Mořic Adolf Sachsen-Zeits
| Mořic Adolf Karel ze Sachsen-Zeitz | |
 |
|
| Narození | 1. prosince 1702 Neustadt an der Orla .svg){kind=small} Durynsko |
|---|---|
| Úmrtí | 20. června 1759 (ve věku 56 let) Hradiště sv. Hypolita u Znojma  Habsburská monarchie |
| Povolání | římskokatolický duchovní |
| Zaměstnavatel | Římskokatolická církev |
| Titul | 8. biskup královéhradecký a 5. biskup litoměřický |
| Období | 1731-1733 Hradec Králové; 1733–1759 Litoměřice |
| Předchůdce | v Hradci Královém: Václav František Karel Košín; v Litoměřicích: Jan Adam Vratislav z Mitrovic |
| Následovník | v Hradci Královém: Jan Josef Vratislav z Mitrovic; v Litoměřicích: Emanuel Arnošt Valdštejn |
| Nábož. vyznání | římskokatolické |
Vévoda Mořic Adolf Karel ze Sachsen-Zeitz, O.Melit., (1. prosince 1702 Neustadt an der Orla — 20. června 1759 Hradiště sv. Hypolita u Znojma) byl římskokatolický kněz a později biskup. 26. července 1730 byl jmenován titulárním biskupem pharsalským. Od 8. října 1731 jmenován biskupem královéhradeckým. Dne 4. července 1733 na vlastní žádost přeložen do litoměřické diecéze, kde byl intronizován 7. listopadu 1733.
Obsah |
Životopis[editovat]
Pocházel z vedlejší větve kurfirtského saského rodu luterského vyznání. Byl svým strýcem Kristiánem Augustem odňat matce a dán katolickým učitelům. Tento strýc, sám konvertita, se stal roku 1707 ostřihomským arcibiskupem. Do jeho rukou složil mladý Mořic v kterémsi maďarském, podle jiných v lužickém klášteře v Marienthalu, vyznání víry roku 1716 a v sedmnácti letech obdržel členství kapituly v Kolíně nad Rýnem. Vysvěcen byl v Drážďanech a jako titulárního arcibiskupa z Farsalu ho jmenoval Karel VI. biskupem v Hradci Králové a odtud po roce biskupem v Litoměřicích, kam přišel 7. prosince 1733. Je pochopitelné, že konjunkturalisticky založený šlechtic - konvertita, mající zálibu v barokně honosném životě u saského dvora, se zdržoval je zřídka v sídle své katedry. Diecési spravovali v jeho nepřítomnosti generální vikáři Regner, Fischer a Jarschel. Za správy těchto svědomitých kněží došlo ke zřízení diecézního semináře roku 1738. V roce 1739 se ujali v Konojedech u Úštěku správy kláštera servité a v roce 1753 byl na Mělníce usazen řád kapucínů. V roce 1744 obdrželi kapitulní děkan a starší kanovník v Litoměřicích právo pontifikálií, ostatní kanovníci fialový kanovnický pláštík. Protože biskup se svěřeným majetkem hospodařil neodpovědně, byl na něho uvalen konkurs. Kromě toho žil i s litoměřickou kapitulou ve stálých sporech pro svévolné i protiprávní zasahování do usnesení církevního soudu a pro svou nesnášenlivou povahu.
V Litoměřicích si vybudoval vlastní dvůr a zřídil i svou obrazovou galerii. Měl v ní 232 obrazů, z nichž 155 sám vlastnil a zbytek patřil biskupství. Část světských obrazů pak byla přestěhována na zámek Stvolínky, která sloužila jako biskupská letní rezidence.[1]
Na sklonku života[editovat]
Smrt ho překvapila v Hradišti u Znojma na křižovnickém proboštství, kam se utekl před nepříjemnostmi sedmileté války 20. června 1759. Na proboštství v Hradišti byl umístěn k celému zaopatření na nátlak vídeňského dvora. Tamější probošt Hauer mu přidělil za obydlí celé východní křídlo reprezentační budovy, po předchozím ujištění saského dvora, že všechny výlohy spojené s vydržováním „serenissima“ budou zaplaceny. Ale ani za pět let po smrti vévodského hosta se tak nestalo. Křižovnický probošt Hauer však ani na okamžik nepochyboval, že se tak stane a proto se dal na účet tohoto dluhu do dávného svého plánu - generální opravy proboštské svatyně sv. Hypolita. Nešetřil při tom nákladu a dal vyzdobit kostel slavnými obrazy freskaře Maulpertsche, kterého poznal při práci v blízkém klášteře louckém. Saský dvůr zaplatil nejdříve na úhradu pohřbu zesnulého biskupa 7000 zlatých a později na vyrovnání celého dluhu poukázal ještě 14 150 zlatých prostřednictvím kursaského rezidenta ve Vídni Zikmunda z Pezoldu. K tomu řádu bylo ponecháno zařízení celého bytu a některé jiné věci. Tak rocheta s pravými bruselskými krajkami, dvě kasule a dva pluviály z pravého brokátu, nábytek ve stylu Ludvíka XV. potažený bledězeleným a karmazínovým sametem, všechno věci, které byly možná kdysi majetkem litoměřického biskupství.
| Apoštolská posloupnost | |
| Hlavní světitel:[2] | František Ferdinand Khünburg |
| Datum svěcení | 27. srpna 1730 |
| 8. biskup královéhradecký | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Václav František Karel Košín |
1731-1733 Mořic Adolf Sachsen-Zeits |
Nástupce: Jan Josef Vratislav z Mitrovic |
| 5. biskup litoměřický | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Jan Adam Vratislav z Mitrovic |
1733–1759 Mořic Adolf Sachsen-Zeits |
Nástupce: Emanuel Arnošt Valdštejn |
Odkazy[editovat]
Reference[editovat]
- ↑ SMEJKAL, Ladislav. Máchův kraj - Českolipsko. Praha 6 : REGIA, 2008. ISBN 978-80-86367-65-1. Kapitola V biskupské rezidenci ve Stvolínkách, s. 39.
- ↑ Katolická hierarchie
Literatura[editovat]
- BARTŮNĚK Václav: Od proboštství k biskupství (1057-1957), in 900 let litoměřické kapituly, Česká katolická charita, Praha, 1959, s. 50.
- MACEK Jaroslav: Biskupství litoměřické, Karmelitánské nakladatelství: Kostelní Vydří, 2005, ISBN 80-7192-978-6, s. 44–47.
Externí odkazy[editovat]
- (anglicky) www.catholic-hierarchy.org
