Arthur C. Clarke

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Arthur Charles Clarke
Arthur C. Clarke
Arthur C. Clarke
Narození 16. prosince 1917
Minehead
Úmrtí 19. března 2008 (90 let)
Kolombo
Občanství Spojené království
Povolání scenárista, spisovatel, inženýr a vynálezce
Ocenění komandér Řádu britského impéria
Citát
Dostatečně pokročilou technologii nelze odlišit od magie.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sir Arthur Charles Clarke (16. prosince 1917 Minehead, Spojené království19. března 2008 Kolombo, Srí Lanka) byl britský autor science fiction a vynálezce, nejvíce známý svým románem 2001: Vesmírná odysea. Společně s Robertem Heinleinem a Isaacem Asimovem byli nazýváni „Velkou trojkou science fiction“. Byl předním představitelem hard science fiction a technického optimismu.

2001: Vesmírná odysea vznikala současně s filmovou verzí režiséra Stanley Kubricka. Byla inspirována jeho povídkou Hlídka (The Sentinel), ale během přípravy scénáře se rozrostla v celý román. Kubrick přišel za Clarkem se žádostí o román, podle kterého bude možné natočit „příslovečně dobrý vědeckofantastický film“. To vyústilo ve skutečně jedinečnou spolupráci v celé historii sci-fi filmů.

Napsal také mnohé jiné knihy včetně Setkání s Rámou (na tu později navázala celá série knih napsaných ve spolupráci s Gentry Leem), tří pokračování Vesmírné odyssey a mnoha příběhů vážných i humorně laděných – například povídka Hvězda o duchovním dilematu jezuitského kněze na archeologické expedici v dalekém vesmíru. Stal se vynálezcem geostacionární telekomunikační družice. S myšlenkou satelitu zavěšeného na pevném místě na obloze přišel dávno před vypuštěním první družice – už v roce 1945.

Jeho jménem byla pojmenována planetka – „4923 Clarke“ a dinosaurus Serendipaceratops arthurcclarkei objevený v australském Inverlochu. Velkou část života strávil na Srí Lance, kde také přežil tsunami v roce 2004.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v pobřežním městě Minehead v hrabství Somerset v jihozápadní Anglii do farmářské rodiny. V zhruba deseti letech se jeho zálibou stalo sbírání zkamenělin a poté pozorování hvězd. Kvůli svému zájmu o astronomii si postavil vlastní malý teleskop. Dalším jeho výtvorem byl fotofonpřístroj pro přenos zvuku pomocí měnící se intenzity světla. Někdy v této době se mu do ruky dostal časopis Amazing Stories, publikující fantastické povídky. Takovéto americké časopisy se do Anglie dostávaly jako lodní balast. Během studia Huishova gymnázia v Tauntonu začal psát vlastní povídky. V roce 1934 vstoupil do Britské meziplanetární společnosti.

Po gymnáziu si nemohl dovolit pokračovat ve studiu a tak odešel do Londýna, kde pracoval jako účetní revizor na ministerstvu školství. Zároveň se rozhodl stát se profesionálním spisovatelem. Setkal se s Walterem Gillingsem, vydavatelem časopisu Scientification, který mu otiskl dva články v letech 1938 a 1939 (jeden shrnoval soudobé poznatky o Sluneční soustavě, druhý se týkal možností letu raketou na Měsíc).

Během druhé světové války sloužil v britském královském letectvu (RAF) jako instruktor pro práci s radarem.[1] V říjnu 1945 otiskl v časopise Wireless World myšlenku, jak pomocí tří družic zajistit celosvětový příjem televizního signálu. Bohužel pro něj však je v Británii k udělení patentu potřeba dvou fungujících exemplářů vynálezu. Takto mohl jen v roce 1962, kdy se jeho myšlenka uskutečnila, publikovat v časopise článek Jak jsem přišel o miliardu dolarů vynalézáním Telstaru ve volném čase. Díky tomu je dnes známý jako vynálezce principu telekomunikační družice a na jeho počest je geostacionární oběžná dráha někdy nazývána Clarkova. Kromě tohoto vynálezu publikoval za války ještě jiný článek: Raketa a válka budoucnosti o spojení rakety a jaderné hlavice, díky němu získal stipendium k dalšímu studiu.

Roku 1946 se stal předsedou Britské meziplanetární společnosti a pracoval na vývoji automatických přistávacích systémů. V letech 19461948 získal bakalářský titul z fyziky a teoretické i aplikované matematiky na King's College (získal červený diplom). V tomto roce mu John W. Campbell zaplatil 180 dolarů za povídku Rescue Party pro časopis Astounding Science-Fiction. V roce 1948 mu v časopise vyšlo jeho první větší dílo Proti pádu noci, později přepracované jako Město a hvězdy.

