Síran sodný
| Síran sodný | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | síran sodný |
| Ostatní názvy | thenardit (minerál, bezvodý) mirabilit (minerál, dekahydrát) Glauberova sůl (dekahydrát) Sal mirabilis (dekahydrát) |
| Latinský název | Natrii sulphas |
| Anglický název | Sodium sulfate |
| Německý název | Natriumsulfat |
| Sumární vzorec | Na2SO4 |
| Vzhled | bílý hygroskopický prášek bílé krystaly (dekahydrát) |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 7757-82-6 7727-73-3 (dekahydrát) |
| PubChem | 24436 |
| Číslo RTECS | WE1650000 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 142,041 g/mol 322,197 g/mol (dekahydrát) |
| Teplota tání | 884 °C 32,38 °C (dekahydrát) |
| Teplota varu | 1 429 °C |
| Teplota změny krystalové modifikace | 241 °C (β → α) |
| Teplota dehydratace | 100 °C (-10 H2O, dekahydrát) |
| Hustota | 2,665 g/cm³ 1,464 g/cm³ (dekahydrát) |
| Index lomu | nDa= 1,466 9 nDb= 1,473 1 nDc= 1,480 9 dekahydrát nDa= 1,394 nDb= 1,396 nDc= 1,398 |
| Tvrdost | 2,5–3 1,5–2 (dekahydrát) |
| Rozpustnost ve vodě | 4,76 g/100 g (0 °C) 9,6 g/100 g (10 °C) 19,2 g/100 g (20 °C) 27,9 g/100 g (25 °C) 40,8 g/100 g (30 °C) 49,56 g/100 g (33 °C) 48,4 g/100 g (40 °C) 46,53 g/100 g (50 °C) 45,3 g/100 g (60 °C) 44,14 g/100 g (70 °C) 43,3 g/100 g (80 °C) 42,21 g/100 g (100 °C) dekahydrát 10,78 g/100 g (0 °C) 57,14 g/100 g (20 °C) 92,7 g/100 g (30 °C) 241,4 g/100 g (50 °C) 209 g/100 g (100 °C) |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | methanol 2,46 g/100 g (20 °C) 2,32 g/100 g (40 °C) 1,84 g/100 g (50 °C) ethanol 0,44 g/100 g (20 °C) 0,48 g/100 g (40 °C) glycerol |
| Relativní permitivita εr | 7,80 5,0 (dekahydrát) |
| Měrná magnetická susceptibilita | −4,825×10−6 cm3 g−1 |
| Povrchové napětí | 195 mN/m (900 °C) 190 mN/m (950 °C) 188 mN/m (1 000 °C) 185 mN/m (1 080 °C) |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | kosočtverečná (β) šesterečná (α) jednoklonná (dekahydrát) |
| Hrana krystalové mřížky | β-modifikace a= 979 pm b= 587 pm c= 1 231 pm dekahydrát a= 1 143 pm b= 1 034 pm c= 1 290 pm β=107°45´ |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | − 1 387,1 kJ/mol − 4 327,34 kJ/mol (dekahydrát) |
| Entalpie tání ΔHt | 171 J/g |
| Entalpie rozpouštění ΔHrozp | 549 J/g |
| Standardní molární entropie S° | 149,6 JK−1mol−1 592 J K−1 mol−1 (dekahydrát) |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −1 270,2 kJ/mol −3 647,4 kJ/mol (dekahydrát) |
| Izobarické měrné teplo cp | 0,902 5 JK−1g−1 1,783 JK−1g−1 (dekahydrát) |
| Bezpečnost | |
| R-věty | nejsou |
| S-věty | nejsou |
| NFPA 704 |  0
1
0
|
| Teplota vznícení | nehořlavý |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Síran sodný (Na2SO4) je sodná sůl kyseliny sírové. Bezvodý síran sodný je bílá krystalická látka známá jako minerál thenardit. Dekahydrát je známý od 17. století jako Glauberova sůl nebo mirabilit (historicky sal mirabilis). Síran sodný se vyskytuje také jako heptahydrát, který se při ochlazování mění na dekahydrát. Roční výroba síranu sodného je 6 milionů tun, jde o jednu z hlavních světových chemikálií a jednu z nejškodlivějších solí z hlediska ochrany staveb; pokud krystaly rostou v pórech kamenů, může tlak dosáhnout vysokých hodnot a kameny pak praskají.
Síran sodný se používá hlavně při výrobě čisticích prostředků a v sulfátovém procesu rozvlákňování papíru. Okolo dvou třetin světové produkce pochází z přírodního minerálu mirabilitu, zbytek z vedlejších produktů chemických procesů, například z výroby kyseliny chlorovodíkové nebo úpravy uranové rudy.[1]
Dekahydrát síranu sodného je vhodné teploakumulační médium, teplem tání lze do 1 m3 akumulovat 358 MJ (99,4 kWh).
Výroba[editovat | editovat zdroj]
Síran sodný se laboratorně připravuje neutralizací hydroxidu sodného kyselinou sírovou:
- 2 NaOH + H2SO4 → Na2SO4 + 2 H2O
Bezpečnost[editovat | editovat zdroj]
Přestože je síran sodný obecně považován za netoxický,[2] je potřeba s ním zacházet opatrně. Jeho prach může způsobit dočasné astma nebo podráždění očí; tomu lze zamezit použitím respirátoru a ochrany očí. Přeprava síranu sodného není omezena a neexistují pro něj žádné R-věty ani S-věty.[3]
Síran sodný se používá jako přídatná látka (spolu s hydrogensíranem sodným pod označením E 514).
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sodium sulfate na anglické Wikipedii.
- ↑ http://www.diamo.cz/geam
- ↑ Sodium sulfate (WHO Food Additives Series 44) [online]. World Health Organization, 2000 [cit. 2007-06-06]. Dostupné online.
- ↑ MSDS Sodium Sulfate Anhydrous [online]. James T Baker, 2006 [cit. 2007-04-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-05-28.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu síran sodný na Wikimedia Commons
