Barcelona

Barcelona
	; znak ; vlajka
Poloha
Souřadnice	41°24′7″ s. š., 2°10′17″ v. d.
Nadmořská výška	0–512 m n. m.
Časové pásmo	UTC+01:00 (standardní čas); UTC+02:00 (letní čas)
Stát	Španělsko
autonomní společenství	Katalánsko
provincie	Barcelona
Administrativní dělení	10 čtvrtí (districtes)
	Barcelona
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	101,9 km²
Počet obyvatel	1 664 182 (2020)
Hustota zalidnění	16 331,5 obyv./km²
Etnické složení	Katalánci a Španělé, Jihoameričané
Náboženské složení	převažuje římskokatolické křesťanství
Správa
Starosta	Ada Colau (Barcelona en Comú)
Oficiální web	www.barcelona.cat
Telefonní předvolba	+34 93
PSČ	08xxx
Označení vozidel	B
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Barcelona je hlavní město Katalánska, současně je i hlavní město provincie Barcelona. Leží při pobřeží Středozemního moře na východě Španělska. Po Madridu je druhým největším španělským městem (1,6 milionu obyvatel ^[2], v aglomeraci téměř 3 miliony). Je známá také díky originálním stavbám architekta Antoni Gaudího a jeho současníků.

Barcelona je sídlem arcibiskupa, má několik univerzit a vysokých technických a obchodních škol a také řadu významných knihoven. Je důležitým průmyslovým centrem severovýchodního Španělska, okolní kraj je velice bohatý na suroviny. Byla také dějištěm olympijských her v roce 1992. Barcelona náleží k nejvýznamnějším a nejvíce navštěvovaným evropským městům. Svou polohou a relativní blízkostí u francouzských hranic je pro mnoho Evropanů snadněji dostupná než hlavní město Španělského království Madrid.

Historie

Barcelona byla pravděpodobně založena ve 3. st. před K. kartaginským generálem Hamilkarem Barkasem a pojmenována Barcina. V roce 218 před K. obsadili Barcelonu Římané. V této době však neměla takovou důležitost jako jihozápadně ležící Tarragona. Po úpadku Římského císařství převzali vládu nad městem ve 4. st. Vizigóti a v průběhu 8. st. město dobyli Maurové. V témže století Barcelonu obsadil Karel Veliký. Na konci 12. st. se Barcelona stala jedním z hlavních ekonomických a obchodních center Aragonské koruny. V roce 1469 však došlo ke sňatku Ferdinanda II. Aragonského s Isabelou I. Kastilskou, což mělo za následek přenesení politické moci do Madridu. Následný rozvoj obchodu s Amerikou řízený z Madridu a snaha o centralizaci moci vedly k úpadku Barcelony a nespokojenosti jejich obyvatel. To vedlo k válce v letech 1640 - 59, ve které byli Katalánci a jejich francouzští spojenci poraženi. V 19. st. město zažívá rozvoj, do Barcelony se stěhují noví obyvatelé, je založena čtvrť Eixample s rovnými městskými třídami, kam se přesouvá barcelonská střední vrstva. Na přelomu 19. a 20. st. jsou vystavěny nové secesní paláce, začínají práce na nové katedrále a nastává obroda katalánské kultury (literatura, divadlo, výtvarné umění). V roce 1939 je město obsazeno fašisty, což vede k řadě represí, mimo jiné zákazu výuky katalánštiny na školách. Přechod k demokracii nastává až v roce 1975, po smrti F. Franca. Katalánsko získává status autonomního regionu a v roce 1980 je zvolena první katalánská vláda. V roce 1992 se v Barceloně konaly Olympijské hry.^[3]

Památky a turistické zajímavosti

K nejznámějším dílům Gaudího patří chrám Sagrada Familia, symbol města a mistrovské dílo, které dodnes není dokončeno (jeho výstavba stále probíhá, protože je ale financována pouze z darů, práce postupují pomalu). Dostavba je plánována na rok 2026.

Gaudí dal tomuto objektu od roku 1883 až do své smrti v roce 1926 veškerou svou tvůrčí sílu. Mohutná stavba s osmi vysoko čnějícími věžemi se mezitím stala nejvýraznějším bodem v siluetě Barcelony. Z jeho věží, kam se stoupá po točitých schodech, je nádherný výhled na celé město a jeho okolí. V centru města jsou další Gaudího známé stavby, dům Milà (Casa Milà), dům Batlló (casa Batlló) a Park Güell.

V parku Güell, odkud je rovněž pěkný výhled, se nachází muzeum Gaudího a spousta zajímavostí, například kamenné lavičky zdobené barevnými keramickými střepy. K slavným kulturně historickým památkám Barcelony patří také „Gotická čtvrť“, kterou tvoří soubor staveb ohraničený římskými hradbami s dominující gotickou katedrálou sv. Kříže a sv. Eulálie.

