Anton Florian z Lichtenštejna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Anton Florian z Lichtenštejna
Anton Florian z Lichtenštejna
Anton Florian z Lichtenštejna
Narození 28. května 1656
Wilfersdorf (zámek)
Úmrtí 11. října 1721 (ve věku 65 let)
Vídeň
Ocenění Rytíř Řádu zlatého rouna
Děti Anna Marie z Lichtenštejna a Josef Johann Adam z Lichtenštejna
Rodiče Hartmann z Lichtenštejna
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Florián z Lichtenštejna (28. květen 1656, zámek Wilfersdorf – 11. říjen 1721, Vídeň), lichtenštejnský kníže v letech 1719–1721, nejvyšší hofmistr císaře Karla VI., rytíř Řádu Zlatého rouna.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Antonín Florián se narodil jako druhorozený syn knížete Hartmanna z Lichtenštejna a jeho ženy Alžběty Sidonie z urozené říšské rodiny Salm-Reifferscheidt dne 28. května 1656 na dolnorakouském zámku Wilfersdorf. Jako druhorozený syn neměl příliš velké šance pro převzetí knížecího fideikomisu, takže byl určen pro kariéru na habsburském dvoře ve Vídni. V osmnácti letech podnikl podle tehdejších zvyklostí kavalírskou cestu do Itálie; přes Linec, Salzburg a Benátky dorazil v roce 1675 do Říma, kde se mu dostalo skvělého vzdělání. Kromě římského práva byl školen v cizích jazycích, jízdě na koni, šermu a francouzském tanci. Zvláštní důraz ve výchově mladého knížete byl kladen na matematiku, kterou studoval, podobně jako jeho starší bratr Maxmilián, u proslulého jezuitského polyhistora Athanasia Kirchera. Po návratu do Vídně v roce 1676 čekala knížete relativně rychlá dvorská kariéra, kterou odstartoval jako císařský komoří Leopolda I. V roce 1679 se oženil s Eleonorou Barborou, dcerou českého místodržitele hraběte Michaela Osvalda z Thun-Hohenštejna; pro svoji nově založenou rodinu získal v roce 1681 panství Rumburk v severních Čechách.

Diplomatická a dvorská kariéra[editovat | editovat zdroj]

První diplomatická mise knížete Antona Floriana vedla do Říma, kde v roce 1691 vystřídal jako velvyslanecpapežské stolice starého kardinála Goesse. Hlavním úkolem nového velvyslance bylo zajištění a rozšiřování politické a finanční podpory papežské kurie v císařově boji proti turecké expanzi. Z rozložení politických sil v Evropě také přirozeně vyplývala snaha podporovat při volbě kardinálů a nunciů přivržence císaře Leopolda I. a naopak narušovat vliv francouzských členů kardinálského kolegia. Úspěšné působení Antona Floriana v Římě a přízeň papeže Inocence XII. způsobily nejen jeho schopnosti, ale také okázalé vystupování a nádherné slavnosti, které pořádal pro členy kurie a příslušníky římské aristokracie. Po čtyřech letech se na přání císaře Leopolda I. vrátil do Vídně, aby se ujal výchovy císařova druhorozeného syna arcivévody Karla; současně se stal také Karlovým hofmistrem – v této funkci pak zůstal po zbytek svého života. V roce 1703 byl arcivévoda Karel prohlášen ve Vídni španělským králem Karlem III., čímž se stal protivníkem francouzského kandidáta na uvolněný trůn Filipa z Anjou. Krátce na to se v doprovodu svého dvora vydal přes Holandsko, Anglii a Portugalsko do Španělska, aby se přímo ve svém království zapojil do bojů o španělské dědictví. Antonín Florián byl už před odjezdem jmenován španělským grandem I. třídy a jako hofmistr a nejvyšší štolba zastával klíčové pozice na nově zřízeném barcelonském dvoře; díky intrikám nejrůznějších španělských mocenských uskupení však jeho vliv výrazně klesl. Navzdory neshodám mezi Karlem a Antonínem Floriánem byl Lichtenštejn potvrzen ve funkci hofmistra i po Karlově návratu do Vídně a následné korunovace, po níž přijal jméno Karel VI. Ve funkci hofmistra císařského dvora zůstal Antonín Florián až do své smrti.

Převzetí rodového majetku[editovat | editovat zdroj]

V roce 1719 Karel VI. vytvořil nové knížectví – Lichtenštejnsko – spojením panství Schellenberg a Vaduz, která byla obě v držení Lichtenštejnů. Antonín Florián se tak stal členem Říšského sněmu, který vyžadoval, aby všichni členové měli zemi, která byla podřízená pouze samotnému císaři (oproti územím drženým jako léno od vyšších šlechticů). Tak se Antonín Florián stal prvním knížetem Lichtenštejnska. Lichtenštejnsko a Lucembursko jsou dnes jediné dva suverénní státy Svaté říše římské, které stále existují.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Dne 15. října 1679 se v Krupce oženil s hraběnkou Eleonorou Barborou z Thun-Hohenštejna (1661–1723), s níž měl jedenáct dětí:

  • František Augustin (1680–1681)
  • Karel Josef Florian (*/† 1685)
  • Antonín Ignác Josef (1689–1690)
  • Josef I. Jan (1690–1732)
  1. 1712 princezna Gabriela z Lichtenštejna (1692–1713)
  2. 1716 hraběnka Marianna Thun-Hohensteinská (1698–1716)
  3. 1716 hraběnka Marie Anna Oettingensko-Spielberská (1693–1729)
  4. 1729 hraběnka Marie Anna Kotulinská z Křížkovic (1707–1788)
  • Inocenc František (1693–1707)
  • Karel Josef (1697–1704)
  • Eleonora (1681–1682)
  • Antonie Marie Eleonora (1683–1715)
  1. 1702 hrabě Jan Adam z Lamberku (1677–1708)
  2. 1709 hrabě Ehrgott Maxmilián z Kuefsteinu (1676–1728)
  • Marie Karolína Anna (1694–1735) ∞ 1719 hrabě František Vilém ze Salmu (1672–1734)
  • Anna Marie Antonie (1699–753)
  1. 1716 hrabě Jan Arnošt Thun (1694–1717)
  2. 1718 kníže Josef Václav I. z Lichtenštejna (1696–1772)

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anton Florian of Liechtenstein na anglické Wikipedii.

  1. http://genealogy.euweb.cz/liecht/liecht3.html#MEK

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JUŘÍK, Pavel. Moravská dominia Liechtensteinů a Dietrichsteinů. Praha : Libri, 2009. 424 s. ISBN 978-80-7277-403-6.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Josef Václav
Znak z doby nástupu Lichtenštejnský kníže
17181721
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Josef I. Jan