Přeskočit na obsah

Chořov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Chořov
Chorzów
Chořovská radnice
Chořovská radnice
Chořov – znak
znak
Chořov – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Časové pásmoUTC+01:00 (standardní čas)
UTC+02:00 (letní čas)
StátPolskoPolsko Polsko
VojvodstvíSlezské
Okresměstský okres
Administrativní dělení5 městských částí
Chořov
Chořov
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha33,5 km²
Počet obyvatel106 846 (2021)
Hustota zalidnění3 189,4 obyv./km²
Etnické složeníPoláci, Slezané, Němci a další
Náboženské složenířímští katolíci, luteráni a další
Správa
StarostaAndrzej Kotala
Vznik1934
Oficiální webwww.chorzow.eu
Telefonní předvolba+48 32
PSČ41-500 až 41-506
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chořov (polsky Chorzów výslovnost [ˈxɔʐuf]IPA), historicky Králova Huť (polsky Królewska Huta, německy Königshütte) je město a městský okres v jižním Polsku ve Slezském vojvodství. Leží na historickém území Horního Slezska ve středu dvoumilionové katovické konurbace mezi Bytomí a Katovicemi. V roce 2021 žilo v samotném Chořově 106 846 obyvatel[1]. Při sčítání lidu 2011 se 33,8 % obyvatel přihlásilo ke slezské národnosti,[2] ale většina z nich se také přihlásila k polské národnosti, takže 83,6 % obyvatel Chořova se přihlásilo k polské národnosti (v Polsku je možné uvést dvě národnosti).[zdroj?]

Město Chořov v dnešní podobě existuje od roku 1934, kdy byly ke Králově Huti připojeny obce Chořov, Maciejkowice a Nové Hajduky (Nowe Hajduki) a současně došlo k přejmenování celého nově vzniklého celku. Dějiny vesnice Chořov sahají do 13. století, kdežto Králova Huť vznikla na konci 18. století a městská práva získala v roce 1868. Vývoj města úzce souvisel s průmyslem, zejména hornickým a hutnickým. Dodnes jsou v provozu dvoje železárny – Huta Królewska (funguje nepřetržitě od roku 1799) patřící koncernu ArcelorMittal a Batory v majetku společnosti Alchemia SA. Také se zde v závodech Alstom Konstal vyrábějí železniční vozidla, hlavně tramvaje a vozy metra (tramvaje Konstal byly za socialismu nejrozšířenějším typem tramvaje v Polsku).

Na území Chořova se rozkládá Slezský park, v jehož areálu se nachází mj. Slezský stadion, Slezská zoologická zahrada a Hornoslezský etnografický park. Město je známo i fotbalovým klubem Ruch Chorzów.

Dějiny obce Chořov sahají do 13. století. Její začátky se pojí s činností rytířského řádu Božího hrobu jeruzalémského, který zde na důležité obchodní stezce z Vratislavi do Krakov nechal založit vesnici i s kaplí a špitálem. Lokační listina byla vydána Vladislavem I. Opolským v roce 1257[3]. Vesnice sdílela osudy Bytomského knížectví, s nímž se stala součástí zemí Koruny české a posléze Habsburské monarchie. První zmínka o Maciejkowicích pochází z roku 1498,[4] o Hajducích z roku 1627.[5] V roce 1742 se většina Horního Slezska, včetně území dnešního města, dostala pod nadvládu Pruska.

