krajského obchodního soudu v Jihlavě změna zápisu.[63] Následně se jediným majitelem a držitelem všech akciií stal Samuel Tugendhat.[64] Vedle továrny na čp. 249[65] vlastnila firma též dům na čp. 262.[66] Později nechal S. Tugendhat na východním předměstí při silnici do Písečné postavit novou továrnu, která obdržela čp. 251.[67] V domě čp. 249 bydlel od roku 1919 ředitel továrny Heinrich Wojatschke (* 12. prosinec 1879, Bílovec / Wagstadt) a vrátný Jakob Zieser (původem z Dolního Bolíkova) s rodinou.[68] V domě čp. 262 se nacházely byty pro zaměstnance (úředník Albert Schwalb ze Slovenska, zámečník Josef Gerth s manželkou z Králík, rakouský dělník Johann Kurz z Vídně).[69]

Bandweberei Stoffel & Comp. Nachfolger[editovat | editovat zdroj]

Firma Bandweberei Stoffel & Comp., nástupce, společnost s ručením omezeným, tkalcovna na hedvábné stužky byla u c. a k. krajského obchodního soudu v Jihlavě zapsaná dne 15. ledna 1908. Jednatelem společnosti a zároveň oprávněným zástupcem byl ustanoven Samuel Tugendhat, továrník ve Vídni. Základní kapitál obnášel 30.000 K, vložený kapitál zaplacenou částku 10.000 K a převzaté pentlové stavy s příslušenstvím od společníka Alfreda Stoffela v hodnotě 20.000 K.[70]

Dne 26. července 1910 byla na základě smlouvy z 4. července 1910 u firmy Bandweberei Stoffel & Comp., Gesellschaft m. b. H provedena změna zápisu v obchodním rejstříku. Kmenové jmění bylo z 30.000 K navýšeno na 200.000 K. Společník Alfred Stoffel ze společnosti vystoupil a jeho podíl 20.000 korun převzal společník Samuel Tugendhat, který s přínosem strojů na tkaní současně převzal ze zvýšeného kmenového jmění částku 70.000 K, tím se jeho původní podíl 10.000 K navýšil na 100.000 K. Do obchodní společnosti přistoupili: Eduard Bondy (kupec ve Vídni) a Richard Stein (kupec ve Vídni), oba zaplatili jako společníci navýšenou částku kmenového jmění 50.000 K. Jednatelem společnosti byl vedle dosavadního Samuela Tugendhata ustaven Richard Stein.[71][72] Firma fungovala až do válečných let 1915 a 1916.[73][74]

K. k. priv. Tücher u. Modewarenfabrik Friedrich Pollak[editovat | editovat zdroj]

C. k. privilegovaná továrna na sukno a módní zboží Friedrich Pollak (se sídlem ve Vídni na Schmalzhofgasse 4)[75] se nacházela v držení rodinných společníků: otec Friedrich Pollak (* 25. červen 1831 Dolní Bolíkov (Wölking), † 8. březen 1914 Vídeň),[76] syn Ernst Pollak (* 4. únor 1865 Vídeň, † 19. září 1942 koncentrační tábor Terezín),[77] syn Julius Pollak (* 20 červenec 1868 Vídeň, † 1943 Toronto, Kanada)[78] a Ignaz Wolf (* 1856, † 1913),[79] jež si vzal dceru Idu, rozenou Pollak.[80] Všichni se samostatnou prokurou. Továrny se nacházely ve Fulneku, Vítkově (Wigstadtl) a Hylvátech (Hilbetten), faktoři sídlili v Budišově nad Budišovkou (Bautsch), Náměšti (Namiest), Slavonicích (Zlabings) a Ždírci nad Doubravou (Zdiretz).[81]

Lněné a bavlněné zboží všeho druhu dodá za nejlevnější ceny - Tkalcovna Rudolfa Bauera, Slavonice 8, Morava.
1 kus, 74 cm široký, 23 m dlouhý, plátno K 12,-
1 ks k, 85 cm široký, 23 m dlouhý, damašek květovaný K 13,-
Vzorky zašlu zdarma.
38 m dlouhé vytříděné zbytky plátna (Oxfordu), barchetu, mušelínu (Zephiru), modrotisku K 15,-
Objednávky zasílám na dobírku.

—Das interessante Blatt, 1. listopad 1906[82]

Rok pře vypuknutím první světové války se ve Slavonicích nacházely textilní firmy: S. Allina & Sohn (majitel Alois Allina, tkalcovna bavlny a barevných látek, domácí výroba), Karl Appel (domácí výroba provazů), Stoffel & Co. Nachfolger (společníci Samuel Tugendhat, Richard Stein, výroba stuh), Bauer Max M. (tkalcovna bavlny, 50 ručních stavů), Eduard Benedickt (mechanická pletárna a výroba rukavic), Johann Fiedler (mechanická pletárna a výroba punčochového zboží), Mich. Flödl (tkalcovna bavlny), Helena Glaser (zal. r. 1872, majitelka Helena Glaser, tkalcovna bavlny a apretura), Friedrich Hock (barvírna a potisk látek), K. k. priv. Tücher- u. Modewarenfabrik Friedrich Pollak (tkalcovna módního zboží), Lauterbach & Weiß (zal. r. 1912 se sídlem ve Vídni, výroba módního zboží), Damasius Mifka (přádelna ovčí vlny, 240 cívek), Pabisch Wilhelm Nachfolger Josef Pabisch (zal. 1810, majitel Josef Pabisch, čp. 21 a 210, domácí mechanická tkalcovna bavlny, bílého textilu a obvazového materiálu, apretura, 55 mechanických a 50 ručních stavů), Ernst Pollak (tkaní hedvábných etiket), Josef Schmidt (zal. r. 1892, majitel Josef Schmidt, Hlavní náměstí 27, faktor, módní šátky, šály, výroba žinylky, apretura), Anton Sprinzl (zal. r. 1793, majitel Anton Sprinzl, mechanická pletárna, 270 pletacích strojů, ruční a mechanická výroba), Leopold Stukhart (Hlavní náměstí 42, pletárna ), S. Tugendhat & Mayer (zal. r. 1888, majitel Samuel Tugendhat, mechanická výroba hedvábných a polohedvábných stužek), Jakob Wastel (potisk přehozů do rakví, výroba stříbrných látek), A. Weigricht (výrobce módních šátků a pleteného zboží), Sigmund Znaimer (výrobce pleteného zboží).[83]

Textilní průmysl v letech 1918-1945[editovat | editovat zdroj]

Po zřízení Československé republiky došlo skrze novou státní hranici v pohraničních Slavonicích ke zhoršení průmyslu. Zejména ztráta spojení s Vídní způsobila hned v počátku stagnaci textilní výroby. Na podzim roku 1922 Okresní nemocenská pokladna podávala okresní politické správě hlášení s počtem propuštěných dělníků (Bratři Vohryzkové ve filiálce Slavonice - 7 dělníků, W. Mayer - 36 dělníků, Bauman & Bauer - 3 dělníci, Josef Pabisch - 3 dělníci, Max M. Bauer - 12 dělníků, Anton Sprinzl - 12 dělníků a podnik Silvet - 62 dělníků).[84] Akciová společnost Silvet (dříve S. Tugendhat & Mayer) se v roce 1923 mohla vzpamatovat díky několika novým zakázkám, zrovna tak firma Anton Sprinzl, Baumann & Bauer a Josef Pabisch.[85]

Továrnický průmysl počal slibně...továrna na hedvábné stužky (dnes S. Tugendhat ve Vídni) ...továrna na zboží pletené (Anton Spinzl) se 120 dělníky; na zboží módní a šátky (Wilh. Mayer) s 40 dělníky; mechanická tkalcovna (Wilh. Pabische nástupce) s 40 dělníky, (M. Bauera ) s 15 dělníky a (S. Allina syn) s 15 dělníky; tkalcovna a appretura (Helena Glaser) s 20 dělníky; výroba zboží vlněného (F. Pollak) s 30 dělníky, (Pollak & Kornig) s 30 dělníky; výroba zboží pleteného (L. Stukhart ) s 20 dělníky...