Na náměstí Plaça del Rei stojí muzeum historie města, v jehož podzemí můžeme vidět vykopávky z římského období. Kdysi tu byly lázně s bazénem, byly tu nalezeny i vodní kanály a amfory. Na náměstí Plaça del Rei stojí rovněž Palau del Lloctinent, palác místokrále z 16. století. Dnes je v něm umístěn Archív Koruny Aragonské.

Barcelona má spoustu gotických památek; pocházejí z dob jejího největšího rozkvětu. Mnoho jich najdeme ve čtvrti Barri Gòtic. Mezi nejdůležitější určitě patří budova radnice zvaná Casa de la Ciutat na náměstí Plaça Sant Jaume.

Středověké loděnice Les Drassanes leží nedaleko přístavu a jsou největším a nejzachovalejším zařízením tohoto druhu. Byly vybudovány ve 14. století a dnes je v nich Námořní muzeum. Městskou čtvrtí Ribera, jejíž ulice se křižují v pravých úhlech, vede ulice Montcada. Existovala již ve 12. století a bydlely v ní nejmocnější šlechtické rodiny města. V palácích Palau Aguilar a Palau del Baró de Castellet (15. století) je dnes Picassovo muzeum. Výtvarné umění starších dob lze obdivovat v Katalánském národním uměleckém muzeu. V barokním paláci Dalmases (17. století) se dochovala gotická kaple.

El Pi je jeden z nejstarších kostelů ve městě (14. století) a jeho věž tvoří jeden z nejcharakterističtějších rysů gotické čtvrti. Na fasádě zaujme i rozměrná rozeta. Kostel Santa Ana stojí dodnes jakoby v ústraní, ačkoli nedaleká Plaça de Catalunya (náměstí s fontánami) kypí velkoměstským životem. Jeho stavba trvala dvě staletí a je charakteristická tím, že zachycuje přechod od románského stylu ke gotické architektuře.

Za nejlepší výtvor katalánské gotiky pokládají mnozí obdivovatelé kostel Santa Maria del Mar. Stavěl se ve 14. století.

V barokním kostele La Mercè, který původně patřil ke konventu milosrdných bratří, se uctívá gotická socha ochránkyně a patronky Barcelony, Boží Matky milosrdné.

Katedrála sv. Kříže a sv. Eulálie je gotická stavba budovaná od 13. do 20. století na místě dvou starověkých kostelů. V kryptě svaté Eulálie pod hlavním oltářem uvidíme jemně opracovaný alabastrový sarkofág. Oltářní obrazy, které představují sv. Gabriela, sv. Ambrože, sv. Martina a Proměnění Krista, jsou nejcennějšími uměleckými poklady katedrály.

Klášter Pedralbes založila roku 1326 královna Elisenda z Montcada. Rychlý postup stavebních prací způsobil, že kostel, křížová chodba s třemi galériemi a klášterní budovy tvoří vzácnou harmonickou jednotu. V presbyteriu vedle oltáře je náhrobek zakladatelky.

Mořské akvárium – prvotřídní akvárium se 22 obřími akvárii a 80 metrů dlouhým skleněným tunelem protínajícím obří nádrž se 6 miliony litry vody. Zde je možné vidět žraloky, rejnoky, měsíční rybu a další ryby z oblasti Středozemního moře. Barcelona je živým velkoměstem, leží v oblasti středomořského přímořského klimatu, které se vyznačuje poměrně suchým létem. Srdcem Barcelony je bulvár Ramblas (Les Rambles), který je bezpochyby nejživějším místem města. Tato pestrá a živá ulice se táhne od Plaça Catalunya (náměstí s fontánami) až k přístavu (nábřeží s molem a dominantním 68 metrů vysokým podstavcem se sochou Kryštofa Kolumba). Rambla byla původně korytem potoka.

Městské části

Barcelona je rozdělena na 10 městských částí. Městské části respektují původní historické čtvrti a obce připojené k městu v průběhu 18. a 19. st. Jednotlivé městské části (district) se dále skládají z jednotlivých čtvrtí (barri). Barcelonské Staré Město (Ciutat Vella) se skládá ze čtvrtí: La Barceloneta, El Gotic, El Raval a Sant Pere, Santa Caterina a la Ribera.