Roku 1956 se přestěhoval do Colomba na Šrí Lance (tehdy ještě Cejlon). Tamní prostředí jej inspirovalo k napsání románu Rajské fontány, v němž popisuje ideu vesmírného výtahu. Na počátku své kariéry se také zajímal o paranormální jevy, což zužitkoval v románu Konec dětství. Již před dlouhou dobou se od všelijakých pseudověd distancoval, vždy však obhajoval výzkum na poli telekineze a podobných jevů. Je také známý ze svých dvou seriálů: Tajemný svět Arthura C. Clarka (1981) a Svět tajemných sil Arthura C. Clarka (1984).

Od roku 1988 byl upoután na kolečkové křeslo. V roce 1988 se začalo oficiálně mluvit o udělení rytířského titulu. To bylo pozdrženo během vyšetřování jeho obvinění z pedofilie vzneseného bulvárním časopisem The Sunday Mirror. Clarke byl očištěn od tohoto obvinění v roce 2000. Jeho zdravotní stav v této době mu však neumožnil odcestovat do Londýna a převzít tuto poctu od královny osobně. Slavnostní ceremoniál se tedy uskutečnil za přítomnosti britského vysokého komisaře přímo v Colombu. Byl čestným předsedou Institutu pro spolupráci ve vesmíru.

V roce 1962 byl za své knihy a články navržen na cenu UNESCO: Kalingovu cenu za popularizaci vědy. Roku 1986 založil Cenu A. C. Clarka, která se každoročně uděluje nejlepšímu sci-fi románu vydanému na britské půdě.

Zemřel 19. března 2008 nedlouho po svých 90. narozeninách v Kolombu na Šrí Lance, kde žil od roku 1956.[1] V posledních měsících svého života trpěl respiračními problémy.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Vesmírná odysea[editovat | editovat zdroj]

Ráma[editovat | editovat zdroj]

Do série ještě patří knihy Poslové Rámových světů a Noc dvojího úplňku, jejichž autorem je Gentry Lee.

Oko času/Odysea času[editovat | editovat zdroj]

  • Oko času, Baronet 2005 (Time's Eye, 2004) – spoluautor Stephen Baxter
  • Sluneční bouře, Baronet 2006 (Sunstorm, 2005) – spoluautor Stephen Baxter
  • Prvorození, Baronet 2008 (Firstborn, 2007) – spoluautor Stephen Baxter

Jiné romány[editovat | editovat zdroj]

Sbírky[editovat | editovat zdroj]

Konec dětství, Earthlight a další
Záchranná výprava, Anděl strážný, Mez pevnosti, Hlídka, Jupiter V, Útočiště, Sluneční vítr, Setkání s medúzou a Zpěvy vzdálené Země
The City and the Stars, The Deep Range, The Other Side of the Sky
  • An Arthur C. Clarke Omnibus, 1965:
Konec dětství, Prelude to Space a Expedition to Earth
  • Prelude to Mars, 1965:
Prelude to Space, The Sands of Mars
  • The Lion of Comarre & Against the Fall of Night, 1968
  • An Arthur C. Clarke Second Omnibus, 1968:
A Fall of Moondust, Earthlight, The Sands of Mars
  • Of Time and Stars, 1972
  • The Wind from the Sun, 1972
  • The Best of Arthur C. Clarke, 1973
  • Four Great SF Novels, 1978:
Město a hvězdy, The Deep Range, Měsíční prach, Setkání s Rámou
  • More Than One Universe, 1991
  • The Collected Stories of Arthur C. Clarke, 2000

Povídky a novely (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Nefantastické[editovat | editovat zdroj]

  • The Exploration of Space, 1951
  • The Challenge of the Space Ship, 1959
  • Glide Path: To The Heart of Experimental Technology.In WWII!, 1963
  • Man and Space, 1964
  • Ztracené světy 2001, Eminent 2001, ISBN 80-7281-054-5 (Lost Worlds of 2001, 1972)
  • 1984: Spring a Choice of Futures, 1984
  • How the World was One: Beyond the Global Village, 1992
  • By Space Possesses: Essays on the Exploration of Space, 1993
  • Greetings, Carbon-Based Bipeds!: Collected Works 1934–1988, 1999
  • From Narnia to a Space Odyssey: The War of Letters Between Arthur C. Clarke and C.S. Lewis, 2003 – spoluautor C. S. Lewis

Filmová zpracování[editovat | editovat zdroj]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Citáty[editovat | editovat zdroj]

  • Dostatečně pokročilou technologii nelze odlišit od magie.
  • Jediný způsob, jak se můžeme dostat za hranice možného, je ponořit se do nemožného.
  • Jestli v životě najdete cestu bez překážek, určitě nikam nevede.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha : Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-71-4. Kapitola Životopisy hlavních účastníků, s. 427.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Neff, O., Olša, J.: Encyklopedie literatury science fiction. AFSF a H&H, Praha 1995. ISBN 80-85390-33-7

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]