—Vlastivěda moravská, Slavonický okres, 1926[86]

Po nástupu hospodářské krize místní textilní firmy kvůli zmenšené poptávce snižovaly dále počty zaměstnanců a některé nakonec svoji činnost definitivně ukončily. Koncem roku 1930 zavřela továrna na ubrusy, šátky a módní zboží Wilhelma Mayera, výrobna pleteného zboží Johanna Fiedlera a tkalcovna bavlny J. Schmidta. V omezeném chodu se nacházely též Spojené továrny na výrobu hedvábného zboží a sametu „Silvet”, mechanická tkalcovna Josefa Pabische a pletárna Antona Sprinzla.[87]

Textilní firmy Slavonice - 1929[88]
Appel Karel Provaznictví / Seilerwaren-Erz. (ruční výroba)
Pabisch Josef Mechanická tkalcovna bavlněného a bílého zboží a obvazového materiálu / Mech. Baumw.-Weißw.- und Verbandstoffe-Weberei, 55 mechanických a 50 ručních stavů (domácí průmysl) - parní pohon a vodní pohon, apretura, čp. 21 a 210 (majitel Josef Pabisch)
Schmidt Josef, tkalcovský mistr Tkalcovna šátků a šál, výroba žinylky / Modetücher- und Echarpes Web., Chenille-Erzeugung, 5 ručních stavů, jen práce ve mzdě, Dolní náměstí čp. 27 (majitel Josef Schmidt)
„Silvet”, Spojené továrny na výrobu hedvábného zboží a sametu Tkalcovství hedvábného zboží, hedvábných stužek, plyše a sametu, 350 mechanických stavů, práce ve mzdě, zal. 1922, hlavní sídlo v Praze, Krakovská ul. 7, továrny: (Hof) a (Wagstadt), pobočka: „Silvet” G. m. b. H. ve Vídni, Zieglergasse 19
Sprinzl Anton Mechanická pletárna bavlny a umělého hedvábí / Maschinen-Strickerei für Baumwolle und Kunstseide, čp. 54/55, zal. 1793 (majitel Anton Sprinzl); 130 motorizovaných pletacích strojů - parní pohon 35 koní, korespondence česky a německy, telefon
Wastel Jakob Potisk textilu a tklacovna stříbrných látek / Übertan-Druckerei u. Silberstoffe-Weberei, předměstí čp. 34[89]

Wilhelm Mayer[editovat | editovat zdroj]

Firmu Wilhelm Mayer (Wilhelm Mayer, Tücher und Modewaren-Weberei),[90] na výrobu módních látek a pleteného zboží založil Wilhelm Mayer (* 9. červen 1859 Szombathely, † 11. říjen 1927 Vídeň)[91] v roce 1893. Tkalcovna sídlila ve Vídni na Bürgerspitalgasse čp. 21. Zároveň byla u obchodního soudu ve Vídni zanesena do zápisu též manželská smlouva mezi majitelem firmy W. Mayerem a jeho ženou Irmou (rozenou Langfelder) z 26. října 1890.[92] Později Wilhelm Mayer zřídil pobočný závod v Přibyslavi.[93] Manželka Wilhelma Mayera zemřela již v roce 1911, v roce 1915 ji následoval jediný syn Paul Mayer, který skonal ve 24 letech na východní frontě.[94]

Po rozpadu Rakouska-Uherska koupil Wilhelm Mayer v Slavonicích bývalou továrnu Simona Weissensteina na Spitalgasse čp. 252,[95] kam se přestěhoval se svou ovdovělou sestrou Reginou Kollmann (* 18. únor 1857, Szombathely) a její dcerou Olgou (* 11. duben 1889, Vídeň).[96] Dcera Trude Mayer se provdala do Vídně za Avrahama Blocha.[97] V roce 1924 zaměstnával ve své továrně na ubrusy, šátky a módní zboží kolem 40 zaměstnanců. V roce 1927 Wilhelm Mayer zemřel a koncem roku 1930 továrna svůj provoz ukončila. Dne 1. listopadu 1941 provedl Amtsgericht ve Znojmě výmaz firmy Wilhelm Mayer z obchodního rejstříku (arizace).[98] Gertrude (Trude) Bloch (rozená Myaer) stihla včas odcestovat a zachránit se před holokaustem. Zemřela v roce 1983 v Austrálii.[99]

Baumann & Bauer[editovat | editovat zdroj]

Firma Baumann & Bauer, tkalcovna hedvábí (Seidenweberei) byla založena 1. května 1920 společníky Augustem Baumannem (továrníkem ze Slavonic) a Ing. Otto Bauerem (továrníkem ze Slavonic).[100] Vedle toho provozoval August Baumann obchod se střižním zbožím (Schnittwarengeschäft).[101] V roce 1924 se Ing. Otto Bauer oženil s Emmy Glaser z Rokytnice nad Jizerou. Svatba se konala 19. února v Praze v Hotelu Bristol.[102] V roce 1939 převzala firmu Ing. Otto Bauera na výrobu stuh firma Josef Schorisch z Velkého Šenova.[103] Dne 16. října 1941 byla firma Baumann & Bauer z důvodu ukončení činnosti u Amtsgerichtu ve Znojmě z obchodního rejstříku vymazána.[104]

Silvet, Spojené továrny na výrobu hedvábného zboží a sametu[editovat | editovat zdroj]

Akciová společnost „Silvet“, Spojené továrny na výrobu hedvábného zboží a sametu / Vereinigte Fabriken zur Erzeugung von Seiden und Samtwaren AG (dříve S. Tugendhat & Mayer) se sídlem v Praze vlastnila závody v Praze, Dvorcích, M. Třebové, Šumperku, Bílovci a Slavonicích. Silvet byla dceřinou společností rakouské akciové společnosti „Awestem” a její zřízení povolilo Ministerstvo obchodu a financí na území Československa v roce 1921.[105][106][107][108][109][110]

K zastupování akciové společnosti byli oprávněni dva zástupci nebo jeden zástupce s jedním prokuristou nebo prokuristé Franz Ertl a Albert Tugendhat společně nebo jeden z oprávněných prokuristů (Franz Ertl a Albert Tugendhat) s jedním dalším prokuristou. Zástupci SILVET AS: Richard Nechuta a Josef Reiterer, oba ve Vídni. Kolektivní prokuristé: Franz Ertl, Albert Tugendhat, Richard Weiß, Franz Reichert, Walter Reichert, Richard Curt Walzel, Heinrich Dinkelacker, Willy Nechuta, všichni ve Vídni.

Akciová společnost SILVET se zabývala: 1. výrobou a prodejem stužek, látek a tkanin všeho druhu, 2. výrobou všech k tomu potřebných tkalcovských stavů, pomocných strojů, nástrojů a náčiní, jakož i provozováním všech doplňujících živností sloužících k tomuto účelu, 3. obchodováním s vlastními produkty hedvábného a textilního průmyslu a produkty třetích stran, nákupem a prodejem všech příslušných surovin a polotovarů, 4. získáváním a využíváním všech patentů týkajících se těchto odvětví výroby, ochranných známek a práv, 5. získáváním, zakládáním a pronájmem podobných společností doma i v zahraničí, jakož i účastenstvím v podobných společnostech, ať už formou akcií, podílových listů, obchodních podílů či jakýmkoliv jiným způsobem.[111]

Silvet. Dne 22. května konala se X. řádná valná hromada firmy „Silvet”, Spojené továrny na výrobu hedvábného zboží a sametu v Praze, která schválila prozatímní bilance za rok 1931 (ztráta 168.110 Kč ) a 1932 (ztráta 359.171 Kč). Opožděné předložení bilancí vysvětluje společnost zdlouhavým jednáním se svou mateřskou společností „Awestem”, která opět vyjednává již delší dobu s patronančními bankami o rekonstrukci obou společností koncernu. Teprve po skončení těchto jednání , jež právě dospívají k příznivé dohodě , bude možno společnosti sestaviti bilanci za běžný rok, v níž budou hodnoty investičních účtů přizpůsobeny dnešním výdělkovým možnostem.

