Fantom opery (román)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fantom opery
Obálka vydání z roku 1921
Obálka vydání z roku 1921
Autor Gaston Leroux
Původní název Le Fantôme de l'Opéra
Překladatel František Štěpánek
Země Francie
Žánry dobrodružný román
Datum vydání 1910
Česky vydáno 1919

Fantom opery (1910, Le Fantôme de l'Opéra) je román francouzského spisovatele Gastona Lerouxe, jehož příběh je na pomezí mezi dobrodružnou a fantastickou literaturou. Román byl nejprve vydán na pokračování v deníku Le Gaulois, první knižní vydání je z roku 1911. Jde o nejslavnější Lerouxovo dílo, které díky hrůzným a tajuplným zápletkám zapůsobilo na surrealisty.[1]

Obsah románu[editovat | editovat zdroj]

Mladé zpěvačce Christině Dané, která zpívá v pařížské Opeře ve sboru, se jednoho dne ozve krásný, nadpozemský hlas, jehož tajemného nositele Christina považuje za Anděla hudby, podle jedné staré pohádky. Ve skutečnosti je to však Erik, psychicky narušený a fyzicky znetvořený génius, který žije v katakombách pod Operou a je nazýván Fantomem opery. Erik Christinu miluje a dává jí každý večer hodiny hudby a zpěvu. Christinu však miluje rovněž její starý přítel z dětství vikomt Raoul de Chagny, kterému Christina o tajemném hlase vypráví.

V řízení Opery dochází k velkým změnám a na slavnostním večírku, uspořádané při příležitosti odchodu starého vedení, získá Christina díky svému zpěvu velký obdiv. Přesto je proti Erikovu výslovnému přání do role Markétky v Gounodově opeře Faust obsazena primadona Carlotta. Ta přes Erikovo varování roli přijme. Ve třetím jednání však začne vydávat místo zpěvu jakési zvuky, podobné žabímu kvákání, a vzápětí se do hlediště mezi diváky zřítí obrovský lustr.

Poté Erik Christinu unese do podzemí a doufá, že ho bude milovat. Odhalí jí také tajemství Carlottina selhání. Kvákavý zvuk vydal ve skutečnosti Erik, který je břichomluvec a jeho hlas se ozve tam, kde on chce. Před Christinou vystupuje v masce, ale dívka náhodou zahlédne jeho skutečnou tvář, podobnou tváři hnijící mrtvoly. Erik Christinu propustí, ale jen pod podmínkou, že bude nosit jeho prsten a že mu bude věrná.

Při milostné schůzce s Raoulem na střeše Opery ztratí Christina Erikův prsten. Rozhodne se, že s Raoulem prchne. Láskou šílený Erik pak Christinu unese uprostřed představení Fausta do svého podzemního paláce a chce, aby byla navždy jenom jeho. V případě, že jej odmítne, hrozí, že zničí výbušninami celou Operu.

Raoul se snaží Christinu zachránit. Pomáhá nu přitom tajemný muž z Erikovy minulosti, známý jako Peršan. S jeho pomocí se Raoul proplete labyrintem podzemí Opery, ale oba nakonec skončí v Erikově mučírně. Byla to místnost ve tvaru pravidelného šestistěnu celá vyložená zrcadly. Důmyslný systém elektrického vytápění umožňoval Erikovi měnit teplotu stěn dle potřeby. Zrcadla se mohla naklánět a z různých úhlů zobrazovat jediný předmět v místnosti, kterým byl železný strom s provazem, na kterém se mohl mučený člověk oběsit.

V mučírně se tak před očima obou mužů objeví nekonečný a neprostupný železný les a zároveň v místnosti nastane palčivé horko. Oba trápí nesnesitelná žízeň a zvláště Raoulovi se zdá, že ztrácí rozum. Pak se Peršanovi podaří objevit pružinu, která jim otevře cestu do Erikova sklepa, Zde najdou sudy, ale místo vína je v nich střelný prach pro vyhození Opery do vzduchu. Christina proto souhlasí, že se stane Erikovou ženou, a na jeho pokyn spustí vodu, pocházející z podzemního jezera, která má sudy zatopit. Zároveň s nimi se má však zatopit i mučírna s Raoulem a Peršanem. Když Christina Erikovi řekne, že se chtěla poté, co se stane jeho ženou, zabít, ale že to neudělá, Erik Raoula i Peršana zachrání a propustí je. Propustí i Christinu, která jej na rozloučenou jako první žena na světě políbí (ani matka Erika pro jeho znetvoření nikdy nepolíbila). Christina musí však Erikovi slíbit, že až do jeho smrti bude nosit jeho prsten, který Erik našel, a že jej v podzemí pochová i s tím prstenem.

