V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Erdmunda Tereza z Ditrichštejna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Erdmunda Tereza z Ditrichštejna
Erb rodu Ditrichštejnů, ze kterého pocházela

3. kněžna z Lichtenštejna
Ve funkci:
5. duben 1684 – 16. června 1712
Předchůdce Johana Beatrix z Ditrichštejna
Nástupce Eleonora Barbora z Thun-Hohenštejna

Dvorní dáma císařovny
Ve funkci:
asi 1676 – 1681
Panovnice Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská

Narození 17. dubna 1662
Úmrtí 15. března 1737 (ve věku 74 let)
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť Jan Adam I. z Lichtenštejna
Rodiče Ferdinand z Ditrichštejna
Marie Alžběta z Eggenbergu
Zaměstnání politik
Profese šlechtična
Náboženství římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
otec Ferdinand Josef z Ditrichštejna
1636–1698
matka Marie Alžběta z Eggenbergu
1640–1715
manžel Jan Adam I. z Lichtenštejna
1662–1712
dcera Marie Terezie, provdaná Savojská
1694–1772
bratr Leopold Ignác z Ditrichštejna
1660–1708
bratr Walter Xaver z Ditrichštejna
1664–1738
tchán Karel Eusebius z Lichtenštejna
1611–1684
teta a tchyně Johana Beatrix z Ditrichštejna
1625–1676
děd Maxmilián z Ditrichštejna
1596–1655
babička Anna Marie z Lichtenštejna
1597–1640
děd Jan Antonín I. z Eggenbergu
1610–1649
babička Anna Marie Braniborsko-Bayreuthská
1609–1680
praděd Zikmund z Ditrichštejna
1560–1602
praděd Jan Oldřich z Eggenberka
1568–1634
strýc Filip Zikmund z Ditrichštejna
1651–1716
bratranec Ondřej Jakub z Ditrichštejna
1689–1753

Erdmunda Tereza Marie Žofie hraběnka z Ditrichštejna provdaná kněžna z Lichtenštejna (někdy uváděná jako Edmunda nebo Erdmuth, 17. dubna 166215. března 1737 Vídeň) byla příslušnicí mikulovské větve šlechtického rodu Ditrichštejnů a dvorní dáma císařovny.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se jako nejstarší dcera Ferdinanda Josefa z Ditrichštejna (1636–1698) a jeho manželky Marie Alžběty z Eggenbergu (1640–1715). Asi v roce 1676, kdy jí bylo čtrnáct let, byla přijata jako dvorní dáma nové císařovny Eleonory Magdaleny Falcko-Neuburské (1655–1720), třetí manželky Leopolda I.[1] Byla dekorována zlatým klíčem, to znamená, že se stala komornicí (Kammerfräulein), a tak měla na rozdíl od jiných dvorních dam volný přístup až do ložnice císařovny.[2] Její společenské postavení podtrhuje fakt, že dokonce po svatbě měla privilegium navštěvovat císařský dvůr bez předchozího ohlášení.[3]

Po svatbě se pohybovala především v oblasti mezi Brnem, Vranovem u Brna, Lednicí, Valticemi a Vídní. Ovdověla v 50. letech a poté se táhly nepříjemnosti s dědickým řízením, které vyústily v soudní spor.

Zemřela ve Vídni a byla pohřbena v Lichtenštejnské hrobce ve Vranově u Brna.

Majetek[editovat | editovat zdroj]

Podle svatební smlouvy měla být v případě smrti manžela zaopatřena panstvím Plumlov, jednorázově by dostala 25 tisíc zlatých a směla by obývat vyhrazené místnosti v Lichtenštejnském paláci ve Vídni.[4] Jako vdova trávila hodně času ve Vídni a vedle toho také v Judenau (zde založila špitál), Dietersdorfu, Kirchbergu a Weißenburgu (zde zaopatřila připravovanou fundaci chudobince), které jí odkázal manžel.[5] Jako vdova zakoupila statky Mainburg a Tragidist. V Puchenstubenu nechala postavit kostel svaté Anny (1727–1728). Na konci života pro ni pracovalo 62 úředníků a sloužících.[6]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Osmnáctiletá Erdmunda Tereza se 16. února 1681 ve Vídni provdala za svého bratrance Jana Adama I. z Lichtenštejna (30. listopadu 1657[7] nebo 16. srpna 1662 Brno – 16. června 1712 Vídeň) z karolinské pošlosti, pozdějšího třetího lichtenštejnského knížete, syna Karla Eusebia z Lichtenštejna (1611–1684) a jeho manželky Johany Beatrix z Ditrichštejna (1625–1676). Kvůli blízkému příbuzenství s Janem Adamem pár musel zažádat o papežský dispens a jako dvorní dáma musela získat svolení ke sňatku také od císařovny a císaře.

Porodila třináctkrát, ale jen sedm dětí (vyznačeny v textu tučně) se dožilo vyššího věku.[8] V níže uvedeném seznamu chybí dvě děti.

  • 1. syn (* a † 14. 1. 1682)
  • 2. Marie Alžběta (3. 5. 1683 – 8. 5. 1744)[9]
    • 1. ∞ (21. 4. 1703) Maxmilián II. Jakub Mořic, kníže z Lichtenštejna (1641–1709) z gundakerovské linie rodu
    • 2. ∞ (28. 2. 1713) Leopold, vévoda Schleswig-Holstein-Sonderburg-Wiesenburský (1674–1744)
  • 3. Karel Josef Václav (15. 10. 1684 – 16. 2. 1704)[9]
  • 4. Marie Antonie Apolonie Rosina (13. 3. 1687 – 9. 10. 1750)[9]
    • 1. ∞ (24. 1. 1704) Marek Adam Czobor de Czoborszentmihály († 1728)
    • 2. ∞ (29. 4. 1731) Karel Hrzán z Harrasova
  • 5. Marie Anna (8. 5. 1688 – zemřela mláda)
  • 6. František Dominik Jiljí Florián (1. 9. 1689 – 9. 3. 1711)[9]
  • 7. Marie Gabriela Anna Alexie (12. 7. 1692 – 7. 11. 1713)[9]
  • 8. Marie Tereza Anna Felicitas (11. 5. 1694 – 20. 2. 1772)[9]
    • ∞ (24. 10. 1713) Emanuel Tomáš, vévoda savojsko-carignanský, hrabě ze Soissons (1687–1713), synovec prince Evžena
  • 9. Marie Markéta Anna (19. 8. 1697 – 9. 1. 1702)
  • 10. Marie Dominika Magdalena (5. 8. 1698 – 3. 6. 1724)[9]
    • ∞ (21. 5. 1719) Jindřich Josef z Auerspergu (1697–1783), vévoda na slezském Minsterberku
  • 11. Jan Křtitel (26. 8. 1700 – 27. 8. 1700)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VOKÁČOVÁ, s. 294
  2. VOKÁČOVÁ, s. 299
  3. VOKÁČOVÁ, s. 348
  4. VOKÁČOVÁ, s. 331
  5. VOKÁČOVÁ, S. 365
  6. VOKÁČOVÁ, s. 366
  7. VOKÁČOVÁ, s. 677
  8. VOKÁČOVÁ, s. 343
  9. a b c d e f g VOKÁČOVÁ, s. 692

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. Kapitola Společnice jejího veličenstva, s. 288–367. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]