Antonín Ludvík Frind

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jeho Excelence
Antonín Ludvík Frind
Diecéze litoměřická
XIII. litoměřický
sídelní
biskup
Období služby 18791881
Předchůdce Augustin Pavel Wahala
Nástupce Emanuel Jan Křtitel Schöbel
Znak Biskup Frind Antonín Ludvík.jpg
Osobní údaje
Datum narození 9. října 1823
Místo narození Lipová
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Datum úmrtí 25. října 1881 (ve věku 58 let)
Místo úmrtí Litoměřice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí plicní choroba
Pochován Městský hřbitov, Litoměřice
Národnost Německé císařstvíNěmecké císařství Německé císařství německá
Vyznání římskokatolické
Povolání
Církevní heraldika
Římskokatolický biskup

Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech

Antonín Ludvík Frind, německy Anton Ludwig Frind (9. října 1823 Lipová [1]25. října 1881 Litoměřice) byl 13. litoměřickým sídelním biskupem v letech 18791881.

Jmenován biskupem byl 25. dubna 1879 císařem Františkem Josefem I. Do biskupského úřadu byl potvrzen 15. května 1879 papežem Lvem XIII. Biskupské svěcení přijal 22. června 1879 v katedrále sv. Víta v Praze. V Litoměřicích byl na biskupský stolec intronizován 22. července 1879.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rozvětvené rodiny zvané Frindovi (též Frintovi). Jedna z větví této rodiny žila v České Kamenici na Děčínsku. Z ní pocházel i biskup v Sankt-Pölten Jakob Frint. Antonín Ludvík Frind pocházel ze Šluknovského výběžku, rodiště řady kněží a biskupů, z vesnice Lipová (německy Hainspach), která je nejsevernější vsí v České republice. Narodil se 9. října 1823 a téhož dne dostal při křtu jméno Antonín (v matrice německy Anton). Jeho rodiče byli rolníci.[2] Byl nadaný a měl předpoklady pro studium. Rodiče mu studium umožnili. Počítali i se studiem ve Vídni a s podporou jeho vzdáleného příbuzného biskupa Jakoba Frinta. Ten však ale již v roce 1834 zemřel a tady nadaného Antonína Ludvíka podpořit nemohl. Bylo tedy rozhodnuto, že půjde studovat do litoměřického gymnázia, které mělo dobrou pověst. Na filozofická studia odešel do Prahy, posléze se vrátil do litoměřického semináře a 16. července 1847 byl vysvěcen na kněze. První mši svatou (primici) sloužil ve svém rodišti. Krátce před jeho příjezdem do Lipové však vyhořel jeho rodný dům, takže zde byla i tato neradostná okolnost, která mu slavení primice ztížila.

Kněz, pedagog a literát[editovat | editovat zdroj]

Jako novokněz byl v roce 1847 jmenován kaplanem ve Varnsdorfu. Zde působil až do roku 1851.[2] V roce 1851 odešel do Litoměřic a stal nejdříve katechetou na místním gymnáziu. V letech 1851-1859 byl pak na gymnáziu v Litoměřicích profesorem dějepisu a zeměpisu. Zde také zahájil svou literární činnost. Roku 1857 vyšla jeho modlitební kniha pro studující (latinsky): "Deus lux, laetitia et salus mea", (česky): „Bůh je světlo, radost a moje záchrana“. Tato kniha pro svou oblíbenost se dočkala trojího vydání v letech (1857-1877).

Vědecká činnost[editovat | editovat zdroj]

V roce 1859 byl, díky svým pedagogickým a vědeckým úspěchům, jmenován ředitelem gymnázia v Chebu. Tam se začal více věnovat českým dějinám. První prací z tohoto jeho období života byla práce o životě a díle sv. Jana Nepomuckého. Stal se postupně jedním z nejvýznamnějších dobových církevních historiků. Vycházel z důkladného studia pramenů. Byl dostatečně kritický a objektivní. Jeho styl byl čtivý. V Chebu, již v roce 1862, začal vydávat své nejvýznamnější dílo Církevní dějiny obecně a ve zvláštním vztahu k dnešní litoměřické diecézi (německy Kirchengeschichte Böhmens im aligemeinen und in ihrer besondere Beziehung auf die jetzige Leitmeritzer Diözese).[3] Toto dílo vyšlo pak ucelené ve čtyřech svazích v letech 1864-1888. Roku 1869 byl jmenován metropolitním kanovníkem u sv. Víta v Praze. K tomu se přidružila i funkce kapitulního archiváře a knihovníka. Jeho úkolem bylo uspořádat kapitulní archiv z období 973 až 1419. V letech 1881 až 1882 vypracoval archivní inventář, který se pro kvalitu používá i na začátk 21. století. Pri pořádání fondu našel také řadu dosud neznámých pramenů. Ty pak zhodnotil ve svých vědeckých pracích. V Praze v domě na Hradčanském náměstí čp. 2 získal pro archiv i nové a vhodnější prostory. Z důvodu jeho velké objektivity a tolerance, zvláště v době narůstajících národnostních sporů, ho Královská česká společnost nauk v roce 1872 zvolila mimořádným členem. U příležitosti 900. výročí pražského biskupství vydal Frind v roce 1873 dějiny pražských biskupů a arcibiskupů. Na rodnou litoměřickou diecézi nezapomínal, udržoval osobní vztahy z tehdejšími biskupy Hillem a Vahalou. Roku 1867 vydal krátkou, ale faktograficky cennou studii, v německém jazyce, Krátké dějiny biskupů litoměřických (německy Kurze Geschichte der Bischofe von Leitmeritz).