Ciutat Vella (4,5 km², 111 300 obyvatel)
- La Barceloneta
- El Gòtic
- El Raval
- Sant Pere, Santa Caterina a la Ribera
Eixample (7,5 km², 262 500 obyvatel)
Sants-Montjuïc (21,4 km², 177 600 obyvatel)
Les Corts (6,1 km², 82 600 obyvatel)
Sarrià-Sant Gervasi (20,1 km², 140 500 obyvatel)
Gràcia (4,2 km², 120 100 obyvatel)
Horta-Guinardó (12 km², 169 900 obyvatel)
Nou Barris (8 km², 165 000 obyvatel)
Sant Andreu (6,6 km², 142 600 obyvatel)
Sant Martí (10,8 km², 221 000 obyvatel)^[4]

Výslovnost

[c], velmi rozšířená, dnes je častější i počeštěná španělská^[5]^[6] (a zároveň i katalánská kodifikovaná) výslovnost se [s] (kodifikovaná španělská (kontinentální) výslovnost by ovšem byla s mezizubným třeným θ).^[7] Ani dnes ale Pravidla českého pravopisu výslovnostní odchylku od psané podoby nepředepisují a umožňují tak i výslovnost [barcelona],^[8]^[9] totéž platí např. i pro němčinu; německá kodifikovaná výslovnost je [barceˈlo:na].^[7]

Školství

Sport

V Barceloně se konaly v roce 1992 olympijské hry.

Ve městě sídlí fotbalové kluby FC Barcelona a RCD Espanyol a basketbalový klub FC Barcelona.

Od roku 1991 se v Barceloně jezdí Grand Prix Španělska

Partnerská města

Galerie

Interiér katedrály sv. Kříže a sv. Eulálie
Město Barcelona
Park Guell
Dům Milà
Dům Batlló
Dům Vicens
Arc del Triomf
Barcelona Head od Roye Lichtensteina
Sagrada Familia od Antonia Gaudí
Hospital de la Santa Creu i Sant Pau
Město Barcelona
Pohled na Barcelonu z Národního paláce
Bulvár La Rambla el Raval
Přístav

Odkazy

Reference

↑ 'Instituto Nacional de Estadística https://www.ine.es/jaxiT3/Datos.htm?t=2911'
↑ 'Instituto Nacional de Estadística https://www.ine.es/jaxiT3/Datos.htm?t=2911'^{[nedostupný zdroj]}
↑ Top 10 Barcelona. DK 2002, str. 30.
↑ anglická a částečně katalánská verze Wikipedie, počet obyvatel 2012
↑ Výslovnost spisovné češtiny. Academia 1978, str. 99
↑ Vlastimil STRAHL: Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen v češtině. Karolinum, Praha 1999, str. 113
↑ ^a ^b Duden. Aussprachewörterbuch der deutschen Sprache. Dudenverlag 2003. S. 188
↑ Pravidla českého pravopisu. Academia 2006. Str. 350
↑ Pravidla českého pravopisu. Školní vydání včetně dodatku. Fortuna 1999. Str. 83

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Barcelona na Wikimedia Commons
Téma Barcelona ve Wikicitátech
Slovníkové heslo Barcelona ve Wikislovníku
(anglicky) Cestovní příručka na Wikivoyage
Barcelona, VisitTown.com
Barcelona Daily Photos
Barcelona Travel Guide
Online průvodce Barcelonou

[1] 'Instituto Nacional de Estadística https://www.ine.es/jaxiT3/Datos.htm?t=2911'

[2] 'Instituto Nacional de Estadística https://www.ine.es/jaxiT3/Datos.htm?t=2911'^{[nedostupný zdroj]}

[3] Top 10 Barcelona. DK 2002, str. 30.

[4] á a částečně katalánská verze Wikipedie, počet obyvatel 2012

[5] Výslovnost spisovné češtiny. Academia 1978, str. 99

[6] Vlastimil STRAHL: Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen v češtině. Karolinum, Praha 1999, str. 113

[Duden-7] Duden. Aussprachewörterbuch der deutschen Sprache. Dudenverlag 2003. S. 188

[8] Pravidla českého pravopisu. Academia 2006. Str. 350

[9] Pravidla českého pravopisu. Školní vydání včetně dodatku. Fortuna 1999. Str. 83

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

Španělsko – España – (E)

Autonomní společenství a jejich správní centra	Andalusie (Sevilla) • Aragonie (Zaragoza) • Asturie (Oviedo – Uviéu) • Baleáry (Palma de Mallorca) • Baskicko (Vitoria-Gasteiz) • Extremadura (Mérida) • Galicie (Santiago de Compostela) • Kanárské ostrovy (Las Palmas de Gran Canaria a Santa Cruz de Tenerife) • Kantábrie (Santander) • Kastilie a León (Valladolid) • Kastilie – La Mancha (Toledo) • Katalánsko (Barcelona) • La Rioja (Logroño) • Madrid (Hlavní město Madrid) • Murcie (Murcia) • Navarra (Pamplona – Iruña) • Valencie (Valencie – València)

Autonomní města	Ceuta • Melilla

Přímá správa ústřední vlády	Španělské severoafrické državy