Ivan Štampach

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Doc. ThDr. Ivan Odilo Štampach (* 18. února 1946 Praha) je religionista, teolog, filosof a vysokoškolský pedagog, jako publicista se zabývá též politikou. Je knězem exkomunikovaným v římskokatolické církvi a (bývalým) dominikánem vyloučeným z řádu.

Stručný životopis

  • 18. února 1946 narozen v Praze
  • 1946–1948 žil v Plzni, v dalším dětství a mládí žil na Slovensku
  • 1963–1967 studoval učitelství 2. stupně ZDŠ na Pedagogické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě se sídlem v Trnavě
  • 1968–1970 dálkově studoval filosofii a pedagogiku na FF Masarykovy univerzity v Brně;
  • 1970 ze studia vyloučen „za přípravu na opuštění republiky a přípravu na podvracení republiky“
  • 1970–1974 vězněn v Bratislavě a Ilavě
  • 1975 návrat do Prahy
  • 1978–1983 tajná studia teologie, ukončení studia později potvrdil dominikánský řád
  • 1982–1989 učil v tajných kurzech teologii, publikuje v samizdatových časopisech (Teologické texty, Sursum a Acta incognitorum).
  • 1987 vstupuje do dominikánského řádu, přijímá řádové jméno Odilo
  • od roku 1990 veřejná pedagogická činnost na vysokých a vyšších odborných školách, viz níže
  • od konce roku 1991 působí v zednářské lóži, viz níže
  • 1992 dominikánský řád mu uděluje k ukončení postgraduálního studia vnitrořádový titul lektor posvátné teologie (též na základě práce Malý přehled náboženství)
  • 1992 titul licenciát teologie na Papežské teologické akademii v Krakově (též na základě práce Nástin ekumenické teologie)
  • 1994 titul doktor teologie na Papežské teologické fakultě v Poznani, disertační práce Život, Duch a všechno. Duchovní směry nového věku.
  • 1996 habilitace: na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (pod názvem: Univerzální a partikulární církev a Náboženství v dialogu)
  • 1999 vyloučení z dominikánského řádu a exkomunikace
  • 2002 neúspěšná kandidatura do Poslanecké sněmovny (jako nestraník za Stranu zelených)

Exkomunikace

Teologické a kněžské působení Ivana Odilo Štampacha bylo postupně omezováno od roku 1996 v souvislosti s jeho činností na KTF UK a kritikou jejího tehdejšího vedení. V roce 1999 byl svým řádovým představeným pro rozkol (schizma) prohlášen za exkomunikovaného a vyloučen z dominikánského řádu.

On sám tvrdí, že pouze dva roky působil v prostorách starokatolické církve jakožto kněz pro neformální okruh římských katolíků a lidí z jiných církví (v rozhovoru pro časopis AD připustil, že požádal o začlenění mezi duchovní starokatolické církve [1]), že se žádného schizmatu vůči své církvi nedopustil, že se službou pro členy starokatolické církve nijak neprohřešil a že při vyhlašování exkomunikace nebyly splněny veškeré náležitosti - z kterýchžto důvodů nepovažuje exkomunikaci za platnou. [2] [3] [4] Za nespravedlivé a neplatné považuje též své vyloučení z dominikánského řádu. [5]

Často je jeho exkomunikace omylem spojována s veřejně proklamovaným členstvím v zednářské lóži - kněz by sice podle předpisů římskokatolické církve neměl být členem zednářské lóže, nový Kodex kanonického práva vydaný v roce 1983 však již za toto neukládá exkomunikaci, jako tomu bylo dříve.

Pedagogická praxe

  • 1990–1996 Katolická teologická fakulta UK – kursy religionistiky a fundamentální teologie (včetně ekumenické teologie)
  • 1992–1998 funkce regenta studií u dominikánů, doplňkové přednášky a konzultace pro dominikánské studenty CMTF UP
  • 1992–1994 a 1997–1998 FF UK – Úvod do náboženské literatury pro studenty informatiky a knihovnictví
  • 1993–1994 Institut základů vzdělanosti a Filozofická fakulta UK v Praze – kursy religionistického zaměření
  • 1993–1999 externí přednášky na dálkovém a denním studiu Cyrilometodějské teologické fakulty UP v Olomouci v kursech religionistika a ekumenická teologie
  • 1995-dosud Vyšší sociálně-pedagogická a teologická škola Jabok – religionistika
  • 1995 externí přednášky pro studenty Institutu pedagogiky volného času v Praze
  • 1996 FF UK, Ústav filosofie a religionistiky, Praha – kurs pod názvem Západní religiozita ve druhé polovině 20. století ))
  • od 1996 dosud – Evangelická teologická fakulta UK v Praze - výuka teologických a religionistických témat v bakalářském studiu Teologie křesťanských tradic
  • 1998 – 2000 přednášky z religionistiky pro studenty občanské výchovy na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci
  • od 2000 dosud – Univerzita Pardubice, vedoucí katedry religionistiky a filosofie

Publikační činnost

  • 1992 – Sekty, Pastorační středisko pražské arcidiecéze
  • 1992 – Malý přehled náboženství, SPN Praha
  • 1993 – Život, Duch a všechno. Duchovní směry nového věku
  • 1995 – Sekty a nová náboženská hnutí. Naděje a rizika, Oliva Praha, 1994
  • 1995 – Nástin ekumenické teologie. Informace a úvahy s ohledem na českou ekumenickou situaci
  • 1997 – Snění v plné bdělosti. Rozhovory s Odilonem Ivanem Štampachem (ptal se Jiří Hanuš), CFK Brno
  • 1998 – Náboženství v dialogu. Kritické studie na pomezí religionistiky a teologie
  • 2000 – A nahoře nic… O možnostech postmoderního člověka žít duchovně, Portál, Praha
  • 2001 – Tušili světelné záplavy, Cherm Praha
  • 2004 – Čaroděj dřímá v každém z nás. Hovory s Ivanem O. Štampachem (ptala se Božena Správcová), Lubor Kasal Praha

Publikoval a publikuje též v časopisech a sbornících, například: Teologické texty, Sursum, Acta incognitorum, Religio, Teologický sborník, Dingir, Literární noviny, Souvislosti, Prostor (revue), Perspektivy, Gemma, Baraka, Okruh a střed.

