Hladomor na Ukrajině

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pokles populace na Ukrajině a v jihozápadním Rusku v letech 1929–33
Děti vybírají zmrzlé brambory z pole kolchozu, Doněcká oblast, 1933.
Oběti hladomoru v ulicích Charkova roku 1933 (foto A. Wienerberger)
Populace Ukrajiny v roce 1925 (zeleně Ukrajinci, béžově Rusové, černě Židé)
Za hladomor na Ukrajině byl zodpovědný také Stalinův blízký spolupracovník Lazar Kaganovič

Ukrajinský hladomor let 1932–1933 (ukrajinsky Голодомор — геноцид українського народу, Holodomor) byl hladomor na území Ukrajinské SSR[1][2], organizovaný vedením sovětské komunistické strany a státu.[3] Byl součástí širší katastrofy, sovětského hladomoru, který zasáhl zejména Ukrajinu, Kubáň a Povolží.[4]

Oběti

Počtu obětí hladomoru v letech 1932-1933 se na Ukrajině se podle oficiálního ukrajinského odhadu z roku 2003 pohybuje mezi 7 a 10 milióny.[5] Podle jiných zdrojů se jednalo o 3,5 milionu.[6] Většina obětí byli na Ukrajině etničtí Ukrajinci (dále také hlavně Rusové, Židé a Poláci[7]). Před umělým hladomorem jejich populace v Ukrajinské republice (r. 1926) tvořila 80,0 % (23 218 860), do dalšího sčítání lidu v roce 1939 jejich podíl klesl na 76,5 % populace (23 667 509).[8]

Příčina vzniku hladomoru

Nařízením sovětské vlády, lidově zvaným „ruský zákon pěti klásků“, se zakazoval jakýkoliv obchod v rolnických oblastech, pozastavilo se zásobení vesnic potravinami, pronásledovalo se a trestalo pobytem v gulagu, 10 roky vězení nebo smrtí zastřelením jakékoliv použití obilí i pro zaplacení práce v oblastech, které nesplnily plány odvodu obilí. Fungoval systém naturálních pokut, zbožových represí. Podíl ukrajinského obilí na sovětské produkci činil více než třetinu a v jednotlivých oblastech převyšoval plánované objemy pro Severní Kavkaz, Centrální-Černozemní region, Kazachstán a Moskevskou oblast dohromady. Političtí komisaři dohlíželi na omezení přístupu ukrajinských rolníků k potravinám, rolníkům byly odepřeny jejich přebytky a nakonec museli odevzdat všechny své potraviny ve prospěch jiných sovětských regionů.[9]

Podle některých historiků byl hladomor na Ukrajině cíleně způsobený politikou sovětského diktátora Josefa Stalina. Historik Jan Rychlík uvádí, že velký hladomor v Ukrajinské republice patří k nejhorším zločinům, jichž se komunistický režim v letech Stalinovy éry dopustil.[10] Sovětským režimem a Stalinem vyvolaný umělý hladomor zasáhl i další oblasti Sovětského svazu, zejména regiony jižního Ruska a Kazachstánu, kde zemřelo hlady miliony lidí.[11][12] Hladomor v jižním Rusku postihl i rodinu Michaila Gorbačova, který později napsal: „V tom strašlivém roce 1933 zemřela hlady skoro polovina obyvatel mé rodné vesnice Privolnoje, včetně otcových dvou sester a bratra“.[13]

Některé ruské zdroje za spolupůvodce hladomoru označují „zlatou blokádu“. Od roku 1925 totiž západní země odmítaly platbu Sovětského svazu zlatem, a tomu tak nezbývalo než platit dovoz západních strojů zásobami ropy, dřeva a obilí jako obchodní „měnou“.[14] V dubnu 1933 vyhlásila Velká Británie zákaz dovozu sovětského zboží a zakázala dovoz dřeva, ropy, másla, pšenice a ječmene.[15] V roce 1934 byl tento zákaz plateb zlatem zrušen.

Jiné ukrajinské hladomory 20. století

Další dva hladomory zažila Ukrajina jednak v letech 1921–1923 v době anarchie a banditismu, kdy se zde bojovalo o sovětskou moc, a jednak v letech 1946–1947, kdy Stalin nechal vyvézt z Ukrajiny obilí do satelitních zemí (včetně Československa), které chtěl odradit od Marshallova plánu a podpořit tamní komunisty.

Ve všech třech případech hladomorům zároveň předcházelo dlouhotrvající sucho a nižší úroda.

Postoj sovětské vlády

Oblasti SSSR nejvíce postižené hladomorem v roce 1933

Sovětská vláda se veškeré zprávy o hladomoru snažila popírat a bagatelizovat. Při této činnosti nacházela účinnou pomoc u evropských komunistů, ale i u představitelů kultury (např. Lion Feuchtwanger, Henri Barbusse, Romain Rolland a G. B. Shaw) a politiky (bývalý francouzský premiér Édouard Herriot).[16]

V srpnu 1942 Stalin při rozhovoru s britským premiérem Churchillem odhadl, že v celém Sovětském svazu zahynulo nebo bylo deportováno asi 10 milionů "kulaků", kteří vzdorovali kolektivizaci zemědělství.[17]

Vliv hladomoru na postoj Ukrajinců v druhé světové válce

Genocida na Ukrajině byla také aktem stalinského teroru na obyvatelstvu, což vyvolalo nenávist a odpor vůči sovětskému zřízení. Když v roce 1941 Adolf Hitler zahájil útok na Sovětský svaz pod názvem Operace Barbarossa a dobyl dnešní území Ukrajiny, tak německé jednotky byly mnoha lidmi s nadšením uvítány jako osvoboditelé od sovětské tyranie. Ukrajinský hladomor let 1932–1933 lze považovat za jeden z důvodů, proč se mnozí Ukrajinci stali spojenci nacistického Německa v boji proti Sovětskému svazu, včetně Ukrajinců sloužících v ukrajinské divizi SS. Miliony Ukrajinců však zároveň bojovaly v Rudé armádě proti nacistickému Německu a ukrajinského původu byli někteří sovětští velitelé jako Timošenko, Grečko, Malinovskij nebo Jeremenko.

Dnešní postoj Ruska

Ruský prezident Medvěděv a prezident Ukrajiny Janukovyč uctívají v Kyjevě památku obětí ukrajinského hladomoru, květen 2010
Státy, které prohlásily hladomor na Ukrajině za akt genocidy

Odhalení amerických depeší (Wikileaks)

Rusko považuje hladomor na Ukrajině za tragédii způsobenou politikou násilné kolektivizace ze strany stalinského režimu, která kromě Ukrajiny zasáhla také některé oblasti jižního Ruska a severní Kazachstán,[18] ale aktivně se brání tomu, aby na mezinárodním poli byl hladomor šířeji uznán za akt sovětské genocidy vůči Ukrajincům. Z depeší amerických velvyslanectví zveřejněných serverem WikiLeaks např. vyplývá, že tehdejší prezident Dmitrij Medveděv upozornil ázerbájdžánského prezidenta Ilhama Alijeva, že když prohlásí tyto události za genocidu, zpochybní Rusko nároky Ázerbájdžánu na Náhorní Karabach.[19]

Uznání za akt genocidy

Ukrajina tento hladomor oficiálně prohlásila za akt genocidy. Takto jej také chápe dalších 15 států (Austrálie, Ekvádor, Estonsko, Gruzie, Kanada, Kolumbie, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Mexiko, Paraguay, Peru, Polsko, Portugalsko a Vatikán).

Česko neuznává hladomor za akt genocidy ukrajinského národa. Jen bylo přijato usnesení Poslanecké sněmovny u příležitosti 75. výročí hladomoru, které jej prohlašuje za trestný čin stalinistického režimu:[20]

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky

vědoma si demokratických principů, na kterých je založena Česká republika a nezapomínajíc na období dvou totalit, jimiž prošel český národ, u příležitosti 75. výročí hladomoru na Ukrajině v letech 1932–1933

- s hlubokým zármutkem uctívá památku obětí hladomoru na Ukrajině, který byl v letech 1932–1933 zrůdným totalitním režimem záměrně vyvolán, aby zlomil odpor ukrajinského lidu k násilné kolektivizaci a zdeptal jeho národní sebevědomí;

- vyjadřuje jménem českého národa hlubokou soustrast příbuzným a blízkým milionům lidí, již se stali oběťmi hladomoru, který úmyslně a cíleně vyvolal zločinný stalinský režim;

- vyjadřuje svoji odhodlanost přispívat k prosazování mezinárodních principů, které by zabránily tomu, aby se v budoucnu mohla podobná tragédie kdekoli na světě opakovat.

Připomínka na Ukrajině

Od roku 2006 se oběti hladomoru na Ukrajině připomínají každoročně čtvrtou sobotu v listopadu.

Dne 13. ledna 2010 uznal apelační soud v Kyjevě Stalina, Lazara Kaganoviče Stanislava Kosiora, Vlase Čubara, Mendela Chatajeviče a další tehdejší vedoucí představitelé komunistické strany a vlády SSSR a Ukrajiny vinnými z organizování genocidy ukrajinského národa.

