Výrobně hospodářská jednotka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Výrobně hospodářská jednotka (zkratkou VHJ; spíše by se mělo správně česky říkat Výrobní hospodářská jednotka[1]) byl střední stupeň řízení "organizačních struktur výrobně technické, vědeckovýzkumné a oběhové základny národního hospodářství" socialistického Československa.

Vznik VHJ[editovat | editovat zdroj]

V průběhu 1. pětiletky (1950 - 1955) rostla váha těžkého průmyslu (hlavně těžké strojírenství, doprava a stavebnictví) a industrializovalo se Slovensko, ale cíl pětiletky - koncepce Československa jako strojírenské velmoci v rámci RVHP - nebyl splněn na 100 %. Byly tedy přijaty roční konsolidační plány (1954 a 1955), které měly mj. zvýšit životní úroveň obyvatelstva - díky vyšším investicím do zanedbané palivoenergetické základny a stagnujícího spotřebního průmyslu a zemědělství, částečným uvolněním tuhé disciplíny RVHP a posílení kontaktů se "Západem".

Druhá pětiletka (1956 - 1960) byla charakterizována Rozsypalovým pokusem o ekonomickou reformu v roce 1958, která měla vytvořit podmínky pro decentralizaci řízení pomocí reorganizace podnikové sféry a změny způsobu plánování v centru i v podnicích[2].

K velké reorganizaci československého národního hospodářství a vzniku VHJ došlo k 1. 4. 1958, kdy byla roztříštěná síť mnoha stovek direktivně řízených podniků (dosud přímo podléhajících resortnímu ministerstvu) sdružena podle oborů činnosti pod některý hlavní podnik a jeho nové generální ředitelství.

Do značné míry tak bylo zbrzděno dosavadní byrokratické příkaznictví ze strany státních plánovačů, kteří byli od reálného života často naprosto odtrženi a 50. léta jsou toho důkazem (viz například stěhování produkce vozu Tatra 805 podle nedomyšleného nápadu ministra strojírenství) - po vzniku VHJ byly podobné zásahy radikálně omezeny a pokud k nim docházelo, již šlo zpravidla o iniciativu samotných VHJ a jejich členů.

Příklady[editovat | editovat zdroj]

VHJ byla postavena víceméně na úroveň koncernu (tehdy nazývaného "trust") s různými podniky nebo divizemi. Těchto VHJ bylo zřízeno několik desítek, např.:

VHJ Chemopetrol Praha (chemický průmysl a zpracování ropy): Chemopetrol Litvínov[3], Chemapol Praha, Severočeské chemické závody Lovosice (dnes Lovochemie)[4], Kaučuk Kralupy nad Vltavou, Přerovské chemické závody (dnes Precheza)[5], ...

VHJ Závody všeobecného strojírenství Brno[6]: ZVS Brno, Konstrukta Brno, ZVS Vsetín, Zbrojovka Vsetín, Vlárské strojírny, Blanické strojírny, Prago-Union, Igla České Budějovice, Presná mechanika, Vlněna–Kovozávod, Partex Nová Včelnice, ...

VHJ Závody Jana Švermy Brno (výpočetní technika)[7]: Závody J. Švermy Brno, Aritma Praha, Aritma Aš, Kancelářské stroje Praha, Nisa Proseč n.Nis., IBM s.r.o. v národní správě Praha, ...

VHJ TESLA (elektrotechnika, elektronika a měřicí přístroje): Tesla Hloubětín, Tesla Strašnice, Tesla Holešovice, Tesla Kolín, Tesla Liberec, Tesla Vrchlabí, Tesla Brno, Tesla Pardubice, Tesla Bratislava, Metra Blansko, ...

VHJ Závody silnoproudé elektrotechniky: KABLO Kladno, KABLO Vrchlabí, KABLO Velké Meziříčí (dnes vše nkt cables), KABLO Děčín (dnes Kabelovna Děčín-Podmokly), KABLO Kolín (dnes KOPOS), KABLO Hostivař (dnes PRAKAB), KABLO Malacky, KABLO Bratislava, VÚKI Bratislava, MEZ Mohelnice, MEZ Brno, ...

VHJ Závody přístrojů a automatizace[8]: ZPA Praha-Jinonice, Regula Nová Paka, ZPA Trutnov, ZPA Pečky, ZPA Ústí nad Labem, ...