—Hospodářská politika 1933[112]

V roce 1939 se stal majitelem továrny ve Slavonicích A. Blosel (továrna nebyla v provozu). Dne 24. března 1941 převzala objekty továrny vídeňská firma Pallas-Artis[113] na výrobu oblečení a dámských oděvů se sídlem na Dorotheergasse 9 (v Brně sídlila firma Mode-Star-Pallas Artis-Wien společnost pro zhotovování oděvů, továrna na dámské pláště, kostýmy a šaty).[114] Dne 26. května 1942 se konala v Praze v budově České eskomptní banky (Böhmische Escompte-Bank) valná hromada akciové společnosti Silvet, jejímž účelem byla likvidace společnosti (arizace).[115][116]

Anton Sprinzl[editovat | editovat zdroj]

Firma Anton Sprinzl, usazená ve Slavonicích od roku 1864 (Franz Sprinzl, Strumpfwaarenerzeuger in Zlabings)[117] a od roku 1906 pod vedením Antona Sprinzla (Anton Sprinzl, Wirkwaren-Erzeugung),[118] se z první poválečné krize vzpamatovala. Mechanická pletárna bavlny a umělého hedvábí zaměstnávala v roce 1925 na 60 zaměstnanců.[119] V úsporném režimu fungovala až do roku 1938.[120][121] Dne 31. července 1941 provedl Amtsgericht ve Znojmě výmaz dosavadního majitele firmy Antona Sprinzla (* 1. leden 1877, Slavonice),[122] novým majitelem se stal Ing. Karl Sprinzl, továrník ze Slavonic na Spitalgasse 54/55.[123] Firma Anton Sprinzl, továrna na výrobu pleteného zboží, byla registrována ještě v roce 1944.[124]

Wilhelm Pabisch’s Nachfolger Josef Pabisch[editovat | editovat zdroj]

Mechanická přádelna Wilhelm Pabisch, nástupce Josef Pabisch se během hospodářské krize nacházela v úsporném režimu.[125] V roce 1938 Josef Pabisch zemřel. Ve své závěti nechal věřitelům, kteří byli v insolvenčním řízení v roce 1912 odškodněni jen částečně, vyplatit zbývajících 70 procent dlužní částky.[126] O zrušení firmy rozhodl Amtsgericht ve Znojmě dne 10. prosince 1941[127] a 17. března 1942 proběhl výmaz firmy z obchodního rejstříku.[128]

V srpnu 1942 zřídila berlínská firma Siemens-Schuckertwerke AG svou pobočku ve Vídni na Engerthstraße čp. 150.[129] V červnu 1944 začala s přemístěním částí výroby z Engerthstraße do severního Waldviertelu, který nebyl zasažen leteckou válkou. Zejména oblast poblíž jihomoravských hranic byla před spojeneckými bombardovacími nálety chráněna. Hlavní závod na svařované transformátory byl zřízen v opuštěné továrně na výrobu koberců a čalounických tkanin v Groß-Siegharts. Ve Slavonicích a Nové Bystřici byla plánována výroba kolektorů pro letadlové světelné generátory. Za pomoci vojenských transportů sem bylo přemístěno asi na 300 strojů, které ale nebyly hned uvedeny do provozu. Část se jich zdařilo rozběhnout za pomoci přeložených továrních dělníků. V červenci 1944 zaměstnávala slavonická textilka Pallas Artis 57 vězněných maďarských Židů, v srpnu 1944 se jejich počet snížil na 35, pravděpodobně 15 mladistvých a dospělých vězněných bylo 17. dubna 1945 odtransportováno do koncentračního tábora v Terezíně.[130][131]

Organizace textilního průmyslu po roce 1948[editovat | editovat zdroj]

Objekty textilních továren: mechanická tkalcovna Josefa Pabische, pletárna Antona Sprinzla, továrna na oděvy Pallas-Artis byly po válce zajištěny národní správou. Dekrety o národní správě vydal ONV v Dačicích. Finanční vyúčtování podávali správci přímo do Prahy Ministerstvu zemědělství - Fondu národní obnovy.[132]

Volně objekty pro přemístěni průmyslu na Dačicku. Národohospodářský a plánovací výbor v Jihlavě pracuje na přesném plánu k otázce přemístění průmyslu na Českomoravskou vysočinu. Jednotlivé okresy hlásí mu k tomu účelu volné objekty schopné pro umístění přesídlovaných podniků. Okresní plánovací komise v Dačicích dává k disposici k tomu účelu 5 volných objektů. Jsou to tovární objekty firem Pabiš, Majer a Bauer ve Slavonicích, velký tovární objekt fy Max Vohryzek v Dačicích a konečně vhodná budova bývalé mlékárny v Telči. Továrny ve Slavonicích a v Dačicích, z nichž byly stroje za okupace odcizeny, by přicházely v úvahu opět pro průmysl textilní, budova v Telči je nabízena pro výrobu ovocných šťáv a pro zpracování lesních plodin.

—Jiskra, 21.4.1946[133]

Po Prostějovu - Slavonice městem oděvů...Tři největší tovární objekty a sice Pallas Artis, Siemens a Majer budou sloučeny a znárodněny. V továrnách, kde pracuje nyní na 100 lidí, může být zaměstnáno 1000 zaměstnanců. — Komise prohlédla si i nedalekou obec Maříž, kde hodlá zříditi stálou ozdravovnu pro všechny zaměstnance čsl. oděvního průmyslu.

—Jiskra, 22.9.1946[134][135]

Pallas Artis, továrna na oděvy[editovat | editovat zdroj]

Továrna na oděvy Pallas Artis se nacházela nejprve pod národní správu. V roce 1946 byl podnik začleněn do Oděvních podniků v Prostějově a následně započala i výroba.[136] V roce 1947 byl jejím ředitelem jmenován Alois Málek, v té době zaměstnávala kolem 200 dělníků. Další dvě podnikové provozovny byly zřízeny v Dačicích.[137] Od ledna 1948 závod ve Slavonicích otevřel na Horním náměstí v čp. 83 (nyní čp. 515) vlastní prodejnu pánských a dámských oděvů, která byla během roku přesunuta do čp. 98. V srpnu 1949 bylo pro jihozápadní oblast Oděvních podniků vytvořeno Oblastní ředitelství, které sídlilo v hotelu Alfa. Po reorganizaci podniku v roce 1949 obdržel textilní závod název národní podnik Slavona, výroba pánských a pracovních obleků.[138] Do hotelu Alfa čp. 48 byl umístěn též podnikový internát, v jehož přízemních klubovních místnostech zřídila místní organizace KSČ v roce 1954 volební agitační středisko.[139] Ještě na podzim roku 1958 započaly Pozemní stavby Havlíčkův Brod naproti podniku Slavona se stavbou dvou podnikových bytovek s 6 byty.[140] Během roku 1958 proběhla další reorganizace textilního průmyslu a Slavona byla začleněna do národního podniku Otavan Třeboň. V roce 1959 zaměstnával slavonický závod v 8 dílnách 550 osob (převážně žen). V roce 1958 otevřené Závodní učňovské středisko (ZUŠ) v bývalé pletárně Antona Sprinzla přijalo v prvním roce 46 učnic a v následujícím již 68. Úbytek zaměstnanců nastal v kancelářské sféře, jelikož s přeložením oblastního ředitelství závodu do Třeboně došlo ve Slavonicích ke zrušení 39 pracovních míst.[141]

Bývalá mechanická pletárna Antona Sprinzla čp. 55
Bývalá tkalcovna Josefa Pabische čp. 21

Anton Sprinzl, mechanická pletárna[editovat | editovat zdroj]

Mechanická pletárna Antona Sprinzla (dvoupodlažní budova s uzavřeným vnitřním atriem) se nacházela po 2. světové válce jako německý konfiskát pod národní správou. Znárodněna byla na základě vyhlášky ministra průmyslu ze dne 27. června 1948 o znárodnění podniků podle zákona č. 114/1948 Sb.,[142] a začleněna pod národní podnik Pletařské závody Karla Havlíčka Borovského se sídlem v Jihlavě.[143][144] Vedením závodu s 50 zaměstnanci byl pověřen dosavadní národní správce Josef Zloch.[145] V létě roku 1952 byla do budovy umístěna vojenská posádka,[146] která ji opustila v roce 1955. Jednalo se o 4. kulometnou rotu 1. pevnostního praporu Jemnice, 8. pevnostní brigády Rajhrad. Jednotka byla předurčena k obsazování SLO. Objekt byl následně předán do užívání Krajskému výkupnímu podniku, národní podnik Jihlava. Ten jej využíval pro uskladnění místních dodávek obilí.

