Josef Bryks

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Bryks
Základní informace
Narození18. března 1916
Lašťany
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí11. srpna 1957 (ve věku 41 let)
Ostrov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Vojenské informace
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Společný hrob obětí komunismu v Praze – Motole

Major (brigádní generál in memoriam) Josef Bryks (18. března 1916 Lašťany[1] – 11. srpna 1957 Ostrov) byl československý voják a letec, účastník československého protinacistického odboje a oběť komunistického teroru.

Život

Před 2. světovou válkou

Josef Bryks byl sedmým z celkem osmi dětí hanáckého rolníka Františka Brykse a jeho ženy Anny, rozené Nasvetrové. Vystudoval a odmaturoval na obchodní akademii v Olomouci a poté nastoupil na armádní školu pro jezdecké důstojníky v Košicích (1935). Po jejím ukončení nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích, kde v průběhu studia (1936–1937) přestoupil na letecké oddělení. Po vyřazení v hodnosti poručíka se specializací leteckého pozorovatele sloužil nejprve v této funkci, posléze se však přeškolil na stíhacího pilota.

Byl členem církve československé husitské.[2]

2. světová válka

Za okupace pomáhal organizovat útěky československých pilotů do Polska. Oženil se s Marií Černou, jejich dcera však dva dny po porodu zemřela. Bryks sám po několika měsících civilního života uprchl do zahraničí (20. ledna 1940). V Maďarsku byl ale zatčen, nějakou dobu vězněn a pak poslán na Slovensko. Vězněn byl pod falešným jménem, avšak pouze do té doby, než jeho žena, která po jeho útěku podle některých neověřených informací kolaborovala, odkryla jeho pravou identitu.[zdroj⁠?] Odtud záhy uprchl a přes Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko a Sýrii se dostal do Francie, kde byl 13. května 1940 odveden[1]. Zde nestihl zasáhnout do bojů a byl evakuován do Velké Británie.

Nejprve sloužil v 310. československé stíhací peruti RAF, po pár dnech byl ale pro nadbytek pilotů přemístěn mezi některé civilní a logistické složky britského letectva. Důvodem byl patrně fakt, že ze střední školy uměl perfektně anglicky, takže mu spolupráce s britskými piloty nedělala potíže. V dubnu 1941 nastoupil k 242. stíhací peruti. Spolu s ní prodělal výcvik na noční stíhací akce, ale posléze se účastnil denních leteckých akcí nad územím nepřítele. 17. června 1941 byl poblíž Lille sestřelen a po krátkém ukrývání byl zajat Němci (jeho Hawker Hurricane Mk.IIB patrně sestřelil sám Adolf Galland, tehdy nejúspěšnější stíhač Luftwaffe).[3]

Po svém zajetí byl Bryks, který zatajil svoji pravou identitu a vydával se za Brita, umístěn do zajateckého tábora. Nyní začínala jeho nejslavnější kariéra: 5× se pokoušel o útěk, dvakrát měl k němu opravdu blízko. Jednou se pokusil uletět s Messerschmittem Bf 109 modifikovaném na noční stíhání (chytili ho na poslední chvíli), podruhé uprchl a připojil se k polské Zemské armádě. Byl chycen a krutě mučen, v roce 1944 byla navíc prozrazena jeho skutečná totožnost, když britská strana poslala omylem Němcům doklad o jeho povýšení i s pravým jménem a národností. V roce 1945 byl osvobozen spojeneckými vojsky a prodělal několik operací (poslední v létě 1946) kvůli řadě zranění, která v průběhu války utrpěl.

Po válce

18. července 1945 se oženil s Gertrudou Rose, Angličankou, s níž si v zajetí dopisoval. 6. října 1945 se vrátil domů i se svou novou manželkou a v roce 1946 se jim v Olomouci narodila dcera Sonia.[4] Jméno jeho první ženy, která spáchala v roce 1945 sebevraždu, bylo vyryto do pomníku padlým odbojářům ve Velkém Meziříčí (což je zvláštní vzhledem k výše psané neozdrojované informaci o tom, že to byla kolaborantka). Bryks nechal její jméno z pomníku promptně odstranit, což vyvolalo konflikt s jejím vlivným otcem, který byl údajně komunista.[zdroj⁠?] Do kokpitu se vrátit nemohl kvůli svým zraněním a s nimi souvisejícím komplikacím. Obdržel řadu vyznamenání (mimo jiné Řád britského impéria), hodnost štábního kapitána a stal se učitelem angličtiny a teorie létání na Leteckém učilišti v Olomouci. Britové o něm v roce 1946 natočili film Srdce v zajetí (The Captive Heart).

