Vizigóti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Země Vizigótů
Gutthiuda
 Gótové 290455 n. l. Vizigótské království 
Hunská říše 
geografie
Mapa
Gutthiuda[1] – „země Vizigótů“ blízko Černého moře
hlavní město:
neznámo
obyvatelstvo
národnostní složení:
gótština, různé etnické jazyky
státní útvar
mateřská země:
Státní útvary a území
Předcházející:
Gótové Gótové
Nástupnické:
Vizigótské království Vizigótské království
Hunská říše Hunská říše

Vizigóti neboli Západní Gótové byli kmen východogermánského etnika Gótů hovořícího gótštinou. Podle tradice pocházeli Gótové z jižního Švédska a ostrova Gotlandu, a výrazně se zapsali do dějin raného středověku, především do doby stěhování národů. Vizigóti vznikli rozdělením gótského etnika do dvou částí. Východní část se nazývala Ostrogóti.

Původ a rané dějiny Gótů[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Gótové.

Vizigóti v době stěhování národů[editovat | editovat zdroj]

Orlí sošky, mezi Vizigóty populární[2]

Vizigóti bývají spojováni především se Španělskem, antickou Hispánií, jejich cesta na Pyrenejský poloostrov však byla velmi spletitá. Roku 376, poté, kdy byli Gótové přepadeni v severním Černomoří Huny, stáhly se některé skupiny za Dunaj na území římské říše a byly zde císařem Valentem usazeny roku 376 jako foederáti v naději, že posílí obranu římské hranice proti dalším barbarům. V římské říši v té době panoval značný nedostatek pracovní síly. Snaha zotročit vizigótské bojovníky vedla k velkému protiřímskému povstání, k němuž se vzápětí přidalo zbídačelé místní obyvatelstvo, především otroci těžce pracující v thráckých dolech. Roku 378 se povstalcům postavilo římské vojsko u Adrianopole. Římané byli tvrdě poraženi a císař Valens podlehl svým zraněním z bitvy. Roku 380 vtrhli Vizigóti do Malé Asie a do Řecka. Teprve po nástupu Theodosia I. roku 379 se novému císaři podařilo Góty pacifikovat obdarováním pozemky a dobytkem. Uzavřel s nimi smlouvu, přiměl k návratu do Moesie a Thrákie a znovu je tu usídlil jako foederáty.

migrace Vizigótů

Za Alaricha I. (395410), který byl spíše vojenským vůdcem svého lidu než skutečným králem, podnikali Vizigóti rozsáhlá tažení na východ i na západ. Poté, co vytáhli proti Konstantinopoli, snažil se císařský dvůr zbavit tohoto nebezpečného protivníka, a zaměřil proto Alarichovu pozornost do západořímské říše, která zápasila s útoky mnoha barbarských kmenů. Vizigóti došli roku 395 až do Panonie, ale poté se vrátili na východ a zpustošili Řecko.

Alarich se představy, že dobude Itálii, nevzdal a počátkem nového století odvedl Vizigóty na západ. Využil k tomu situace, kdy vynikající římský vojevůdce Stilicho byl zaměstnán mimo Itálii, zatímco západořímský císař Honorius přesídlil ze strachu z Mediolana do Ravenny. V roce 401 přitáhli barbaři k Římu, ale od jeho dobývání upustili po odražení útoku na město. V letech 402 a 403 byli poraženi vojsky Stilichona a přinuceni k návratu na Balkán. Předtím však Alarich uzavřel se Stilichonem dohodu o společném útoku proti východořímské říši. Ten se však neuskutečnil, neboť Stilicho musel bránit Itálii a Galii před barbarskými útoky a nakonec byl zavražděn.

Alarich požadoval za neuskutečněnou dohodu výkupné a roku 409 se vydal do Itálie znovu. K velkému zděšení obyvatel Itálie padl 24. srpna 410 pod náporem Vizigótů Řím. Byli to první barbaři, kterým se podařilo město dobýt. Poté se však rozhodli, že se přeplaví na Sicílii do římské provincie Afriky, která se rozkládala na území dnešního Tunisu, a vyrazili na italský jih. Loďstvo, které je mělo přepravit na africké pobřeží, však ztroskotalo a Alarich nedlouho na to zemřel.

Říše Vizigótů[editovat | editovat zdroj]

Založení tolosánského království[editovat | editovat zdroj]

Tento článek pojednává o kmeni Vizigótů. O tolosánském království pojednává článek Vizigótské království.

Vizigótská říše v Hispánii[editovat | editovat zdroj]

O říši Vizigótů v Hispánii pojednává článek Vizigótské království.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. E. A. Thompson, The Visigoths in the time of Ulfila, Duckworth, 2008, p. 9
  2. Pair of Eagle Fibula [online]. The Walters Art Museum. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]