Podle průzkumu z října 2013 plně souhlasilo 33,7% Ukrajinců a 30,4% spíše souhlasilo s tvrzením, že Holodomor byl důsledkem činů spáchaných sovětskými orgány v čele s diktátorem Josifem Stalinem.[21]

Obraz v umění

O ukrajinské genocidě pojednává například román Ulasa Samčuka Marie (1934) nebo román Vasyľa Barky Žovtyj kňaz (1963).

Film

  • Famine-33 (ukrajinsky Голод 33), Ukrajina, 1991
  • Маленьке життя (ukrajinsky Маленьке життя), Ukrajina, 2008
  • The Guide (ukrajinsky Поводир, або Квіти мають очі), Ukrajina 2014
  • Dítě číslo 44 (anglicky Child 44), USA 2015
  • Genocida: Trpká úroda (anglicky Bitter Harvest), (Kanada, 2015-2017)

Hudba

Bretonský písničkář Denez Prigent věnoval událostem hladomoru kompozici Pláč nad Kyjevem [22][23]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Хто й навіщо прагне переглянути Закон "Про Голодомор 1932—1933 років в Україні" [online]. УКРАЇНСЬКА ПРЕС-ГРУПА [cit. 2010-10-30]. Dostupné online. 
  2. ↑ CONQUEST, Robert. The Harvest of Sorrow : Soviet Collectivization and the Terror-Famine. New York: Oxford University Press, 1986. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ The famine of 1932–33. [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2010-10-30]. Dostupné online. 
  4. ↑ ENGERMAN, David. Modernization from the Other Shore [online]. Dostupné online. 
  5. ↑ Human rights questions, including alternative approaches for improving the effective enjoyment of human rights and fundamental freedoms. [online]. United Nations General Assembly. Dostupné online. 
  6. ↑ ZIEGLER, Aleš. Hladomor na Ukrajině v letech 1932-1933. Brno, 2006. . Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Vladimír Goněc. Dostupné online.
  7. ↑ COMMENTARY: Re-counting Holodomor losses [online]. Ukrainian Weekly. Dostupné online. 
  8. ↑ Всесоюзная перепись населения [online]. Демоскоп Weekly [cit. 2015-11-30]. Dostupné online. 
  9. ↑ Konzulát Ukrajiny ve městě Brno. www.ukrkonzulat.cz [online]. [cit. 2016-07-07]. Dostupné online. 
  10. ↑ Bohdan Zilynskyj a kol.: Dějiny Ukrajiny. Praha : NLN, 2015, ISBN 978-80-7106409-1, Kapitola Velký hladomor let 1932-1934, s. 294-299
  11. ↑ 30 U.N. member-states sign joint declaration on Great Famine [online]. The Ukrainian Weekly. Dostupné online. 
  12. ↑ Timothy Snyder, Krvavé země
  13. ↑ Mikhail Sergeevich Gorbachev (2006). "Manifesto for the Earth: action now for peace, global justice and a sustainable future". s.10. ISBN 1-905570-02-3
  14. ↑ February, 5 in history – Russiapedia. russiapedia.rt.com [online]. [cit. 2016-07-07]. Dostupné online. 
  15. ↑ Oriental Review [online]. [cit. 2016-07-07]. Dostupné online. 
  16. ↑ ZIEGLER, Aleš. Člověk cítí stále jenom hlad. Hladomor na Ukrajině v letech 1932-1933. Dějiny a současnost. 2009, roč. 31, čís. 4, s. 22. ISSN 0418-5129. 
  17. ↑ Valentin Berezhkov, Kak ja stal perevodčikom Stalina, Moscow, DEM, 1993, ISBN 5-85207-044-0. p. 317
  18. ↑ 30 U.N. member-states sign joint declaration on Great Famine. The Ukrainian Weekly. 16. listopadu 2003. Dostupné online. 
  19. ↑ WikiLeaks. Candid discussion with Prince Andrew on the Kyrgyz [online]. 2010-11-29. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ Usnesení PS č. 535. www.psp.cz [online]. [cit. 2016-07-07]. Dostupné online. 
  21. ↑ Poll: Almost two-thirds of Ukrainians believe famine of 1932-1933 was organized by Stalinist regime. Interfax-Ukraine [online]. Dostupné online. 
  22. ↑ Пісня бретонською мовою про Голодомор – Gwerz Kiev "Плач по Києву". ТЕКСТИ. Dostupné online [cit. 2017-01-08]. 
  23. ↑ Denez Prigent — Gwerz Kiev (feat. Karen Matheson)

Literatura

Související články

Externí odkazy

Online zdroje

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hladomor_na_Ukrajině&oldid=16361710“