Ihned po Únoru odeslal svou rodinu zpět do Anglie, sám byl brzy poslán na dovolenou a poté zařazen do zálohy. Do jeho vždy příkladného služebního hodnocení napsal jeho nadřízený plukovník Václav Fuksa, že je nevyhovující pro svou politickou nespolehlivost a nepochopení ideologie lidovědemokratického zřízení[3] (jakožto člen strany národně sociální, odpůrce komunistů a člen organizací příslušníku zahraničního odboje).[zdroj⁠?]

Po Únoru 1948

Pamětní deska Josefa Brykse v ulici Hanáckého pluku 15 v Olomouci

2. května 1948 byl major Bryks zatčen pro přípravu útěku za hranice.[5] Nejprve jej soudil vojenský soud, ten jej však shledal nevinným, neboť komunisté ještě neměli soudnictví dost pevně v rukou. Nové přelíčení před Státním soudem však již šlo podle plánu a Bryks byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 10 letům těžkého žaláře. Protesty jeho manželky, která z Británie posílala dopisy státním orgánům i představitelům, mimo jiné i jednomu z hlavních organizátorů monstrprocesů a čistek, generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ Rudolfu Slánskému, byly marné.

Hlášení o úmrtí Josefa Brykse

Bryks prošel několika těžkými žaláři. V roce 1950 byl za přípravu vzpoury a útěku (patrně šlo o smyšlené obvinění) odsouzen k dalším dvaceti letům navíc. Ve vězení se choval vzpurně, držel protestní hladovky a odmítal se podřizovat vězeňskému režimu. Nakonec byl přesunut do dolu Rovnost v Jáchymově. V roce 1955 zde krátkodobě „sekal dobrotu“, aby mohl z drobných odměn za práci na šachtách podporovat rodinu a starého otce, brzy však zjistil, že peníze nedostávají a vrátil se k rezistenci. Jeho zdravotní stav se zhoršoval, začaly se u něj projevovat srdeční potíže, ovšem lékařská péče a léky mu byly soustavně odpírány.

Příčina úmrtí

Oficiální oznámenou verzí je zpráva sepsaná kpt. Kolářem (zástupce náčelníka Správy táborů), ve které uvádí, že Bryks zemřel na infarkt v noci z 11. na 12. srpna 1957. Avšak dle výpovědí spoluvězně Františka Martinka byl Josef Bryks nejdříve ráno (to jest 11. srpna 1957) záměrně oddělen od své pracovní skupiny a následně zabit. Když se Martinek s ostatními vrátil do své cely, tak nalezli již jen bezvládně ležící přikryté Bryksovo tělo, jež podle jeho názoru neslo známky udušení.[6] Jeho ostatky nebyly rodině vydány a urna byla tajně pohřbena na hřbitově v Motole. Toto místo bylo identifikováno až v roce 2009.[7]

Po roce 1989

Pamětní deska Josefa Brykse v obci Bělkovice-Lašťany

Po listopadu 1989 byl částečně rehabilitován[8] a v roce 1991 in memoriam povýšen na plukovníka. V rodných Lašťanech mu byla 4. června 1994 odhalena pamětní deska. Česká televize o něm natočila dokumentární film. V roce 2004 mu byla udělena Cena města Olomouce za hrdinství a odvahu za 2. světové války – osobnost in memoriam. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. dubna 2006 bylo Josefu Bryksovi přiznáno právo na soudní rehabilitaci a byl zrušen rozsudek. Tímto rozhodnutím, které nabylo právní moci dne 27. dubna 2006, byl plně soudně rehabilitován. Dne 28. října 2006 mu byl in memoriam propůjčen Řád Bílého lva vojenské skupiny II. třídy. V roce 2008 jej prezident Václav Klaus povýšil in memoriam do hodnosti brigádního generála.[9]