Pohled na město na začátku 20. století
Plán města z roku 1904

Od 16. století se v oblasti začalo s těžbou stříbra, olova a železných rud. Velký průlom nastal v roce 1787, kdy chořovský farář Ludwik Bojarski objevil ložiska černého uhlí. Vznikl první důl Fürstine Hedwige, který patřil pod místní farnost. O dva roky později začala těžba na státním dole Prinz Karl von Hessen (Princ Karel Hesenský, od roku 1800 Königsgrube – Králův důl).[6] Roku 1799 se z iniciativy hraběte Friedricha Wilhelma von Redena začaly budovat železárny Königshütte (tedy „Králova huť” na počest Fridricha Viléma III.) a kolem dnešní ulice Kalidego vyrostla začátkem 19. století první dělnická kolonie (roku 1802 čítala 18 domů). Církevní majetek, včetně řádu Božího hrobu, jemuž doposud patřila vesnice Chořov, přešel v roce 1810 do vlastnictví pruského státu. V letech 1826–1830 byla v okolí dnešní ulice Wolności z iniciativy hornohajduckého podnikatele Erdmanna Sarganka založena kolonie Erdmannswille.[3] Význam této ulice vzrostl po zprovoznění Hornoslezské dráhy se stanicí Königshütte in Schwientochlowitz umístěné na pomezí Świętochłowic a Horních Hajduků (již neexistuje, roku 1913 byla nahrazena dnešním nádražím Chorzów Batory). Kolem jižní části ulice se od roku 1857 vyvíjela osada Neu-Heiduk (Nowe Hajduki).[7] Ve stejné době začala výstavba kolonie Klimsawiese (Klimzowiec).[8]

17. července 1868 bylo několik osad a kolonií sloučeno do jedné městské obce s názvem Königshütte neboli Králova Huť, která čítala zhruba 14 tisíc obyvatel. Do roku 1905 se počet obyvatel zvýšil na 66 tisíc.[3] Kolem dnešní ulice Wolności a nádraží na železniční trati do Bytomi, jež bylo zprovozněno roku 1872 (dnes Chorzów Miasto), vyrostlo postupně nové městské centrum. V roce 1873 byla dokončena budova radnice u nově vytyčeného hlavního náměstí[9] a z přelomu 19. a 20. století pocházejí ikonické stavební památky Královy Huti: pošta (1892), hotel Graf Reden (1901, nyní divadlo Teatr Rozrywki) či tržnice (1905). Roku 1894 začaly po městě jezdit tramvaje.[3] Rozvoj Dolních a Horních Hajduků, jež byly sloučeny do jedné obce s názvem Bismarckhütte v roce 1903, souvisel především se založením Bismarckových železáren (Bismarckhütte) v roce 1873 a Rütgersovy továrny na dehet (Rudolf Rütgers Chemische Fabrik für Theerprodukte) v roce 1888.[5] Roku 1916 byly založeny chořovské dusíkárny.[10]

Podle sčítání lidu z roku 1910 žilo v Králově Huti 72 641 obyvatel, z toho 54,1 % německojazyčných a 34 % polskojazyčných (k polskému jazyku se řadilo i hornoslezské nářečí, dále zvláštní kategorii představovali „dvoujazyční”, již tvořili 11,5 % obyvatelstva). Bismarckhütte čítala 22 687 obyvatel (45,9 % německo-, 48,6 % polsko- a 5,2 % dvoujazyčných), Neu-Heiduk 6 240 (41,6 % německo-, 49,7 % polsko- a 8,4 % dvoujazyčných), vesnice a statek Chořov (Chorzow) dohromady 11 152 (19,7 % německo-, 76,2 % polsko- a 3,6 % dvoujazyčných) a Maciejkowice (Maczeikowitz) 1 347 (13,5 % německo- a 81 % polskojazyčných, 5,5 % s jiným jazykem).[11] Celkem tedy na území dnešního města žilo 114 067 obyvatel, více než v současnosti.

Ulice Wolności v roce 1937

Po první světové válce bylo Horní Slezsko sporným územím mezi Německem a Polskem. V hornoslezském plebiscitu se 74,7 % hlasujících v Králově Huti vyslovilo pro setrvání v Německu,[12] ovšem při konečném rozdělení regionu v roce 1922 město připadlo polskému státu, stejně tak ostatní obce. 1. června 1934 byly Králova Huť a Chořov s Maciejkowicemi sloučeny do jednoho správního celku, který byl pojmenován Chořov (Chorzów). Volba názvu navzdory velikostnímu poměru mezi jednotlivými částmi padla ve snaze zbavit se německé symboliky obsažené v názvu „Králova Huť”, kde se králem míní pruský vladař. Roku 1937 byly připojeny Nowe Hajduki a k 1. dubnu 1939 Wielkie Hajduki (dřívější obec Bismarckhütte), čímž město získalo dnešní podobu.[3] Bylo největším městem autonomního Slezského vojvodství, dokonce v té době větším než Katovice. Populačního maxima pak dosáhlo v roce 1977 se 156 tisíci obyvatel.[13]

