Filip Krajinović
| Filip Krajinović Филип Крајиновић | |
|---|---|
_(52144089293).jpg) Krajinović na French Open 2022 | |
| Přezdívka | Agassi ze Somboru[1] |
| Stát |  Srbsko |
| Datum narození | 27. února 1992 (32 let) |
| Místo narození | Sombor, SFRJ |
| Bydliště | Bělehrad, Srbsko |
| Výška | 185 cm |
| Hmotnost | 75 kg |
| Profesionál od | 2008 |
| Držení rakety | pravou rukou; bekhend obouruč |
| Výdělek | 6 138 952 USD |
| Tenisová raketa | Wilson |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 123–131 |
| Tituly | 0 ATP, 10 challengerů, 2 Futures |
| Nejvyšší umístění | 26. místo (23. dubna 2018) |
| Dvouhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 3. kolo (2019, 2021) |
| French Open | 3. kolo (2019, 2022) |
| Wimbledon | 2. kolo (2022) |
| US Open | 3. kolo (2020) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 14–28 |
| Tituly | 0 ATP, 1 challenger |
| Nejvyšší umístění | 201. místo (16. dubna 2018) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 1. kolo (2021, 2022) |
| French Open | 1. kolo (2015, 2019, 2021, 2022) |
| Wimbledon | 1. kolo (2019, 2021) |
| US Open | 1. kolo (2018, 2021) |
| Týmové soutěže | |
| Davis Cup | semifinále (2017) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 17. listopadu 2023 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Filip Krajinović (srbsky Филип Крајиновић; narozen 27. února 1992 Sombor) je srbský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře nevyhrál na okruhu ATP World Tour žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal dvanáct titulů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v dubnu 2018 na 26. místě a ve čtyřhře pak v témže měsíci na 201. místě. Od sezóny 2022 jej trénuje bývalý kanadský tenista Frank Dancevic.[3]
V srbském daviscupovém týmu debutoval v roce 2014 utkáním 1. kolem Světové skupiny proti Švýcarsku, v němž s Nenadem Zimonjićem prohráli čtyřhru a proti Marcu Chiudinellimu vyhrál závěrečnou dvouhru. Švýcaři zvítězili 3:2 na zápasy. Ve světovém semifinále 2017 opět se Zimonjićem neuspěli v deblu a utkání proti Francii skončilo porážkou Srbů 1:3 na zápasy. Do roku 2018 v soutěži nastoupil k šesti mezistátním utkáním s bilancí 4–2 ve dvouhře a 0–3 ve čtyřhře.[4]
Tenisová kariéra
[editovat | editovat zdroj]Na kombinovaném juniorském žebříčku ITF ve dvouhře byl nejvýše hodnocen na 6. příčce. V této věkové kategorii dosáhl na semifinálové účasti ve Wimbledonu 2008 a na US Open 2008.
Od roku 2007 trénoval ve floridské Tenisové akademii Nicka Bollettieriho. V sezóně 2009 si opakovaně zahrál singlová finále na mužských okruzích nižších úrovní – ATP Challenger Series a Futures, a učinil také debut v nejvyšší úrovni profesionálního tenisu na ATP World Tour, když prohrál v úvodním kole květnového Serbia Open 2009.[5] Následující rok na témže turnaji Serbia Open 2010 došel do semifinále,[6] když mimo jiné zdolal světovou dvojku a krajana Novaka Djokoviće, který ovšem utkání skrečoval.