Manželka Josefa Brykse paní Trudie Bryksová zemřela ve Washingtonu dne 28. dubna 2011, ve věku 91 let.[10] Tato žena se teprve 28. října 2006 – v souvislosti s propůjčením Řádu Bílého lva Josefu Bryksovi – dočkala jednorázového odškodnění ve výši 229 500 Kč za věznění a smrt svého manžela. Její vdovský důchod tehdy nebyl ještě „vyřešen“ ... V sobotu 16. července 2011 byla urna s popelem paní Trudie Bryksové uložena do rodinné hrobky Bryksových na hřbitově v Bohuňovicích na Olomoucku vedle ostatků jejího manžela a dcery Sonii (zesnulé roku 2000). Čest Trudie Bryksové a brig. gen. letectva in memoriam Josefu Bryksovi vzdala armáda ČR tím, že při tomto aktu přeletěly nad hřbitovem dva gripeny.[11]

Po Josefu Bryksovi je pojmenována jedna z pražských ulic na sídlišti Černý Most II[12] a také jedna z ulic v Olomouci-Slavoníně.[13]

Vyznamenání

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Databáze VÚA:Záznam vojáka
  2. ↑ PŘÍSLUŠNÍK NAŠÍ CÍRKVE – HRDINA A MUČEDNÍK [online]. ccsh.cz [cit. 2013-12-27]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Plk. i.m. Josef Bryks, MBE [online]. Úřad MČ Praha 14 [cit. 2009-11-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-25. 
  4. ↑ http://skola.bohunovice.cz/?detail=116
  5. ↑ http://zpravy.idnes.cz/josef-bryks-chtel-do-anglie-zemrel-v-jachymove-f4a-/domaci.asp?c=A060210_164902_domaci_ton
  6. ↑ Paměti Františka Martinka. [s.l.]: [s.n.] 
  7. ↑ NAVARA, Luděk; GAZDÍK, Jan. Hrob válečného hrdiny Brykse našla jeho žena po 52 letech. Mladá fronta DNES. 2009 -10-10, s. A5. Dostupné online. ISSN 1210-1168. 
  8. ↑ Rehabilitační soud v roce 1991 potvrdil jeho trest za údajné zběhnutí, viz Luděk Navara: Letec Bryks: hrdina, či kriminálník?, dostupné: http://www.militaria.cz/cz/clanky/valky-a-valecnici/letec-bryks-hrdina-ci-kriminalnik.html (navštíveno 5. 1. 2008)
  9. ↑ http://zpravy.idnes.cz/klaus-povysil-stihace-raf-brykse-ktery-pred-50-lety-zemrel-v-lagru-pyo-/domaci.asp?c=A081114_082543_domaci_jan
  10. ↑ http://www.sinagl.cz/domaci-zpravodajstvi/tak-skvele-lidi-likvidoval-zhovadily-a-bestialni-komunisticky-rezim-cest-pamatce-trudie-a-josefu-bryksovym.html[nedostupný zdroj]
  11. ↑ NAVARA, Luděk. Se ženou válečného hrdiny Trudie Bryksovou se loučili i piloti gripenů. idnes.cz [online]. 2011-7-18 [cit. 2013-09-15]. Dostupné online. 
  12. ↑ http://www.praha14.cz/~listy/2008/12/ger_bryksova.htm[nedostupný zdroj]
  13. ↑ http://www.olomouc.eu/phprs/view.php?cisloclanku=2006022406
  14. ↑ Valka.cz, Hvězda 1939-1945
  15. ↑ Valka.cz, Válečná medaile 1939-1945
  16. ↑ Valka.cz, Evropská hvězda leteckých osádek

Literatura

  • BRYKSOVÁ, Trudie. Naděje a beznaděje. Praha: Votobia, 2003. 240 s. ISBN 80-7220-154-9. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 8. sešit : Brun–By. Praha: Libri, 2007. 225–368 s. ISBN 978-80-7277-257-5. S. 237–238. 
  • LUDĚK NAVARA, MIROSLAV KASÁČEK, Na útěku - neuvěřitelný příběh Josefa Brykse, načetl David Novotný, vydala Audiotéka, 2017

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Bryks&oldid=16373493“