Josef Bryks

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Josef Bryks

Major (brigádní generál in memoriam) Josef Bryks (18. března 1916 Lašťany, dnes obec Bělkovice-Lašťany11. srpna 1957 nemocnice uranového dolu Rovnost v Ostrově nad Ohří) byl československý voják a letec, účastník československého protinacistického odboje a oběť komunistického teroru.

Do 2. světové války[editovat | editovat zdroj]

Josef Bryks byl sedmým z celkem osmi dětí hanáckého rolníka Františka Brykse a jeho ženy Anny, rozené Nasvetrové. Vystudoval a odmaturoval na obchodní akademii v Olomouci a poté nastoupil na armádní školu pro jezdecké důstojníky v Košicích (1935). Byl členem církve československé husitské. [1] Po jejím ukončení nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě, kde v průběhu studia (19361937) přestoupil na letecké oddělení. Po vyřazení v hodnosti poručíka se specializací leteckého pozorovatele sloužil nejprve v této funkci, posléze se však přeškolil na stíhacího pilota.

2. světová válka[editovat | editovat zdroj]

Za okupace pomáhal organizovat útěky československých pilotů do Polska. Oženil se s Marií Černou, jejich dcera však dva dny po porodu zemřela. Bryks sám po několika měsících civilního života uprchl do zahraničí (20. ledna 1940). V Maďarsku byl ale zatčen, nějakou dobu vězněn a pak poslán na Slovensko. Vězněn byl pod falešným jménem, avšak pouze do té doby, než jeho žena, která po jeho útěku kolaborovala, odkryla jeho pravou identitu.[zdroj?] Odtud záhy uprchl a přes Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko a Sýrii se dostal do Francie. Zde nestihl zasáhnout do bojů a byl evakuován do Velké Británie.

Nejprve sloužil v 310. československé stíhací peruti RAF, po pár dnech byl ale pro nadbytek pilotů přemístěn mezi některé civilní a logistické složky britského letectva. Důvodem byl patrně fakt, že ze střední školy uměl perfektně anglicky, takže mu spolupráce s britskými piloty nedělala potíže. V dubnu 1941 nastoupil k 242. stíhací peruti. Spolu s ní prodělal výcvik na noční stíhací akce, ale posléze se účastnil denních leteckých akcí nad územím nepřítele. 17. června 1941 byl poblíž Lille sestřelen a po krátkém ukrývání byl zajat Němci (jeho Hawker Hurricane Mk.IIB patrně sestřelil sám Adolf Galland, tehdy nejúspěšnější stíhač Luftwaffe).[2]

Po svém zajetí byl Bryks, který zatajil svoji pravou identitu a vydával se za Brita, umístěn do zajateckého tábora. Nyní začínala jeho nejslavnější kariéra: 5× se pokoušel o útěk, dvakrát měl k němu opravdu blízko. Jednou se pokusil uletět s Messerschmittem Bf 109 modifikovaném na noční stíhání (chytili ho na poslední chvíli), podruhé uprchl a připojil se k polské Zemské armádě. Byl chycen a krutě mučen, v roce 1944 byla navíc prozrazena jeho skutečná totožnost, když britská strana poslala omylem Němcům doklad o jeho povýšení i s pravým jménem a národností. V roce 1945 byl osvobozen spojeneckými vojsky a prodělal několik operací (poslední v létě 1946) kvůli řadě zranění, která v průběhu války utrpěl.

Po válce[editovat | editovat zdroj]

18. července 1945 se oženil s Gertrudou Rose, Angličankou, s níž si v zajetí dopisoval. 6. října 1945 se vrátil domů i se svou novou manželkou a v roce 1946 se jim v Olomouci narodila dcera Sonia.[3] Jméno jeho první ženy, která spáchala v roce 1945 sebevraždu, bylo vyryto do pomníku padlým odbojářům ve Velkém Meziříčí. Bryks nechal její jméno z pomníku promptně odstranit, což vyvolalo konflikt s jejím vlivným otcem, který byl komunista.[zdroj?] Do kokpitu se vrátit nemohl kvůli svým zraněním a s nimi souvisejícím komplikacím. Obdržel řadu vyznamenání (mimo jiné Řád britského impéria), hodnost štábního kapitána a stal se učitelem angličtiny a teorie létání na Leteckém učilišti v Olomouci. Britové o něm v roce 1946 natočili film Srdce v zajetí (The Captive Heart).

Ihned po Únoru odeslal svou rodinu zpět do Anglie, sám byl brzy poslán na dovolenou a poté zařazen do zálohy. Do jeho vždy příkladného služebního hodnocení napsal jeho nadřízený plukovník Václav Fuksa, že je nevyhovující pro svou politickou nespolehlivost a nepochopení ideologie lidovědemokratického zřízení[2] (jakožto člen strany národně sociální, odpůrce komunistů a člen organizací příslušníku zahraničního odboje).[zdroj?]

Po Únoru 1948[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska Josefa Brykse v ulici Hanáckého pluku 15 v Olomouci.

2. května 1948 byl major Bryks zatčen pro přípravu útěku za hranice.[4] Nejprve jej soudil vojenský soud, ten jej však shledal nevinným, neboť komunisté ještě neměli soudnictví dost pevně v rukou. Nové přelíčení před Státním soudem však již šlo podle plánu a Bryks byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 10 letům těžkého žaláře. Protesty jeho manželky, která z Británie posílala dopisy státním orgánům i představitelům, mimo jiné i jednomu z hlavních organizátorů monstrprocesů a čistek, generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ Rudolfu Slánskému, byly marné.