VHJ Hutnictví železa: Východoslovenské železiarne Košice, Železiarne Podbrezová, POLDI SONP Kladno, Válcovny trub Chomutov, Třinecké železárny, ...

VHJ CEVA Praha (cementárny a vápenky): Cementárny a vápenky Prachovice[9], ...

VHJ ČKD Praha, n.p.[10] (těžké strojírenství): ČKD Praha, HEFA Radotín, Atmos Žandov, Strojobal Hradec Králové, Strojobal Pacov, Přerovské strojírny, PZO Pragoinvest, ...

VHJ České závody gumárenské: MITAS Praha, Rudý říjen Gottwaldov (dnes Barum Otrokovice), Rubena Náchod, Gumokov Hradec Králové, Buzuluk Komárov, ...

Ve své době tak znamenal vznik VHJ poměrně logický krok v řízení národního hospodářství, kdy byly podniky donuceny ke vzájemné kooperaci tam, kde by za jiných okolností fungovaly normální tržní mechanismy nebo globalizační tlaky. Zároveň to tedy nemuselo znamenat strnulost - v podstatě neustále se jednotlivé VHJ postupně proměňovaly, delimitovaly si navzájem jednotlivé podniky či jejich závody atd. Tím, že byly sdruženy podniky s podobným sortimentem, tedy zpravidla došlo k intenzivní výměně zkušeností a vzájemnému předávání know-how, případně i převádění výroby, podle potřeb jednotlivých podniků.

Zároveň lze zde vidět částečnou návaznost na ekonomickou politiku meziválečného Československa, kde byl 27. března 1933 vydán tzv. kartelový zákon - ten garantoval právní ochranu kartelů při usměrňování výroby, odbytu i cen[11]. Z dnešního pohledu je to nepochopitelné, dnes jsou kartely protizákonné - tehdy však zákon ještě doprovodila řada vládních nařízení o syndikalizaci výroby a obchodu a o řízeném hospodářství...

Zánik[editovat | editovat zdroj]

První zpochybňování smysl VHJ se objevilo už po pěti letech - tehdy zkrachovala 3. pětiletka, jež měla příliš ambiciózní plány, které nemohlo československé hospodářství splnit. Tehdy straničtí ekonomové vládnoucí KSČ viděli příčinu neúspěchu právě v oslabení centrálního řízení vznikem VHJ, přestože krize československé ekonomiky spočívala naopak spíš v dosud nevhodné struktuře průmyslu a nevhodném centrálním řízení. To pak bylo namísto rozvolňování ještě utužováno, bobtnala resortní ministerstva a vznikaly oborové podniky.

V 70. a zejména v 80. letech se tak ukázalo, že systém VHJ je znovu sešněrován neefektivním vícestupňovým řízením pod jednotlivými resortními ministerstvy. Proto přijala vláda ČSSR dne 11. 2. 1988 usnesení č. 40/1988 Sb., že dosavadní systém VHJ bude rozpuštěn a namísto toho vzniknou nové státní podniky, přičemž důraz měl být kladen na jejich hospodářskou samostatnost, vlastní finanční odpovědnost a vznik pouze dvoustupňového systému řízení, tj. ministerstvo - státní podnik[12].

Na tomto základě pak byla většina VHJ přeměněna na státní podniky, a to zpravidla k 1. 7. 1988 a k 1. 7. 1989. Naprostý konec VHJ nastal až se zrušením centrálního plánování v roce 1990.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. D. Šlosar: Výrobně hospodářské jednotky - magazín Naše řeč, 9-10 / 1958
  2. Jaromír Vaněk - Dějiny národního hospodářství
  3. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR - informace z 15. 12. 2009
  4. historie Lovochemie
  5. PRECHEZA - historie
  6. Sbírkotvorný plán Technického muzea Brno
  7. Historie počítačů v Československu
  8. http://www.historiepocitacu.cz/zavody-pristroju-a-automatizace.html
  9. http://www.holcim.cz/cz/o-nas/historie.html
  10. ČKD Praha - časová osa
  11. F. Čapka: Dějiny zemí koruny české v datech
  12. Zákon č. 38/1988 Sb., o státním podniku

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo VHJ ve Wikislovníku