V roce 1957 se měl objekt bývalé pletárny vrátit do držení národního podniku Slavona (od roku 1958 n. p. Otavan), který zde hodlal umístit vlastní provoz generálních úprav, sklad a modelárnu. V objektu se stále ještě nacházely tři bytové jednotky.[147] Po začlenění závodu pod národní podnik Otavan v roce 1958, zde sídlila Závodní učňovská škola (později oděvní SOU) s teoretickou i praktickou výukou učňů, dále pak internát pro učně a zaměstnance podniku. V roce 1962 probíhaly stavební úpravy objektu.[148]

V roce 1985 byla teoretická výuka přestěhována do budovy staré školy na náměstí. Objekt bývalé pletárny pak sloužil až do roku 1997 výhradně jako internát učňů a zaměstnanců podniku. V roce 1998 zde byla zřízena ubytovna Pekoro, s.r.o. (Slavonice, Jana Žižky 55), od roku 2007 přejmenovaná na Secesní dům Slavonice s.r.o. s novým sídlem Na potoku čp. 174.[149] Budova bývalé mechanické pletárny o celkové ploše 4409 m2 byla nabídnuta k prodeji za 17 000 000 Kč.[150] V současnosti je majitelem objektu firma Institut Slavonice s.r.o., se sídlem ve Slavonicích na náměstí Míru 456.[151] Jednatelem společnosti je John Lifton Zoline, společníkem americká firma Liftone Zoline International LLC a rakouský občan Alexander Stipsits. Prokuru obdržela Ing. Miluše Zdražilová z Jindřichova Hradce.[152][153]

Josef Pabisch, mechanická tkalcovna bavlněného a bílého zboží[editovat | editovat zdroj]

Objekt mechanické tkalcovny Josefa Pabische nebyl před válkou připojen na městskou elektrifikaci a používal vlastní turbínu. Vzhledem k tomu zařadil MNV elektrifikaci „továrny Pabisch, národní podnik” společně s domky pod Strážným kopcem na počátku roku 1946 do svého ročního plánu. Současně rozhodl, že továrna Wilhelma Mayera bude přiřazena k Pabischově tkalcovně za účelem rozšíření tohoto provozu.[154] V únoru 1948 schválil ZNV v Brně národní správě firmy Pabisch výpůjčku k nákupu surovin.[155][156] V roce 1949 byl zřízen Komunální podnik města Slavonice, který od ONV v Dačicích obdržel dva objekty: tkalcovnu Josefa Pabische čp. 21 a továrnu Wilhelma Mayera čp. 252, dále pak od Fondu národní obnovy pro bytové středisko Komunálního podniku domy čp. 25 (Ferdinand Oulehla), 26 (Franz Plach), 27 (Josef Schmidt), 33 (Johann Keck), 46 (Josef Kosarek) a 113 (Franz Moos).[157]

Dům předměstského typu je hodnotným architektonickým dokladem stavební činnosti konce 18. století v předměstské solitérní pozici sídla. Dochované klenební systémy, zčásti dochovaná dispozice, půdorysná skladba, hmotové uspořádání, průčelí, postavení v urbanistické struktuře předměstí. Nemovitost odpovídá pojetí kulturní památky podle § 2 a 42 zákona č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči.[158]

Od roku 1958 je celý areál mechanické tkalcovny památkově chráněn, přesto památkový ústav konstatoval již v roce 1963 degradaci rokokového průčelí (výměna oken a otlučení šambrán v přízemí). Výměna oken pokračovala i v pozdějších letech. V té době budovu využíval OÚNZ Jindřichův Hradec a podle evidenčního lístku z roku 1963 byl interiér nepřístupný.[159][160] V blízkosti bývalé tkalcovny se nachází oplocená zahrada, v pravé části pořádá Svaz chovatelů zvířat v době konání Slavonického jarmarku výstavy drobného zvířectva. Právě v místě těchto oplocených zahrad se nacházel rybník, který zadržoval vodu pro chod mlýnice, přičemž mlýnské kolo stávalo po pravé straně mlýna. Jednopodlažní budova tkalcovny bývala umístěna v levé časti objektu (její postranní budovy byly strženy). V současné době se v objektu čp. 21 nalézají nájemné byty a je majetkem města Slavonice.[161]

Wilhelm Mayer, továrna na výrobu bavlny[editovat | editovat zdroj]

Továrna Wilhema Mayera na ulici Jana Žižky čp. 252, která se též jako německý konfiskát nacházela pod národní správou, byla v roce 1946 sloučena do jednoho provozu společně s tkalcovnou Josefa Pabische. V červenci 1949 ONV v Dačicích objekty továrny přidělil Místnímu národnímu výboru (společně s továrnou Josefa Pabische čp. 21) pro zřízení komunálního podniku.[162] V roce 1950 došlo ke změně a továrna se dostala do užívání JZD Slavonice,[163] které v objektu zřídilo sklady krmiva, obilí a v zadním traktu kravín pro 35 dojnic.[164] V roce 1962 se opět změnil účel užívání objektu, kdy proběhlo jeho začlenění do Okresního průmyslového kombinátu se sídlem v Dačicích. V důsledku dřívějšího využívání JZD musely provozní budovy nejprve podstoupit celkovou generální opravu, přičemž v první etapě byla opravena nejprve budova vlastní provozovny s dílnami. Kovopodnik prováděl opravy prádelenského zařízení, vyráběl svěráky a nůžky (v té době zaměstnával kolem 50 dělníků), později vyráběl a repasoval soustruhy, od roku 1972 se závod plně orientoval na výrobu a prodej sloupových a stolních vrtaček (typu: V 20 A, VS 20 A, VN 20 A, VS 32 A).[165][166][167] Po likvidaci Průmyslového kombinátu státní podnik Dačice v roce 1996 proběhla privatizace PKD a nástupcem se stala akciová společnost Heltos se sídlem ve Slavonicích na ulici Jana Žižky čp. 252.[168][169]

Otavan, národní podnik[editovat | editovat zdroj]

V roce 1948 byly do národního podniku Oděvní průmysl (zkratka OP) Prostějov začleňovány další znárodněné konfekční továrny v Čechách a na Moravě. V roce 1949 byl zřízen národní podnik Slavona, národní podnik Slavonice, výroba pánských a pracovních obleků.[170] Po dalších delimitacích byl nakonec slavonický textilní závod v roce 1958 přiřazen k národnímu podniku Otavan Třeboň a podnikové ředitelství sídlilo nadále v Třeboni.

