Šemík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Šemíkova hrobka v Neumětelích

Šemík je bájný kůň z českých historických pověstí. Jeho pánem byl Horymír, vladyka neumětelský, kterého Šemík zachránil před jistou smrtí odvážným skokem ze skály u Vyšehradu. Poté Horymíra dovezl do Neumětel a podlehl zraněním, které si způsobil skokem. Podle pověsti byl Šemík pohřben v Neumětelích, kde dodnes stojí jeho hrobka – nad kamenem ve tvaru koňské hlavy.

Hrobka

V roce 1813 se kámen ve tvaru koňské hlavy pokusili odvalit ruští vojáci, jež pod ním hledali poklad. Střetli se kvůli tomu se zbraní v ruce s místními, a tak se odvalení kamene zdařilo až ve druhé polovině 19. století správci panství Gaussauerovi; záminkou bylo rovněž hledání pokladu, nenašlo se však nic – ani koňské kosti.

Od roku 1887 je kámen chráněn antickým chrámkem, který zde nechal postavit Karel ze Schwarzenbergu. V průčelí chrámku je vytesán nápis: „V Neumětelích se věřilo a věří, že zde Šemík, věrný kůň rytíře Horymíra, zakopán leží.

Pověst

Postavy vladyky Horymíra ani jeho koně Šemíka nejsou spolehlivě historicky doloženy. Pověst se objevuje poprvé v Hájkově kronice. Literárně ji zpracoval především Alois Jirásek v knize Staré pověsti české. Základem pověsti je boj mezi snahou o dolování zlata a stříbra a honbou za penězi, což vše zastává kníže Křesomysl, a prací na poli, spojenou s produkcí potravy, již hájí vladyka Horymír. V pozadí pověsti zaznívá svár mezi tradičním a novým zřízením společnosti a také pnutí mezi místním obyvatelstvem českým a přistěhovaleckým německým.

Původ jména

Šemík se odvozuje od slova šemný, což znamená ošemetný, nebo z německých slov Skemming a Schemig, v germánské mytologii označujících bájného koně hrdiny Witegeho, syna kováře Wielanda. Je možné, že pověst o Horymírovi je ovlivněna germánskými ságami o Witegovi a Dietrichovi z Bernu, případně příběhem o Tristanovi a Isoldě.

Literatura

Externí odkazy