Mrtev je však nalezen starší Raoulův bratr hrabě Filip de Chagny, který se do podzemí vydal oba mladé lidi hledat, a nešťastnou náhodou se utopil v podzemním jezeře.

Tři týdny po této události Erik žalem zemře a Christina splní svůj slib. Vrátí mu prsten a pochová jej. Jeho kostra je pak nalezena při výkopových pracích v podzemí Opery.

V závěru románu se z vyprávění Peršana dozvíme podrobnosti o Erikově životě. Erik byl synem tesaře. Záhy utekl z domova, kde jeho ošklivost vyvolávala v rodičích hrůzu, a nejprve se předváděl na poutích jako „živá mrtvola“. Když se u cikánů „vyučil“ artistou a kouzelníkem, začal vystupovat na jarmarcích po celé Evropě. Měl také nádherný hlas. Pak se projevila jeho genialita. Vstoupil do služeb perského šacha a postavil pro něho takový palác, že jej chtěl šach nechat zabít, aby již nikde jinde nemohl podobný postavit. Tímto úkolem byl pověřen právě Peršan, který byl v té době perským policejním důstojníkem. Z vděčnosti za služby, které mu předtím Erik prokázal, mu pomohl k útěku. Podvrhl sice Erikovu mrtvolu, ale stejně musel za trest odejít do exilu do Paříže.

Erik prchl z Persie do Cařihradu a vstoupil do služeb tureckého sultána. I pro něho vytvořil tak úžasné věci (zvláštní padací dveře, tajné komnaty, ohnivzdorné pokladny), že musel z obavy o svůj život opět uprchnout, tentokrát do Paříže. Zde si založil stavební firmu a podílel se na pracích při kladení základů Opery. To jej přivedlo k tomu, že si v podzemí vytvořil tajný palác, ke kterému vedla cesta jen přes podzemní jezero, a ve kterém se chtěl ukrýt před lidmi. Tak se stal fantomem Opery.

Adaptace[editovat | editovat zdroj]

Na Lerouxově románu je založeno mnoho filmových, televizních, literárních, divadelních i hudebních děl.

Filmové a televizní adaptace[editovat | editovat zdroj]

Plakát k filmu Fantom opery z roku 1925.
Lon Chaney ve filmu z roku 1925.
Erik a Christina ve filmu z roku 1925.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Eduard Fiker: Fantom operety (1945), humoristický román, parodie.
  • Susan Kay: Phantom (1990, Fantom), román zachycující celý Erikův životní příběh.
  • Nicholas Meyer: The Canary Trainer (1993), příběh, ve kterém se Sherlock Holmes střetne s Fantomem.
  • Terry Pratchett: Maskerade (1995, Maškaráda), osmnáctá kniha ze série Zeměplocha, parodie.
  • Frederick Forsyth: The Phantom of Manhattan (1999, Fantom Manhattanu), pokračování Lerouxova románu, ve kterém je Erik stále naživu a snaží se přilákat Christinu, slavnou a uznávanou operní pěvkyni, do New Yorku, aby zpívala hlavní roli v opeře, kterou sám zkomponoval.
  • Série Etienna de Mendese (zatím čtyři svazky):[2]
    • The Return of the Phantom (2007).
    • The Season of the Witch (2008).
    • The Tale of the Bloodline (2010).
    • The Disciples of the Night (2012).

Hudba[editovat | editovat zdroj]

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Slovník francouzských spisovatelů, Odeon, Praha 1966, str. 398.
  2. Etienne de Mendes
  3. Ken Hill's Phantom of the Opera
  4. Encyclopædia Britannica
  5. Yeston and Kopit's Phantom: The American Musical Sensation
  6. Love Never Dies aneb pokračování nejznámějšího muzikálu světa

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]