Mezi milníky chořovské historie po roce 1945 patří zejména výstavba Slezského parku (dříve Vojvodský park kultury a oddechu) započatá v roce 1951 včetně zoologické zahrady (1954), planetária (1955), Slezského stadionu (1956), lunaparku (1959), lanovky Elka (1967) i Hornoslezského etnografického parku (1975), a také urbanistické proměny v souvislosti s rozšiřováním dopravní sítě: roku 1979 byl dokončen průtah městem ve směru na Bytom s 400metrovou estakádou protínající přímo hlavní náměstí u radnice[14] a mezi lety 1994 až 2001 proběhla výstavba chořovského úseku Silničního diametru katovické konurbace (Drogowa Trasa Średnicowa)[15]. Zároveň se Chořov silně potýkal s fenomény typickými pro celé Horní Slezsko: perzekuce místního národnostně nevyhraněného obyvatelstva v prvních poválečných létech, od poloviny 50. let masivní emigrace do Západního Německa vynahrazovaná přílivem dělníků z centrálního a východního Polska (tzv. werbusů) a po roce 1989 strukturální krize zapříčiněná útlumem průmyslu.

Konstal N v chořovských ulicích
Stavební katastrofa na veletrzích (2006)

Mezi největší podniky ve městě v období socialismu patřila Huta Kościuszko (dřívější Königshütte, dnes jako Huta Królewska spadá pod společnost ArcelorMittal), Huta Batory (dřívější Bismarckovy železárny, dnes rozděleno na několik podniků v rámci společnosti Alchemia S.A.), Zakłady Azotowe Chorzów (dusíkárny), Zakłady Chemiczne Hajduki (bývalá Rütgersova továrna na dehet, zanikla v roce 2012), černouhelný důl Barbara-Chorzów (uzavřen 1993), černouhelný důl Prezydent (uzavřen 1995) a továrna na výrobu ocelových konstrukcí Konstal, která vznikla odštěpením od Královy huti. Konstal se specializoval na výrobu drážních vozidel a na stavbu mostů, vzešel z něj mj. nejpopulárnější typy tramvajových vozů v poválečném Polsku Konstal N a Konstal 105Na. V současnosti patří pod společnost Alstom.

V letech 1992–2011 se na katastru Chořova na okraji Slezského parku rozkládal areál Mezinárodních katovických veletrhů. V lednu 2006 zde došlo ke stavební katastrofě, při níž zemřelo 65 lidí.[16][17]

Městské části

[editovat | editovat zdroj]

V současnosti se Chořov nedělí na samosprávné městské části s výjimkou Maciejkowic, které mají zvláštní status „pomocné jednotky obce“ (jednostka pomocnicza gminy). V povědomí se ale dodnes udržuje administrativní členění platné před rokem 2009:

  • Centrum (Chorzów I) – zahrnuje jižní část bývalého města Králova Huť, Hajduki Nowe a čtvrť Klimzowiec
  • Chorzów II, hovorově Cwajka – zahrnuje severní část bývalého města Králova Huť, hranicí mezí I. a II. městskou částí tvořila železníční trať Chořov – Bytom
  • Chorzów Stary (Chorzów III) – zahrnuje bývalé vesnice Chořov a Maciejkowice
  • Chorzów-Batory (Chorzów IV) – zahrnuje bývalou obec Wielkie Hajduki / Bismarckhütte

Mimo čtyři městské části se nacházel areál Vojvodského parku kultury a oddechu, což mělo zdůrazňovat jeho nadměstský význam.

