Johann Rudolf Glauber

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Johann Rudolf Glauber
Glauber.png
Narození 10. března 1604
Karlstadt
Úmrtí 16. března 1670 (ve věku 66 let)
Amsterdam
Ocenění medaile Rudolfa Diesela
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johann Rudolf Glauber (10. března 1604, Karlstadt am Main16. března 1670, Amsterdam) byl německo-nizozemský alchymista, chemik a lékař. Někdy je nazýván "otcem chemie".[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině lazebníka v německém Karlstadtu, ale nakonec se natrvalo usadil v Amsterdamu. Není jasné, zda získal nějaké vzdělání.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V oblasti chemie bylo jeho největším objevem, když za pomoci chloridu sodného a kyseliny sírové vyrobil látku, která je dnes známa pod označením Glauberova sůl (síran sodný). Glauber jí připisoval mimořádné alchymické, ba světodějné kvality, nicméně v praxi se užívala zejména jako projímadlo. Dnes je ceněno zejména to, že současně s touto solí vzniká kyselina chlorovodíková, což mělo mít později zásadní vliv na vývoj textilního průmyslu - kyselina chlorovodíková se užívala například k bělení textilií. Glauber zdokonalil též výrobní postup kyseliny dusičné. [2]

Napsal asi třicet knih, první spis nesl název Furmi novi philosophici (Nové filosofické pece), kde jsou popsány nové konstrukce pecí a destilačních přístrojů. Díky tomu je Glauber označován za vynálezce měchů, ba dokonce komínů.

Vladimír Karpenko v Českém rozhlase zdůraznil, že Glauber byl i průkopníkem v oblasti podnikání: "V Glauberovi, badateli na pomezí chemie a alchymie, se začíná rýsovat postava podnikatele nového typu, který pracuje mimo klasické cechy. Nebyl v žádném. Dokladem jeho podnikavosti byla smlouva s Otto Sperlingem. Tomu Glauber prodal návody a povolení k výrobě v Dánsku, Norsku a v jiných severních zemích různých produktů. Sperling se zavázal platit Glauberovi ročně 400 říšských tolarů, případně pokutu 1000 tolarů, kdyby prozradil návody někomu odjinud než z výše vyjmenovaných zemí."[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.britannica.com/biography/Johann-Rudolf-Glauber
  2. http://www.ped.muni.cz/wchem/sm/hc/hist/osobnosti/glauber.html
  3. http://www.rozhlas.cz/leonardo/historie/_zprava/466244