Biskupská služba[editovat | editovat zdroj]

Znak biskupa Antonína Ludvíka Frinda

Císař František Josef I. ho jmenoval litoměřickým biskupem 25. dubna 1879. Toto jmenování potvrdil 15. května 1879 papež Lev XIII. Svěcení na biskupa byl 8. června 1879 v katedrále sv. Víta v Praze. Hlavním světitelem byl pražský arcibiskup Bedřich kardinál Schwarzenberg. Spolusvětiteli byli královéhradecký biskup Josef Jan Hais a světící biskup pražský Karel Průcha. Slavnostní intronizace v Litoměřicích se konala 22. června 1879. Účastnilo se jí více jak 180 kněží a značný počet věřících. Od počátku své biskupské služby, jako téměř 56 letý, postupoval energicky. Vykonával četné vizitace farností, uděloval svátost biřmování a kázal. Povýšil kostel sv. Antonína Velikého v Liberci na kostel arciděkanský. V Liberci také udělil první svaté přijímání. Dochované statistiky a dokumenty litoměřická diecéze zachycují, že za čtyři měsíce udělil v 76 kostelech a chrámech 40 tisíc biřmování, což je na hranicí lidských možností. Pastorační činnost ho však natolik pohltila, že mu nezbyl čas na vědeckou práci. Přesto však se jeho osobní vztah k historii a památkám projevil v některých jeho pastýřských listech. Např. v roce 1881, při oslavě 200 let založení litoměřické katedrály. Katedrála dosud neměla hotovou věž, pouze její první patro bylo kamenné, další patra s věžicí byla provizorní dřevěná. V pastýřském listě uvedl, že se deseti litoměřickým biskupům nepodařilo věž dostavět a vyzval ke sbírkám na její dokončení. Stavební plány vypracoval vídeňský mistr baron Ferstel, ale pro nedostatek financí se ani Frind dostav věže nedočkal. Věž byla dokončena teprve v roce 1889 litoměřickým stavitelem Sanderem, který původní plány Ferstela zjednodušil a změnil. V červenci roku 1881 vysvětil biskup Frind nové kněze, ale objevila se u něho v té době plicní nemoc. S plicní nemocí sice bojoval již v době studií, ale později nebezpečí ustoupilo. Koncem července 1881 odjel na léčení do Mariánských lázní. Nemoc se však ani tam nezastavila. Rozhodl se zemřít doma v Litoměřicích. Po třech měsících těžkého zápasu, 28. října 1881, zemřel zaopatřen svátostmi církve. Byl to den, ke kterému upínal zrak, protože ten den se konala v jeho rodišti Lipové slavná pouť v kostele sv. Šimona a Judy. Pohřbu 31. října 1881 se účastnil velký zástup věřících. V duchu zavedené tradice, kdy se nemohlo pohřbívat celé tělo zemřelého v kryptě kostela, bylo z jeho ostatků vyňato srdce biskupa Frinda a uloženo ve schránce, která byla umístěna v pilíři katedrály. Toto místo v katedrále, kde je srdce zazděno, je překryto mramorovou deskou se stručným nápisem v latinském jazyce: "Requiescat in Domino"[4] (česky) „Ať odpočívá v Pánu“.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Die Kirchengeschichte Böhmens im Allgemeinen und in ihrer besonderen Beziehung auf die jetzige Leitmeritzer Diöcese in der Zeit vor dem erblichen Königthume, Praha 1864, 418 S.
  • Kurze Geschichte der Bischöfe von Leitmeritz, Chomutov 1867, 103 S.
Apoštolská posloupnost
Hlavní světitel:[5] Bedřich kardinál Schwarzenberg
Datum svěcení 8. června 1879

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b DOBIÁŠ Josef: Litomericensium episcoporum series, Liberec 1985, str. 62.
  3. DOBIÁŠ Josef: Litomericensium episcoporum series, Liberec 1985, str. 63.
  4. DOBIÁŠ Josef: Litomericensium episcoporum series, Liberec 1985, str. 64.
  5. Katolická hierarchie

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Augustin Pavel Wahala
Znak z doby nástupu XIII. litoměřický sídelní biskup
Antonín Ludvík Frind
18791881
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Emanuel Jan Křtitel Schöbel