Památky a turistické zajímavosti

[editovat | editovat zdroj]
  • Park Śląski (Slezský park), do roku 2012 oficiálně Vojvodský park kultury a oddechu Jerzyho Ziętka (Wojewódzki Park Kultury i Wypoczynku im. gen. Jerzego Ziętka) – park o rozloze 535 ha založený na podnět tehdejšího místovojvody a významného stranického činitele Jerzyho Ziętka v roce 1951 cílem vytvořit „zelená plíce” katovické konurbace
    • Slezská zoologická zahrada (Śląski Ogród Zoologiczny); před hlavním vchodem se nachází ikonická socha Žirafa z roku 1959
    • Slezské planetárium (Planetarium Śląskie)
    • Slezský stadion (Stadion Śląski)
    • Lunapark Legendia, do roku 2013 Slezský lunapark (Śląskie Wesołe Miasteczko)
    • Lanová dráha Elka, jež spojuje lunapark a stadion (2,2 km)
    • Rozárium – růžová zahrada o rozloze 7 ha
    • Výstavní síň Klobouk (Kapelusz) ve tvaru evokujícím dámský klobouk, stavba z roku 1968
    • Hornoslezský etnografický park (Górnośląski Park Etnograficzny) s památkami lidového stavitelství 18. až 20. století z oblasti Horního Slezska (včetně Těšínska) a Dąbrowské pánve
  • Radnice – sídlo městského úřadu na hlavním náměstí (Rynek), za svou současnou podobu vděčí funkcionalistické přestavbě v letech 1927–1929
  • Ulice Wolności (Svobody) – hlavní kompoziční osa bývalého města Králova Huť s řadou činžovních domů z přelomu 19. a 20. století, částečně pěší zóna
    • Hlavní pošta (Wolności 2) – novogotická veřejná budova postavená v letech 1891–1892 a rozšířena o severní křídlo v roce 1911
    • Kostel svaté Hedviky (Wolności 53) – novorománský katolický kostel z roku 1873
    • „Mrakodrap“ (Wolności 41a) – devítipodlažní funkcionalistická budova dokončena v roce 1937, která byla původně sídlem městské spořitelny
  • Kostel svaté Barbory (3 Maja 20) – novogotický katolický kostel postavený mezi lety 1851 až 1859
  • Teatr Rozrywkihudební divadlo, jehož sídlem je budova někdejšího hotelu Graf Reden z roku 1901 na rohu ulic Konopnickiej a Katowicka
  • Kalideho dům v ulici Kalidego 1 – pozůstatek nejstarší dělnické kolonie ve městě vystavěné před rokem 1802; rodný dům sochaře Theodora Erdmanna Kalideho (1801–1863)
  • Pomník Friedricha Wilhelma von Redena, průkopníka hornoslezského průmyslu, v Sadech hutníků (Plac Hutników) – odlitý v roce 1853 podle návrhu Theodora Erdmanna Kalideho, po druhé světové válce byl odstraněn a obnoven v roce 2002
  • dále řada činžovních domů, familoků, veřejných budov a kostelů z 19. a 20.  století roztroušených po celém městě
Nádraží Chorzów Batory

Nádraží Chorzów Batory v jižní částí města leží na železniční magistrále KatoviceVratislav, historické Hornoslezské dráze, která je nyní součástí III. panevropského koridoru. Odbočuje z ní vedlejší trať do Bytomi, jež prochází centrem a nachází se na ní stanice Chorzów Miasto (Chořov-město) a Chorzów Stary (Starý Chořov). Podle jízdního řádu 2021/2022 měl Chořov přímé spojení mj. s Varšavou, Krakovem, Vratislaví, Bělostokem, Poznaní a Štětínem. Regionální dopravu zajišťuje společnost Koleje Śląskie (Slezské dráhy).

Silniční páteř města tvoří ulice Katowicka, která vede od hranice s Katovicemi ke hranicí s Bytomí a protíná přímo historické centrum. Je součástí národní silnice (droga krajowa) č. 79. Jižní částí (čtvrti Klimzowiec a Nowe Hajduki) prochází Silniční diametr katovické konurbace (Drogowa Trasa Średnicowa). Městská hromadná doprava je zajišťována v rámci integrovaného systému katovické konurbace (Zarząd Transportu Metropolitalnego, ZTM). Ve městě jezdí jak autobusy, tak tramvaje.

Partnerská města

[editovat | editovat zdroj]
  1. Powierzchnia i ludność w przekroju terytorialnym w 2021 roku [online]. Główny Urząd Statystyczny (Hlavní statistický úřad PR), 2021-07-22 [cit. 2022-02-27]. Dostupné online. (polsky) 
  2. Narodowość śląska w powiatach wg GUS [online]. Stowarzyszenie Osób Narodowości Śląskiej, 2013-07-26 [cit. 2022-02-27]. Dostupné online. (polsky) [nedostupný zdroj]
  3. a b c d e Chorzów: Historia miejscowości [online]. Muzeum Historii Żydów Polskich POLIN [cit. 2022-02-27]. (Wirtualny Sztetl). Dostupné online. (polsky) 
  4. NOPARLIK, Przemysław. Maciejkowice w średniowieczu. Przyczynek do dziejów miejscowośc. Chorzów: Muzeum w Chorzowie, 2020. (Zeszyty Chorzowskie; sv. 20). S. 43–54. (polsky) 
  5. a b Historia dzielnicy Hajduki [online]. mojchorzow.pl [cit. 2022-02-27]. Dostupné online. (polsky) 
  6. NOWAK, Jacek; WRÓBLEWSKI, Piotr. Co się działo we wsi Chorzów przed plebiscytem? Kościół – przemysł – rolnictwow perspektywie socjologii wizualnej. In: Rocznik 7. Chorzów: Muzeum Górnośląski Park Etnograficzny, 2019. S. 21. (polsky)
  7. SEIDEL, Stanisław. Historia Nowych Hajduk (obecnej dzielnicy miasta Chorzowa). Młody Krajoznawca Śląski. Pisemko Szkolnych Kół Krajoznawczych Śląskich. 1938-06, roč. 6, čís. 37, s. 13. Dostupné online [cit. 2022-02-28]. (polsky) 
  8. ŁADUNIUK, Anna. Klimzowiec w Chorzowie: poznajcie historię osiedla [online]. chorzow.naszemiasto.pl, 2014-03-26 [cit. 2022-02-28]. Dostupné online. 
  9. Rynek w Chorzowie dawniej i dziś. Poznajmy historię chorzowskiego rynku i zobaczmy, jak się zmieniał [online]. chorzow.naszemiasto.pl, 2019-06-14 [cit. 2022-02-28]. Dostupné online. (polsky) 
  10. Historia [online]. Grupa Azoty Chorzów [cit. 2022-02-28]. Dostupné online. 
  11. Gemeindelexikon für die Regierungsbezirke Allenstein, Danzig, Marienwerder, Posen, Bromberg und Oppeln auf Grund der Ergebnisse der Volkszählung vom 1. Dezember 1910 und anderer amtlicher Quellen. Svazek Regierungsbezirk Oppeln. Berlin: Königlich Preussisches Statistisches Landesamt, 1912. Dostupné online. S. 3–4, 22–23. (německy) 
  12. Die Volksabstimmung in Oberschlesien 1921: Kreis Königshütte [online]. [cit. 2022-02-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-04-04. 
  13. URBAN, Martyna. To są wybitni chorzowianie – chluba miasta. O kim mowa? Laureaci Nagrody Nobla i Nike, czy zdobywcy Oscara [online]. chorzow.naszemiasto.pl, 2021-08-09 [cit. 2022-02-28]. Dostupné online. (polsky) 
  14. KRZYŻYK, Olga; TROJOK, Karina. Estakada w Chorzowie to symbol. Pamiętacie jak wyglądała? Estakada z końca lat 70. zmieniła oblicze Chorzowa. Podzieliła rynek [online]. Dziennik Zachodni, 2020-06-28 [cit. 2022-02-28]. Dostupné online. (polsky) 
  15. Historia [online]. DTŚ SA [cit. 2022-02-28]. Dostupné online. (polsky) 
  16. OSADNIK, Patryk. 14 lat temu zawaliła się hala. Co zostało z dawnych Międzynarodowych Targów Katowickich? [online]. Dziennik Zachodni, 2020-01-24 [cit. 2022-02-28]. Dostupné online. 
  17. Międzynarodowe Targi Katowickie sp. z o.o. [online]. Krajowy Rejestr Sądowy [cit. 2022-02-28]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Chořov na Wikimedia Commons
  • Chorzow.eu – oficiální webové stránky městského úřadu v Chořově (polsky)
  • Heslo Königshütte/Chorzów v Online-Lexikon zur Kultur und Geschichte der Deutschen im östlichen Europa (Online lexikon kultury a dějin Němců ve východní Evropě) (německy)
  • Chořov na portálu fotopolska.eu – historické a současné fotografie a fórum (polsky)