Jeho komentáře a další články uveřejňují celostátně významné deníky, například Mladá fronta Dnes a Lidové noviny.

Členství v orgánech a organizacích

Odborné a názorové zaměření

Religionistika

Ivan O. Štampach ve své pedagogické a publikační činnosti reflektuje především současnou žitou religiozitu. Religionistika je v jeho pojetí hermeneutikou znakových struktur chápaných jako náboženské, jakož i reflektovaným a nutně omezeným sdílením náboženské zkušenosti. Dává přednost fenomenologii náboženství před pouhou deskripcí a komparací religiózních faktů. V tomto smyslu se věnuje i metodologii religionistiky jako oboru. Sleduje mimo jiné témata:

Filosofie

Za základ své filosofie považuje sebereflexi a dialog. Kloní se k nedualistickému personalismu, inspirací jsou mu mimo jiné Jacques Maritain, Emmanuel Mouniere, Jean Lacroix, Nikolaj Berďajev, Pavel Florenskij, z českých filosofujících autorů částečně Vladimír Hoppe, Zdeněk Neubauer, Petr Vopěnka, Karel Floss. Chápe myšlenkový odkaz Rudolfa Steinera jako metodu přístupu ke skutečnosti, nikoli jako soubor dogmat; jeho pozdější texty čte ve světle Filosofie svobody. Ze současných myslitelů této linie oceňuje a studuje tyto: Massimo Scaligeri, Georg Kühlewind a Christian Bamford. Sleduje se sympatií též zejména tyto stoupence perennialismu (resp. tradicionalismu): Frithjof Schuon, Titus Burckhardt, Seyyed Hosein Nasr.

Náboženství

Ač religionista, není po vzdálení od oficiálních církevních struktur v osobním životě vůči náboženství neutrální. Hlásí se k žité křesťanské ortodoxii, k široce pojaté katolické tradici, k radikálnímu, občansky a sociálně angažovanému křesťanství, ke hlubinnému sdílení s jinými náboženstvími. Spojuje vlastní západní kulturní příslušnost s obdivem k východnímu křesťanství (oblíbené postavy Paul Eudokimov, Jerzy Klinger, Anthony Bloom, Panayotis Nellas, Seraphim Sigrist, Olivier Clément, Philip Sherrard, Annick de Souznelle).

Sleduje linii sofiálního a mystického křesťanství, jakož i rané křesťanské teosofie (např. Louis Claude de St.Martin a Jakub Boehme) a je těsně spřízněn s antroposofií.

Politika

Věnuje se příležitostně politické publicistice, v níž formuloval koncepci organického středu, který oceňuje staletou politickou tradici, nespoléhá na novověké revolty a převraty, zdůrazňuje morální odpovědnost politické sféry, požaduje regulaci trhu sociálními a kulturními ohledy.

Je vyhroceně kritický zejména k současnému neoliberalismu (Margaret Thatcherová, George W. Bush., Patrick Buchanan, Roman Joch, Václav Klaus).

S kultivovanou politickou levicí sdílí kromě již zmíněného důslednou péči o životní prostředí, přesvědčení o nutnosti tzv. samosprávného lidového podnikání (resp. účasti pracovníků na řízení a na výnosu) a umírněný etatismus. Je však také obhájcem menšin a jejich práva vstupovat vedle demokratického většinového principu účinně do procesů lokálního i globálního rozhodování. Je stoupencem komunitarismu a silné občanské společnosti. Kritizuje převažující materialismus levice.

Je stoupencem evropského občanství a duchovně založené pluralitní Evropy v dialogu s jinými civilizacemi.

V roce 2002 neúspěšně kandidoval jako nestraník za Stranu zelených do Poslanecké sněmovny.

Reference

  1. Milan Tesař: Časopis AD a polarizace v církvi (ChristNet.cz, 19. 9. 2001)
  2. Tomáš Skácel: „Jsem stále katolík“, rozhovor s I. O. Štampachem (ChristNet.cz, 3. 3. 2000)
  3. Petr Válek: Pohled z druhé strany (ChristNet.cz, 1. 6. 2000)
  4. Ilona Malonevská: Nepropadám beznaději, rozhovor s religionostou I. O. Štampachem (Regenerace, 3/2003)
  5. Náboženství budoucnosti bude jiné než dnes (České Noviny, 11. 7. 2005, odpovědi na otázky čtenářů).
  6. a b Jan Jandourek: Přijít na schůzi a žádat o přijetí? Nelze (MF Dnes, 26. 11. 2004, odkaz jen po registraci na serveru)
    Odpadlý kněz a lektor ČKA Odilo Štampach se přiznal k příslušnosti k zednářské lóži (Národní tisková agentura, 2004, komentovaný opis článku z MF Dnes)
  7. a b Petr Zídek: Čeští svobodní zednáři se pootevírají veřejnosti (Lidové noviny, 7. 9. 2006)
  8. a b Petr Zídek: Ze života českých zednářů (Lidové noviny, 9. 9. 2006)
  9. Ivan Odilo Štampach: Svobodní zednáři a jiné uzavřené společnosti (23. 6. 2006)

Externí odkazy