V roce 1965 došlo k další reorganizaci textilního průmyslu, kdy byla zřízena oděvní Výrobně hospodářská jednotka (VHJ) OP Prostějov, přímo podřízená generálnímu ředitelství „Podniky oděvního průmyslu Prostějov”. Sloučením generálního ředitelství a OP Prostějov vznikl v roce 1983 oborový podnik OP Prostějov, podřízený Ministerstvu průmyslu ČSR.[171] Výroba Otavanu byla po různých delimitacích nakonec soustředěna v Jihočeském a Jihomoravském kraji do 8 závodů se třemi provozovnami:

S textilním podnikem souviselo i zřízení učňovské školy pro obory pánský krejčí a dámská krejčová, které byly zrušeny roku 1998.[172] Závod ve Slavonicích vyráběl nejprve pracovní oděvy a postupem doby byla výroba konfekce rozšiřována. V roce 1998 nesl název Otavan, národní podnik, výrobce sportovních a pracovních oděvů. Byl podřízen VHJ OP oborový podnik Prostějov a řízen podnikovým ředitelstvím (ředitel podniku, technicko-výrobní náměstek, obchodní náměstek, ekonomický náměstek, náměstek pro kádrovou a personální práci), kterému byly podřízeny jednotlivé závody. Na základě rozhodnutí vlády ČSSR byl v roce 1989 zřízen samostatný národní podnik Otavan Třeboň,[173] který byl v rámci privatizace přeměněn na akciovou společnost. Otavan Třeboň a.s. sídlí ve Slavonících na Znojemské ulici čp. 251.[174]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. REJŽKOVÁ, Dagmar. Soukenický cech ve Slavonicích, Bakalářská diplomová práce [online]. Brno 2010: Dostupné online. 
  2. Gerhard Hanak: Juden in Mähren, Judengemeinden in Südmähren [online]. Dostupné online. 
  3. Badatelna.eu, Státní okresní archiv Jindřichův Hradec - Cech barvířů Slavonice. badatelna.eu [online]. [cit. 2021-04-14]. Dostupné online. 
  4. Badatelna.eu, Státní okresní archiv Jindřichův Hradec - Cech kloboučníků Slavonice. badatelna.eu [online]. [cit. 2021-04-14]. Dostupné online. 
  5. Badatelna.eu, Státní okresní archiv Jindřichův Hradec - Cech kožešníků Slavonice. badatelna.eu [online]. [cit. 2021-04-14]. Dostupné online. 
  6. Badatelna.eu, Státní okresní archiv Jindřichův Hradec - Cech krejčích Slavonice. badatelna.eu [online]. [cit. 2021-04-14]. Dostupné online. 
  7. Badatelna.eu, Státní okresní archiv Jindřichův Hradec - Cech postříhačů Slavonice. badatelna.eu [online]. [cit. 2021-04-14]. Dostupné online. 
  8. Badatelna.eu, Státní okresní archiv Jindřichův Hradec - Cech punčochářů Slavonice. badatelna.eu [online]. [cit. 2021-04-14]. Dostupné online. 
  9. Badatelna.eu, Státní okresní archiv Jindřichův Hradec - Cech soukeníků Slavonice. badatelna.eu [online]. [cit. 2021-04-14]. Dostupné online. 
  10. Badatelna.eu, Státní okresní archiv Jindřichův Hradec - Cech tkalců Slavonice. badatelna.eu [online]. [cit. 2021-04-14]. Dostupné online. 
  11. Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 21.01.1864, 1864(32). s. 134.
  12. Allgemeines Handbuch für Industrie, Handel und Gewerbe 1878. [s.l.]: Selbstverl. 580 s. Dostupné online. (německy) 
  13. Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 15.05.1896, 1896(112). s. 2.
  14. Simon Weissenstein, Tücher- und Modewaren-Fabrik. www.geschichtewiki.wien.gv.at [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. (de-formal) 
  15. Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 15.10.1898, 1898(235). s. 1.
  16. Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 01.05.1890, 1890(100). s. [3].
  17. DigiArchiv SOA v Třeboni: Evidenční lístek, sčítání obyvatelstva 1910. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-03-18]. Dostupné online. 
  18. DigiArchiv SOA v Třeboni: Evidenční lístek, sčítání obyvatelstva 1910. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. 
  19. Perzi, Niklas: Zapomenutý všední den 20. století v zrcadle středoevropského regionu = Verschwundene Lebenswelt - Vergessener Alltag: das 20. Jahrhundert im Spiegel einer mitteleuropäischen Region, Waidhofen a.d. Thaya: Bibliothek der Provinz, 2001
  20. Adress-Buch der Textil-Industrie Österreich-Ungarns, 1902. Reichenberg: W. F. Profeld, 1902. s. 311.
  21. Adress-Buch der Textil-Industrie Österreichs-Ungarns, 1889. Reichenberg: W.F. Profeld, 1889. s. 185.
  22. DigiArchiv SOA v Třeboni: Slavonice evidenční lístek 1910 - Weberei Schmidt Johann čp. 219. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-03-26]. Dostupné online. 
  23. Adress-Buch der Textil-Industrie Österreich-Ungarns, 1902. Reichenberg: W. F. Profeld, 1902. s. 311.
  24. DigiArchiv SOA v Třeboni: Slavonice, evidenční lístek 1921. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-03-12]. Dostupné online. 
  25. Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 15.05.1896, 1896(112). s. 2.
  26. Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 07.11.1907, 1907(256). s. 2.
  27. Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 07.11.1907, 1907(256). s. 2.
  28. DigiArchiv SOA v Třeboni: Evidenční lístek, sčítání obyvatelstva 1910, čp. 250 (bydlení). digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. 
  29. Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 17.06.1905, 1905(138). s. 1.
  30. Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 20.11.1879, 1879(267). s. 1427.
  31. DigiArchiv SOA v Třeboni: Slavonice evidenční lístek 1910. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-03-26]. Dostupné online. 
  32. ANNO, Wiener Zeitung, 1910-05-05, Seite 22: "Gelöscht wurde nachstehende Firma: Illmau, Theobald Gübitz, Modetücher- und Wirkwarenerzeugung, N. der in Zlabings mit der Firma gleichen Namens bestandenen, am 26. März 1910 gelöschten Hauptniederlassung, infolge Geschäftsauflösung. — Krems, 28./4. 1910.". anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. 
  33. Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 28.08.1905, 1905(195). s. 1.
  34. DigiArchiv SOA v Třeboni: Evidenční lístek, sčítání obyvatelstva 1910. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. 
  35. DigiArchiv SOA v Třeboni: Evidenční lístek, sčítání obyvatelstva 1910. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. 
  36. Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 21.01.1864, 1864(32). s. 134.
  37. Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 15.03.1906, 1906(61). s. 1.
  38. ANNO, Gerichtshalle, 1893-10-16, Seite 8:"Bei der Firma: S. Tugendhat & Mayer wurde eingetragen, daß sich nunmehr die Hauptniederlassung dieser Firma in Zlabings und die Zweigniederlassung derselben in Wien befindet, und daß unter dieser Firma die Seidenbandweberei in Zlabings betrieben wird.". anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. 
  39. Wienbibliothek: Amtsblatt der Stadt Wien (1905). www.digital.wienbibliothek.at [online]. 1905 [cit. 2021-03-22]. Dostupné online. (německy) 
  40. Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 14.01.1907, 1907(11). s. [1].
  41. DigiArchiv SOA v Třeboni: Evidenční lístek, sčítání lidu 1910. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. 
  42. Adress-Buch der Textil-Industrie Österreich-Ungarns, 1904/5. Reichenberg: W. F. Profeld, 1904. s. 345-346.
  43. ANNO, Wiener Zeitung, 1911-01-08, Seite 32: "Am 24. Februar 1911 um 9 Uhr vormittags findet bei dem unten bezeichneten Gerichte in Wien, 1., Riemergasse, Parterre, Zimmer Nr. II (Versteigerungssaal), die Zwangsversteigerung des Hauses in Wien, VI,, Schmalzhofgasse 12, Grundbuch für den 6. Bezirk in Wien E.-Z, 909, statt.". anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. 
  44. Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 17.06.1905, 1905(138). s. 1.
  45. Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 28.08.1905, 1905(195). s. 1.
  46. Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 15.03.1906, 1906(61). s. 1.
  47. ANNO, Znaimer Tagblatt, 1914-03-14, Seite 2: Bei der Firma Anton Sprinzl, Wirkwarenerzeugung in Zlabings, wurde die Prokuraerteilung an Frau Anna Sprinzl, Fabrikantensgattin, eingetragen.. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-03-12]. Dostupné online. 
  48. Chytilův úplný adresář Moravy: Politický okres Dačice, soudní okres Slavonice,  s. 223 - 230.
  49. Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 28.08.1905, 1905(195). s. 1.
  50. Adress-Buch der Textil-Industrie Österreich-Ungarns, 1896. Reichenberg: W. F. Profeld, 1896. s. 286.
  51. Adress-Buch der Textil-Industrie Österreichs-Ungarns, 1889. Reichenberg: W.F. Profeld, 1889. s. 236.
  52. Moravská orlice. František Uman, 20.2.1913, 51(42). s. [2b].
  53. Samuel Allina. geni_family_tree [online]. [cit. 2021-03-26]. Dostupné online. (česky) 
  54. Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 07.11.1907, 1907(256). s. 2.
  55. ANNO, Znaimer Wochenblatt, 1908-12-02, Seite 6 (Zlabings. Todesfall. Der hiesige Chef der Firma Samuel Allina und Sohn, Herr Samuel Alllna erlitt am 26. v. M., einen Schlaganfall...). anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-03-20]. Dostupné online. 
  56. DigiArchiv SOA v Třeboni: Slavonice, evidenční lístek 1921, s. 167. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-03-12]. Dostupné online. 
  57. ANNO, Völkischer Beobachter, 1941-07-11, Seite 7: Veräußerungsaufträge: Ich gebe dem Juden Alois Israel Allina, derzeit unbekannten Aufenthaltes, auf Grund des § 6 der Verordnung über den Einsatz des jüdischen Vermögens vom 3. Dezember 1938, RGBL I S. 1709 (GBl. f. d. L. id. Nr. 633f1938), auf, seine «Liegenschaft E. Z. 83 - Haus Nr. 83, Grundstück Nr. 78, der Kat.-Gem. Zlabings zu veräußern. Die Frist, innerhalb welcher die Veräußerung zu erfolgen hat, wird erst festgesetzt werden. Ich bestelle gleichzeitig Josef Stumfohl, Bäckermeister in Zlabings, Adolf-Hitler-Platz 38 ...zum Treuhänder für die einstweilige Verwaltung dieser Liegenschaft. (arizace). anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-03-06]. Dostupné online. 
  58. DigiArchiv SOA v Třeboni: Slavonice, Gemeinde Gedenkbuch der Stadt Zlabings 1923-1965, s. 153. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-03-12]. Dostupné online. 
  59. DigiArchiv SOA v Třeboni: Slavonice, Gemeinde Gedenkbuch der Stadt Zlabings 1923-1965, s. 156. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-03-12]. Dostupné online. 
  60. DigiArchiv SOA v Třeboni: Slavonice, Gemeinde Gedenkbuch der Stadt Zlabings 1923-1965, s. 198. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-03-12]. Dostupné online. 
  61. ANNO, Gerichtshalle, 1893-10-16, Seite 8:"Bei der Firma: S. Tugendhat & Mayer wurde eingetragen, daß sich nunmehr die Hauptniederlassung dieser Firma in Zlabings und die Zweigniederlassung derselben in Wien befindet, und daß unter dieser Firma die Seidenbandweberei in Zlabings betrieben wird.". anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. 
  62. Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 15.10.1898, 1898(235). s. 1.
  63. Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 14.01.1907, 1907(11). s. [1].
  64. Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 1907, 1907(přílohy č. 1-75). s. [2].
  65. DigiArchiv SOA v Třeboni: Evidenční lístek, sčítání obyvatelstva 1910. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. 
  66. DigiArchiv SOA v Třeboni: Evidenční lístek, sčítání obyvatelstva 1910. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. 
  67. DigiArchiv SOA v Třeboni: Slavonice, evidenční lístek r. 1921, s. 471. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-03-08]. Dostupné online. 
  68. DigiArchiv SOA v Třeboni: Slavonice, evidenční lístek 1921, s. 467. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-03-11]. Dostupné online. 
  69. DigiArchiv SOA v Třeboni: Slavonice, evidenční lístek 1921, s. 491. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-03-11]. Dostupné online. 
  70. Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 23.01.1908, 1908(18). s. [1].
  71. Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 03.08.1910, 1910(174). s. 1.
  72. Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 18.01.1918, 1918(15). s. [1].
  73. Compass 1915, IV. Band - Seite 309 | ZEDHIA - Onlineportal für historische Wirtschaftsinformationen von 1812 bis 2003. portal.zedhia.at [online]. [cit. 2021-03-26]. Dostupné online. 
  74. Compass 1916, IV. Band - Seite 302 | ZEDHIA - Onlineportal für historische Wirtschaftsinformationen von 1812 bis 2003. portal.zedhia.at [online]. [cit. 2021-03-26]. Dostupné online. 
  75. Chytilův úplný adresář Moravy: Politický okres Dačice, soudní okres Slavonice,  s. 223 - 230.
  76. Friedrich Pollak. geni_family_tree [online]. [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. (česky) 
  77. Ernst Friederich Pollack. geni_family_tree [online]. [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. (česky) 
  78. Julius Pollak. geni_family_tree [online]. [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. (česky) 
  79. Ignaz Wolf. geni_family_tree [online]. [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. (česky) 
  80. Ida Wolf. geni_family_tree [online]. [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. (česky) 
  81. ANNO, Völkischer Beobachter, 1943-02-05, Seite 6: Bestellung zum Abwickler. Abw. 3135 Ich bestelle RA. Dr. Albert R. von Schwarz, Wien 1/1, Schottenring 3, auf Grund des § 3 der Verordnung vom 23. 11. 1938, GBl. 619/1938, bezw. § 2 der Verordnung vom 3. 12. 1938, GBl. 633/1938, zum Abwickler für die nichtentjudeten Vermögensteile nachfolgender Unternehmung: Pollak Friedrich, Tücher- und Modewarenfabrik, Wien, VI., Schmalzhofg. 4. — Der Reichsstatthalter in Wien Vermögensverkehrsstelle. I. A.: Dr. von Peichl. (arizace). anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-03-06]. Dostupné online. 
  82. ANNO, Das interessante Blatt, 1906-11-01, Seite 48. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-03-21]. Dostupné online. 
  83. Adreß-Buch der Textil-Industrie Österreich-Ungarns, 1913. Reichenberg: Verlag von W.F. Profeld's Erben, 1913. s. 354-355.
  84. Jiří Hanuš, Lukáš Fasora, Jiří Malíř: Člověk na Moravě v první polovině 20. století, Centrum pro studium demokracie a kultury, 2006, s. 107.
  85. Brünner Morgenpost. Brünn: W. Burkart, 17.11.1923, 58(263). s. [4].
  86. Jan Tyray: Vlastivĕda Moravská, Slavonický okres, Musejní spolek v Brně, 1926, s. 60.
  87. HANÁK, Boris. Slavonice v letech 1918 – 1938 [online]. Brno: Masarykova Univerzita v Brně, Filozofická fakulta, Historický ústav, 2010. Dostupné online. 
  88. Stiepels Adressbuch der Textil-Industrie für die Staaten Tschechoslowakei, Österreich, Ungarn, Polen, Rumänien, Jugoslawien, Bulgarien. Reichenberg: Gebrüder Stiepel Ges., 1929. s. 286.
  89. DigiArchiv SOA v Třeboni: Evidenční list, sčítání obyvatelstva 1910. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. 
  90. Digitální knihovna Kramerius. dnnt.mzk.cz [online]. [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. 
  91. Wilhelm Mayer. geni_family_tree [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. (česky) 
  92. ANNO, Wiener Zeitung, 1893-10-11, Seite 17. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-03-08]. Dostupné online. 
  93. Adreß-Buch der Textil-Industrie Österreich-Ungarns, 1913. Reichenberg: Verlag von W.F. Profeld's Erben, 1913. s. 322.
  94. Paul Mayer - úmrtní oznámení. www.geni.com [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  95. DigiArchiv SOA v Třeboni: Slavonice evidenční lístek 1910. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-03-26]. Dostupné online. 
  96. DigiArchiv SOA v Třeboni: Slavonice, evidenční lístek 1921, s. 473. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-03-08]. Dostupné online. 
  97. Albert (Avraham) Bloch. geni_family_tree [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. (česky) 
  98. ANNO, Völkischer Beobachter, 1941-11-30, Seite 9: Amtsgericht Znaim, Abt. 6. Am 1. November 1941. Löschungen: HR. A Zlabings 7 Emil Lichtwitz, Zlabings; 8 Johann Keck, Zlabings; 9 Wilhelm Spiegel, Zlabings; 10 Leopold Mitschka, Zlabings; 21 Leopold Oesterreicher, Piesling; 26 Johann Stumfoll, Zlabings; 28 Wilhelm Maier, Zlabings; 33 A. Spitz, Slawathen; 36 Ignaz Bauer, Zlabings.. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  99. Gertrude (Trude) Bloch. geni_family_tree [online]. [cit. 2021-03-08]. Dostupné online. (česky) 
  100. Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 07.07.1920, 1920(149). s. [1].
  101. Reichenberger Zeitung: Organ für die deutsch-nationale Partei in Böhmen. Reichenberg: Heinrich T. Stiepel, 15.9.1931, 72(215, ranní vydání). s. 10.
  102. Reichenberger Zeitung: Organ für die deutsch-nationale Partei in Böhmen. Reichenberg: Heinrich T. Stiepel, 17.2.1924, 65(41, ranní vydání). s. 6.
  103. Adresář Protektorátu Čechy a Morava pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství: Za použití úředních pramenů, Svazek II, Morava, Praha: Rudolf Mosse, 1939. s. 2311.
  104. ANNO, Völkischer Beobachter, 1941-11-11, Seite 5: Amtsgericht Znaim, Abt. G. Am 16. Oktober 1941. Löschungen: Anna Plach, Mühle und Säge in Zlabings, Vorstadt 25‚ mangels Protokollierungspflicht, Baumann und Bauer, Seidenweberei in Zlabings, infolge Gewerbezurücklegung.. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-03-03]. Dostupné online. 
  105. Věstník Ministerstva vnitra Republiky Československé, Band 3, 1921, s. 382.
  106. Národní listy. Praha: Julius Grégr, 28.10.1928, 68(299). s. 6.
  107. ANNO, Wiener Zeitung, 1922-10-05, Seite 13. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-02-23]. Dostupné online. 
  108. ANNO, Die Börse, 1928-06-28, Seite 15. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-02-23]. Dostupné online. 
  109. Reichenberger Zeitung: Organ für die deutsch-nationale Partei in Böhmen. Reichenberg: Heinrich T. Stiepel, 28.11.1934, 75(280, večerní vydání). s. 4.
  110. Reichenberger Zeitung: Organ für die deutsch-nationale Partei in Böhmen. Reichenberg: Heinrich T. Stiepel, 30.1.1935, 76(25, ranní vydání). s. 7.
  111. ANNO, Wiener Zeitung, 1928-03-01, Seite 16. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-02-27]. Dostupné online. 
  112. Hospodářská politika, Band 7, Frant Fousek, vyd. F. Fousek., 1933, s. 412.
  113. DigiArchiv SOA v Třeboni: Slavonice - Gemeinde Gedenkbuch der Stadt Zlabings 1923-1965, s. 124. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-02-28]. Dostupné online. 
  114. Adressbuch der Landeshauptstadt Brünn. Brno, 1942, 51. s. 62.
  115. Úřední list Československé socialistické republiky, Ausgabe 5, Ministerstvo vnitra, 1942, s. 3707.
  116. Wirtschaftsverbrechen und Arisierung: Die Dresdner Bank in Prag. www.hagalil.com [online]. [cit. 2021-02-23]. Dostupné online. 
  117. Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 21.01.1864, 1864(32). s. 134.
  118. Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 15.03.1906, 1906(61). s. 1.
  119. ANNO, Völkischer Beobachter, 1943-11-18, Seite 7: Franz Sprinzl. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  120. Firemní lístek firmy Anton Sprinzl Wirkwaren fabrik Zlabings z 9. srpna 1938 [online]. Dostupné online. 
  121. ANNO, Völkischer Beobachter, 1944-02-01, Seite 7: Familie Sprinzl. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  122. DigiArchiv SOA v Třeboni: Evidenční lístek, sčítání lidu 1921. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-03-07]. Dostupné online. 
  123. ANNO, Völkischer Beobachter, 1941-10-01, Seite 5: Amtsgericht Znaim, Abt. 6. Am 31. Juli 1941. Änderung: Im Register HR. A Zlabings 15 wurde bei der Firma: Anton Sprinzl, Sitz: Zlabings, Betriebsgegenstand: Wirkwarenerzeugung, folgende Änderung eingetragen: Der bisherige Firmeninhaber Anton Sprinzl wird gelöscht; neuer Firmeninhaber Ing. Karl Sprinzl, Fabrikant in Zlabings‚ Spitalgasse 54/55.. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-03-07]. Dostupné online. 
  124. Compass. Kommerzielles Jahrbuch 1944: Ostmark. - Seite 199: Sprinzl Anton, Zlabings 1230.. portal.zedhia.at [online]. [cit. 2021-03-07]. Dostupné online. 
  125. SokA Jindřichův Hradec, Pamětní kniha města Slavonice - Gemeinde Gedenkbuch der Stadt Zlabings, s. 132.
  126. Gablonzer Tagblatt. Gablonz a.N: Emil Böhme, 18.1.1938, 47(17). s. 4.
  127. Völkischer Beobachter, Do, 25. Dezember 1941: "Amtsgericht Znaim, Abt. 6. Am 10. Dezember 194l. Die amtswegige Löschung folgender Firmen ist gemäß § 141 FGG. bzw. § 2 des Gesetzes vom 9. Oktober 1934 RGBl. l Seite 914 in Aussicht genommen: Wilhelm Pabisch‘ Nachfolger Josef Pabisch, Zlabings."
  128. ANNO, Völkischer Beobachter, 1942-03-26, Seite 8: Amts- als Handelsgericht. Am 17. März l942. Löschungen: HR.A Zlabings: 13: Wilhelm Babisch's Nachf. Josef Babisch. Mechanische Weberei, Zlabings.. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  129. ANNO, Völkischer Beobachter, 1942-08-07, Seite 6: B 4439 Siemens - Schuckertwerke Aktiengesellschaft, Zweigniederlassung Wien (XX., Engerthstr. 150, Herstellung aller in das Gebiet der Elektrotechnik fallenden Maschinen usw.). Die Prokura des Karl Ranzdorf ist erloschen. Die gleiche Eintragung ist beim Gerichte des Sitzes, dem Amtsgericht Berlin bereits erfolgt und im Deutschen Reichsanzeiger Nr. 159 vom 10. Juli 1942 kundgemacht.. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-03-07]. Dostupné online. 
  130. Julia Kleindinst: Siemens in Österreich: der Zukunft auf der Spur, eine Unternehmensbiografie, Ueberreuter, 2004, s. 261.
  131. Zwangsarbeitslager für ungarische Juden in Österreich. www.deutschland-ein-denkmal.de [online]. [cit. 2021-03-01]. Dostupné online. (německy) 