Bryks prošel několika těžkými žaláři. V roce 1950 byl za přípravu vzpoury a útěku (patrně šlo o smyšlené obvinění) odsouzen k dalším dvaceti letům navíc. Ve vězení se choval vzpurně, držel protestní hladovky a odmítal se podřizovat vězeňskému režimu. Nakonec byl přesunut do jáchymovských dolů do dolu Rovnost v Ostrově nad Ohří. V roce 1955 zde krátkodobě „sekal dobrotu“, aby mohl z drobných odměn za práci na šachtách podporovat rodinu a starého otce, brzy však zjistil, že peníze nedostávají a vrátil se k rezistenci. Jeho zdravotní stav se zhoršoval, začaly se u něj projevovat srdeční potíže, ovšem lékařská péče a léky mu byly soustavně odpírány. Zemřel na infarkt v noci z 11. na 12. srpna 1957. Jeho ostatky nebyly rodině vydány a urna byla tajně pohřbena na hřbitově v Motole. Toto místo bylo identifikováno až v roce 2009.[5]

Po roce 1989[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska Josefa Brykse v obci Bělkovice-Lašťany

Po listopadu 1989 byl částečně rehabilitován[6] a v roce 1991 in memoriam povýšen na plukovníka. V rodných Lašťanech mu byla 4. června 1994 odhalena pamětní deska. Česká televize o něm natočila dokumentární film. V roce 2004 mu byla udělena Cena města Olomouce za hrdinství a odvahu za 2. světové války – osobnost in memoriam. Dne 28. října 2006 mu byl in memoriam propůjčen Řád Bílého lva vojenské skupiny II. třídy. V roce 2008 jej prezident Václav Klaus povýšil in memoriam do hodnosti brigádního generála.[7]

Manželka Josefa Brykse paní Trudie Bryksová zemřela ve Washingtonu dne 28. dubna 2011, ve věku 91 let. [8]. Tato žena se teprve 28.října 2006 – v souvislosti s propůjčením Řádu Bílého lva Josefu Bryksovi – dočkala jednorázového odškodnění ve výši 229 500 Kč za věznění a smrt svého manžela. Její vdovský důchod tehdy nebyl ještě „vyřešen“ ... V sobotu 16. července 2011 byla urna s popelem paní Trudie Bryksové uložena do rodinné hrobky Bryksových na hřbitově v Bohuňovicích na Olomoucku vedle ostatků jejího manžela a dcery Sonii (zesnulé roku 2000). Čest Trudie Bryksové a brig. gen. letectva im Memoriam Josefu Bryksovi vzdala armáda ČR tím, že při tomto aktu přeletěly nad hřbitovem dva gripeny.[9]

Po Josefu Bryksovi je pojmenována jedna z pražských ulic na sídlišti Černý Most II[10] a také jedna z ulic v Olomouci-Slavoníně.[11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PŘÍSLUŠNÍK NAŠÍ CÍRKVE – HRDINA A MUČEDNÍK [online]. ccsh.cz, [cit. 2013-12-27]. Dostupné online.  
  2. a b Plk. i.m. Josef Bryks, MBE [online]. Úřad MČ Praha 14, [cit. 2009-11-19]. Dostupné online.  
  3. http://skola.bohunovice.cz/?detail=116
  4. http://zpravy.idnes.cz/josef-bryks-chtel-do-anglie-zemrel-v-jachymove-f4a-/domaci.asp?c=A060210_164902_domaci_ton
  5. NAVARA, Luděk; GAZDÍK, Jan. Hrob válečného hrdiny Brykse našla jeho žena po 52 letech. Mladá fronta DNES. 10. 10. 2009, s. A5. Dostupné online. ISSN 1210-1168.  
  6. Rehabilitační soud v roce 1991 potvrdil jeho trest za údajné zběhnutí, viz Luděk Navara: Letec Bryks: hrdina, či kriminálník?, dostupné: http://www.militaria.cz/cz/clanky/valky-a-valecnici/letec-bryks-hrdina-ci-kriminalnik.html (navštíveno 5. 1. 2008)
  7. http://zpravy.idnes.cz/klaus-povysil-stihace-raf-brykse-ktery-pred-50-lety-zemrel-v-lagru-pyo-/domaci.asp?c=A081114_082543_domaci_jan
  8. http://www.sinagl.cz/domaci-zpravodajstvi/tak-skvele-lidi-likvidoval-zhovadily-a-bestialni-komunisticky-rezim-cest-pamatce-trudie-a-josefu-bryksovym.html
  9. NAVARA, Luděk. Se ženou válečného hrdiny Trudie Bryksovou se loučili i piloti gripenů. idnes.cz [online]. 2011-7-18 [cit. 2013-09-15]. Dostupné online.  
  10. http://www.praha14.cz/~listy/2008/12/ger_bryksova.htm
  11. http://www.olomouc.eu/phprs/view.php?cisloclanku=2006022406

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BRYKSOVÁ, Trudie. Naděje a beznaděje. Praha : Votobia, 2003. 240 s. ISBN 80-7220-154-9.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 8. sešit : Brun–By. Praha : Libri, 2007. 225–368 s. ISBN 978-80-7277-257-5. S. 237–238.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu