Ťia-ťing
| Ťia-ťing | ||
|---|---|---|
| císař Číny | ||
 |
||
| Doba vlády | 27. květen 1521 – 23. leden 1567 | |
| Éra vlády | Ťia-ťing (嘉靖), 28. leden 1522 – 8. únor 1567) | |
| Úplné jméno | Ču Chou-cchung (朱厚熜) | |
| Chrámové jméno | Š'-cung (世宗) | |
| Posmrtné jméno | Čchin-tchien lü-tao jing-i šeng-šen süan-wen kuang-wu chung-žen ta-siao su chuang-ti (欽天履道英毅聖神宣文廣武洪仁大孝肅皇帝) | |
| Narození | 16. září 1507 | |
| Úmrtí | 23. leden 1567 | |
| Pochován | Císařské hrobky dynastie Ming, Peking | |
| Předchůdce | Čeng-te | |
| Nástupce | Lung-čching | |
| Manželky | císařovna Siao-ťie-su | |
| císařovna Čang | ||
| císařovna Siao-lie | ||
| císařovna Siao-kche | ||
| a řada konkubín | ||
| Potomci | Ču Caj-chou (císař Lung-čching dalších 7 synů a 5 dcer |
|
| Rod | Ču | |
| Dynastie | Ming | |
| Otec | Ču Jü-jüan | |
| Matka | Cch' Siao Sien | |
Císař Ťia-ťing' (čínsky 嘉靖, pinyin Jiājìng; 16. září 1507 – 23. ledna 1567) vlastním jménem Ču Chou-cchung (čínsky 朱厚熜, pinyin Zhū Hòucōng) z dynastie Ming vládl v letech 1521–1567 mingské Číně. Nastoupil po svém bratranci, císaři Čeng-te. Po převzetí vlády s novým rokem vyhlásil éru „Dokonalého míru“, Ťia-ťing. Název éry je používán i jako jméno císaře.
Obsah |
Život [editovat]
Raná léta [editovat]
Ču Chou-cchung se narodil jako bratranec vládnoucího císaře Čeng-tea, proto se nepředpokládal jeho nástup na trůn. Nicméně, trůn roku 1521 zůstal volný po smrti císaře, který nezanechal dědice. Čtrnáctiletý Ču Chou-cchung byl vybrán na císařský trůn, a tak přesídlil z otcova léna nalézajícího se v blízkosti dnešního Čung-siangu v provincii Che-pej do Pekingu.
Se jmenováním Ču Chou-cchung císařem byli i jeho rodiče (posmrtně) povýšeni na přiměřenou – totiž císařskou úroveň, a pohřbeni v nově vybudovaném mauzoleu nedaleko Čung-siangu.[1]
Spor o obřady [editovat]
Zvyk diktoval, že císař, který nebyl přímým potomkem předchozího, by měl být svým předchůdcem adoptován, aby byla udržena přímá nepřerušovaná linie rodu. Takové posmrtné přijetí Ču Chou-cchunga (císaře Ťia-ťinga) za adoptivního syna císaře Chung-č' bylo navrženo, ale Ťia-ťingem rozhodně odmítnuto. Ťia-ťing místo toho navrhoval posmrtné prohlášení svého otce za císaře. Tento konflikt, známý jako „velký spor o obřady“, znamenal pro počátek vlády nového císaře velký politický problém. Ťia-ťingovo stanovisko nakonec zvítězilo, přičemž hlavní oponenti byli vyhnání ode dvora, nebo popraveni.[2] Mezi jinými byl vypovězen velký mingský básník Jang Šen.
Zanedbávání výkonu vlády [editovat]
Císař Ťia-ťing byl znám jako krutý a sebestředný panovník, i on se rozhodl bydlet mimo pekingské Zakázané město, aby mohl žít v izolaci. Ignorujíce státní záležitosti, na zodpovědné posty dosazoval neschopné osoby, například Čang Cchunga a Jen Sunga, na jejichž schopnosti řídit říší spoléhal. Časem Jen Sung a jeho syn Jen Š'-fan – který získal moc pouze v důsledku politického vlivu otce – dominovali celé vládě a byli nazýváni „první a druhý první ministr“. Loajální jednotlivci, jako byl Chaj Žuej a Jang Sü-šeng napadali a dokonce kárali Jen Sunga a jeho syn, ale byli císařem úplně ignorováni. Chaj Žuej a mnoho věrných ministrů byly nakonec odvoláni nebo popraveni. Císař od roku 1539 také opustil praxi setkávat se z ministry a po dobu téměř 25 let odmítl uskutečnit oficiální audienci, místo toho raději sděloval svá přání prostřednictvím eunuchů a úředníků. Pouze Jen Sung a hrstka eunuchů a taoistických kněží se mohla setkat s císařem. To nakonec vedlo ke korupci na všech úrovních mingské vlády.
Císařova bezohlednost také vedla v říjnu 1542 ke spiknutí konkubín, jejichž cílem bylo zavraždit jej uškrcením ve spánku. Vůdkyně skupiny se pokusila uškrtit císaře se stuhami z vlasů, zatímco další držely císaři ruce a nohy, ale udělala osudovou chybu, když stuhu kolem krku dostatečně neutáhla. Mezitím některé ze zapojených dívek začaly propadat panice a jedna varovala císařovnu. Spiknutí tak bylo prozrazeno a všechny zúčastněné, včetně císařovy oblíbené konkubíny, byly na příkaz císařovny popraveny.
Čína prožívala dlouhé období míru, ale roku 1542 mongolský vůdce Altan-chán začal obtěžovat Číňany podél severní hranice. V roce 1550 dokonce napadl předměstí Pekingu. Nakonec jej říše uklidnila poskytnutím zvláštních obchodních práv. Čína také musela vypořádat s japonskými piráty útočícími na jihovýchodním pobřeží;[3] generál Čchi Ťi-kuang piráty porazil.
Počínaje rokem 1550 byl Peking zvětšen o „vnější město“.[4]
Roku 1556 severní Čínu postihla mimořádně ničivá přírodní katastrofa, nejsmrtonosnější zemětřesení lidské historie s epicentrem v provincii Šen-si. Zahynulo při něm přes 800 000 lidí.
Taoista [editovat]
Císař byl oddaný stoupenec taoismu a podporoval jej na úkor buddhismu. Po pokusu o atentát v roce 1542 začal taoismu věnovat nadměrnou pozornost a ignoroval své císařské povinnosti. Postavil tři taoistické chrámy –Chrám Slunce, Chrám Země a Chrám Měsíce a prodloužil Chrám nebes přidáním „pozemské hory“. Během let se císařova oddanost taoismu stala velkou finanční zátěž pro říši a vyvolala nespokojenost po celé zemi.
Zejména v pozdějších letech, byl císař, v naději na prodloužení života, známý zájmem o mladé dívky a alchymii. Vyslal taoistické kněze sbírat po celé zemi vzácné nerosty na elixíry prodlužující život. Recepty na elixír života obsahovaly rtuť, což císaři nevyhnutelně přineslo zdravotní problémy.
Úmrtí a význam [editovat]
Po 45 letech na trůnu (druhá nejdelší vláda dynastie Ming) císař roku 1567 zemřel – zřejmě v důsledku předávkování rtutí – a byl následován synem, císařem Lung-čchingem. Přestože jeho dlouhá vláda byla dobou stability, císařovo zanedbávání úředních povinností vyústilo v úpadek země na konci 16. století. Na Ťia-ťingův styl vládnutí, nebo spíše jeho nedostatek byl zopakován i císařovým vnukem Wan-liem (vládl 1572–1620).
Císařovny, potomci [editovat]
Císař Ťia-ťing měl celou řadu manželek, titul císařovny nosily tři z nich, čtvrtá byla povýšena na císařovnu po jeho smrti:
- Císařovna Siao-ťie-su (孝洁肃皇后, Siao-ťie-su chuang-chou; 1508–1528), příjmením Čchen, císařovna od 1522.
- Císařovna Čang (张皇后, † 1537), příjmením Čang (张), jedna z manželek císaře Ťia-ťinga (s titulem Šun-fej, 顺妃) od roku 1522, císařovna v letech 1528–1534.
- Císařovna Siao-lie (孝烈皇后, Siao-lie chuang-chou; † 1547), příjmením Fang (方). Od roku 1531 jedna z manželek císaře Ťia-ťinga, stala se císařovnou roku 1534.
- Císařovna Siao-kche (孝恪皇后, Siao-kche chuang-chou; † 1554), příjmením Tu (杜). Od roku 1531 jedna z manželek císaře Ťia-ťinga, matka Ču Caj-choua, který ji po svém nástupu na trůn roku 1567 povýšil na císařovnu.
| Příjmení (titul) matky | # | Jméno | Narození – úmrtí | Posmrtné jméno | Titul | Udělení titulu |
|---|---|---|---|---|---|---|
| ∞ Jen (Kuej-fej) | 1. | Ču Caj-ťi (朱載基) | 1533–1533 | Aj-čchung (哀沖) | korunní princ | |
| ∞ Wang (Kuej-fej) | 2. | Ču Caj-žuej (朱載壡) | 1536–1552 | Čuang-ťin (莊敬) | korunní princ | 1539 |
| ∞ císařovna Siao-kche | 3. | Ču Caj-chou (朱載垕) | 1537–1572 | Čuang-ti | kníže z Jü | 1539 |
| Po smrti císaře Ťia-ťinga roku 1567 vládl jako císař Lung-čching. | ||||||
| ∞ Lu | 4. | Ču Caj-sün (朱載圳) | 1537–1565 | Kung (恭) | kníže z Ťing (景王) | 1539 |
| ∞ Ťiang (Su-fej) | 5. | Ču Caj-lu (朱載𪉖) | 1537–1538 | Šang (殤) | kníže z Jing (潁王) | |
| ∞ Čao (I-fej) | 6. | Ču Caj-? (朱載?) | 1537–1538 | Chuaj (怀) | kníže z Čchi (戚王) | |
| ∞ Čchen (Jung-fej) | 7. | Ču Caj-ku (朱載㙺) | 1538–1538 | Aj (哀) | kníže z Ťi (薊王) | |
| ∞ Čao (Žung-fej) | 8. | Ču Caj-? (朱載?) | 1539–1540 | Si (思) | kníže z Jun (均王) | |
| Příjmení (titul) matky | # | Titul | Jméno | Narození – úmrtí | Sňatek | Manžel |
|---|---|---|---|---|---|---|
| ∞ Cchao (Tuan-fej) | 1. | princezna Čchang-an (常安公主) | Ču Šou-jing (朱寿媖) | 1536–1549 | ||
| 3. | princezna Ning-an (宁安公主) | Ču Lu-čen (朱禄媜) | 1539–1607 | Li Che (李和) | ||
| ∞ Wang (Chuej-fej) | 2. | princezna S'-žou (思柔公主) | Ču Fu-jüan (朱福媛) | 1538–1549 | ||
| ∞ Čchen (Jung-fej) | 4. | princezna Kuej-šan (归善公主) | Ču Žuej-žung (朱瑞嬫) | 1541–1544 | ||
| ∞ Čang (Te-fej) | 5. | princezna Ťia-šan (嘉善公主) | Ču Su-čen (朱素嫃) | 1541–1564 | Sü Cchung-čcheng (许从诚) |
Reference [editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jiajing Emperor na anglické Wikipedii.
- ↑ Eric N. Danielson, "The Ming Ancestor Tomb"
- ↑ Invasion of the great green algae monster, Salon.com, 25 June 2007
- ↑ The Ming dynasty > Political history > The dynastic succession [online]. Encyclopædia Britannica Online, [cit. 2010-02-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Beijing. City layout [online]. Encyclopædia Britannica Online, [cit. 2010-02-09]. Dostupné online. (anglicky)