  132. DigiArchiv SOA v Třeboni: Slavonice, Gemeinde Gedenkbuch der Stadt Zlabings, 1923-1965, s. 140. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-02-28]. Dostupné online. 
  133. Jiskra: týdeník komunistické strany třebíčského kraje. Třebíč: KV KSČ, 21.4.1946, 2(16). s. 5.
  134. Jiskra: týdeník komunistické strany třebíčského kraje. Třebíč: KV KSČ, 22.9.1946, 2(38). s. 6.
  135. Národní obroda: ústřední orgán Československé strany lidové. V Brně: Československá strana lidová, 26.09.1946, 2(Dělnicko-zaměstnanecké vydání č. 221). s. 2.
  136. Nové zákony a nařízení Československé republiky. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1948, 10(1-10). s. 792.
  137. DigiArchiv SOA v Třeboni: Slavonice, Gemeinde Gedenkbuch der Stadt Zlabings, 1923-1965, s. 152. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-02-27]. Dostupné online. 
  138. Badatelna.eu, Státní oblastní archiv v Třeboni - Slavona, výroba pánských a pracovních obleků, n. p., Slavonice. badatelna.eu [online]. [cit. 2021-02-23]. Dostupné online. 
  139. DigiArchiv SOA v Třeboni - Slavonice, Gemeinde Gedenkbuch der Stadt Zlabings 1923-1965, s. 181.. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-03-08]. Dostupné online. 
  140. DigiArchiv SOA v Třeboni: Slavonice, Gemeinde Gedenkbuch der Stadt Zlabings 1923-1965, s. 214. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-03-12]. Dostupné online. 
  141. Slavonice, Gemeinde Gedenkbuch der Stadt Zlabings, 1923-1965, s. 234. SBA Jindřichův Hradec
  142. Vyhláška ministra průmyslu ze dne 27. června 1948 o znárodnění podniků podle zákona č. 114/1948 Sb.: (H) 278. Anton Sprinzl, se sídlem ve Slavonicích, spr. okr. Dačice.
  143. Badatelna.eu, Státní oblastní archiv v Třeboni - Antonín Sprinzl, továrna punčoch a ponožek, Slavonice. badatelna.eu [online]. [cit. 2021-02-23]. Dostupné online. 
  144. Jiskra: týdeník komunistické strany třebíčského kraje. Třebíč: KV KSČ, 15.8.1948, 4(33).
  145. DigiArchiv SOA v Třeboni: Slavonice, Gemeinde Gedenkbuch der Stadt Zlabings, 1923-1965, s. 155. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-02-28]. Dostupné online. 
  146. DigiArchiv SOA v Třeboni: Slavonice, Gemeinde Gedenkbuch der Stadt Zlabings, 1923-1965, s. 173. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-02-28]. Dostupné online. 
  147. DigiArchiv SOA v Třeboni: Slavonice, Gemeinde Gedenkbuch der Stadt Zlabings, 1923-1965, s. 210. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-02-28]. Dostupné online. 
  148. DigiArchiv SOA v Třeboni: Slavonice, Gemeinde Gedenkbuch der Stadt Zlabings, 1923-1965, s. 263. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-02-28]. Dostupné online. 
  149. KURZY.CZ. Secesní dům Slavonice s.r.o. aktuálně - Změny a události ve společnosti. rejstrik-firem.kurzy.cz [online]. [cit. 2021-02-25]. Dostupné online. (česky) 
  150. Prodej komerčního objektu, 4 409 m² Slavonice, 37881, Jana Žižky: Nabízíme prodej historického domu v obci Slavonice o celkové ploše 4409 m2. Jedná se o dvoupodlažní budovu s uzavřeným vnitřním atriem. V obou podlažích jsou situovány pokoje, neprůchozí přístupné z chodby. V každém pokoji je zavedené umyvadlo, WC, kuchyňka společná. V 1. nadzemním podlaží se nachází tělocvična, umývárny, skladové prostory a samostatná bytová jednotka. V 2. nadzemním podlaží je 31 pokojů... Součástí budovy je i kotelna... Dům je napojen na veřejný vodovod a kanalizaci...stropy v 1. nadzemním podlaží jsou klenuté, v 2. nadzemním podlaží dřevěné trámové, krytina z keramických tašek...jedná se o kulturně chráněnou památku. [online]. sidlorealit.cz. Dostupné online. 
  151. Nahlížení do katastru nemovitostí r. 2021: Budova s číslem popisným: Slavonice [150363]; č. p. 55; objekt občanské vybavenosti. Stavba stojí na pozemku: p. č. st. 353. Stavební objekt: č. p. 55 Jana Žižky. Vlastnické právo: Institut Slavonice s.r.o., náměstí Míru 456, 37881 Slavonice.
  152. Institut Slavonice s.r.o. , Slavonice IČO 27437701 - Obchodní rejstřík firem. rejstrik-firem.kurzy.cz [online]. [cit. 2021-03-09]. Dostupné online. (česky) 
  153. Institut Slavonice. www.institutslavonice.cz [online]. [cit. 2021-03-09]. Dostupné online. 
  154. Slavonice, Gemeinde Gedenkbuch der Stadt Zlabings, 1923-1965, s. 145. SBA Jindřichův Hradec.
  155. Stráž Vysočiny: týdeník čs. sociální demokracie pro západní Moravu. V Jihlavě: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie na Moravě, 6.2.1948, 3(6).
  156. Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 06.02.1948, 3(6). s. 2.
  157. Slavonice, Gemeinde Gedenkbuch der Stadt Zlabings, 1923-1965, s. 160. SBA Jindřichův Hradec.
  158. Slavonice, Stálkovská č.p. 21, předměstský dům - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  159. Detail dokumentu: Slavonice, předměstský dům. Evidenční list kulturní památky - původní z r. 1963. iispp.npu.cz [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  160. Badatelna.eu. Státní okresní archiv Jindřichův Hradec - Okresní ústav národního zdraví Jindřichův Hradec. badatelna.eu [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  161. GEOCACHING: SLAVONICKE MLYNY 4 - DVORSKÝ MLÝN. Geocaching - The Official Global GPS Cache Hunt Site. www.geocaching.com [online]. [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  162. Jiskra: týdeník komunistické strany třebíčského kraje. Třebíč: KV KSČ, 30.7.1949, [5](29).
  163. Badatelna.eu, Státní okresní archiv Jindřichův Hradec - Jednotné zemědělské družstvo Slavonice. badatelna.eu [online]. [cit. 2021-03-03]. Dostupné online. 
  164. Slavonice, Gemeinde Gedenkbuch der Stadt Zlabings, 1923-1965, s. 164. SBA Jindřichův Hradec.
  165. Badatelna.eu, Státní okresní archiv Jindřichův Hradec - Průmyslový kombinát Dačice. badatelna.eu [online]. [cit. 2021-02-28]. Dostupné online. 
  166. Průmyslový kombinát státní podnik Dačice v likvidaci ⇒ IČO: 00070645. rejstrik.penize.cz [online]. [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. 
  167. Technická dokumentace pro stroje: V 20 A, VS 20 A, VN 20 A, VS 32 A [online]. Průmyslový kombinát Dačice. Dostupné online. 
  168. KURZY.CZ. HELTOS, a.s. - obchodní rejstřík. rejstrik-firem.kurzy.cz [online]. [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. (česky) 
  169. Mapy.cz: HELTOS, a.s., Jana Žižky čp. 252. Mapy.cz [online]. [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. 
  170. Badatelna.eu, Státní oblastní archiv v Třeboni - Slavona, výroba pánských a pracovních obleků, n. p., Slavonice. badatelna.eu [online]. [cit. 2021-02-23]. Dostupné online. 
  171. ŠIMÁKOVÁ, Dita. Technologie textilu a oděvnictví [online]. Vysoká škola strojní a textilní v Liberci, 1991/92. [file:///C:/Users/Lenka/Downloads/V_16492_T.pdf Dostupné online]. 
  172. Dagmar Rejžková: Soukenický cech ve Slavonicích Bakalářská diplomová práce, Brno 2010.
  173. Daniel Pešl: Intenzifikační proces v národním podniku Otavan Třeboň v podmínkách nového hospodářského mechanismu, diplomová práce, 30. května 1989, Vysoká škola strojní a textilní v Liberci.
  174. Otavan Třeboň a.s., Slavonice. Mapy.cz [online]. [cit. 2021-02-23]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]