První čtyři měsíce sezóny 2011 nehrál v důsledku zranění ramene, které utrpěl v předchozím roku.[7] Na dvorce se vrátil v květnu, ale po odehrání čtyř turnajů, podstoupil 14. července operaci pro přetrvávající potíže ramenního kloubu.[8]
Do premiérového finále na okruhu ATP Tour postoupil na závěrečném Mastersu sezóny 2017, pařížském Rolex Paris Masters, když postoupil do hlavní soutěže z kvalifikace. Ve dvouhře na jeho raketě postupně zůstali Japonec Júiči Sugita, desátý nasazený Sam Querrey, Francouz hrající na divokou kartu Nicolas Mahut a před čtvrtfinále odstoupila světová jednička Rafael Nadal pro kolenní zranění. Mezi poslední čtveřicí pak vyřadil americkou turnajovou devítku Johna Isnera a ve finále nestačil na šestnáctého nasazeného Jacka Socka, přestože získal ve svůj prospěch úvodní sadu.[9] Jako 77. hráč žebříčku se stal nejníže postaveným finalistou dvouhry jakéhokoli Mastersu od Andreie Pavela a Paris Masters 2003, rovněž tak i prvním kvalifikantem ve finálovém duelu celé série od Jerzyho Janowicze a Paris Masters 2012. Bodový zisk jej v následném listopadovém vydání žebříčku ATP posunul na dosavadní kariérní maximum, když mu patřila 33. příčka, čímž se stal srbskou dvojkou za dvanáctým Novakem Djokovićem.[10][11][2]
Trenérské vedení
[editovat | editovat zdroj]- David „Red“ Ayme a Chip Brooks (2007–2009)
- Ivica Ančić (2009–2011)
- Đorđe Najdanov (2012–2014)
- Diego Nargiso (2014–2015)
- Dušan Vemić (2015)
- Petar Popović (2017–2018)
- Thomas Johansson (2018–2019)
- Nemanja Kontić (2019–)
Finále na okruhu ATP Tour
[editovat | editovat zdroj]
| ||||||||
Dvouhra: 5 (0–5)
[editovat | editovat zdroj]| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalista | 1. | 5. listopadu 2017 | Paříž, Francie | tvrdý (h) |  Jack Sock
|
7–5, 4–6, 1–6 |
| Finalista | 2. | 28. dubna 2019 | Budapešť, Maďarsko | antuka |  Matteo Berrettini
|
6–4, 3–6, 1–6 |
| Finalista | 3. | 20. října 2019 | Stockholm, Švédsko | tvrdý (h) |  Denis Shapovalov
|
4–6, 4–6 |
| Finalista | 4. | 18. července 2021 | Hamburk, Německo | antuka |  Pablo Carreño Busta
|
2–6, 4–6 |
| Finalista | 5. | 19. června 2022 | Queen's Club, Londýn, Spojené království | tráva | Matteo Berrettini
|
5–7, 4–6 |
Finále na challengerech ATP a okruhu Futures
[editovat | editovat zdroj]| Legenda |
|---|
| Challengery (10–7 D; 1–0 Č) |
| Futures (2–6 D) |
Dvouhra: 25 (12–13)
[editovat | editovat zdroj]| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalista | 1. | 28. června 2009 | Chico, Spojené státy | tvrdý | Ryan Harrison
|
6–3, 6–4 |
| Finalista | 2. | 5. července 2009 | Rochester, Spojené státy | antuka |  Vasilis Mazarakis
|
6–2, 6–0 |
| Finalista | 3. | 23. srpna 2009 | San Sebastián, Španělsko | antuka |  Thiemo de Bakker
|
6–2, 6–3 |
| Finalista | 4. | 12. června 2010 | Košice, Slovensko | antuka | Rubén Ramírez Hidalgo
|
6–3, 6–2 |
| Finalista | 5. | 1. září 2013 | Bytom, Polsko | antuka |  Blaž Rola
|
bez boje |
| Finalista | 6. | 29. září 2013 | Agádír, Maroko | antuka |  Lamine Ouahab
|
1–6, 6–7(2–7) |
| Finalista | 7. | 6. října 2013 | Taroudant, Maroko | antuka | Lamine Ouahab
|
7–6(7–5), 4–6, 1–6 |
| Finalista | 8. | 13. října 2013 | Budapešť, Maďarsko | antuka |  Piotr Gadomski
|
4–6, 7–6(7–4), 3–6 |
| Vítěz | 1. | 6. dubna 2014 | Harlingen, Spojené státy | tvrdý |  Daniel Smethurst
|
6–2, 6–4 |
| Vítěz | 2. | 13. dubna 2014 | Little Rock, Spojené státy | tvrdý | Daniel Smethurst
|
6–1, 7–6(7–1) |
| Finalista | 9. | 21. dubna 2014 | Sarasota, Spojené státy | tvrdý |  Nick Kyrgios
|
6–7(8–10), 4–6 |
| Vítěz | 3. | 1. června 2014 | Vicenza, Itálie | antuka |  Norbert Gombos
|
6–4, 6–4 |
| Vítěz | 4. | 3. srpna 2014 | Cortina d'Ampezzo, Itálie | antuka | Federico Gaio
|
2–6, 7–6(7–5), 7–5 |
| Vítěz | 5. | 11. července 2015 | Braunschweig, Německo | antuka |  Paul-Henri Mathieu
|
6–2, 6–4 |
| Vítěz | 6. | 23. srpna 2015 | Cordenons, Itálie | antuka |  Adrian Ungur
|
5–7, 6–4, 4–1skreč |
| Finalista | 10. | 4. října 2015 | Řím, Itálie | antuka |  Federico Delbonis
|
6–1, 3–6, 4–6 |
| Finalista | 11. | 7. května 2016 | Řím, Itálie | antuka | Kyle Edmund
|
6–7(2–7), 0–6 |
| Finalista | 12. | 28. srpna 2016 | Manerbio, Itálie | antuka | Leonardo Mayer
|
6–7(3–7), 5–7 |
| Vítěz | 7. | 21. května 2017 | Heilbronn, Německo | antuka | Norbert Gombos
|
6–3, 6–2 |
| Vítěz | 8. | 8. července 2017 | Marburg, Německo | antuka |  Cedrik-Marcel Stebe
|
6–2, 6–3 |
| Vítěz | 9. | 6. srpna 2017 | Biella, Itálie | antuka | Salvatore Caruso
|
6–3, 6–2 |
| Vítěz | 10. | 1. října 2017 | Řím, Itálie | antuka | Daniel Gimeno-Traver
|
6–4, 6–3 |
| Vítěz | 11. | 7. října 2017 | Almaty, Kazachstán | antuka | Laslo Djere
|
6–0, 6–3 |
| Finalista | 13. | duben 2019 | Sophia Antipolis, Francie | antuka | Dustin Brown
|
3–6, 5–7 |
| Vítěz | 12. | květen 2019 | Heilbronn, Německo (2) | antuka |  Arthur de Greef
|
6–3, 6–1 |
Čtyřhra: 1 (1–0)
[editovat | editovat zdroj]| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítěz | 1. | 11. dubna 2015 | Neapol, Itálie | antuka | Ilija Bozoljac
|
 Nikoloz Basilašvili Aleksandr Buryj
|
6–1, 6–2 |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Filip Krajinović na anglické Wikipedii.
- ↑ Blic: Filip je od malih nogu želeo da bude Federer. www.blic.co.rs [online]. [cit. 2012-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-17.
- ↑ a b Filip Krajinović na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 21. října 2019
- ↑ MESIC, Dzevad. Filip Krajinovic announces former top-10 player as his coach for 2023 season. Tennis World USA [online]. 2022-11-10 [cit. 2023-11-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Filip Krajinović na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 11. listopadu 2017
- ↑ ITF Tennis – Men's Circuit – Player Activity – Filip Krajinović. www.itftennis.com [online]. [cit. 2012-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-21.
- ↑ B92: Filip u polufinalu, Đoković predao (7 May 2001)
- ↑ TSS:Mladi lavovi srpskog tenisa (11. prosince 2011)
- ↑ B92:Krajinović operisao rame (11. prosince 2011)
- ↑ Petr Pokorný. Sock získal na Masters v Paříži nejcennější titul a vybojoval premiérový posun do Top 10 i kvalifikaci na Turnaj mistrů [online]. Tenisportal.cz, 2017-11-05 [cit. 2017-11-05]. Dostupné online.
- ↑ Serbian Soaring: Krajinovic Into First Final In Paris [online]. 4-11-2017 [cit. 2017-11-04]. Dostupné online.
- ↑ Filip Krajinović na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 21. října 2019
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Filip Krajinović na Wikimedia Commons - Filip Krajinović na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Filip Krajinović na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Filip Krajinović na stránkách Davis Cupu (anglicky)
